Dokud se Vatikán nezřekne ústy papeže zločinných, a zavrženíhodných praktik a tmářských názorů řady křesťanů i ve Vatikánu a nevymezí jednoznačně svůj pozitivní vztah k svobodě vědeckého bádání, nezasahování do lékařských postupů a svobodě konání jednotlivce, včetně práva na ochranu před početím a práva ženy na interrupci, zůstává činnost katolíků na hraně světského práva. A někdy i za ní.

Po řadě států chtějí státy euroatlantické civilizace, a v tomto rámci i česká vláda, respekt vůči "lidským právům" a vynucují je mnohdy i silou, ačkoliv jsou v rozporu s mezinárodním právem a Chartou OSN, uznávající právo na sebeurčení. Kdy začne tatáž česká vláda - a s ní i česká společnost - třebas i silou - vynucovat respekt k "lidským právům" vůči Vatikánu a jeho podřízených osobách, namísto servilní snahy o "dialog" státu s katolickou církví, restitucí jejího majetku a mezinárodní smlouvu s Papežským stolcem?

Reprodukční práva žen a mužů znamenají, že jakákoli osoba nebo pár se může svobodně a odpovědně rozhodnout kolik, v jakém intervalu, kdy a zda mít děti. Zahrnují také možnost rozhodnout se o podstoupení či nepodstoupení interrupce. Nedílnou součástí je právo na informace a prostředky, které přispívají k sexuálnímu a reprodukčnímu zdraví žen i mužů. Reprodukční práva zajišťují mimo jiné

• dokumenty přijaté na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji (1994)
• 4. konference o ženách v Pekingu (1995)
• Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) klade na reprodukční práva stěžejní důraz, když říká, že role ženy v plození dětí by neměla být základem pro diskriminaci. K tomuto ustanovení se vrací různé části této úmluvy.
• Listina základních práv Evropské unie (např. právo na tělesnou a duševní integritu, právo na soukromý a rodinný život, svoboda projevu a právo na informace, právo na přístup ke zdravotním službám).
• Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

Reprodukční práva se uplatňují v těchto oblastech:

• Reprodukční zdraví žen a mužů: právo na přístup ke zdravotním službám
• Reprodukční rozhodování: zda, kdy a kolik dětí mít, právo na informace a prostředky, které jsou důležité pro toto rozhodování
• Sexuální a reprodukční bezpečí, včetně ochrany před sexuálním násilím a práva na soukromí

Český stát činí prozatím schizofrenně: na jedné straně v plném souladu s výše uvedenými mezinárodními dokumenty a Listinou základních práv a svobod občanů ČR (např. čl. 1 - rovnost lidí v důstojnosti i právech, čl. 8 či čl. 31) jako základní zárukou práv na ochranu lidské důstojnosti, soukromého a rodinného života a práva na tělesnou integritu, trvá na plné informovanosti občanů o jejich právech a následcích jejich uplatnění a umožňuje jak stávající právní úpravou, tak novým vládním návrhen zákona o specifických zdravotních službách (cynicky Topolánkovou vládou poslaný do Parlamentu den před křesťanským svátkem narození Ježíše Krista z neposkvrněné panny Marie - "Štědrým dnem" - 23. 12. 2008) asistovanou reprodukci (umělé oplodnění), lékařský zákrok vedoucí k ukončení těhotenství na vlastní žádost ženy z jiných, než zdravotních důvodů. Rozšiřuje možnost umělého ukončení těhotenství i pro ženy ze zemí EU (v rámci volného pohybu osob občanů EU a rovnosti zdravotní péče pro ně) a umožňuje interrupci, je-li ohrožen život ženy nebo je prokázán života neschopný plod nebo těžké poškození plodu, až do okamžiku porodu. Umožňuje i trvalou sterilizaci, kastraci na písemnou žádost či rozhodnutí soudu a zákroky měnící pohlaví u transsexuálů. Umožňuje za určitých lékařsky definovaných okolností i postupy asistované reprodukce vedoucí k volbě pohlaví budoucího dítěte, stejně jako jiné genetické manipulace, které jsou v souladu s mezinárodní Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (sdělení MZV č. 96/2001 Sb.). V tomto znění jsou příslušné paragrafy moderním zákonem moderního státu, plně v souladu s evropskou legislativou. Na druhé straně ohrožuje stát práva svých občanek umožněním činnosti takových organizací, jako je Hnutí pro život, nebo sama katolická církev, v jejíchž předpisech je zakotvena řada ustanovení, zaručená ústavní práva zmenšující nebo negující.

Pro věřící [římské katolíky, uznávající autoritu a neomylnost papeže - pozn. red.] je podstatné, že neexistují žádné výjimky pro ospravedlnění používání antikoncepce jakéhokoli druhu, a to i v tak extrémních případech, že by otěhotnění mohlo pro matku znamenat smrt. Přesto si nelze v této tíživé situaci chlácholit svědomí výběrem zpovědníka "chápavého" k tomuto zlu. Používání antikoncepce se řadí mezi těžké hříchy. Jsou páchány promyšleně, dobrovolně, s plným vědomím a v závažné věci (předávání života). Proto by v tom případě nedošlo k odpuštění hříchu, ale ten, kdo by takto jednal, by se dopustil dalšího těžkého hříchu - svatokrádeže (nedovoleného pokusu o zmocnění se svátosti).

Odmítání umělých forem regulace početí bylo společným učením všech křesťanských církví až do roku 1930, kdy anglikánští biskupové odhlasovali změnu učení a souhlasili s používáním bariérové antikoncepce. Odpovědí na toto rozhodnutí byla encyklika Pia XI. Casti conubii v roce 1930, kde papež rozvinul katolické učení o manželství a vysvětlil důvody pro nepřijatelnost antikoncepce. ... V souvislosti s rozšířením hormonální antikoncepce a tzv. "sexuální revolucí" zopakoval a prohloubil učení týkající se předávání života a antikoncepce i papež Pavel VI. v encyklice Humanae vitae.

Hnutí Pro život: Antikoncepce a věřící ZDE