Já si myslím, že důvěra v obchodních vztazích mezi obchodními partnery, kteří kooperují, byla a je skoro samozřejmostí. Jsou na tom stejně. Každý musí nakupovat materiál, stroje, platit zaměstnance, daně, úvěry atd. Dobře ví, jaké problémy si navzájem způsobí nezaplacením za výrobky a služby. Problém nastane v okamžiku, kdy se do této skupiny vmísí někdo nebo něco jako parazit. Většinou nemá páru o tom, kolik dřiny a odříkání stojí vytvoření a udržení jakékoliv podniku a vzájemných vztahů. Stačí splnit v co nejkratší době nějaké požadované ukazatele, sebrat za to manažerské odměny, a když už je firma nemá z čeho platit, tak zmizet jinam. Nebo za realizované zisky, které by firma mohla použít na modernizaci, vědu, výzkum, nabídnout jako že cenné papíry nebo finanční investice, které sice dají nějakou korunu nebo euro, ale střechu na fabrice neopraví. 

Tahle krize zvýší na maximální míru ostražitost těch, kdo tvoří hodnoty, před těmi, kdo se snaží přiživit se na jejich zisku. Konec konců už se tak pomalu ale jistě děje. Cenné papíry jsou prodané, dolarové účty zrušené, o daňové ráje není zájem a banka je jen tak nedonutí ke spoření se skvělým úrokem. Je lepší půjčit i bezúročně obchodnímu partnerovi a přežijí oba. 

Zároveň krize trochu vynese na světlo tzv. parazity, ale ti si rychle najdou jiného hostitele. Dokud budou vody kalné, tak je ideálním hostitelem stát a jeho peníze, a až bude jasné, kdo krizi přežil, tak „hup“ na něj. Ale to až v příštím roce.