Světová finanční krize přešla do otevřeného hospodářského poklesu. Pokles bude zjevně závažnější a delší než byly dosavadní zkušenosti s výjimkou velké deprese třicátých let. Stojíme tváří v tvář vyhoření jedné generační představy: Svět naivních hesel trhu bez regulace, neomezené tržní svobody, závodů ve snižování daní a motivační úlohy protikladu otevřené bídy a nenasytného bohatství se zhroutil. O podporu u donedávna opovrhované "pijavice" státu se nyní ucházejí ti nejbohatší: bankéři a průmyslníci prosí o podporu pro sebe, a vydírají nás slovy, aby jen prý těm chudým nebylo ještě hůř.

Ještě nedávno arogantně chtěli a prosadili rovnou daň, aby se nemuseli se středními a chudšími dělit o své prémie a zisky, dnes chtějí od těchto chudých a zejména středních vrstev příspěvek ke své nové prosperitě. Ti, kdo donedávna chtěli omezit sociální stát, dožadují se pojednou zvláštního sociálního státu a solidarity sami pro sebe!

"Pravicová neoliberální doktrína totálně selhala, neregulované finanční trhy nejsou životaschopné", sdělil koncem listopadu několika předsedům vlád a šéfům evropských sociálně demokratických stran v Madridu na zasedání PES populární americký ekonom James Galbraith. Nositelé Nobelových cen Joseph Stiglitz, Paul Krugman i William Sharpe říkají jinými slovy totéž. Hlavní ekonom Mezinárodního měnového fondu Olivier Blanchard požaduje řešení prostřednictvím rozsáhlé, výdajově orientované fiskální expanze.

Clintonův ministr financí Lawrence Summers připravuje pro administrativu nového amerického prezidenta Obamy rozsáhlý oživovací program veřejných investic. Ekonom tak pravicový jako Jeffrey Sachs paradoxně odůvodňuje nutnost "levicových" finančních injekcí do největších amerických automobilek. Někdejší guru centrálního bankovnictví USA Alan Greenspan si sype popel na hlavu a přiznává, že mnoho současných problémů má kořeny v jeho "zlaté" éře. Pravicoví politici jako Sarkozy či Barroso rychle vyměnili slogany o radikální deregulaci, ostré hospodářské soutěži, fiskálním konzervativizmu a snižování daní za požadavky silného státu, fiskální expanze a účinné pomoci finančnímu a průmyslovému sektoru.

Hrubý domácí produkt většiny vyspělých zemí klesá, země zaznamenávají rekordní přírůstky nezaměstnanosti, množí se negativní prognózy. Po bezstarostných letech konjunktury mají lidé mnoha zemí oprávněné obavy o zaměstnání, o plat, o ztrátu bydlení, o vývoj cen energií či potravin. Obávají se ztráty hodnoty investovaných úspor a šokuje je propad hodnoty jejich naspořených prostředků v soukromých penzijních či investičních fondech. Zajímají se náhle o to, co jim nabízí dlouho opomíjený a vysmívaný sociální stát. Odpovědné země mají co nabídnout, ti, co upřednostnili sobeckou osobní spotřebu úspěšných, nemají kam sáhnout.

Současná pravicová vláda a část autorů českých sdělovacích prostředků z nás nyní snaží udělat názorový skanzen Evropy. Dlouho nepochopili hloubku problému a stále se ještě inspirují neoliberálně konzervativními hesly minulosti, která nejdou na odbyt ani v globálních intelektuálních výprodejích. Podle předsedy vlády Topolánka donedávna krize vlastně neexistovala, byla smyšlená, a v říjnu náš premiér ještě vyhrožoval Evropské unii, že bude nekompromisně vetovat její antikrizová opatření. Umoudřil se až po důrazném varování francouzského pravicového prezidenta, který navrhl, že poprvé v historii společenství bude usnesení EU platit pro všechny země s výjimkou klausovské České republiky. Vláda silou prosadila tragikomický rozpočet, který krizi nepochopitelně ignoruje a naopak počítá s potěmkinovským růstem téměř 5 %. O dva měsíce později připustila centrální banka nulový růst. Po několikanásobném upozornění opozice a občanů v katastrofálně prohraných krajských a senátních volbách předseda Topolánek nakonec globální finanční krizi zaregistroval.

Prosincový vládní dokument "Strategie připravenosti a akcelerace růstu" (SPAR) opakoval analýzy ČNB, a citoval mezi potřebnými náznaky opatření i některé naše dřívější návrhy. Zdálo se, že existuje možnost se alespoň na vybraných krocích shodnout. Věcné jednání vlády a opozice na téma krize však vláda stále bojkotovala, pouze o něm farizejsky mluvila ve sdělovacích prostředcích. SPAR se nakonec ukázal jen jako účelové slohové cvičení, které předseda vlády potřeboval pro jediné parlamentní vystoupení. Návrhy sociální demokracie vláda nekvalifikovaně bagatelizovala a opozici namísto debaty pouze urážela nesmyslným tvrzením, že opoziční návrhy jsou prý nebezpečnější než sama krize a dokládala to smyšlenými čísly mimo realitu. Vláda se nezbavila řady překonaných programových klišé. Vláda navrhovala bojovat s krizí snížením daní. To by pomohlo podnikům, které jsou monopolní (málo citlivé na krizi), hromadit a vyvážet zisky.

Snížení daní a sociálních odvodů má ale destruktivní účinky na veřejné rozpočty a bezprostředně na poptávku. Naopak dočasně zrychlené odepisování a cílené investiční pobídky navrhované ČSSD by stimulovaly potřebnou investiční poptávku v zemi a fiskální dopad by byl odložen až po krizi. Daňovou injekcí se pomáhá monopolům, zatímco potřebné jsou naopak podniky, které zisky v krizovém období nemají, a jsou tedy bezprostředně ohroženy. Těm snížení daní nijak nepomáhá, potřebují přístup k zakázkám a úvěrům. Tento podstatnější problém vláda zcela ignoruje. Pro tyto případy je nutno pro omezený počet podniků s klíčovým významem pro region a zaměstnanost mít k dispozici i speciální prostředky v podobě kapitálového posílení, úvěrových garancí, zvláštních rozvojových programů atd.

Vláda požaduje snížit odvody na sociální pojištění. Jenže pojistné fondy jako celek se dostanou do problémů i bez toho, aby se snížila sazba odvodů. Jejich příjmy se relativně sníží zvýšenou nezaměstnaností a mzdovou zdrženlivostí. Výdaje ze stejných důvodů porostou a jejich sociální i poptávková funkce prudce vzroste. Vláda fakticky mluví o fiskální kontrakci a reformami ji provádí v době, kdy už všichni ve světě mluví jen o expanzi. S rétorikou fiskálního jestřába předložila nízkodeficitní rozpočet, který je ve skutečnosti silně deficitní. Jestliže plánovaný deficit činí 38 miliard, reálný podle střízlivých odhadů zřejmě překračuje třícifernou hranici 100 miliard. Navíc vláda utrácí rozsáhlé rezervy, započítané do minulých schodků ČSSD. Kalouskovo silně deficitní financování nemá požadovanou strukturu, aby čelilo krizi. Rozpočet krizi vůbec nezaznamenal. Na nižší výběr daní odvozený od poklesu růstu se mělo reagovat seškrtáním výdajů. I nový, lednový návrh rozpočtových úprav stále počítal s růstem, který i členové provládní Národní ekonomické rady vlády (NERV) označili za nerealistický. Pod tlakem nedávné volební porážky vláda alespoň akceptovala svůj závazek vůči veřejným zaměstnancům a osvojila si návrh ČSSD na zvýšení platů ve veřejné sféře. Je to zatím ojedinělý důkaz toho, že alespoň někteří členové vlády si už uvědomují, že cestou z recese není past restriktivních politik. Zvýšení platů pedagogů však po loňském propadu reálných mezd nenaplňuje očekávání.

Je nutno zastavit vládní pseudoreformy. Topolánkova vláda hasí požár benzínem! Snižování daní a vládních výdajů je v příkrém rozporu s doporučeními Mezinárodního měnového fondu. Ten navrhuje mohutný fiskální stimul založený na vládních výdajích. Snižování daní bohatším vrstvám, které realizovala a dále navrhuje česká vláda, má za kontraproduktivní. Pokud nyní snižovat daně, pak pro nejnižší příjmové vrstvy a tento postup násobit investicemi do sociálních sítí.

Popis situace v ČR

Skutečností je, že v ČR původně nebyly významnější vnitřní příčiny finanční krize a nevznikla panika. Lze ocenit konzistentnost a trpělivost českých střadatelů, investorů a manažerů, kteří neztratili důvěru. Reakce na zprávy trhů byly klidné, bez zbytečných emocí, a to přes neodpovědnou dramatizaci některých projevů finanční krize a hospodářské recese v médiích. Nebyl zaznamenán vyhraněně kritický moment, jakkoli o nové situace, nepříjemnosti a silné cenové výkyvy nebyla nouze. Český finanční systém je jako celek funkční. Realitou je silný pokles burzy, snižování úvěrových rámců podniků, ztížený přístup k hypotékám a splátkovým prodejům.

Tento fakt zdaleka neznamená, že se v ČR finanční krize a hospodářská recese neprojevuje. Silná závislost země na vývozech a dovozech bezpochyby vede k závažnému importu světové recese do modifikovaných českých podmínek. Listopadový pokles průmyslové výroby o 17,4 % byl nejvyšší v Evropě.

Zaznamenáváme citelný pokles zahraničních objednávek, masové propouštění, prudké snižování počtu volných pracovních míst. Do českých podniků se budou tvrdě promítat potíže zahraničních odběratelů a někdy i jejich vlastníků. Brzdné efekty již zaznamenala výroba i poptávka v průmyslu a ve stavebnictví, klesla poptávka v maloobchodě, dále se zpřísňují poměry v poskytování úvěrů a hypoték. Hospodářská recese se tedy v ČR projevuje se zpožděním, které může kulminovat až v druhé polovině příštího roku. Otevřenost ekonomiky a restriktivní vládní politika pak recesi akcelerují. Hospodářská politika musí na tyto skutečnosti reagovat, a proto se dále musí zaměřit na stabilizaci klíčových subjektů, stimulaci poptávky pro oživení hospodářské aktivity, ochranné i motivační efekty záchranné sítě. Zásadní je prevence ztráty důvěry na úvěrovém trhu. Zároveň je nutno udržet vysokou kredibilitu fiskální a monetární autority ČR, které jsou klíčové pro financování veřejného dluhu. Ztráta této důvěry by byla významným ohrožením reálné národní suverenity.

Jisté je, že osm let politiky ČSSD zanechalo zemi nejen s jedním z nejnižších veřejných dluhů v EU, který ve vztahu k HDP dále klesal, rekordním hospodářským růstem a snižující se nezaměstnaností, ale také zdravým finančním sektorem. Světová finanční krize je dnes řešena úplně stejnými prostředky, jaké jsme užili my pro řešení bankovní a podnikové krize na přelomu tisíciletí. Zaplatili jsme za tuto skutečnost velmi draze, vždyť celkový účet za pravicový bankovní socialismus Klausovy ODS dosáhl včetně sekundárních výdajů a ušlých příjmů přes půl bilionu korun. Změnili jsme neoliberální či pseudoliberální neregulovanou karikaturu trhu, který neznal špinavé peníze a ochranu veřejného majetku řešil tak, že privatizačně zhasl, na systém, který má rysy standardního vyspělého trhu. Zabezpečili jsme kompatibilitu tohoto systému se standardy EU.

Na finančním trhu samotném jsme zavedli přiměřenou regulaci, vytvořili potřebné regulatorní orgány, které prováděly dozor přísněji a efektivněji s ohledem na vlastní negativní zkušenost. Významným krokem byla integrace dohledových orgánů do jednoho centra, do České národní banky. Respektujeme práci ČNB. Přes snahu prezidenta republiky tuto instituci politizovat výběrem ideově vyhraněných osob do vedení instituce, a přes jejich dříve nevídané "hradní" politické úlitby, zůstává ČNB dosud institucí, která si udržuje uznání jako monetární i regulační autorita.

Odbornou linii práce ČNB dlouhodobě podporujeme, a jsme připraveni dále těsně spolupracovat v přípravě a koordinaci adekvátních hospodářských politik, stejně jako v kultivaci regulačního rámce. Jsme připraveni podpořit případná zvýšení pravomocí a prostředků ČNB a dalších orgánů exekutivy jako regulačních a krizových autorit, které by umožnily rychlejší řešení problémů finančních institucí, průmyslových podniků a dalších subjektů zásadně zajišťujících zaměstnanost a podnikatelskou aktivitu. Navrhujeme však opatření členit na dlouhodobá či preventivní a na druhé straně na opatření dočasná, která by pomáhala právě jen v případě hluboké recese. Řada krátkodobě potřebných opatření by v dlouhodobém horizontu mohla vést k opačným efektům, tj. morálnímu hazardu, který by způsobil další, a ještě hlubší finanční či hospodářskou krizi.

Finanční krize a hospodářská recese není místem pro předhánění se v politickém populismu mezi pravicí a levicí. Je dobou pro formování odpovědných přístupů, věcné diskuse a trpělivé přípravy opatření. Je nanejvýš politováníhodné, že česká vláda jednou strká před krizí hlavu do písku a jindy předkládá řešení, o kterých nechce vést hlubší diskusi. Krize a hluboká recese jsou momenty, kdy se vláda a opozice musí domluvit na koordinaci a pevné obraně národních zájmů.

Škoda, že česká vláda o této prastaré politické zásadě neví... Jestliže Mirek Topolánek a jeho ministr financí Kalousek ještě v říjnu arogantně označovali požadavky sociální demokracie k sestavení společného týmu za šíření poplašné zprávy, na začátku ledna jednostranně ustavili Národní ekonomickou radu vlády (NERV). ČSSD v ní ve skutečnosti nikdy nebylo nabídnuto místo, přestože o tom Mirek Topolánek opakovaně mluvil v médiích a média bez elementárního ověření faktů tuto dezinformaci šířila.

ČSSD dnes už nemá zájem o minoritní postavení v Národní ekonomické radě (NERV), která byla sestavena jako stranický poradní orgán ODS tak, že k jejímu složení mají dokonce výhrady i koaliční partneři ODS. Desetičlenný tým je složen ze tří pravicových ideologů (Kohout, Dlouhý, Schwarz) a převažují v něm drtivě (80 %) lidé aktuálně nebo historicky zájmově spojení s finančním sektorem (Kunert, Sedláček, Mejstřík, Dlouhý, Zámečník, Rusnok, Weigl, Kohout). Průmysl zastupuje jediný ekonom (Jahn), a to ještě z ruského manažerského exilu. Zemědělství, doprava, veřejný sektor, sociální oblast, institucionální ekonomie a nyní zcela klíčové právo zastoupeny nejsou. Sedm expertů je pravicových, tři středoví, žádný levicový. Vyváženost zjevně není předností NERVu. ČSSD je připravena být partnerem vládě, pokud už konečně navrhne nějaká konkrétní protikrizová opatření. ČSSD vyslovuje hluboké politování, že vláda postupně odmítla pět návrhů na uspořádání vztahů s opozicí během evropského předsednictví stejně jako nyní téměř půl roku odmítá věcnou diskusi o čelení finanční krizi. Odpovědnost a politická pozice vlády je minimální.

Kompetence vlády, která nemá nejen krizovou strategii, ale ani jediného člena vlády s ekonomickým vzděláním, se projevila v plné nahotě. Většina zemí kolem nás již krizová opatření přijala a pracuje na jejich dalších generacích.

Navrhovaná hospodářsko politická opatření

Koncepční a systémová opatření

• Přijmout Lisabonskou smlouvu: Pro pozici v rámci koordinované politiky uvnitř EU a české předsednictví je nutno rychle přijmout Lisabonskou smlouvu tak, aby se nestala tématem, které nahradí potřebnější debatu o čelení finanční krizi. Od českého předsednictví se naopak očekává, že bude pozitivně moderovat tuto esenciální hospodářskou diskusi v evropském měřítku.
• Vypracovat jednoznačnou strategii pro přijetí eura: Pro čitelnost české hospodářské politiky, evropskou strategii, dlouhodobou orientaci podnikové sféry i kursovou stabilizaci české měny je zapotřebí stanovit datum přijetí eura. Navrhujeme diskutovat pracovní variantu přijetí k 1. 1. 2013.
• Podpořit proexportní a investiční klima: Český stát musí udělat maximum pro exportní odvětví. ČR je zásadně závislá na vývozech a podpora je klíčová pro zmírnění dopadů krize. V evropské politice je klíčové udržení společného postupu EU, atomizace na národní přístupy by recesi změnila v krizi.
• Zpracovat poziční dokument úzkých míst v české ekonomice: profesionální skupina vybraných ekonomů a právníků by zpracovala seznam doporučení potřebných rychlých institucionálních změn.
• Přepracovat střednědobou fiskální strategii pro období recese: Země potřebuje novou, zhruba tříletou variantní představu vývoje veřejných rozpočtů s ohledem na stimulaci poptávky, zvýšené výdaje v sociální oblasti a v aktivní politice zaměstnanosti.
• Aktualizovat strategii hospodářského růstu: Vláda ČSSD přijala v roce 2005 strategický dokument, který získal pozitivní ohlas mezinárodních ekonomických institucí včetně OECD. Strategii je čas aktualizovat, řada jejích záměrů je naplněna, další by měly být reformulovány s ohledem na vývoj naší společnosti a trendy světového hospodářství.
• Vytvořit koordinační hospodářské rady krajů: Regiony by v rámci asociace krajů měly monitorovat ekonomický vývoj s ohledem na významné lokální dopady, koordinaci přístupu jednotlivých krajů a společných požadavků vůči centru.

Opatření pro finanční sektor

• Věnovat stálou pozornost mezibankovnímu trhu: Základní prvek fungování finančního systému, ve spolupráci s ČNB nutno rozptýlit citová rizika a případně i doplnit zdroje emisní bankou a učinit případná další potřebná opatření.
• V součinností s monetární a regulační autoritou ČNB zmírnit napětí na dluhopisových trzích: Tento trh je klíčový pro financování veřejného dluhu a jeho funkčnost je klíčová pro udržení reálné ekonomické suverenity. Zvážení záložní pozice ČNB v poloze "market maker."
• Nabídnout i nižší nominály státních dluhopisů: Učinit nabídku státních cenných papírů jako alternativní investiční možnost pro běžné obyvatelstvo, prostřednictvím sítě pošt, bank a institucí kapitálového trhu. Politicky vyzvat k podpoře tohoto segmentu, může mít pozitivní ohlas jako kdysi povodňové dluhopisy.
• Přijmout opatření umožňující urychlené navýšení kapitálu: Subjektům ve vážné hospodářské situaci hrozí bez navýšení kapitálu regulatorní opatření či panická reakce klientů. Standardní proces navyšování je zdlouhavý. Opatření by mělo najít rychlejší cestu včetně nalezení možnosti, že by v případech zvláštního zřetele mohl akcionáře v navyšování zastoupit dočasně stát.
• Zpružnit možnosti regulátora při restrukturalizaci problémové finanční instituce: Rychlost restrukturalizace může být základním prostředkem pro omezení ztrát a ztrát důvěry klientů. Současná úprava je příliš komplikovaná.
• Umožnit přijetí ad hoc garance za vybrané závazky subjektu na návrh regulátora: Nedoporučujeme přijetí plošných garancí. Na druhé straně by mělo být umožněno garantovat určité závazky subjektu, které činí obtíž. Může to ušetřit nákladný pád subjektu a uspořit peníze bankovních klientů či daňových poplatníků.
• Umožnit případné přijetí státní garance za závazky Fondu pojištění vkladů: Fond pojištění vkladů v současné době nemá zřejmou státní garanci, což by se v případě potřeby doplnění úvěrovými zdroji projevilo vyššími úrokovými náklady. Nelze přehlédnout ani psychologický efekt této garance.
• Konzultovat možnost zřízení veřejné instituce, která by mohla částečně přejímat úvěrové riziko: Konzultovat technickou a právní možnost zřízení veřejné instituce, která by mohla za úplatu přejímat část úvěrového rizika klienta. Instituce podobného typu by mohla napomoci při řešení hlubší úvěrové krize.
• Otevřít více možností pro úvěrování z EIB: tato instituce navyšuje prostředky právě pro protikrizové programy. Je nutno ve spolupráci s regiony tyto prostředky efektivně užít.
• Monitoring finančních institucí a ad hoc zásahy ve spolupráci s ČNB: Střízlivě vyhodnocovat situaci a přijímat institucionální změny a konkrétní opatření přiměřeně vývoji situace.
• Zvyšovat kvalitu regulace: Kvalita regulace není v přímém vztahu s jejím rozsahem, administrativní zátěž nikoho nikdy neochránila. Regulace musí být efektivní a lidé, kteří ji provádějí, musí mít vůli pracovat ve prospěch občana a kvalitního trhu.
• Prohloubit regulace na mezinárodní úrovni: Existující spolupráce by měla získat vyšší kvalitu, sjednotit standardy a požadovat integraci dozoru a případně těsnou spolupráci s monetární autoritou v členských zemích EU.

Fiskální opatření

• Rekonstruovat (modifikovat) rozpočet na rok 2009: Rozpočet musí aktivně reflektovat skutečnost krize a musí v něm být zahrnuta potřebná protikrizová opatření a jim příslušné výdaje. Musí přiznat dosud utajovaný skutečný deficit.
• Obnovit daňovou progresi: V krizi má kromě sociální soudržnosti daňová progrese významný stimulační význam, protože sklon ke spotřebě středních a nižších vrstev je mnohem vyšší než u nejbohatších pěti procent, které ve velkém inkasovaly efekt pravicové reformy.
• Zvážit dočasné snížení snížené sazby DPH: Opatření stimuluje poptávku po převážně domácí produkci a zároveň viditelně pomáhá vrstvám, které jsou nejtíživěji zasaženy hospodářskou recesí. Prostor pro snížení se pohybuje v rozmezí jednoho až tří procentních bodů, s dobou snížení na jeden až dva roky.
• Zastavit snižování odvodů sociálního pojistného: Opatření destabilizuje veřejné finance, odvody se beztak relativně sníží díky zpomalení ekonomiky. Pro stimulaci ekonomiky má snížení odvodů zcela zanedbatelný význam, jestliže cena práce činí v ČR asi 28 % německé ceny práce, nemá posun o tři desetiny procenta ceny německé práce s ohledem na rozlišovací schopnost investičních modelů žádný význam. Též s ohledem na fakt, že v nákladech řady odvětví není zpravidla ani cena práce nejpodstatnějším faktorem. Změna výše pojistného se ve srovnání s nákladovými poměry Německa v průměru pohybuje pod jednou desetinou procenta...
• Zastavit pokles daně z příjmu právnických osob, nejlépe na úrovni z roku 2006: Ze snížení daně mají v období hluboké recese prospěch zejména monopolistické struktury výroby a distribuce elektřiny, plynu, telefonie apod. Snížení této daně v tomto období žádný stimulační efekt nemá a ve srovnatelných zemích nižší daň není, takže daňová konkurence tu není argument. Snížení daně nemá krátkodobé efekty, které je nutno přednostně mobilizovat v tomto období.
• Urychlit čerpání zdrojů z EU: Dosud čerpané prostředky jsou minimální, jejich dynamizace by mohla zvýšit růst až o 3 procenta HDP. Vláda promarnila to, že ČSSD vymohla v Bruselu největší příslib financování na obyvatele v rámci současné finanční periody. Postup je nepřehledný, chaotický, často vítězí priority lobbyistů nad objektivními zájmy státu. Nutno výrazně zjednodušit pravidla čerpání.
• Podrobit revizi priority financované z programů EU: Učinit nezbytné změny v rámci již přijatých programů ve prospěch naléhavějších potřeb, případně dle výsledků analýzy zkusit vyjednat přeskupení aktivit i v rámci přerozdělení mezi programy s vedením EU. Zvážit v takovém případě přesun do infrastrukturních a zelených investic.
• Zvýšit zdroje k provedení oprav a rekonstrukcí kapacit školství, zdravotnictví a sociální péče: Opatření může zbrzdit krizi stavebnictví, které ztratí zakázkové krytí v druhé polovině roku. Zároveň odstraní kumulovaný dluh minulých období. Jde o práce, které by stejně musely být během pěti let provedeny, nyní by došlo jen k urychlení. Opravy jsou náročné na lidskou práci, a došlo by tak k významnému snížení růstu nezaměstnanosti.
• Zvážit zastavení současných privatizačních aktivit: Finanční krize utlumuje akviziční apetit téměř ve všech odvětvích, oživení zřejmě začne od veřejných utilit. Na akvizice jsou nyní velmi těžko dostupné úvěrové zdroje, hrozí cenová ztráta ve srovnání s prodejem v optimálním období. Privatizace by měla být proto žádoucí jen v opravdu dobře odůvodněných případech tam, kde bude významně stimulovat investiční aktivitu nebo minimalizovat ztráty.
• Umožnit v následujících dvou letech zrychlené odepisování nových investic s výjimkou luxusních osobních aut, motocyklů, letadel a jachet: Potřebujeme transparentní opatření, která by učinila investice přitažlivějšími pro podnikatelský sektor.

Odvětvová politika

• Posílit kapitál Českomoravské rozvojové a záruční banky: Posílení kapitálu ČMRZB a tvorba nových programů zaměřených na podporu drobného a středního podnikání by měly zvýšit šance na udržení středního podnikatelského stavu.
• Posílit kapitál České exportní banky: Posílení kapitálu ČEB a rozšíření programů zejména do méně tradičních teritorií by mělo pomoci najít odbyt pro období kontrakce trhů vyspělých zemí. Posílit kapitál EGAP: Maximalizace dovolené podpory z hlediska pravidel světového obchodu a EU.
• Revize postupu regulačních autorit a monopolních podniků ve stanovení současných cen elektrické energie a plynu: V období dramatického poklesu světových cen energetických médií není obhajitelné dramatické zvýšení cen ani jejich vysoká hladina na českém trhu. Poškozuje to závažně konkurenceschopnost českého podnikání a má nezanedbatelný negativní sociální efekt. Aktualizovat energetickou politiku státu: Provést aktualizaci uznávaného dokumentu s ohledem na soběstačnost a cenovou stabilitu. Podstatné je formulování vztahu k jaderné energetice a klasickým zdrojům elektřiny. Zpřesnění si žádá politika obnovitelných zdrojů.
• Posílit investice do životního prostředí: V ČR je dlouhodobě dluh např. v čištění odpadních vod, zejména v menších obcích. Posílení zdrojů na zelenou infrastrukturu by částečně stabilizovalo stavebnictví a návazné obory. Začít konečně s čerpáním evropských zdrojů. Oživit programy zateplování panelových domů a úspor energií. Umožňuje racionalizovat hospodaření s energií, a zároveň zvýšit poptávku po specifických pracovně náročných prací. Kladný efekt na stabilizaci stavebnictví a zaměstnanost. Možnost čerpání zdrojů EU.
• Uplatnit akcionářská práva v ČEZ: Stimulovat urychlení obnovy tepelných zdrojů a přípravu dostavby jaderného zdroje. Jen urychlení přípravných prací může v ročním horizontu mobilizovat výdaje na úrovni stovek miliónů korun. Zároveň je možno v období recese získat budoucí dodávky stavebních prací a technologie za velmi příznivé ceny. Reformulovat systém investičních pobídek: Potřebujeme systém, který by skutečně stimuloval investice a reinvestování zisků. Systém by měl být selektivní s ohledem na podporu koheze jednotlivých regionů a dále na podporu žádoucích směrů inovace, tj. směrem k "chytrému a zelenému růstu."
• Zřídit restrukturalizační agenturu: Připravit instituci, která by vyhodnotila, připravila a případně realizovala restrukturalizaci klíčových oborů i podniků, ohrožených krizí s hlubokými dopady do českého hospodářství.
• Stabilizovat české zemědělství a potravinářský průmysl: V krizovém období je nutno očekávat ohrožení českých výrobců výprodeji zahraničního zboží. Na to je nutno reagovat zvýšenou antimonopolní aktivitou, dotační a poptávkovou politikou. Je nutno vyjednat výjimky v rámci EU, jinak dojde k likvidaci českých výrobců diskvalifikovaných nižšími dotačními zdroji společenství.
• Posílit ekonomickou diplomacii: Posílení veřejných zdrojů a iniciativy k získání zakázek pro české podniky, důsledná obrana zájmů českých exportérů u mezinárodních institucí. Sociální ochrana a stimulace
• Zavést "novomanželské" půjčky: Zavést půjčky pro mladé páry (limit 35 let) do výše 100 tisíc Kč s procentní bonifikací úroku státem a s možným odpisem stanovené částky při narození dítěte. Umožňuje zvednout poptávku až o 1 % HDP ročně bez větších nároků na veřejné zdroje. Obrovský pákový efekt.
• Zavést studentské půjčky: Zavést půjčky na bázi stavebního spoření rozšířením účelovosti stávajícího spoření a z něj poskytovaných půjček. Podpora poptávky, silný pákový efekt. Zvýšit sociální stipendia: Reagovat na zhoršení podmínek rodičů a ztíženou možnost přivýdělku studentů. Vedlejším efektem je zvýšení poptávky.
• Zvyšovat sociální minima: Je zapotřebí citlivě posouvat hranice minimálních příjmů, ať už jde o minimální mzdy, sociální či existenční minima. Nezaměstnanost nyní ohrožuje ty, kdo celý život poctivě pracovali, ohrožuje standard jejich rodin, hrozí ztráta bydlení.
• Zvýšit starobní důchody: Namísto snižování odvodů pojistného na sociální pojištění užít prostředky na zvýšení důchodů. To řeší nejen napjatou sociální situaci důchodců, ale též má zcela bezprostřední efekt na stimulaci spotřeby. Vyplatit letos jednorázovou kompenzaci krizových dopadů na domácnost důchodců z mimořádné dividendy ČEZ. Důchodci ztrácí možnost přivýdělku.
• Zvýšit platy ve veřejné sféře: Jsme rádi, že i vláda už našla pochopení pro náš požadavek pro zvýšení platů veřejných zaměstnanců. Upozorňujeme však na potřebu distribuce těchto zdrojů především středně a nízkopříjmovým zaměstnancům. Jde o kompenzaci toho, že v minulém období vláda rovnou daní dramaticky přidala nejvyšším platovým skupinám. Přidání středně a nízkopříjmovým zaměstnancům také více stimuluje spotřebu.
• Zavést paušální náhrady pro pedagogy: Zavést částečnou paušální náhradu za splněnou povinnost pedagogů škol v domácím připojení k internetu a dosažitelnosti mobilním telefonem. Opatření by zvyšovalo motivaci učitelů k užívání internetu v domácí přípravě a komunikaci se žáky a zaměstnavatelem, umožňovalo by kontrolu plnění pracovních povinností. Efekt dále v iniciované poptávce a zavádění internetu.
• Jednorázově zvýšit platy nepedagogických pracovníků ve školství: Poměrně malými prostředky lze stabilizovat kvalitní práci v rámci školství. Zároveň kompenzovat dlouhodobou nespravedlnost v odměňování.
• Přijmout dlouhodobý politický mzdový program pro platy ve zdravotnictví, sociálních službách a školství: Stabilizovat obory přiměřenou platovou perspektivou. Zároveň stimulovat spotřebu.
• Zavést zvláštní podpory hypoték pro mladé učitele a lékaře ve vybraných regionech: V řadě regionů chybí klíčoví pracovníci a jejich stabilizaci by pomohlo vlastní bydlení. Státní podpora v podobě částečného příspěvku k úhradě úroku či garance pro tuto vrstvu by byla omezena na dobu výkonu zaměstnání v regionu.
• Zrušit poplatky ve zdravotnictví: Zrušení poplatků přináší okamžité zvýšení spotřeby o cca 5 miliard korun ročně, především u středně a nízkopříjmových vrstev.
• Zkvalitnit následnou péči ve zdravotnictví: V následné péči je dnes slabina zdravotnictví, nemocní lidé zde často přežívají v nedůstojných podmínkách a s ekonomicky minimalizovanou péčí pod hranicí zdravotnického optima. Nutno zvýšit prostředky, kontrolu kvality péče a stabilizovat personál odborným růstem a platovou stimulací. Nad kvalitou těchto zařízení dnes naříká i pravicový tisk. My říkáme, že špatná kvalita souvisí i s fetišem tvorby desítek miliard rezerv zdravotních pojišťoven. Chceme tyto peníze utratit za kvalitní péči o spokojeného pacienta.
• Zachovat stravenky a zvážit dočasné zavedení podobných instrumentů: Stravenky patří k nástrojům, které zvyšují spotřebu a jejich zrušení bude znamenat další a nyní až fatální kontrakci poptávky v sektoru obchodu a služeb. Princip poskytování poukazů na zboží a služby je možno využít ke stimulaci poptávky i v dalších oblastech.
• Zpomalit deregulaci nájemného: Je nutno snížit sociální dopady v krizovém období a stimulovat okamžitou poptávku ve prospěch všech a nikoli na úkor úspor úzké skupiny. Zahájit přípravu programu stavby malometrážních sociálních bytů: Ve spolupráci s kraji, obcemi a městy iniciovat stavbu nájemního bydlení, která by sociálně řešila problémy mladých rodin, ztráty bydlení apod.
• Zpracovat návrh programu řešení problémů nesplácených hypoték: Řada rodin bude čelit problému ztráty bydlení při ztrátě příjmů. Nutno hledat citlivou formu restrukturalizace závazků či výměny bydlení.
• Zvýšit zdroje pro veřejné práce a jejich kombinaci s rekvalifikací: Podstatné pro zachování pracovních návyků, prevence dlouhodobé nezaměstnanosti. Možnost využít prostředky z Evropského sociálního fondu. Dočasně prodloužit výplaty podpory v nezaměstnanosti s ohledem na délku předchozího zaměstnání: Prodloužení podpory až na 9 měsíců pro ty, kdo před tím nepřetržitě 3 roky pracovali a řádně odváděli pojistné.
• Revidovat zelené karty: Vzhledem ke změněné situaci na trhu práce pozastavit či výrazně modifikovat přístup nekvalifikované práce ze zemí mimo EU. Odmítnout převedení základního důchodového spoření do soukromých fondů: V období nejvyšších rizik je zřejmá neadekvátnost takového postupu.
• Restrukturalizovat současný systém penzijního připojištění: Současný systém se přežil, stimuluje k malým úsporám a v poměru k nim generuje vysoké náklady.

Náklady navrhovaných opatření

Většina navrhovaných opatření není spojena s vůbec žádnými náklady. Jde o změnu záměrů, nástrojů a pravidel a náklady se pohybují pouze v rozsahu standardní legislativní práce a potřebné expertní činnosti. Část opatření naopak přináší dodatečné příjmy nebo naopak minimalizuje objektivní náklady, které v potenciálních krizových situacích mohou vzniknout. Pouze s částí opatření jsou spojeny náklady.

Celkové náklady navrhovaných opatření jsou variabilní, dle naléhavosti situace, hloubky krize a přijatého společenského konsensu. Nejsou dány předem. Lze si představit řešení, které spočívá ve vyrovnané bilanci navrhovaných opatření, lze si představit řešení, které bude stimulovat poptávku na úrovni dodatečných 1,5 či 3 % HDP. Opatření se snaží především mobilizovat mimorozpočtové zdroje jako jsou fondy EU, zdroje bank a podniků.

Tvrzení ministra Nečase o propočtu nákladů těchto navrhovaných opatření na úrovni 200 miliard korun z veřejných rozpočtů jsou jen dalším dokladem odborného selhání vlády, která existenci krize donedávna popírala stejně jako Václav Klaus popírá globální oteplování...

zdroj: program ČSSD - únor 2009 ZDE

Vzhledem k tomu, že ČSSD pokládá vládní návrhy na řešení dopadu hospodářské krize za nedostatečné a z velké části chybně zaměřené, předložili dnes poslanci ČSSD do Poslanecké sněmovny návrh zákona "O podpoře hospodářského růstu a sociální stability", který obsahuje legislativní návrhy ČSSD na zmírnění dopadů současné celosvětové hospodářské krize na Českou republiku. Tato vzájemně provázaná opatření jsou zaměřena na obnovu růstu hrubého domácího produktu, zejména podporou domácí poptávky, podporu podnikových investic a na posílení sociálních jistot občanů, ohrožených či postižených krizí. Zákon obsahuje následující konkrétní legislativní změny:

zdroj ZDE

Navrhovaná opatření jsou v  návrhu ČSSD koncipována tak, aby při maximálním účinku na posílení sociální ochrany a podporu hospodářského růstu co nejméně zatížila veřejné rozpočty.

Výdajově náročnější opatření jsou proto koncipována převáženě jako časově omezená, nepřesahující dobu nejbližších dvou a půl roku, tj. období počínající druhým pololetím letošního roku a zahrnující ještě pouze dva následující rozpočtové roky, tj. 2010 a 2011. Rozpočtové dopady dočasně navrhovaných opatření budou znamenat v letech 2009 až 2011 snížení příjmů veřejných rozpočtů v této předpokládané výši:

• zvýšení slevy na dani u daně z příjmů fyzických osob – cca 12 mld. Kč ročně;
• zrychlení odpisů hmotného majetku u daně z příjmů právnických osob – cca 10 mld. Kč ročně;
• pokles snížené sazby daně z přidané hodnoty 9 % na 6 % - cca 15 mld. Kč ročně;
• zvýšení podpory v nezaměstnanosti – cca 2 mld. Kč ročně;
• příspěvek při nákupu nového osobního automobilu nebo elektromobilu a vyřazení autovraku – při využití 200 tisíci zájemci cca 5 mld. Kč ročně.

Dopad na veřejné rozpočty (tj. včetně rozpočtů krajů a obcí) na základě výše uvedených opatření tak nepřevýší v souhrnu částku 44 miliard Kč ročně v letech 2009 až 2011.

Zvláštním jednorázovým výdajem státu bude vyplacení „13. důchodu“ v roce 2009, které bude vyžadovat cca 6,5 mld. Kč, avšak pouze v roce 2009, a to mimo státní rozpočet, neboť tento výdaj bude financován z dividend plynoucích z majetkových účastí státu v obchodních společnostech. Prostředky na výplatu jednorázových starobních a invalidních důchodů budou k dispozici z dividendy Českých energetických závodů, a. s., kterou stát jako akcionář získá za rok 2008.

Pokud jde o opatření navrhovaná jako trvalá, dojde na jejich základě počínaje rokem 2009 ke snížení příjmů státního rozpočtu, resp. veřejných rozpočtů vůbec, v této předpokládané výši:

• zvýšení přídavku na dítě – cca 3 mld. Kč ročně;
• zvýšení příspěvku na bydlení – cca 0,5 mld. Kč ročně;
• zvýšení ochrany zaměstnanců v insolvenci 0,8 mld. Kč ročně;
• snížení odvodu zaměstnavatelů na nemocenské pojištění o 0,5 % - cca 3 mld. Kč ročně.

Na druhé straně však navržená opatření budou znamenat i zvýšení příjmů státního rozpočtu, resp. veřejných rozpočtů vůbec, a to v důsledku:

• zavedení progresivního zdanění u daně z příjmů fyzických osob prostřednictvím sazby 30% u daňového základu nad 1,2 mil. Kč ročně - trvale o 1,5 mld. Kč ročně;
• navrácení sazby daně z příjmů právnických osob na 21 % - trvale o 5 mld. Kč ročně.

Trvalá opatření jsou tedy navržena v zásadě s neutrálním dopadem na veřejné rozpočty.

zdroj ZDE