20. 2. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 2. 2009

"Ach, Emo..." aneb kdo dřív přijde, ten dřív žije

Až "řízená péče" Kaiser Permanente a privátní zdravotní účty přiměly Američany, aby si více všímali etiky lékařského řemesla. Aby se ptali svých ošetřujících lékařů, proč je léčí tak, že se ne vždy uzdraví. Proč ošetřují jejich nemoci a neléčí. A možná se ptají, proč jejich doktor není laskavý anděl s tváří chápavého primáře Sovy a jiných mediálních idolů.

Možná, že prošedivělí laskaví andělé mladší generaci už prostě nudí a tak média šíří poněkud svižnější typ doktorů. Doba se zrychluje a zadání pro tvůrce také. Na hodinové dumání za zvuků stejně zamyšlené hudby už prostě není čas. Ostatně by mne docela zajímala scéna, kdy nelidsky lidská doktorka Čeňková vybírá Julínkovy poplatky za nemocniční péči.

Jenže – Nemocnice na kraji města je stará třicet let a na obrazovky přišel jiný sekáč – a ten se tedy rozhodně nezakecá.

Kulhavý ďábel Dr. House, který mohl, díky vzájemně na sebe nenavazujícím dílům, oslavit stovku a nepochybně ještě mnoho let vydrží. I když v aktuální sezóně v porovnání s minulostí klesla jeho sledovanost, stále se drží v první desítce nejsledovanějších programů. Nejnovější, v USA právě vysílanou pátou sérii Dr. House koupila celkem svižně Slovenská televízia. I komerční seriál může být za určitých okolností veřejnou službou. Stý díl byl v USA lídrem trhu. Být v Americe favoritem žebříčku sledovanosti znamená, že pořad má 5,6 procent sledovanosti.

Bohužel si na podobná čísla budou muset zvykat i české televize. Díky České televizi neodvratně postupující proces digitalizace nyní před Novu i Primu neustále nastoluje otázky dostatečných zdrojů příjmů, nutných k přežití. Několikanásobně více televizí nutně neznamená i více diváckých hodin před obrazovkou. Diváků je stejně, hodin strávených u televize stále méně, televizí a jiných mediálních lákadel stále více. Jejich program je stále více stejný. V poslední době už dostanete laciné DVD i k novinám. Probíhá velký výprodej obsahu. Více za méně. A tak 5,6 procenta bude možná brzo i v našich krajích znakem televizního úspěchu. Tvorba programových schémat je to, co v chaotické konkurenci přináší dramaturgům vrásky na čele. Nevědí, čím zaujmout.

Gregory House: Léčení pacientů je to co většinu doktorů štve.

Dr. House před diváky neustále nastoluje otázky, které by měly být inspirativní jak pro české pacienty, tak zejména pro české lékaře. Je přednější ekonomika nemocnice, nebo přežití pacienta? Je podstatné vyléčení, nebo léčení? Vyléčení znamená zdraví a odchod vděčného vyléčeného, léčení znamená spotřebu léků a materiálu, možnost výkazu výkonů zdravotním pojišťovnám, a tím i celkově příznivější ekonomiku zdravotnického zařízení. Co si vybere nemocnice?

Pacient: Jsou zde jiní pacienti, pomozte jim.

Gregory House: Služby poskytujeme podle pravidla, kdo dřív přijde, ten dřív žije.

Kvůli skvostným diagnostikům, jako je Dr. House, by česká nemocnice přicházela o potřebné body. Díky plýtvání vyšetřeními a vyšší spotřebě výkonů se i průměrní lékaři spolehlivě uživí. Uživí se i ředitel nemocnice. House na pozadí svého cynismu brilantně odhaluje rozpory mezi chápáním lékaře jako opraváře nemocných orgánů do použitelného stavu a lékaře, pro nějž je Hippokratova přísaha nad příkazy vlastní ředitelky či nad alibismus doktorského rutinérství.

House: Metastatický malobuněčný karcinom plic. Půl roku.

Cameronová: Viděl jste ten rentgen?
House: Ne, tipuju. Nová hra. Když se spletu, vyhraje plyšáka.

Dr. House nepolemizuje s ekonomickým a politickým systémem, ve kterém musí pracovat on i celá jeho nemocnice, House s nasazením vlastní kariéry i vlastního zdraví dělá, co považuje za správné.

Chase: Měl jste pravdu.

House: To jsou tři naprosto zbytečná slova.

House je nepravděpodobný, leč poučně zábavný. Nevím sice, zda nadělal mezi diváky podobné škody, jako série CSI (Kriminálka Miami a všechny ostatní barvotiskové "kriminálky"), které způsobily problémy kriminalistům, jak se přiznal jeden ze špičkových leč zoufalých amerických odborníků. Po zhlédnutí několika dílů se totiž lidé začali domnívat, že blondýna, hledící na broučka a vážně prohlašující "Je to leticoptera spirins, která žije pouze na dvanácti kilometrech čtverečních ostrůvku Nura v Tichém oceánu a proto ho zabil John Smith, který tam byl vloni na dovolené," je normou vyšetřování. Opak je pravdou. I když se autorka tohoto textu musí přiznat v zálibě v animovaných průstřelech mozku...

Česko ovšem zná vedle kontroverzního masochisty Dr. House jiné lékaře. Pravděpodobnější.

Nemocnice na kraji města byla mistrovskou ukázkou psychologickou sondou do špičkového zdravotnického zařízení. Slavíkova ortopedická klinika v Motole byla předlohou okresní nemocnice v seriálu. Ne nemocnice, napojené na systém ekonomicky podmíněné řízené péče, ale stejně nedokonalý, avšak humánní systém dal vzniknout životním rolím Ladislava Chudíka i Miloše Kopeckého. Na desítkách postav, které tou proslavenou nemocnicí prošly, vyrostla celá herecká generace a lidé začali poměřovat své doktory s těmi seriálovými. Což by patrně diváka Dr. House ani nenapadlo. Pro Chudíka to byla nejslavnější role.

Tehdy, uprostřed nám dnes už vzdálené "normalizace" dal fenomén televizního seriálu divákům poprvé prožít "všední" den nemocnice – fenomén, který dal později vzniknout všem ostatním seriálům o německých sestřičkách, doktorech z hor a jiných lidumilů.

House může divák obdivovat, zamyslet se nad jeho logickými vývody, zapamatovat si jeho necyničtější hlášky, ale nezamiluje se do něj. Je příliš racionální, je příliš profesionální, příliš zábavný, příliš nelidský. Do moudrého ortopeda Strossmayera i laskavého primáře Sovy se diváci zamilovali a před televizí každý týden seděl celý národ. Tak, jako Cvacha nenáviděl. V tom byla genialita Jaroslava Dietla. A taky je dost nepravděpodobné, že by někdo, jako House opravdu existoval.

Kopeckého věta "kdyby hloupost nadnášela, létala byste jako holubička" se stala úslovím, které svého protagonistu přežila. I když scénáristé pokračování tohoto českého seriálu z lékařského prostředí měli charakteristiky jednotlivých postav, další díly vyrobené po "sametu" už postrádají civilnost herectví i samozřejmou uvěřitelnost dialogů. Postrádají i lidský kontakt s pacienty, ztotožnění se s postavami. Nemocnice na kraji města po dvaceti letech se stala lehkoživnou konverzačkou stejně, jako Ordinace v růžové zahradě, Ulice či dovozová Plastická chirurgie nebo Doktor z hor. Českým seriálům prostě sluší třináct dílů a propracovaná psychologie.

Occamova břitva. Nejjednodušší vysvětlení je vždycky to, že někdo něco podělal, pravil House v jednom z dílů.

Dnešní "nemocnice" jsou ukázkou nijakého herectví i nijakého scénáře. Nijaká je i dramaturgie. Staticky nijaká je i kamera. Dnešní "nemocnice" jsou jen popisem kariér a podnikavostí prostřednictvím liposukcí.

Na obrazovce chceme přitom vidět ideál. Příběh. Velký příběh. Pohádku s dobrým koncem. S vítězícím kladným hrdinou. Dojímat se. Bát se. Chceme prožívat osudy postav. Ať už těch kladných v podobě primáře Sovy, nebo těch záporných, v podobě ředitelky Cameronové. Obrazovka láká fiktivností Velkého mýtu, nikoliv dokumentárností malé reality. Nemocnice na kraji města po dvaceti letech už nemá po dvaceti letech divákům co dát. Seriálů jsou spousty a už chybí onen masový prožitek vyprávění ve frontě u poklady.

House je jen jeden. Odlišuje se. Nevzdává se a bojuje proti své chorobě kterou neléčí proto, aby stihl léčit druhé, proti své ředitelce i proti zákeřnosti smrti, číhající v nemocích jeho pacientů. Bojuje. Za své pacienty. Za život. A to je ten velký příběh, po kterém toužíme. Který přežije i sto dílů.

Gregory House: Bylo to dokonalé. Krásné.

James Wilson: Krása nás často svádí z cesty k pravdě.

Psáno pro server První zprávy

                 
Obsah vydání       20. 2. 2009
21. 2. 2009 O české výjimečnosti Karel  Dolejší
21. 2. 2009 Jen počkej zajíci....radar bude! Miloslav  Štěrba
21. 2. 2009 Ministr přiznal, že řešení existuje Štěpán  Kotrba
20. 2. 2009 Úkolem vzdělání je dosáhnout porozumění
20. 2. 2009 Čína začíná globálně investovat
21. 2. 2009 Lula da Silva a Si Ťin-pching: strategická spolupráce Jihu s Jihem Štěpán  Kotrba
20. 2. 2009 Obamova administrativa už nespěchá s radarem ani s raketami
21. 2. 2009 Přeskupení priorit NATO
22. 2. 2009 Místo několika lodí jich připlují miliony
22. 2. 2009 Nepovšimnuté technologie John Michael Greer
20. 2. 2009 Souboj mocí
20. 2. 2009 Televizní reklama obtěžuje stále víc
20. 2. 2009 Francouzská vláda: víno způsobuje rakovinu
20. 2. 2009 Kdo má právo v 21. století reprezentovat Romy? Ivan  Veselý
21. 2. 2009 Stav krize
20. 2. 2009 EU musí svým novým členským zemím hospodářsky pomoci
20. 2. 2009 Západoevropské banky "nepomohou svým východním pobočkám"
20. 2. 2009 Klausovy výroky v EP byly "povrchní a křupanské"
20. 2. 2009 Český prezident srovnává EU se Sovětským svazem
20. 2. 2009 Projev výrobce pohřebních svíček Václav  Klaus
20. 2. 2009 Michal Kocáb: Potřebujeme antidiskriminační zákon. Chci zakázat komunisty Pavel  Pečínka
20. 2. 2009 Zbožné přání v Yorku, neboli Šílené z jiného důvodu Uwe  Ladwig
20. 2. 2009 Poděkování Společenství Dobromysl Tomáš  Koloc
20. 2. 2009 Hrablo na obecní neschopnost Štěpán  Kotrba, Petr  Wagner, Jan  Potměšil, Miloslav  Štěrba
20. 2. 2009 O nerespektovaných retrospektivách Jan  Paul
20. 2. 2009 Serpenízek další z malých digitálních televizí je v problémech Štěpán  Kotrba
19. 2. 2009 Ministr Jehlička hrobníkem českých literárních časopisů
20. 2. 2009 Krize se nedá zvládnout prostředky a metodami, které ji vyvolaly Ladislav  Žák
20. 2. 2009 "Ach, Emo..." aneb kdo dřív přijde, ten dřív žije Irena  Ryšánková
19. 2. 2009 Už měsíc trvá generální stávka na Guadeloupe Karel  Košťál
19. 2. 2009 Rozdíl v přístupu: Jak ČR likviduje prosperující podniky
20. 2. 2009 ČSSD: Jistota namísto nervů
19. 2. 2009 "Hrátky ratingových agentur" Jan  Čulík
19. 2. 2009 Co dělat, když má ratingová agentura blbou náladu Ladislav  Žák
19. 2. 2009 Místo levice je v ulicích
19. 2. 2009 Zavést školné v ČR? Rozhodně ne!
18. 2. 2009 Zvláštní rozdíl mezi vnímáním krize v ČR a v Británii Jan  Čulík
31. 1. 2009 Hospodaření OSBL za leden 2009

Sdělovací prostředky RSS 2.0      Historie >
20. 2. 2009 "Ach, Emo..." aneb kdo dřív přijde, ten dřív žije Irena  Ryšánková
20. 2. 2009 Serpenízek další z malých digitálních televizí je v problémech Štěpán  Kotrba
18. 2. 2009 Týden - kreativně přepracovaný Telegraph? Štěpán  Kotrba
17. 2. 2009 Touží Bobocký stále po křesle ředitele STV? Štěpán  Kotrba
13. 2. 2009 Česká televize démonizuje Hugo Chaveze, který stojí v čele Venezuely již deset let Daniel  Veselý
10. 2. 2009 zabijsvojeradio.cz aneb jak se stát předsedou Rady ČRo Štěpán  Kotrba
10. 2. 2009 MF Dnes : "Referendum je nástroj totality" Bohumil  Kartous
10. 2. 2009 Rádio Jerevan hlásí.... Miloslav  Štěrba
8. 2. 2009 Když se norma stává pornem a porno normou Irena  Ryšánková
6. 2. 2009 Papež a kancléřka, neboli příklad mediální moci Uwe  Ladwig
5. 2. 2009 Vlk se ani tentokrát nenažral: další rozhodnutí RRTV zrušeno pro nezákonnost Štěpán  Kotrba
5. 2. 2009 Kateřina a Barbie důležitější než radar Václav  Hála
3. 2. 2009 Už je to tady: trh s videoobsahem se začíná pomalu hroutit   
28. 1. 2009 Proč vedou média proti Drymlovi a Rathovi totální válku? Petr  Wagner
24. 1. 2009 Kontroverze: Vysílat či nevysílat humanitární reklamu pro Gazu?   

Zdravotnictví a reformy RSS 2.0      Historie >
20. 2. 2009 "Ach, Emo..." aneb kdo dřív přijde, ten dřív žije Irena  Ryšánková
18. 2. 2009 Platy a poplatky Boris  Valníček
13. 2. 2009 Důchodcův dopis ministryni zdravotnictví Štěpán  Steiger
30. 1. 2009 Elektronický způsob vedení zdravotnické dokumentace: ochrana dat především Štěpán  Kotrba
29. 1. 2009 Za levné léky se v ČR vydaly jen 4 promile z celkových nákladů na léčiva Petr  Wagner
24. 1. 2009 Co zdravotnické poplatky regulují? Antonín  Konečný
23. 1. 2009 Ideologické hrůzy náměstka ministra či jeho kritika? Jan  Marek
22. 1. 2009 Ideologické hrůzy pana magistra Šnajdra Petr  Wagner
19. 1. 2009 Pohroma Julínek odchází, modrá kára zdravotnictví jede dál Vladimír  Tupáček
14. 1. 2009 České zdravotnictví žádné reformy nepotřebuje Petr  Wagner
20. 12. 2008 Poplatky za ošetření nic neregulovaly Petr  Wagner
6. 12. 2008 Šlo o návštěvu lékaře jen v nutných případech   
5. 12. 2008 Poplatky ve zdravotnictví v ČR a v Německu   
5. 12. 2008 Rušení traumacenter a standardy zdravotní péče Petr  Wagner
5. 12. 2008 Zdraví je nade vše Jan  Mertl