|
11. 2. 2009
Dva rozhovory:Motivace ke studiu záleží zřejmě na něčem jiném než na školnémMinulý týden jsem našel ve sklepě potopu způsobenou prorezavěním kotle na teplou vodu. V neděli dopoledne se objevil mistr s učedníkem, za příčinou opravy. Učedník, pořízek kolem 25 let, občas něco podal nebo přidržel. V mezidobí mi stačil vysvětlit, že momentálně navštěvuje college, kde se učí instalatéřinu, a tohle je jeho praxe. Je to třetí obor, který studuje. Mimo jiné má v kapse diplom počítačového technika, ale v tom oboru nedostal práci, která by byla alespoň trochu zajímavá. Nechodí na college z oboru na obor, aby si prodloužil studentský život, ale proto, že tápe. Platí školné, ale není mu to příliš platné. Motivace ke studiu zjevně záleží na něčem jiném než na školném. |
|
O dva dny později jsem při kávové přestávce dvěma kolegům zmínil názor Jaroslava Moravce , který by, pokud si nedělá z čtenářů BL legraci, rád platil školné. Oba kolegové, jeden z Jižní Koreje a druhý Kanaďan, to považovali za povedený vtip. Mají, stejně jako já dvě děti, které čeká těžký úkol nalézt po ukončení university práci. Korejec pravil, že v sedmdesátých letech, kdy graduoval, šlo v Koreji na universitu necelých 10% absolventů středních škol, takže většina absolventů pak vybírala zaměstnání z několika nabídek. Od té doby počet absolventů vysokých škol přerostl nabídku míst, a tak absolventi s PhD hledají jakékoli zaměstnání, třeba i místa uklizečů. Kanaďan se velmi srdečně zasmál představě , podle níž si student, vědom si své ceny, určí plat, aby se mu lépe splácel dluh. Jeho odiplomovaný syn již několik měsíců posílá žádost za žádostí, aniž by se vůbec dočkal odpovědi, že ji příjemce vůbec zaregistroval. Tolik na doplnění mého článku o školném. |
