9. 2. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
SS-9 SCARP
9. 2. 2009

ANALÝZA

Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů

Sovětský svaz od počátku přikládal raketovým zbraním mimořádnou důležitost a dnešní Rusko na tento odkaz důsledně navazuje. Dnešní balistické rakety, které představují základ vojenské moci Ruské federace a v řadě ohledů předstihují i americké zbraně, jsou výsledkem desítek let výzkumu a vývoje.

Závody ve zbrojení a dobývání kosmu vyprodukovaly smrtící střely, jejichž samotná síla zabránila jejich nasazení. Ruský arzenál však rozhodně není jen rozpadajícím se reliktem studené války, protože i v dnešním multipolárním světě je udržování odstrašující síly důležité pro prosazování zájmů (super)velmocí.

UPOZORNĚNÍ: Plné znění článku je rozsáhlé a vybavené ilustracemi, tabulkami a fotografiemi. Počítejte proto s delším časem při jeho načítání .

Nynější ekonomický vzestup a asertivní zahraniční a bezpečnostní politika Ruské federace se odráží i v rozvoji vojenských technologií a také např. v častých zkouškách balistických raket. Rusko se řadí mezi trojici zemí, které disponují arzenálem balistických střel všech kategorií a s různým způsobem startu.

Střely operačně-taktického doletu jsou zařazeny v dělostřeleckých a raketových útvarech pozemních vojsk (Suchoputnyje vojska), zbraně s mezikontinentálním doletem umístěné v šachtách či na samohybných silničních zařízeních (a dříve i na železnici) patří do působnosti Raketových vojsk strategického určení (Raketnyje vojska stratěgičeskogo naznačenija, RVSN) a rakety na ponorkách provozuje válečné loďstvo (Vojenno-morskoj flot, VMF). Jadernou triádu Ruska tak představují RVSN, ponorky VMF a strategické bombardéry nesoucí křižující střely či nukleární bomby. Cesta k tomuto arzenálu však nebyla jednoduchá. Provázely ji nejen úspěchy, ale i katastrofy a soupeření tvůrců.

Dvě velká jména z historie

Nelze začít jinak než zmínkou o muži, který stál u zrodu celého tohoto oboru. Geniální fyzik Konstantin Eduardovič Ciolkovskij (1857--1935) vytvořil teorii použití raket, odvodil rovnice reaktivního pohybu a teoreticky řešil také rakety s více stupni. Ciolkovskij položil teoretické základy ruské raketové vědy na celé století, ovšem do praxe je v éře mezi světovými válkami začala zavádět až generace mladších konstruktérů, mezi kterými vynikl "otec kosmonautiky" Sergej Pavlovič Koroljov (1907--1966). Už před druhou světovou válkou se zabýval studiemi velkých vesmírných raket, ale válka změnila nejen jeho priority. Vědci se soustředili na vývoj zbraní. Po druhé světové válce však propukla válka studená, resp. příprava na třetí světovou, a začalo být bylo jasné, že vývoj raket pro dobývání kosmu bude úzce spojen s nosiči jaderných hlavic. Rozvinuly se dva samostatné proudy vývoje, raketový a letecký, které se však mnohdy spojovaly v hybridních řešeních draků či pohonů. Rusko dovedlo mistrně těžit z principiálních inženýrských řešení často velice překvapivé aplikace. Bezpilotní verze proudových stíhaček a naopak pilotované verze okřídlených raketových nosičů budou navždy zapsány v historii jako převratná a inspirující řešení, z nichž některá našla uplatnění až po půl století, zatímco jiná na své praktické využití stále ještě čekají.

R-1 - R-14

R-1 a R-2: Německé dědictví

Zásadní význam pro poválečný rozvoj sovětských balistických raket mělo získání technologií nacistické "odvetné zbraně" V-2 a týmu německých expertů, které vedl Ing. Helmut Gröttrup. Ačkoliv němečtí vědci působící v SSSR navrhovali nové zbraně (tzv. série G), žádný z těchto projektů nebyl uskutečněn a hlavní úlohu sehrával Koroljovův tým v ústavu NII-88 (pozdější konstrukční kancelář OKB-1). V roce 1948 otestoval první sovětskou balistickou raketu R-1, což byla v podstatě mírně vylepšená kopie V-2 s doletem 300 km. Takřka současně s ní byla vyvíjena prodloužená varianta R-2 s dvojnásobným dostřelem, která byla vyzkoušena v roce 1949. Střely vzlétaly z tažených ramp, doba přípravy na start se však pohybovala kolem šesti hodin. "Ruské V-2" vydržely ve službě do poloviny 60. let. Nemohly unést nukleární hlavice, mohly však dopravit radiologické náplně ("špinavé bomby").

R-3: Sen, který nevzlétl

Zastarávání německé technologie potvrdil i neúspěch Koroljovova projektu R-3. Vlastně mělo jít o dvojnásobně zvětšenou V-2 schopnou dopravit třítunovou nukleární hlavici na kterékoliv místo v Evropě. Koroljov dokonce doufal, že dalším zvětšením získá mezikontinentální raketu s dosahem 8000 km a pětitunovou nosností. V rámci vývoje R-3 měl být nejprve postaven typ R-3A vzniklý dalším prodloužením R-2, ovšem ani ten se nerealizoval. Celý program R-3 byl v roce 1951 zastaven kvůli problémům s novými motory a značnému riziku. Role vůbec první ruské zbraně středního doletu tak připadla typu R-5.

R-5: První strategická zbraň

Vrchol potenciálu německých technologií představovala střela R-5 s doletem 1200 km, kterou OKB-1 připravovalo od počátku 50. let. První letový test proběhl v březnu 1953 a za dva roky raketa vstoupila do služby, nejprve jen s konvenční hlavicí, brzy se však stala první sovětskou střelou s jadernou náloží. Pozdější R-5M mohla unést hlavici o síle až 1 Mt. Stejně jako R-1 a R-2 vzlétala i R-5 z tažené rampy, avšak čas přípravy byl zkrácen na dvě hodiny. Ve službě se nacházelo 40 až 50 kusů, které byly vyřazeny do konce 60. let.

Generace a kategorie 1. SRBM 1. SRBM 1. MRBM 1. IRBM 1. MRBM 1. MRBM
Označení rakety R-1 Jedinička R-2 Poběda R-3A R-3 R-5 R-5M
Označení systému
Průmyslový index 8A11 8Ž38 8A63 8A67 8A62 8K51
Kód NATO SS-1A Scunner SS-2 Sibling SS-3 Shyster Mod 1 SS-3 Shyster Mod 2
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Rampa Rampa Rampa Rampa Rampa Rampa
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné
Bojová hlavice HE HE, rad. HE, rad. HE, jaderná HE, rad., 80kt HE, rad., 80-300kt, 1Mt
Výška (m) 14,65 17,65 20 33 20,8 20,8
Průměr těla (m) 1,65 1,65 1,65 2,8 1,65 1,65
Startovní hmotnost (kg) 13 400 20 400 23 400 65 000-71 200 29 500 29 500
Nosnost (kg) 750-1500 750-1500 500 5000 1000-1425 1000-1350
Max. dostřel (km) 270-300 600 900-935 3000 1200 1200
Kruchová odchylka (m) 1500-7000 400-800 (?) (?) 1400-1500 1400-1500

R-11 - R-17MR-11 a R-17: Všudypřítomný Scud

Z německého odkazu významným způsobem těží i snad nejznámější balistické střely na světě, samohybné operačně-taktické R-11 a R-17, více známé pod západním označením Scud. Jejich vývoj začal už v roce 1948, první test R-11 se odehrál v roce 1953 a o dva roky později střela vstoupila do výzbroje. Původně ji zkonstruoval Koroljov, ale k dalšímu vývoji ji převzal tým Viktora Petroviče Makejeva, který se oddělil od OKB-1 jako SKB-385. Makejev v 60. letech vyvinul zdokonalenou R-17, jež se široce vyvážela. Stále slouží v řadě zemí a poskytla základ četným zahraničním raketovým projektům. Úspěšná byla i verze R-17M, ale přesná R-17VTO už se do služby nedostala. R-11 a R-17 na skladovatelná kapalná paliva a s různými hlavicemi vzlétají z ramp na šasi tanků JS-3 či vozů MAZ-543.

Generace a kategorie 1. SRBM 1. SRBM 1. SRBM 1. SRBM
Označení rakety R-11 Elbrus R-17 Elbrus R-17M/E/U Elbrus R-17VTO Elbrus
Označení systému
Průmyslový index 8A61 8K11 8K14 9K72 8K14-1 9K73 8K114
Kód NATO SS-1B Scud-A SS-1C Scud-B SS-1D Scud-C SS-1E Scud-D
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné
Bojová hlavice HE, sub., ch., 50kt HE, FAE, sub., ch., 5-70kt HE, FAE, sub., ch., 80kt HE, FAE, sub., ch., 5-70kt
Výška (m) 10,7 11,16 11,25 12,29
Průměr těla (m) 0,88 0,88 0,88 0,88
Startovní hmotnost (kg) 4460 6370 6400 6500
Nosnost (kg) 950 985 600 985
Max. dostřel (km) 180-200 280-300 450-550 300
Kruchová odchylka (m) 3000 450-610 700 50

R-12: Přesun do šachet

Defi nitivní odpoutání od německého dědictví znamenala až raketa R-12 s dostřelem přes 2000 km, kterou vyvinul ukrajinský tým Michaila Kuzmiče Jangela, jenž se odštěpil od OKB-1 pod krycím názvem OKB-586, ale později byl přejmenován na OKB Južnoje. Typ R-12, který byl vyvíjen od roku 1954 a poprvé otestován v červnu 1957, již nepracoval na kapalný kyslík, ale na kerosin. Do řadové služby se (opět s taženou rampou) dostal v roce 1959, ale to už dobíhal vývoj verze R-12U, což byla první sovětská raketa pro podzemní šachty. R-12 se v roce 1962 účastnily kubánské raketové krize, vrchol kariéry však představoval patrně rok 1966, kdy bylo ve službě přes 600 střel; poslední byly zničeny až roku 1990!

Generace a kategorie 1. MRBM 1. MRBM
Označení rakety R-12 Dvina R-12U Dvina
Označení systému
Průmyslový index 8K63 8K63U
Kód NATO SS-4 Sandal Mod 1 SS-4 Sandal Mod 2
Odvozená nosná raketa Kosmos-1/2 Kosmos-1/2
Startovací zařízení Rampa, šachta Rampa, šachta
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné
Bojová hlavice HE, 1Mt HE, 2,3Mt
Výška (m) 22,1 22,1
Průměr těla (m) 1,65 1,65
Startovní hmotnost (kg) 47 100 47 100
Nosnost (kg) 700 1600
Max. dostřel (km) 2080 2080
Kruchová odchylka (m) 1100-2300 1100-2300

R-14: První střela s více hlavicemi

Dalším produktem Jangelovy skupiny se stala střela R-14 s dosahem přes 4000 km, která byla vyvíjena od konce 50. let a poprvé vzlétla v červnu 1960. Záhy byla zařazena do služby, v níž vydržela do roku 1984. Také R-14 se účastnila kubánské krize. Vývojově byla významná tím, že pracovala na dimetylhydrazin a že verze R-14U mohla nést tři současně vypouštěné hlavice (MRV). V provozu byla přibližně stovka R-14.

R-7: Mezikontinentální zbraň

Největším úspěchem Koroljovova OKB-1 byla první mezikontinentální raketa světa R-7, jejíž vývoj začal již v roce 1950. Zároveň byla také první vícestupňovou raketou; měla dva sériově řazené stupně s tím, že k prvnímu byly paralelně připojeny čtyři vzletové urychlovací motory (tzv. boostery). Motory všech stupňů spalovaly kerosin. Střela poprvé vzlétla 15. května 1957 a v operační službě se nacházela v letech 1960--1968. Vyráběla se v několika verzích, které se lišily doletem a silou nesené jaderné hlavice. Vojenská hodnota R-7 byla spíše v odstrašení do té doby nevídanou nosností a dostřelem. Použitelnost v reálném boji byla diskutabilní, jelikož příprava ke startu z pevné rampy trvala nejméně 24 hodin. Největší význam R-7 tedy spočívá v odvozených kosmických nosičích. Byla to totiž upravená R-7, která 4. října 1957 vynesla na oběžnou dráhu první Sputnik. Vzešla z ní rozsáhlá rodina nosičů Sojuz, jež se dodnes úspěšně používá a dokládá kvalitu Koroljovovy konstrukce.

Generace a kategorie 1. MRBM 1. MRBM 1. ICBM 1. ICBM 1. ICBM
Označení rakety R-14 Usovaja R-14U Usovaja R-7 Semjorka R-7A Semjorka R-7M Semjorka
Označení systému
Průmyslový index 8K65 8K65U 8K71 8K74 8K710
Kód NATO SS-5 Skean Mod 1 SS-5 Skean Mod 2 SS-6 Sapwood Mod 1 SS-6 Sapwood Mod 2 SS-6 Sapwood Mod 3
Odvozená nosná raketa Kosmos-3, Vzljot Kosmos-3, Vzljot Sojuz Sojuz Sojuz
Startovací zařízení Rampa, šachta Rampa, šachta Rampa Rampa Rampa
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné 2+4B kapalné 2+4B kapalné 2+4B kapalné
Bojová hlavice 1Mt 2,3Mt, 3×300kt MRV 5Mt 2,3-3Mt 3-5Mt
Výška (m) 24,3 24,3 34,22 31,4 31,4
Průměr těla (m) 2,4 2,4 2,95 2,95 2,95
Startovní hmotnost (kg) 86 300 86 300 280 000 276 000 276 000
Nosnost (kg) 1500 2155 5500 3000 2200
Max. dostřel (km) 4100 4500 8000 12 000 14 000
Kruchová odchylka (m) 1900 1250 4700 3700 3700

R-7A - GR-1

R-16: Raketa, která zabila maršála

První skutečně použitelnou sovětskou mezikontinentální střelou se stala R-16, kterou od roku 1956 připravovala Jangelova kancelář. Dne 24. října 1960 byla první hotová raketa připravena k pokusnému startu z kosmodromu Bajkonur, ale objevily se problémy a technici nedoporučili provedení testu. Přítomný velitel raketových vojsk maršál Mitrofan Nědělin ovšem na pokusu trval a rozhodl se sledovat test přímo ze startovací plochy, v čemž ho následovala většina jeho doprovodu. R-16 při startu vybuchla a zahynulo 122 osob včetně Nědělina. Prioritní vývoj ale pokračoval a v roce 1962 byla střela přijata do výzbroje. Mohla vzlétat z rampy nebo šachty a nesla tři různé typy hlavic. Ve službě bylo asi 180 kusů.

Андрей Цаплиенко: Неделинская катастрофа ZDE

R-9: Problematický projekt

Také Koroljov od roku 1958 pracoval na prakticky použitelné mezikontinentální raketě, která by nahradila vojenské verze R-7. Vývoj střely nazvané R-9 však od počátku provázely potíže. Nejprve došlo k ostrým sporům v OKB-1 kvůli dvěma navrženým verzím R-9A a R-9V, které se lišily typem paliva a okysličovadla. Poté byla vybrána R-9 s kombinací kerosinu a kyslíku, nastaly však další problémy s vývojem motorů a nádrží. V letech 1961--1964 se uskutečnilo 54 pokusných startů, z nichž ovšem 21 bylo neúspěšných. K největší tragédii došlo 24. října 1963 (tj. přesně tři roky po katastrofě R-16), když exploze R-9A v šachtě na Bajkonuru zabila sedm lidí. R-9A sice vstoupila do služby, ale patrně sloužilo max. 23 kusů. Pro úplnost lze dodat, že kancelář Južnoje navrhla "konkurenční" projekt R-26, který se ale nedostal do stádia zkoušek, neboť Jangel se soustředil se na R-36.

Generace a kategorie 1. ICBM 1. ICBM 1. ICBM 1. ICBM 1. ICBM
Označení rakety R-16 R-16U R-16U1 R-9 Děvjatka R-9A Děvjatka
Označení systému
Průmyslový index 8K64 8K64U 8K64U1 8K75 8K75A
Kód NATO SS-7 Saddler Mod 1 SS-7 Saddler Mod 2 SS-7 Saddler Mod 3 SS-8 Sasin Mod 1 SS-8 Sasin Mod 2
Odvozená nosná raketa Ciklon Ciklon Ciklon
Startovací zařízení Rampa Šachta Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné
Bojová hlavice 3,5Mt 5Mt 6Mt 1,65Mt 5Mt
Výška (m) 30,25 30,44 34,5 24,2 24,2
Průměr těla (m) 2,95 2,95 2,95 2,68 2,68
Startovní hmotnost (kg) 140 600 140 600 148 000 80 400 81 500
Nosnost (kg) 1475 2175 2175 1 650 2095
Max. dostřel (km) 13 000 11 500 10 500 16 000 13 000
Kruchová odchylka (m) 4300 2700 2700 3000 3000

R-36: Globální raketa

Dvoustupňová R-36 z OKB Južnoje vznikla jako odpověď na americký typ Titan II a zároveň jako reakce na požadavek "globální rakety", tj. střely schopné z území SSSR zasáhnout takřka kterékoli místo na světě. Nová raketa měla fungovat nejenom jako klasická mezikontinentální, ale i jako nosič hlavice schopné pohybovat se částečně po oběžné dráze (FOBS) a rovněž jako střední kosmická nosná raketa. Výběrového řízení se kromě R-36 účastnila Koroljovova střela GR-1 a typ UR-200 od Koroljovova velkého soupeře Čeloměje. Letové zkoušky vítězné R-36 byly zahájeny v září 1963 a v listopadu 1966 dosáhl první pluk střel R-36 bojové způsobilosti. Vznikly čtyři verze, včetně R-36Orb typu FOBS. Bylo zhotoveno přes 300 kusů R-36, z nichž poslední se stáhly koncem 70. let.

Generace a kategorie 1. ICBM 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM
Označení rakety R-26 R-36 R-36U R-36Orb R-36P
Označení systému
Průmyslový index 8K66 8K67 8K67U 8K69 8K67P
Kód NATO SS-9 Scarp Mod 1 SS-9 Scarp Mod 2 SS-9 Scarp Mod 3 SS-9 Scarp Mod 4
Odvozená nosná raketa Ciklon-2/3 Ciklon-2/3 Ciklon-2/3 Ciklon-2/3
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta Rampa, šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné
Bojová hlavice 3Mt 12-18Mt 25Mt 5Mt FOBS 3×2-3Mt MRV
Výška (m) 23,73 32,2 31,7 32,6 32,2
Průměr těla (m) 2,75 3 3 3 3
Startovní hmotnost (kg) 85 500 183 900 183 890 180 000 183 900
Nosnost (kg) 1500 5825 3950 1770 6000
Max. dostřel (km) 12 000 15 200 10 500 40 000 12 000
Kruchová odchylka (m) 2000 5000 1300 1100 1850

N-1L3 Kosmičtí raketoví obři

Zmíněný Koroljovův rival Vladimir Nikolajevič Čeloměj (1914-1984) vedl kancelář OKB-52. Často bývá popisován jako bezohledný intrikán a chráněnec Nikity Chruščova, rozhodně však nelze pochybovat o tom, že byl i vynikající konstruktér, manažer a vizionář. Přišel s návrhem řady "univerzálních raket" UR, které se měly uplatňovat jako balistické střely, protiraketové a protidružicové zbraně a nosiče pro družice, kosmické lodě, stanice či planetární sondy. Kromě UR-200 patřila do rodiny i lehká UR-100 a těžké typy UR-500, UR-700 a UR-900. Největším Čelomějovým úspěchem je určitě UR-500, což je dobře známý nosič Proton, který "táhl" celý sovětský program orbitálních stanic. UR-700 a UR-900 pak představovaly konkurenci známé Koroljovovy "měsíční rakety" N-1 (odpovídajícími projekty OKB Južnoje byly R-46 a R-56). Tato monstra měla sloužit pro mise na Měsíc a později i Mars (počítalo se dokonce s instalací jaderného pohonu), ale méně známé jsou plány vojenských aplikací. Mělo jít o nosiče jaderné hlavice o síle 100 Mt (!) či většího počtu hlavic typu FOBS. Po pěti neúspěšných startech N-1 však byly všechny tyto ambiciózní plány zrušeny.

Generace a kategorie 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM
Označení rakety UR-200 UR-200B GR-1
Označení systému
Průmyslový index 8K81 8K83 8K713
Kód NATO SS-X-10 Scrag SS-X-10 Scrag SS-X-10 Scrag
Odvozená nosná raketa UR-200 UR-200
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2 kapalné 2 kapalné 3 kapalné
Bojová hlavice 5Mt 15Mt 2,5-5Mt FOBS
Výška (m) 34,65 34,65 33,31
Průměr těla (m) 3 3 2,85
Startovní hmotnost (kg) 135 700 135 700 117 000
Nosnost (kg) 2690 3900 2500
Max. dostřel (km) 12 000 14 000 12 000
Kruchová odchylka (m) 5000 5000 5000

UR-100: Lehká a univerzální

Už zmíněný dvoustupňový typ UR-100 připravovalo Čelomějovo OKB-52 od počátku 60. let. První pokusný start se odehrál v dubnu 1963 a do výzbroje se tato raketa určená pro podzemní šachty dostala v roce 1966. Mohla nést buď jednu těžkou hlavici se silou v megatunách, nebo trojici menších hlavic typu MRV. Speciální variantu představovala UR-100PRO (alias Taran) zkonstruovaná jako součást protiraketové obrany. UR-100 byla určitě nejmasověji vyráběnou sovětskou mezikontinentální střelou, neboť svého času bylo ve službě okolo 1000 kusů! Byla i první ruskou raketou, která se přepravovala a usazovala do šachet v kontejneru, z něhož také startovala. Poslední UR-100 byly zlikvidovány v roce 1991.

Generace a kategorie 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM
Označení rakety UR-100 UR-100M UR-100K UR-100UTTCh UR-100PRO Taran
Označení systému RS-10 RS-10M RS-10MK RS-10MU
Průmyslový index 8K84 15A10 8K84M 15A10M 8K84K 15A20 8K84U 15A20U 8K84
Kód NATO SS-11 Sego Mod 1 SS-11 Sego Mod 2 SS-11 Sego Mod 3 SS-11 Sego Mod 4
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné 2 kapalné
Bojová hlavice 1,1Mt 1Mt 3×350kt MRV 1,3Mt 10Mt ABM
Výška (m) 16,7 18,9 19,1 19,1 16,7
Průměr těla (m) 2 2 2 2 2
Startovní hmotnost (kg) 42 300 50 100 50 100 51 240 42 300
Nosnost (kg) 760-1500 1200 1200 1200 1500
Max. dostřel (km) 11 000 12 000 10 600 12 000 2000
Kruchová odchylka (m) 1400 900 2200 900

RT-1 a RT-2: Konečně tuhé palivo

O talentu Sergeje Koroljova svědčí také to, že se už od konce 50. let zabýval projekty raket na tuhé pohonné hmoty. V dubnu 1962 byla poprvé vyzkoušena raketa středního doletu na pevné palivo RT-1 (raketa tvjordotoplivnaja), která sice nebyla sériově vyráběna, ale posloužila jako základ rakety RT-2, první ruské mezikontinentální střely na TPH. Její první test byl proveden roku 1966 a za dva roky vstoupila do služby, kde zůstala do 90. let; nikdy se však nepoužívalo víc než 60 kusů. RT-2 se stala poslední výslovně vojenskou střelou z OKB-1; po Koroljovově smrti (1966) se jeho nástupci věnovali jen kosmickým nosičům.

Generace a kategorie 2. MRBM 2. ICBM 2. ICBM 2. ICBM
Označení rakety RT-1 RT-2 RT-2P RT-2M
Označení systému RS-12 RS-12 RS-12
Průmyslový index 8K95 8K98 8K98P 8K98M
Kód NATO SS-13 Savage Mod 1 SS-13 Savage Mod 2 SS-13 Savage Mod 3
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 3+4B pevné 3 pevné 3 pevné 3 pevné
Bojová hlavice 500kt, 1Mt 750kt 750kt 500kt, 1Mt
Výška (m) 18,3 21,1 21,35 21,13
Průměr těla (m) 2 1,84 1,84 1,84
Startovní hmotnost (kg) 35 500 51 000 51 000 50 000
Nosnost (kg) 800 600 800 800
Max. dostřel (km) 1850-2500 9400 9500 10 000
Kruchová odchylka (m) 5000 1900 1500 1800

Temp-S: Pro evropské bojiště

Do vývoje sovětských balistických raket však vstoupil nový a poněkud neočekávaný hráč. Byl to Moskevský institut termálních technologií (Moskovskij institut teplotechniky, MITT), který vedl A. D. Nadiradze. Tato konstrukční kancelář později vytvořila téměř všechny ruské mobilní mezikontinentální rakety. Začala ovšem skromněji, a to střelou kratšího středního doletu na pevné palivo Temp, určenou zejména pro evropské bojiště coby protiváha amerických střel Pershing. Původní verze nebyla přijata do výzbroje, ale daleko úspěšnější byl od roku 1962 vyvíjený Temp-S s dosahem téměř 900 km. Ten vstoupil do služby v roce 1967. Nejdokonalejší variantu představoval Temp-SM, který dosáhl způsobilosti v roce 1984 a nesl manévrující návratové těleso (MARV). Komplety rodiny Temp používaly odpalovací zařízení na šasi MAZ-543.

Podrobnosti včetně rozmístění v bývalé ČSSR - ATM 3/2008, ATM 4/2008, celý článek též ZDE

Generace a kategorie 2. MRBM 2. MRBM 2. MRBM 2. IRBM 2. ICBM 3. ICBM
Označení rakety Temp Temp-S Temp-SM RT-15 RT-20P Temp-2S
Označení systému OTR-22 TR-1 OTR-22 TR-1 OTR-22 TR-1 RS-14
Průmyslový index 9K71 9K76 9K76B 8K96 8K99 15Ž42
Kód NATO SS-12 Scaleboard SS-12A

Scaleboard
SS-12B Scaleboard SS-X-14 Scapegoat

SS-X-15

Scrooge
SS-16 Sinner
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice Silnice Silnice Šachta, silnice
Počet stupňů a palivo 2 pevné 2 pevné 2 pevné 2 pevné 2 pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 300kt, 1Mt 300kt, 1Mt 200-500kt MARV 50kt, 1Mt 500kt, 1Mt 650kt, 1Mt
Výška (m) 12,4 12,4 12,4 10,6 16,2 18,5
Průměr těla (m) 0,94 0,94 0,94 1,49 1,8 1,79
Startovní hmotnost (kg) 10 420 9254 9400 16 000 30 200 37 000-44 200
Nosnost (kg) 900-1250 526 450 535 545-1410 940
Max. dostřel (km) 460 890 930 2500 5000-7000 9200-10 500
Kruchová odchylka (m) 810-1200 730-1000 50-150 930 600-1800 1300

RT-15 a RT-20P: Rakety na přehlídky

Temp ukazoval na stále intenzivnější snahu vyvinout rakety dlouhého doletu na samohybných odpalovacích zařízeních. V šedesátých letech byly vyvinuty a zkoušeny dvě takové střely, ale ani jedna se nedostala do výzbroje. První z nich byla raketa středního doletu RT-15, kterou se zabývala kancelář CKB-7 Arsenal, a druhou mezikontinentální střela RT-20P z OKB Južnoje. Obě byly dvoustupňové, spalovaly tuhé palivo a vzlétaly z kontejneru na pásovém podvozku. Jejich jediným "nasazením" nakonec byla účast na obrovských vojenských přehlídkách, které se konaly v Moskvě v letech 1966 a 1967.

Temp-2S: Stále záhadný systém

V úsilí vyrobit funkční mobilní mezikontinentální raketu tak uspěl až MITT, který od počátku plánoval rozvoj systému Temp-S do vyšší kategorie dostřelu. Na základě projektu Temp- S2M byla od roku 1966 vyvíjena třístupňová mezikontinentální raketa Temp-2S určená pro šachty, pásové nebo kolové podvozky. Nakonec se ale uskutečnilo jen posledně zmíněné řešení a byla vybrána šestinápravová verze automobilu MAZ-547. Zkoušky probíhaly od roku 1972 a vstup do výzbroje se měl odehrát v roce 1976. Raketa je ale dosud obklopena četnými nejasnostmi a není zcela jisté, zda byla opravdu v běžné operační službě. Vypouštěcí zařízení se ukrývala ve speciálních garážích, vyjížděla jen v "oknech" mezi průlety amerických špionážních satelitů a jezdila po trasách zejména na Sibiři. Stále přísně utajovaný komplet Temp-2S byl zlikvidován v rámci smlouvy SALT-2 v roce 1986.

Generace a kategorie 2. MRBM 2. MRBM 2. MRBM 2. IRBM 2. ICBM 3. ICBM
Označení rakety Temp Temp-S Temp-SM RT-15 RT-20P Temp-2S
Označení systému OTR-22 TR-1 OTR-22 TR-1 OTR-22 TR-1 RS-14
Průmyslový index 9K71 9K76 9K76B 8K96 8K99 15Ž42
Kód NATO SS-12 Scaleboard SS-12A Scaleboard SS-12B Scaleboard SS-X-14 Scapegoat SS-X-15 Scrooge SS-16 Sinner
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice Silnice Silnice Šachta, silnice
Počet stupňů a palivo 2 pevné 2 pevné 2 pevné 2 pevné 2 pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 300kt, 1Mt 300kt, 1Mt 200-500kt MARV 50kt, 1Mt 500kt, 1Mt 650kt, 1Mt
Výška (m) 12,4 12,4 12,4 10,6 16,2 18,5
Průměr těla (m) 0,94 0,94 0,94 1,49 1,8 1,79
Startovní hmotnost (kg) 10 420 9254 9400 16 000 30 200 37 000-44 200
Nosnost (kg) 900-1250 526 450 535 545-1410 940
Max. dostřel (km) 460 890 930 2500 5000-7000 9200-10 500
Kruchová odchylka (m) 810-1200 730-1000 50-150 930 600-1800 1300

MR-UR-100 a UR-100N: Dvě náhrady

Když se koncem 60. let sovětské vedení dozvědělo o americké střele Minuteman III, okamžitě pochopilo, že USA by mohly opět získat velkou převahu a možnost prvního úderu. Proto bylo rozhodnuto o vývoji nástupců UR-100 a R-36. Mělo se dosáhnout zejména navýšení odolnosti vypouštěcích zařízení a schopnosti nést více samostatně naváděných hlavic (MIRV). Náhrada lehké střely UR-100 měla vzejít z konkursu, který byl vypsán v roce 1970 a jehož se účastnily kanceláře Čeloměje a Jangela (po jeho smrti převzal vedení OKB Južnoje Vladimir Fedorovič Utkin). První z nich navrhovala raketu UR- 100N a druhá střelu MR-UR-100.

Nakonec ovšem byly schváleny obě rakety a v roce 1975 vstoupily do služby. Ve výzbroji bylo zařazeno max. asi 150 střel MR-UR-100 a okolo 360 raket UR-100N. Jako dlouhodobě úspěšnější se ukázala UR-100N, od které byly odvozeny kosmické nosiče Strela a Rokot a která je stále ve výzbroji (MR-UR-100 byly vyřazeny roku 1997). V červnu roku 2008 měly RVSN ve výbavě necelou stovku raket varianty UR-100NUTTCh.

Generace a kategorie 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM
Označení rakety MR-UR-100 Sotka MR-UR-100 Sotka MR-UR-100UTTCh Sotka UR-100N UR-100N UR-100NUTTCh
Označení systému RS-16A RS-16A RS-16B RS-18A RS-18A RS-18B
Průmyslový index 15A15 15A15 15A16 15A30 15A30 15A35
Kód NATO SS-17 Spanker
Mod 1
SS-17 Spanker
Mod 2
SS-17 Spanker
Mod 3
SS-19 Stiletto
Mod 1
SS-19 Stiletto
Mod 2
SS-19 Stiletto
Mod 3
Odvozená nosná raketa Rokot, Strela Rokot, Strela Rokot, Strela
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2+PBV
kapalné+pevné
2+PBV
kapalné+pevné
2+PBV
kapalné+pevné
2+PBV
kapalné+pevné
2+PBV
kapalné+pevné
2+PBV
kapalné+pevné
Bojová hlavice 4×250-750kt MRV 3,5-6Mt 4×550-750kt MIRV 6×200-550kt MIRV 4,5-5Mt 6×550-750kt MIRV
Výška (m) 23,9 23,9 23,9 24 24 24
Průměr těla (m) 2,25 2,25 2,25 2,5 2,5 2,5
Startovní hmotnost (kg) 71 100 71 100 71 100 92 750 105 600 110 000
Nosnost (kg) 2550 2550 2550 4350 3400 4350
Max. dostřel (km) 10 300 11 000 10 300 10 000 12 000 10 000
Kruchová odchylka (m) 400 400 400 550 350 300

R-36M: Smrtící rekordman

◄ Tracking rakety SS-18 radarem XBR

Zároveň probíhal v OKB Južnoje i vývoj nástupce R-36. Raketa označená R-36M prodělávala letové testy od roku 1972 a ofi - ciální vstup do výzbroje se uskutečnil v roce 1975. Následovaly ještě verze R-36MUTTCh a R-36M2 Vojevoda, které byly instalovány v průběhu 70. a 80. let (poslední obměna R-36M3 Ikar zůstala ve fázi návrhu). Jde o mimořádně výkonné třístupňové mezikontinentální rakety o délce přes 34 m a startovní hmotnosti přesahující 200 tun, což dělá z "rodiny" R-36M bezkonkurenčně rekordní zbraně.

Ničení raket SS-18 startujících ze základny Tatiščevo antiraketou vystřelenou ze základny v Polsku ▼

V druhé polovině 80. let bylo v arzenálu RVSN okolo 380 raket R-36M všech verzí. Podstatná část byla zlikvidována v rámci smlouvy START-2 (po rozpadu SSSR se vyřazení samozřejmě týkalo všech raket mimo Rusko), avšak RVSN stále vlastní cca 75 kusů R-36MUTTCh a R-36M2 s deseti hlavicemi. Vyřazené rakety se vesměs přestavují na kosmické nosiče Dněpr.

Generace a kategorie 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM 3. ICBM
Označení rakety R-36M R-36M R-36MUTTCh R-36MUTTCh R-36M2 Vojevoda R-36M2 Vojevoda
Označení systému RS-20A RS-20A1 RS-20A2 RS-20B RS-20V RS-20V
Průmyslový index 15A14 15A14 15A18 15A18 15A18M 15A18M
Kód NATO SS-18 Satan Mod 1 SS-18 Satan Mod 2 SS-18 Satan Mod 3 SS-18 Satan Mod 4 SS-18 Satan Mod 5 SS-18 Satan Mod 6
Odvozená nosná raketa Dněpr Dněpr Dněpr Dněpr Dněpr Dněpr
Startovací zařízení Šachta Šachta Šachta Šachta Šachta Šachta
Počet stupňů a palivo 2+PBV kapalné+pevné 2+PBV kapalné+pevné 2+PBV kapalné+pevné 2+PBV kapalné+pevné 2+PBV kapalné+pevné 2+PBV kapalné+pevné
Bojová hlavice 18-25Mt 8×500kt MIRV 8×800kt MIRV 10×500kt MIRV 10×550-750kt MIRV 18-25Mt
Výška (m) 34,6 34,6 34,3 34,3 34,3 34,3
Průměr těla (m) 3 3 3 3 3 3
Startovní hmotnost (kg) 209 600 209 600 210 00 211 000 211 100 211 100
Nosnost (kg) 7200 7575 8800 8800 8800 7575
Max. dostřel (km) 11 200 10 200 16 000 11 000 15 000 16 000
Kruchová odchylka (m) 550 500 350 250 500 500

R-36M - RS-22M

Pioněr: Obávaná "SS-dvacítka"

V roce 1973 byl v MITT ofi ciálně zahájen vývoj mobilní balistické rakety, která se nacházela na pomezí středního a mezikontinentálního dosahu a stala se známou pod názvem Pioněr. Její vývoj běžel velice rychle, protože šlo vlastně o Temp-2S redukovaný na dva stupně; dokonce i odpalovací zařízení se téměř nezměnilo. Zkoušky začaly roku 1974 a v roce 1976 byl Pioněr zařazen do služby. Operovalo přes 600 střel schopných nést jednu nebo tři hlavice. Roku 1980 byl zaveden zdokonalený Pioněr-UTTCh a rozbíhal se vývoj typu Pioněr-3. Poté však zasáhla Smlouva o úplné likvidaci raket kratšího a středního doletu (INF); všechny Pioněry se zlikvidovaly a ve vývoji dalších verzí se nepokračovalo.

Generace a kategorie 3. IRBM-ICBM 3. IRBM-ICBM 4. IRBM-ICBM 4. IRBM-ICBM
Označení rakety RT-21M Pioněr RT-21M Pioněr-UTTCh Pioněr-3 Pioněr-3UTTCh
Označení systému RSD-10 RSD-10 RSD-10 RSD-10
Průmyslový index 15Ž45 15Ž53 15Ž55 15Ž57
Kód NATO SS-20 Saber Mod 1 SS-20 Saber Mod 2 SS-X-28 Saber Mod 1 SS-X-28 Saber Mod 2
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 2+PBV pevné 2+PBV pevné 2+PBV pevné 2+PBV pevné
Bojová hlavice 500kt, 1Mt 3×150kt MIRV 500kt, 1Mt 3×50-75kt MIRV
Výška (m) 16,49 16,49 17 17
Průměr těla (m) 1,79 1,79 1,79 1,79
Startovní hmotnost (kg) 37 000 37 000 37 000 37 000
Nosnost (kg) 1500-1740 1740 1500 1500
Max. dostřel (km) 5000 5400 7400 5500
Kruchová odchylka (m) 550 400 500-1100 450

Skorosť, Kopjo-R a Kurjer

V osmdesátých letech se pracovalo i na několika dalších zajímavých projektech samohybných raket středního či mezikontinentálního dostřelu. SSSR měl panickou hrůzu z amerických střel Pershing II, které díky svému dosahu, vysoké přesnosti a manévrující průrazné hlavici mohly prakticky vyřadit celou sovětskou soustavu velení a řízení ve východní Evropě. Reakcí na tuto hrozbu měla být raketa středního doletu Skorosť vyvíjená v MITT. Podpis dohody INF ovšem učinil celý projekt zbytečným. OKB Južnoje a MITT vyvíjely i lehké mezikontinentální střely Kopjo-R a Kurjer, což byly protějšky americké LGM-134 Midgetman; v obou případech byly práce po přijetí smlouvy START zastaveny.

Generace a kategorie 4. IRBM 4. ICBM 4. ICBM
Označení rakety Skorosť Kopjo-R Kurjer
Označení systému RSS-40
Průmyslový index 15Ž66 15Ž59
Kód NATO SS-X-26
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 2+PBV pevné 2+PBV pevné 3 pevné
Bojová hlavice 550kt, 3×60-150kt MARV 100-150kt 100-150kt
Výška (m) 8,5 13 11,2
Průměr těla (m) 1,52 1,4 1,36
Startovní hmotnost (kg) (?) 10 900 15 000
Nosnost (kg) (?) (?) 500
Max. dostřel (km) 2500-4000 10 000 11 000
Kruchová odchylka (m) 300 300 350

RT-23: Raketové vlaky

Poslední balistickou raketou z OKB Južnoje se stala třístupňová RT-23, jejíž vývoj se rozběhl v roce 1973. Počítalo se s variantami pro šachty i silniční a železniční odpalovací zařízení, ale do stádia zkoušek se v roce 1982 dostala pouze šachtová. Ukázalo se však, že raketa nesplňuje požadované parametry, a byl nařízen vývoj přepracované verze RT-23UTTCh, která prodělala první test roku 1984. Vznikla verze pro šachty, pracovalo se na silniční obměně na obrovském šasi MAZ Celina-2 (což bylo při více než stotunové váze rakety unikátní), ale hlavní důraz se kladl na železniční verzi, jež vstoupila do služby roku 1989. Každá vlaková souprava se třemi raketami byla autonomní bojovou jednotkou. Celkem bylo ve službě 56 raket v silech a 36 na vlacích. Všechny byly vyřazeny v 90. letech v rámci smlouvy START-2. Nebyl dokončen typ RT-23M Jermak ani projekt Albatros, což měla být střela nesoucí vztlakové těleso, které mělo klouzavým letem překonávat protiraketovou obranu USA.

Podrobnosti: Mezikontinentální balistická řízená střela RT-23, RT-23UTTCh Palba.cz

Generace a kategorie 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM
Označení rakety RT-23 Moloděc RT-23 Moloděc RT-23UTTCh Moloděc RT-23UTTCh Moloděc RT-23M Jermak
Označení systému RS-22 RS-22 RS-22A RS-22B
Průmyslový index 15Ž44 15Ž52 15Ž60 15Ž61 8K991
Kód NATO SS-24 Scalpel Mod 0 SS-24 Scalpel Mod 1 SS-24 Scalpel Mod 2 SS-24 Scalpel Mod 3
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Šachta Železnice Šachta Silnice, železnice Šachta, silnice, železnice
Počet stupňů a palivo 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 1Mt 10×100-400kt MIRV 10×550kt MIRV 10×550kt MIRV 10×100-550kt MIRV
Výška (m) 18,9 23,8 23,4 23,4 23,3
Průměr těla (m) 2,41 2,41 2,41 2,41 2,41
Startovní hmotnost (kg) 80 000 95 000 104 500 104 500 104 500
Nosnost (kg) 4050 4050 4050 4050 4050
Max. dostřel (km) 8 000 11 000 10 450 10 000 11 000
Kruchová odchylka (m) 500 500 185 250 200

Poznámka na okraj: Tahače, které uvezou všechno

MAZ-547 (12x12) pro RSD-10 Pioněr max rychlost při hmotnosti 83t a 746hp 40km/h.

MAZ-7917 pro RT-2PM Topol (14x12) 710hp max rychlost "více jak 40km/h" při hmotnosti přes 100t.

MAZ-7906 délka 28m, výška 5-5,5m a šířka 3,2m. Nosnost byla 140t a poháněn byl pravděpodobně dieselovým motorem o výkonu cca 1200 hp. Princip pohonu byl dieselelektrický s motory v kolech podvozku a poháněny bylo všech 16 kol, takže schéma 16x16.

MAZ-7907 byl druhou zkoušenou variantou, měl schéma 24x24 a za pohon podvozku o délce 29m, výšce 5-5,5m a šíšce 3,2m se starala plynová turbína GTD-1250A, známá z pohonu tanku T-80. Transmise byla vyřešena pomocí elektromotorů v kolech podvozku. Hmotnost i s nákladem dosahovala 240t.

MAZ-7904. Nosnost 200t a celková hmotnost 360t . Délka 32,2m, výška 3,45 a šířka 6,8m. Pohon o výkonu 1500 hp zajišťoval dieselový lodní motor a druhý o výkonu 330 hp jako pomocný. Hydromechanická transmise poháněla podvozkové schéma 12x12. Vývoj byl ukončen v roce 1982.

Topol: Další samohybný systém

Smlouva START dovolila Sovětskému svazu vyvinout jednu mobilní mezikontinentální střelu s jedinou hlavicí. Stal se jí typ RT-2PM Topol, na němž od roku 1977 pracoval MITT vlastně jako na pokračování koncepce rakety Pioněr, z níž byla převzata řada prvků. První zkouška se odehrála v roce 1982 a v roce 1988 byl Topol přijat do výzbroje. Přestože se původně počítalo i se statickou verzí, dokončena byla jen varianta na podvozku MAZ se sedmi nápravami. Nese jednu hlavici, kterou část zdrojů řadí do kategorie MARV. Ačkoli je Topol vysoce pohyblivý, naváděcí soustava umožňuje vypuštění jen z předem určených pozic. Celkově bylo zhotoveno přibližně 360 kusů, z nichž asi polovina je stále ve službě. Probíhá však vyřazování a střely se mění na kosmické nosiče Start. Výkony Topolu plně postačují na nesení více hlavic a opravdu se chystala střela RT-2PM Universal kategorie MIRV.

Topol-M: Zbraň pro 21. století

Nejmodernější balistickou střelou RVSN je bezesporu Topol-M, který byl v MITT vyvíjen od roku 1987. První zkušební start proběhl v roce 1994 a raketa byla přijata do služby roku 1997, nejprve jen ve verzi pro šachty. Roku 2000 byla poprvé vypuštěna modifikace pro odpalovací zařízení MAZ s osmi nápravami, která dosáhla operační způsobilosti v roce 2006. Od původní zbraně Topol se liší zejména schopností startu skutečně z libovolné lokace.

Topol-M má jeden manévrující kontejner typu MARV s jednou hlavicí (což je však pouze předstupeň kontejneru s více samostatnými hlavicemi). Kromě ní však může dopravit také hypersonické manévrující těleso poháněné scramjetem (nadzvukovým náporovým motorem). Při jednom z testů dosáhlo toto těleso ve vysokých vrstvách atmosféry rychlosti Mach 14! Střela má být schopna prorazit jakoukoli protiraketovou obranu. Dnes Rusko vlastní kolem 48 raket v silech a šest mobilních s tím, že počet se má každý rok zvyšovat o přibližně osm zbraní. Po roce 2020 by měly RVSN disponovat už pouze typem Topol-M, popř. příbuznou střelou s až deseti hlavicemi, která nese název Jars a poprvé odstartovala v květnu 2007.

Generace a kategorie 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM 4. ICBM
Označení rakety RT-2PM Topol RT-2PM Universal RT-2PM1 Topol-M RT-2PM2 Topol-M Jars
Označení systému RS-12M RS-12PM-OS RS-12PM RS-12PM RS-24
Průmyslový index 15Ž58 15Ž62 15Ž65
Kód NATO SS-25 Sickle SS-X-29 SS-27 Sickle-B SS-27 Sickle-B SS-29
Odvozená nosná raketa Start
Startovací zařízení Silnice Šachta, silnice Šachta Silnice Šachta, silnice
Počet stupňů a palivo 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 550kt (MARV?) 6×100kt MIRV 550kt MARV 550kt MARV 6-10×150-300kt MIRV
Výška (m) 21,5 22,71 22,7 22,7 22,7
Průměr těla (m) 1,8 1,8 1,86 1,86 1,86
Startovní hmotnost (kg) 45 100 45 000-47 200 47 200 47 200 47 000-53 000
Nosnost (kg) 1000 1200-1500 1200 1200 1200-2000
Max. dostřel (km) 10 500 10 100 10 500 10 500 (?)
Kruchová odchylka (m) 200-500 100-230 350 350 (?)

Točka: Nová taktická raketa

Podnik KBM (Konstruktorskoje bjuro mašinostrojenija) z města Kolomna se zabýval zejména řízenými protitankovými a protiletadlovými střelami. Bylo proto trochu překvapivé, když mu byl v roce 1968 zadán vývoj přesné taktické balistické rakety, která by měla nahradit zastaralé dělostřelecké prachové rakety Luna (známé pod západním kódem FROG). Hlavní konstruktér KBM Sergej Pavlovič Něpobědimyj se úkolu zhostil na výbornou a navrhl střelu Točka, která byla poprvé odpálena v roce 1971 a do výzbroje se dostala za pět let. Následovala modifi kace Točka-M s prodlouženým doletem, Točka-R s pasivním radiolokačním řízením proti radarům a v 90. letech Točka-U s vysoce přesným koncovým naváděním, která tvoří základ raketových jednotek ruských pozemních sil. Všechny verze vzlétají z třínápravových obojživelných šasi a mohou nést různé konvenční i nekonvenční hlavice.

Generace a kategorie 3. SRBM 3. SRBM 3. SRBM 3. SRBM
Označení rakety Točka Točka-M Točka-U Točka-R
Označení systému OTR-21 OTR-21 OTR-21 OTR-21
Průmyslový index 9K79 9K79 9K79-1 9K79FR
Kód NATO SS-21 Scarab-A SS-21 Scarab-B SS-21 Scarab-C SS-21 Scarab-D
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 1 pevné 1 pevné 1 pevné 1 pevné
Bojová hlavice HE, FAE, sub., ch., 5-50kt HE, FAE, sub., ch., 5-50kt HE, FAE, sub., ch., 5-50kt HE, FAE, sub., ch., 5-50kt
Výška (m) 6,4 6,4 6,4 6,4
Průměr těla (m) 0,65 0,65 0,65 0,65
Startovní hmotnost (kg) 2000 2010 1800 2000
Nosnost (kg) 500 500 500 500
Max. dostřel (km) 70 120 120-185 120
Kruchová odchylka (m) 160 95 50-100 45

Oka: Nevinná oběť smlouvy?

Úspěch rakety Točka způsobil, že KBM obdrželo i zakázku na vývoj operačně-taktické rakety zamýšlené jako náhrada typu R-17. Také tento úkol byl splněn, když byla v roce 1976 poprvé odpálena raketa Oka, v podstatě zvětšená Točka na čtyřnápravovém podvozku. Také ona byla schopna nést různé typy hlavic. Do služby se zařadila v roce 1980 a vydržela v ní jedenáct let. Při jednáních o smlouvě INF si totiž Američané vynutili likvidaci střel Oka, jichž se (právem) mimořádně obávali. Rusové ovšem dodnes vnímají zničení těchto zbraní jako nespravedlnost a chybu Michaila Gorbačova, neboť Oka měla nejvyšší dolet 480 km, tedy pod spodní hranicí skupiny raket kratšího doletu (500 km).

Generace a kategorie 3. SRBM 3. SRBM 3. SRBM
Označení rakety Oka Oka Oka
Označení systému OTR-23 OTR-23 OTR-23
Průmyslový index 9K714B 9K714F 9K714K
Kód NATO SS-23 Spider-A SS-23 Spider-B SS-23 Spider-C
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 1 pevné 1 pevné 1 pevné
Bojová hlavice 10-50kt HE, FAE Submunice
Výška (m) 7,5 7,3 7,3
Průměr těla (m) 0,92 0,92 0,92
Startovní hmotnost (kg) 4690 4690 4690
Nosnost (kg) 450 450 715
Max. dostřel (km) 480 480 300
Kruchová odchylka (m) 50-150 50-150 100-350

Iskander: Mimořádná přesnost

Konstruktéři KBM se s touto křivdou nehodlali smířit a nedlouho po likvidaci střel Oka začali pracovat na nové raketě téže kategorie, která později obdržela název Iskander. Opět se jedná o operačně-taktickou střelu na osmikolovém podvozku s možnosti přepravit různé druhy hlavic, Iskander má však několik specialit. Tou první je to fakt, že na odpalovacím zařízení jsou hned dvě rakety, a druhou je opravdu výjimečná přesnost, která vyplývá z kombinovaného systému koncového navedení. Zvláštností poslední verze je i možnost datové komunikace a "rozdělení rolí" mezi jednotlivé rakety jedné salvy. Palubní počítače mohou pracovat koordinovaně jako jedna velká formace, dovolují vysoce přesnou orientaci při úhybných manévrech antiraketám, dokáží aktivně rušit PRO a vytvářet klamné terče. Sériová verze Iskander-M je ve výzbroji od roku 2005 a na světovém trhu budí značný zájem vývozní Iskander-E.

Podrobný popis - ATM 8/2006

Generace a kategorie 4. SRBM 4. SRBM
Označení rakety Iskander-M (Tender) Iskander-E
Označení systému
Průmyslový index 9K720 9M720 9K720E 9M723
Kód NATO SS-26 Stone-A SS-26 Stone-B
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Silnice Silnice
Počet stupňů a palivo 1 pevné 1 pevné
Bojová hlavice HE, FAE, sub., 5-50kt HE, FAE, sub.
Výška (m) 7,28 7,28
Průměr těla (m) 0,92 0,92
Startovní hmotnost (kg) 4615 3800
Nosnost (kg) 800 415
Max. dostřel (km) 415-480 280
Kruchová odchylka (m) 5-7 10-30

R-11FM: Poprvé z ponorky

Kromě balistických raket umístěných na zemi disponuje Rusko i střelami na ponorkách. Jejich dějiny sahají do roku 1954, kdy na kancelář SKB-385 vedenou V. P. Makejevem přešel vývoj raket krátkého dosahu R-11 a R-17. Makejev začal pracovat i na námořní variantě R-11, která nesla jméno R-11FM a testovala se od roku 1955. Nosiči vždy dvou kusů raket byla upravená dieselelektrická plavidla Projektu 611 (kódy NATO Zulu-IV a Zulu-V). Ale vzhledem k dosti malému doletu a možnosti vypustit raketu jen z vynořené ponorky bylo zjevné, že jde pouze o provizorní a krátkodobé řešení.

R-13 a R-21: Vývoj nabírá tempo

Dalším krokem se tedy stala raketa R-13 opět od Viktora Makejeva, jehož SKB-385 vyvinulo většinu sovětských ponorkových balistických zbraní. R-13 byla poprvé vyzkoušena roku 1959 z dieselelektrické ponorky Projekt 629 (kód Golf-I), která nesla tři rakety. Do operační služby se tato zbraň s dostřelem 650 km dostala o dva roky později.

Později nesly trojici raket R-13 i nukleární ponorky Projekt 658 (kód NATO Hotel-I). Rakety byly vyřazeny v 70. letech. První sovětskou střelou schopnou vypuštění i z ponořené ponorky se stala R-21 s doletem 1400 km, jejíž testy probíhaly od roku 1960. Do výzbroje byla zavedena v roce 1963 na plavidlech třídy Projekt 629A (kód Golf-II) a poté i na Projektu 658M (kód Hotel-II); lodě nesly opět po třech zbraních. R-21 byly vyřazeny až v roce 1989.

Generace a kategorie 1. SLBM 1. SLBM 1. SLBM 1. SLBM
Označení rakety R-11FM Golem 1 R-11FMT Golem 2 R-13 R-21 Nejlon
Označení systému D-1 D-1 D-2 D-4
Průmyslový index 8A61FM 8A61FMT 4K50 4K55
Kód NATO SS-N-1B Scud-A SS-N-1B Scud-A SS-N-4 Sark SS-N-5 Sark/Serb
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Pr. 611 Pr. 611 Pr. 629, 658 Pr. 629A, 658M
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné 1 kapalné
Bojová hlavice 10kt 500kt 1Mt 800-1000kt
Výška (m) 9 10,34 11,84 14,2
Průměr těla (m) 0,85 0,85 1,3 1,4
Startovní hmotnost (kg) 4473 5500 19 650 16 600
Nosnost (kg) 967 975 1600 1200
Max. dostřel (km) 167 150 650 1400
Kruchová odchylka (m) 1500 8000 4000 2000-2800

R-27: Druhá generace

Od roku 1962 byla v SKB-385 vyvíjena raketa R-27, která prodělala první test za tři roky. Pro zkoušky sloužila ponorka Projekt 605 (modifikace Projektu 629), ale pro řadovou službu byla zkonstruována nukleární plavidla Projekt 667A Navaga (kód Yankee-I), která zahájila činnost roku 1968 se šestnácti raketami s doletem 1900 km na palubě. Rakety byly uloženy v odpalovacích silech ve dvou řadách zasazených do trupu, což bylo u ruských ponorek převratnou novinkou. Zdokonalená verze R-27U byla určena pro ponorky Projekt 667AU Nalim, jež sloužily od roku 1974. R-27U byla první ruská ponorková raketa schopná nést více hlavic. Zvláštní epizodou ve vývoji byla protilodní raketa R-27K s koncovým radarovým naváděním, jež byla také zkoušena na plavidle Projekt 605, ale do služby se nedostala. Rovněž R-27 byly staženy v roce 1989.

Generace a kategorie 2. SLBM 2. SLBM 2. SLBM
Označení rakety R-27 Zyb R-27U Zyb R-27K
Označení systému D-5 RSM-25 D-5U RSM-25 D-6
Průmyslový index 4K10 4K10U 4K18
Kód NATO SS-N-6 Serb Mod 1 SS-N-6 Serb Mod 2 SS-NX-13
Odvozená nosná raketa Zyb Zyb
Startovací zařízení Pr. 605, 667A Pr. 667AU Pr. 605
Počet stupňů a palivo 1 kapalné 1 kapalné 2 kapalné
Bojová hlavice 1Mt 3×200kt MRV 1,2Mt
Výška (m) 9,63 9,67 9,5
Průměr těla (m) 1,5 1,5 1,5
Startovní hmotnost (kg) 14 200 14 200 13 250
Nosnost (kg) 650 650 650
Max. dostřel (km) 2400 3000 1100
Kruchová odchylka (m) 1900 1300 200-500

R-29: Začátek dlouhé řady

R-29 byla první ponorková raketa s mezikontinentálním dostřelem. Pracovalo se na ní od roku 1964 a poprvé odstartovala o pět let později. Pro její vývoj sloužila plavidla Projekt 601 (další pokusná varianta Projektu 629) a Projekt 701 (přestavba Projektu 658, kód Hotel-III), ale jako hlavní nosiče v řadové službě byly konstruovány jaderné ponorky třídy Projekt 667B Murena (kód Delta-I) s dvanácti střelami, zavedené do služby roku 1973. Po čtyřech letech následoval Projekt 667BD Murena-M (Delta-II) s šachtami pro šestnáct střel R-29D. Konec služby těchto ponorek i raket přišel až v roce 2002.

R-29R: Opakované zlepšování

Současný strategický arzenál VMF představují ponorky Projekt 667BDR Kalmar (Delta-III) a Projekt 667BDRM Delfin (Delta- IV), které nesou po šestnácti raketách. V případě první třídy jsou to střely R-29R; tento typ se připravoval jako logický nástupce původního R-29 a poprvé byl odpálen v roce 1975. Za čtyři roky vstoupil do služby a následovaly zdokonalené varianty této rakety R-29RL a R-29RK.

Generace a kategorie 2. SLBM 2. SLBM 3. SLBM 3. SLBM 3. SLBM
Označení rakety R-29 Vysota R-29D/U Vysota R-29R Volna R-29RL Volna R-29K/RK Volna
Označení systému D-9 RSM-40 D-9D/U RSM-40 D-9R RSM-50 D-9RL RSM-50 D-9K RSM-50
Průmyslový index 4K75 4K75D 4K75R 3M40 4K75RL 3M40 4K75K 3M40
Kód NATO SS-N-8 Sawfly Mod 1 SS-N-8 Sawfly Mod 2 SS-N-18 Stingray Mod 1 SS-N-18 Stingray Mod 2 SS-N-18 Stingray Mod 3
Odvozená nosná raketa Vysota Vysota Volna Volna Volna
Startovací zařízení Pr. 601, 701, 667B Pr. 667BD Pr. 667BDR Pr. 667BDR Pr. 667BDR
Počet stupňů a palivo 2 kapalné 2 kapalné 2+PBV kapalné 2+PBV kapalné 2+PBV kapalné
Bojová hlavice 500-1000kt 800kt 3×200kt MIRV 450kt 4-7×100kt MIRV
Výška (m) 12,98 12,98 14,1 14,1 14,1
Průměr těla (m) 1,8 1,8 1,8 1,8 1,8
Startovní hmotnost (kg) 33 000 33 300 35 300 35 000 36 000
Nosnost (kg) 1100 1100 1650 1650 1650
Max. dostřel (km) 7800 9100 6500 8000 6500
Kruchová odchylka (m) 1500 900 1400 900 900

Dalším krokem byla verze R-29RM, poprvé otestovaná v roce 1983 a do výzbroje zavedená za čtyři roky na plavidlech Projekt 667BDRM. Různá provedení rakety R-29R se stala základem kosmických nosičů Volna a Štil. Nejnovější etapu v dlouhém vývoji typu R-29 reprezentují rakety Siněva, oficiálně R-29RMU (první zkouška v roce 2003) a R-29RMU2 (první test v roce 2007). Jedná se o modernizované R-29RM, nejspíše doplněné návratovými tělesy z nové rakety R-30 Bulava.

Generace a kategorie 3. SLBM 3. SLBM 3. SLBM 3. SLBM
Označení rakety R-29RM Štil-1 R-29RM2 Štil-2 R-29RMU Siněva R-29RMU2 Siněva-2
Označení systému D-9RM RSM-54 D-9RM RSM-54 D-9RMU RSM-54 D-9RMU2 RSM-54
Průmyslový index 4K75RM 3M37 4K75RM 3M37 4K75RM 3M37 4K75RM 3M37
Kód NATO SS-N-23 Skiff Mod 1 SS-N-23 Skiff Mod 2 SS-N-23 Skiff Mod 3 SS-N-23 Skiff Mod 4
Odvozená nosná raketa Štil-1/2/3 Štil-1/2/3
Startovací zařízení Pr. 667BDRM Pr. 667BDRM Pr. 667BDRM Pr. 667BDRM
Počet stupňů a palivo 3+PBV kapalné 3+PBV kapalné 3+PBV kapalné 3+PBV kapalné
Bojová hlavice 4×100kt MIRV 10×350kt MIRV 3-10×100kt MIRV 3-10×100kt MIRV
Výška (m) 14,8 18,35 14,8 14,8
Průměr těla (m) 1,9 1,9 1,9 1,9
Startovní hmotnost (kg) 40 300 40 300 40 300 40 300
Nosnost (kg) 2800 2800 2800 2800
Max. dostřel (km) 8300 6000 8300 8900
Kruchová odchylka (m) 500 900 100 100

Nejnovější etapu v dlouhém vývoji typu R-29 reprezentují rakety Siněva, oficiálně R-29RMU (první zkouška v roce 2003) a R-29RMU2 (první test v roce 2007). Jedná se o modernizované R-29RM, nejspíše doplněné návratovými tělesy z nové rakety R-30 Bulava.

R-31: Námořní na pevné palivo

Sovětské námořnictvo také usilovalo o balistické střely na tuhé palivo. Prvním pokusem měla být RT-15M, vlastně námořní obměna "pozemní" zbraně RT-15 od CKB-7 Arsenal. Vyvíjela se od roku 1961 a absolvovala 15 startů, avšak vývoj byl zastaven ve prospěch perspektivnější R-31. Její testy se odehrávaly od roku 1974 a roku 1980 byla střela přijata do služby. Dvanáct šachet neslo jediné plavidlo Projektu 667AM Navaga-M (kód Yankee-II), o němž se západní analytici domnívali, že hraje v sovětské vojenské strategii jakousi zvláštní roli, což byl patrně omyl. Ponorka byla stažena ze služby v roce 1990.

R-29RM - R-39

R-39: Zbraň pro giganty

Také konstrukční kancelář Viktora Makejeva se začala zabývat raketami na pevné palivo, a to v souvislosti s vývojem obrovských ponorek Projekt 941 Akula (kód Typhoon). Pro tyto obry byla od roku 1971 chystána mohutná střela R-39, jež se poprvé vznesla v roce 1980. K vývoji se používala pokusná ponorka Projekt 639 (další přestavba Projektu 629). Do operační služby byla R-39 zařazena v roce 1983. Lodě Projektu 941 se střelami R-39 byly staženy v roce 2005 a nyní slouží pro vývojové úkoly, zejména pro testy raket Bulava. Proto byl zastaven i projekt zdokonalené rakety pro ně R-39UTTCh.

Generace a kategorie 2. SLBM 3. SLBM 3. SLBM 3. SLBM 3. SLBM
Označení rakety RT-15M R-31 R-39 Rif (Tajfun) R-39 Rif-M (Tajfun) R-39UTTCh Bark (Grom)
Označení systému D-7 D-11 RSM-45 D-19 RSM-52 D-19 RSM-52 D-31 RSM-52M
Průmyslový index 4K22 3M17 3M20 3M65 3M91
Kód NATO SS-N-17 Snipe SS-N-20 Sturgeon Mod 1 SS-N-20 Sturgeon Mod 2 SS-NX-28
Odvozená nosná raketa Rif, Surf Rif, Surf
Startovací zařízení Pr. 629B Pr. 667AM Pr. 619, 941 Pr. 941 Pr. 941
Počet stupňů a palivo 2 pevné 2+PBV pevné 2+PBV pevné 2+PBV pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 1Mt 500kt 10×100-200kt MIRV 10×100-200kt MIRV 10×100-200kt MIRV
Výška (m) 10,5 11,06 16,1 16,1 16
Průměr těla (m) 1,5 1,8 2,4 2,4 2,4
Startovní hmotnost (kg) 50 000 26 900 84 000 84 000 87 600
Nosnost (kg) 535 450 2550 2550 3050
Max. dostřel (km) 2400 3900 8400 8310 10 500
Kruchová odchylka (m) (?) 1400 900 500 300

Bulava: Rozpačité výsledky

Největší naděje vkládá VMF do nové mezikontinentální balistické rakety R-30 Bulava, kterou od roku 1999 vyvíjí MITT na základě technologií typu Topol-M. Testy z upravených ponorek Projektu 941 probíhají od roku 2004, ale zhruba polovina byla neúspěšná (zatím poslední test v září 2008 se vydařil). Hlavními nosiči střel Bulava mají být nová plavidla Projekt 955 Borej, jež ponesou od 12 do 16 střel, avšak nelze vyloučit, že ponorky Projekt 941 se vrátí do řadové služby právě s těmito raketami. Bulava se připravuje v několika verzích a teoreticky by mohla vstoupit do služby roku 2009 na ponorce Jurij Dolgorukij (první plavidlo Projektu 955), avšak kvůli výsledkům testů není jisté, zda se tak skutečně stane. Ostatně právě problémy s Bulavou vedly VMF k "improvizaci" v podobě projektu Siněva. Vojenské a kosmické závody Soudobé ruské balistické rakety navazují na produkty závodů ve zbrojení a dobývání kosmu a technologického soupeření z období studené války.

Generace a kategorie 4. SLBM 4. SLBM 4. SLBM
Označení rakety R-30 Bulava-M R-30 Bulava-30 R-30 Bulava-47
Označení systému D-19M D-30 RSM-56 D-19M D-30 RSM-56 D-19M D-30 RSM-56
Průmyslový index 3M14 3M30 3M14 3M30 3M14 3M30
Kód NATO SS-N-30 SS-N-30 SS-N-30
Odvozená nosná raketa
Startovací zařízení Pr. 941, 955 Pr. 941, 955 Pr. 941, 955
Počet stupňů a palivo 3+PBV pevné 3+PBV pevné 3+PBV pevné
Bojová hlavice 550-1000kt MARV 6-10×150kt MIRV 3×1-5kt MARV
Výška (m) 12,7 12,7 12,7
Průměr těla (m) 2 2 2
Startovní hmotnost (kg) 36 800 36 800 36 800
Nosnost (kg) 1150 1150 1150
Max. dostřel (km) 10 000 6500 8500
Kruchová odchylka (m) 350 350 50

UTTCh = Utlučšennyje Taktičesko-Těchničeskije Charaktěristiki (zlepšená TTD)

B = Booster (urychlovací raketový motor pracující při startu)
PBV = Post Boost Vehicle (přídavný raketový motor návratového tělesa)
FOBS = Fractional Orbital Bombardment System (shození hlavice z oběžné dráhy)
MRV = Multiple Reentry Vehicle (více současně vypouštěných hlavic)
MIRV = Multiple Independent Reentry Vehicle (více samostatně naváděných hlavic)
MARV = Maneuvering Reentry Vehicle (samostatně manévrující hlavice)

SILNĚ OZNAČENÝ NÁZEV JE ZOBRAZEN NA KRESBÁCH

Vojenské a kosmické závody

Soudobé ruské balistické rakety navazují na produkty závodů ve zbrojení a dobývání kosmu a technologického soupeření z období studené války. Sovětský svaz patřil k pionýrům raketové techniky a podařilo se mu předstihnout Spojené státy americké v řadě technologií vojenských i kosmických. Někdy na konci 60. let dosáhl SSSR faktické strategické parity s USA, nehledě k tomu, že už kubánská krize potvrdila, že nukleární válka by znamenala "vzájemně zaručené zničení". Následovalo období "rovnováhy strachu", během kterého obě supervelmoci masivně zbrojily a na kroky nepřítele reagovaly víceméně symetricky. Američané však nikdy nezvládli vývoj mobilních mezikontinentálních zbraní a také nikdy nesdíleli veškeré dosažené výsledky výzkumu a vývoje všech výrobců. Konkurence a ekonomické limity vývoje a výroby nakonec donutily americkou vládu přijmout mimořádná opatření v soupeření o první družice, prvního kosmonauta a dosažení Měsíce. Na Zemi byly zlepšovány parametry raket včetně schopnosti překonávat protiraketovou obranu.

Mezikontinentální balistické střely byly unikátní kategorií zbraní, která se rozvíjela jen proto, aby se nemusela použít.

Chyby Sovětského svazu...

SSSR dokázal vyrábět zbraně plně rovnocenné západním, rozdíl však spočíval v tom, že jeho vojensko-průmyslový komplex byl od civilního sektoru oddělen a nedodával civilní aplikace vyspělých technologií; o poznatky se dělil jen s kosmickým programem. Potřeboval tedy stále více financí, jež se do ekonomiky "nevracely" a povětšinou netvořily stimuly pro nevojenské využití technologií a materiálů. Neefektivní sovětská ekonomika nakonec zbrojení nedokázala financovat.

Do "civilu" se téměř vůbec nedostala družicová navigační technologie, analogové či paralelní počítače, vysoce výkonné a směrové vysílače a anténní soustavy, optické systémy a extrémní objektivy, špičkové slitiny či plasty a často převratné konstrukce pro velkou zátěž, účinná chlazení, odolné materiály a povrchy. Strach z vyzrazení klíčových prvků technických řešení se na civilní sektor a kvalitu života obyvatel vlastní země neohlížel. Sovětský raketový program však dokazuje, že ani plánovaná ekonomika rozhodně neurčovala direktivně vše a že vždy soutěžilo několik výjimečných konstruktérů. Výroba vědecky oponovaných a defi nitivně schválených řešení běžela takřka vždy bez fi nančních omezení. Cílem nebylo šetřit či dodržet rozpočet, nýbrž naplnit vizi konstruktéra, splnit úkol.

...a ambice Ruské federace

Studená válka skončila. Bipolární svět je pryč a s ním také "rovnováha strachu". Utvářející se multipolární uspořádání však rozhodně neodkazuje balistické rakety do starého železa, zvláště ne v případě Ruské federace, jež hodlá v tomto novém prostředí hrát globální mocenskou roli, aniž by ovšem opakovala osudové chyby Sovětského svazu.

Jestliže mělo extenzivní zbrojení SSSR nějakou reálnou výhodu, bylo to vytvoření rezervoáru technologií a znalostí základního výzkumu mnoha klíčových oborů, z něhož nyní Rusko může ještě půl století čerpat. Současná zbrojní strategie Moskvy se orientuje na zbraně, které poskytují účinnou asymetrickou reakci na agresivní kroky pravděpodobného protivníka. Posilování raketového arzenálu se nezřídka vysvětluje jako odpověď na protiraketovou obranu USA, ale jeho kořeny jsou daleko hlubší a jsou těsně spojeny s velkými ambicemi Ruska. I ve 21. století se jedná především o potvrzení staronové pozice supervelmoci, která chce chránit svou suverenitu, udržovat své sféry vlivu a prosazovat své politické a ekonomické zájmy.

Kresby: Štěpán Kotrba

Foto: archiv
Poznámka: Přehled klíčových dohod o kontrole zbrojení, o nichž je zmínka v textu, vyšel v ATM 11/2007 a v Britských listech.
Prameny:
ZDE Landgestützte Ballistische Lenkwaffen aus der ehemaligen Sowjetunion
ZDE Seegestützte Ballistische Lenkwaffen aus der ehemaligen Sowjetunion
ZDE Oružije Rossii IV: Vooruženije i vojennaja těchnika Raketnych vojsk stratěgičeskogo naznačenija
ZDE Steven J. Zaloga: The Scud and Other Russian Ballistic Missile Vehicles
ZDE Ju. L. Koršunov a E. M. Kutovoj: Ballističeskije rakety otěčestvěnnogo flota
Aeronautics.ru, Encyclopedia Astronautica, GlobalSecurity. org, Jane's Strategic Weapon Systems, MissileThreat.com, Palba.cz, RussianSpaceWeb.com, Russian strategic nuclear forces, Tuomas Närväinen's Homepage, Udarnaja sila, Vojennyj Paritět, Wikipedia

    

Článek je zveřejněn v prosincovém čísle odborného měsíčníku o armádní technice ATM 12/2008

                 
Související články       
28. 1. 2014 Iskander -- mobilní raketový systém odstrašování v místních konfliktech Štěpán  Kotrba
16. 12. 2013 Rusko: Rozmístění raket na západě země je "legitimní"

Obsah vydání       9. 2. 2009
9. 2. 2009 EXKLUZIVNĚ Změna volebních pravidel: podívejte se, jak vypadá spravedlnost dle této vlády Štěpán  Kotrba
9. 2. 2009 Volební reforma by byla výhodná pro tu stranu, která získá největší podporu
9. 2. 2009 Stane se školné spásou českého školství? Jiří  Jírovec
9. 2. 2009 Zavedení školného v Anglii ve školství nic nezlepšilo Jan  Čulík
8. 2. 2009 Observer: Spojené státy pozastavují protiraketovou obranu ve střední Evropě
9. 2. 2009 Konopí zdvojnásobuje riziko rakoviny varlat
8. 2. 2009 Nevěřte Putinovi Petr  Litoš
8. 2. 2009 Nejde přehrávat staré bitvy Jan  Čulík
8. 2. 2009 Kdo v Česku produkuje podlidi Milan  Daniel
9. 2. 2009 EKONOMICKÁ KRÍZA: Nemáme si čo závidieť Juraj  Slabeycius
7. 2. 2009 Stiglitz: Jedinou odpovědí na finanční krizi je znárodnění bank
8. 2. 2009 Pár poznámek k rozhovoru se Stiglitzem Jiří  Drašnar
9. 2. 2009 Týden s Mendelssohnem, zatímco Demokracie staví, duši rozsvítilo Slnko v sieti i Hotel Europa Josef  Brož
9. 2. 2009 Papež a popírač holocaustu Fabiano  Golgo
9. 2. 2009 Lefebvristické hnutí se uhnízdilo i v Česku
9. 2. 2009 Izrael: V Gaza City se neskrývá Adolf Hitler
9. 2. 2009 Nastala doba zrušit tabu kolem NATO Richard  Seemann
9. 2. 2009 H & H, aneb miniprogramy k zabrzdění "propadu"? Miloš  Dokulil
8. 2. 2009 Mail on Sunday: Hrdinní Češi bojují proti tyranskému Bruselu
9. 2. 2009 Pochyby Pavel  Barák
8. 2. 2009 Ubohé postavení domácí literatury. Zachraňme českou knihu. Michal  Černík
9. 2. 2009 POZOR: Internetové diskuze pod články skončí, nebo skončí vydavatelé Štěpán  Kotrba
9. 2. 2009 Konspirační teorie
9. 2. 2009 Buďme tvořiví v roce kreativity 2009 Michal  Giboda
9. 2. 2009 University of Chicago Visiting Scholars Program
9. 2. 2009 Energetika podle Obamy Jiří  Krautwurm
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
9. 2. 2009 Ultrakonzervativní Občanský institut se přiznal: nechal se financovat z USA
9. 2. 2009 Zvěřinový guláš Anna  Čurdová
9. 2. 2009 Polsko si vybralo jadro
8. 2. 2009 Dobrý radar ještě žije... Ladislav  Žák
8. 2. 2009 Gaza 2009: Vyhlaďte tie zvieratá (1) Noam  Chomsky
7. 2. 2009 Fakta a čísla izraelského teroru Jana  Ridvanová
8. 2. 2009 Tak to si Obama za rámeček nedá... Jan  Neoral
9. 2. 2009 "Istý druh božieho trestu" pre katolícku cirkev: linecký biskup
7. 2. 2009 Euro na Slovensku: ludia vo frontách s igelitkami plnými peňazí Juraj  Slabeycius
9. 2. 2009 Fuj, velebnosti!
9. 2. 2009 Volnotržní žvásty o tom, že kdo si chce práci najít, najde ji
31. 1. 2009 Hospodaření OSBL za leden 2009

Ruská zahraniční politika RSS 2.0      Historie >
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Štěpán  Kotrba, Lukáš Visingr
22. 1. 2009 Vymítání démonů z americko-ruských vztahů   
14. 1. 2009 Kdo je čí spojenec -- ve válce nebo v míru? Mojmír  Babáček
13. 1. 2009 Pustili nám plyn aneb sebevražda ukrajinského snu Štěpán  Kotrba
9. 1. 2009 Ruský spor o cenu zemního plynu a jeho tranzit s Ukrajinou se vyostřuje   
25. 11. 2008 Země, kterou nelze ignorovat Štěpán  Kotrba
24. 11. 2008 Rusko-ukrajinské spory o plyn začínají   
5. 11. 2008 Michail Chazin: USA budú čoskoro čeliť novej Veľkej depresii   
31. 10. 2008 A už je to tady: Rusko staví ropovod do Číny   
7. 10. 2008 Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Východem   
3. 10. 2008 Prezident Juščenko prodával zbraně do Gruzie   
27. 9. 2008 Moskovské rošády Milan  Šebo
22. 9. 2008 Nord Stream: Putin zve po tvrdém vyjednávání Evropu k spoluúčasti   
18. 9. 2008 Kterak se Rusko, USA i Kanada hodlají podělit o Arktidu   

Americká protiraketová základna v České republice RSS 2.0      Historie >
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Lukáš  Visingr, Štěpán Kotrba
8. 2. 2009 Observer: Spojené státy pozastavují protiraketovou obranu ve střední Evropě   
8. 2. 2009 Tak to si Obama za rámeček nedá... Jan  Neoral
6. 2. 2009 Spadne nám konečně kámen ze srdce? Miloš  Dokulil
6. 2. 2009 Na protiradarovém hnutí parazituje nacionálně bolševická strana Karel  Dolejší
6. 2. 2009 Oznámí Joe Biden o víkendu zastavení projektu protiraketové obrany?   
5. 2. 2009 Vyvíjí Rusko bezpilotní prostředek určený k útoku na protiraketovou základnu v Evropě? Karel  Dolejší
5. 2. 2009 Kateřina a Barbie důležitější než radar Václav  Hála
4. 2. 2009 Mrtvá česká politika a zoufalá deformace veřejného prostoru Bohumil  Kartous
4. 2. 2009 Prezident Obama se chce dohodnout s Ruskem na radikálním snížení jaderných zbraní   
4. 2. 2009 Londýnský analytik: Zdá se, že Írán podporuje stoupence americké protiraketové obrany v USA   
4. 2. 2009 Čurdová: "Máme společný problém: americkou základnu" Anna  Čurdová
2. 2. 2009 Rusko je "zklamáno Obamovým postojem k protiraketové obraně"   
29. 1. 2009 Nejen technické aspekty radaru v Brdech Petr  Pokorný

Radar v Brdech - klíčové argumenty RSS 2.0      Historie >
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Lukáš  Visingr, Štěpán Kotrba
9. 2. 2009 Nová schopnost radaru UEWR v Grónsku   
6. 2. 2009 Na protiradarovém hnutí parazituje nacionálně bolševická strana Karel  Dolejší
5. 2. 2009 Vyvíjí Rusko bezpilotní prostředek určený k útoku na protiraketovou základnu v Evropě? Karel  Dolejší
19. 1. 2009 Vytvářejí všichni akademici falešný obraz ? Milan  Hlobil
26. 12. 2008 Krach americké obrany   
20. 12. 2008 Byla v Praze jiná Ellen Tauscherová, než zasedá v Kongresu? Karel  Dolejší
19. 12. 2008 Začachrovaný národní zájem Karel  Dolejší
16. 12. 2008 Ruští generálové ztrácejí moc   
15. 12. 2008 Pavel Barák obhajuje neobhajitelné Karel  Dolejší
27. 11. 2008 President Obama's Foreign Policy: The Change We Really Want? Joanne  Landy
14. 11. 2008 Rogozin: NATO se rozpadá v bahno   
6. 11. 2008 Větvička - novinář který selhal Štěpán  Kotrba
17. 10. 2008 Okupace tehdy. A co dnes? Jaroslav  Zatočil

Ruská varování před studenou válkou a asymetrické odpovědi RSS 2.0      Historie >
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Lukáš  Visingr, Štěpán Kotrba
5. 2. 2009 Vyvíjí Rusko bezpilotní prostředek určený k útoku na protiraketovou základnu v Evropě? Karel  Dolejší
4. 2. 2009 Vojna o ropu a plyn pokračuje - sporom o Hadí ostrov   
23. 1. 2009 Experti: Nabucco není skutečnou alternativou   
22. 1. 2009 Vymítání démonů z americko-ruských vztahů   
19. 1. 2009 Barack Obama a meze americké moci Karel  Dolejší
15. 1. 2009 Stratfor: Ruská plynová past   
13. 1. 2009 Pustili nám plyn aneb sebevražda ukrajinského snu Štěpán  Kotrba
3. 12. 2008 Specialisté chápou, že i kdyby šlo o jakýkoli scénář, pak alespoň jedna hlavice doletí do USA...   
24. 11. 2008 Rusko-ukrajinské spory o plyn začínají   
9. 11. 2008 Rusko dostavělo atomovou ponorku pro Indii, při poruše zabil plyn 20 lidí   
5. 11. 2008 Michail Chazin: USA budú čoskoro čeliť novej Veľkej depresii   
31. 10. 2008 A už je to tady: Rusko staví ropovod do Číny   
14. 10. 2008 Ohňostroj nad Ruskem   

Útoky bezpilotními letadly RSS 2.0      Historie >
9. 2. 2009 Ruské balistické rakety - odkaz dvou géniů Lukáš  Visingr, Štěpán Kotrba
5. 2. 2009 Vyvíjí Rusko bezpilotní prostředek určený k útoku na protiraketovou základnu v Evropě? Karel  Dolejší