Posledním důkazem je vpád do Gazy, při němž dokončuje decimaci politického, sociálního a ekonomického života Palestinců na tomto území.

Za předpokladu, že se izraelská armáda z pásma stáhne, zbývá obyvatelstvu Gazy jen boj o holý život. Svět konečně uvidí toto pásmo jako jedinou humanitární katastrofu. Izrael soustavně zničil vládní budovy, školy, vodovodní a odpadní systém, elektrické vedení, radnici (vystavěnou v roce 1910) atd. a pravděpodobně bude po skončení bojů pokračovat v ekonomické blokádě - takže sotva zbude něco, co by napomohlo budování státní struktury. Aspoň ne pro nejbližší dobu jako je např. první prezidentské období Baracka Obamy.

Někteří analytici jako např. A. R. Norton mají zato, že " infrastruktura v Gaze je v troskách a zovunastolení veřejného pořádku bude pro Hamás opravdu obrovskou výzvou i v případě, že bude i nadále nominálně Gazu kontrolovat. Je ovšem zcela reálná možnost, že budou posíleny extrémnější islamistické skupiny, jež budou s Hamásem o kontrolu soutěžit (jak se to již stalo v táborech palestinských uprchlíků v Libanonu)."

Nejenže se pravděpodobně objeví extrémnější nepřátelé Izraele, kteří tak vyvolají další vojenskou represi, otevře se i nová kapitola v izraelské strategii "rozděl a panuj" vůči Palestincům. Extrémismus a skupinový boj není zrovna recept na budování státu.

Za povšimnutí proto stojí v této souvislosti názor známého (byť kontroverzního) izraelského historika Ilana Papeho. Pape tvrdí, že to, co Izrael nastolil v Gaze je "model nejnebezpečnějšího svěřenství." Model funguje takto: "Vedoucí stratégové izraelské armády a vlády se připravují na dlouhodobé "řízení" systému, jejž vybudovali. zatímco se zavazují k nic neříkajícímu " mírovému procesu", na němž celkem nemají zájem a v jehož rámci se proti němu stále bojuje."

Jaká je tedy izraelská koncová hra? Zřejmě situace, v níž je Gaza považována za humanitární katastrofu (současná invaze tomu jen nasvědčuje), nikoli za místo, kde mohou fungovat politické a socální instituce podle západního vzoru. Buď se Gaza stane "svěřencem" mezinárodního společenství (jež bude budovta na svoje náklady to, co Izrael zničil), anebo možná bude přičleněna k Egyptu (který ji ostatně dvacet let, 1948 - 1967, "spravoval" - takové plány už rýsují někteří izraelští pravicoví komentátoři).

Nebude-li Gaza spravována Palestinci, nebude palestinský stát. Tím pro Izrael zbývá Západní břeh, z nějž Izrael čerpá dost vody a i jinak získává zemědělské a jiné zdroje a kde nadále žijí "osadníci" v osadách, jež jsou podle mezinárodního práva nezákonné. Nehodlám tu diskutovat, co bude na Západním břehu s tamními Palestinci - jedna z možností je, že půda, kterou ještě vlastní, bude včleněna do izraelského státu a Palestinci na ní mohou žít vedle židovských osadníků v kantonálním systému podobném apartheidu. Jiná možnost je - i tu už izraelská média diskutují - že by Jordánsko mohlo být přesvědčeno, aby mu byly přičleněny ty části Západního břehu, jež Izrael z nějakého důvodu nechce.