22. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
22. 12. 2008

Evropská unie je politický kýč, aneb O věrnosti prázdnotě

Nedávný konflikt českého prezidenta Klause s europoslanci, za nímž následovala bouřlivá debata mezi českými "xenofoby" a "Evropany" o tom, kdo se víc ztrapnil a proč a kdo udělal větší ostudu a proč, obnažil několik podstatných věcí. Předně prázdnost většiny argumentů všech takových "Evropanů". V některých případech i jejich legračnost. Ale zazněly i argumenty, z kterých běhá mráz po zádech.

Rozeberme si to postupně. Aby bylo hned na počátku jasno. Zájmu Čechů, rozkročených mezi několika kulturami a státy, o dění v jejich staré vlasti si vážím, kéž by takových bylo víc i mezi těmi doma. Přesto i oni, jak vidět -- a pochopitelně, neboť čím víc je člověk takto rozkročen, tím větším internacionalistou se stává -- podléhají barvotiskovým představám. Tedy kýčům. Třeba tomu, který se na trhu veřejného mínění prodává pod značkou "Evropská unie".

Tvrzení pana Čulíka (v článku "Situaci Čechů rozumějí jen ti, kdo tu žijí, a cizáci ať nás nechají na pokoji") o tom, jaký "ohromný hospodářský prospěch" měla ČR ze vstupu do EU, jsou bezbřehou fantasií. Ohromný hospodářský prospěch z jednostranného otevření českých trhů pro západoevropské zboží po roce 1989 měly naopak firmy a občané staré EU ( tehdy nazývané "Evropské společenství"). Pokud ty české v té době měly potenciál nadějně expandovat (např. hutní průmysl, nemluvě již o českém zemědělství, české strojírenství se ovšem zásluhou ekonomické "transformace" úplně rozložilo), stará EU tyto šance zadusila v samotném zárodku. Vyrukovala s dovozními kvótami, které odůvodnila "mzdovým dumpingem".

Východoevropská vina v té době spočívala v tom, že v kurzovém přepočtu jsme vůči západní Evropě byli příliš "chudí", za což jsme si vykoledovali i ony bratrské kroky "vyspělých" států. V rámci jakési, jak to tehdy média neustále vytrubovala do světa, "velkorysé pomoci", kterou prý tehdy "vyspělé" země na Západě poskytovaly těm "zaostalým" na Východě. O tom, kdo si "spoluprací", což je spíš eufemismus pro to, že české země vůči západní Evropě zaujaly postavení ekonomického protektorátu, jak pomohl, svědčí i pár odpovědí na pár elementárních otázek. Vlastní Češi firmy, banky a pojišťovny ve Francii, Anglii, Německu či Rakousku, nebo naopak Francouzi, Angličané, Němci a Rakušané ty české? Jen na dividendách každoročně do zahraničí odteče kolem 150 miliard, což není zrovna malá část z celkového HDP, ne nepodobná středověkému desátku, který se odváděl církvi. Jen pro srovnání: roční ekonomický "přínos" Julínkových zdravotních poplatků se odhaduje na 5 miliard. Každodenně jen na bankovních poplatcích, které nám zde na rozdíl od svých mateřských zemí tyto banky naordinovaly v nehorázné výši, zaplatíme 100 miliónů. "Spolupráce" s Českou republikou tedy vůbec není špatný byznys, že?

A jak souvisí možnost volně jezdit, studovat, cestovat apod. s byrokratickou hydrou zvanou EU? Nebo dokonce s nějakou Lisabonskou smlouvou? Tahle základní lidská práva byla zcela běžná v době, kdy se o nich ani nemluvilo, v době dávno předtím, než nějaké "Světové revoluce", které se nesly v demokratickém hlaholu, zlikvidovaly předchozí evropské uspořádání a kdy o rozmařilé EU nebylo ani vidu ani slechu.

Ale nejde jen o fakta. Každý se může splést. Každý může brát za bernou minci i to, co se později ukáže být přeludem. A věřit se dá jen těm statistikám, které, jak věděl již Churchill, si člověk sám zfalšuje.

Jde o ideje a hodnoty. Jaké ideje a hodnoty nám zde "Evropané" nabízejí? Nejen v příspěvku Václava Žáka ("O roli prezidenta v ústavním systému ČR") to nakonec není nic jiného, než starý český komplex (nebo mezi Čechy záměrně pěstovaný) o tom, že něco svojí neodpovědností rozbijeme, pošramotíme, nenávratně nám ujede vlak. Nejspíš do ráje. Tak přijdeme o něco úžasného. Např. fungování "Evropského parlamentu" je tedy podle této logiky nějaká báječná činnost sdružení světců rozhodujících v nejlepším zájmu všech evropských národů, a tedy hodná maximální úcty. Když o tom českém se většina Čechů dávno přesvědčila, že je hoden tak maximálně pohrdání (zvláště pak Senát, prý "pojistka" demokracie). "Strach z toho, jak nám budou poroučet cizáci", je prý podle Žáka směšný. Já zase považuji za směšné toto jeho zesměšňování onoho strachu. Copak nám už v Čechách dávno cizáci neporoučejí?

Možná, že "Evropané" si z nás trochu tropí žerty. Ve skutečnosti nám třeba, alespoň část z nich, svojí ostentativní "proevropskostí" nechtějí sdělit, ať se nebojíme, že svou přítomností v EU a nyní přijetím Lisabonské smlouvy ztratíme nějakou českou identitu, svébytnost a suverenitu. Snad nám spíš chtějí říct: proč vám vůbec na něčem tak nepodstatném záleží? Proč se dobrovolně nestanete součástí nějaké masy "Evropanů" a nevzdáte se historického a dědičného (a kolektivního) nároku na tak malý kus země, jako jsou Čechy, Morava a část Slezska - když my vám velkoryse slibujeme "celou Evropu"? A nebojte se: Panstvo v Bruselu k vám bude laskavé a spravedlivé!

Jenže sliby -- chyby. Možná, že demokracie, kterou chtějí budovat nejen tady v Čechách, ale v celé Evropě, bude přístupná jen pro nějaké národnostní kastráty. Sami sobě budou třeba říkat "Evropané". Se skutečnými Evropany a evropskými hodnotami budou mít společného pramálo.

Lze vytvářet demokracii bez národa? Či přímo proti národu? Pravý a hluboký smysl tohoto slova jakožto loajality a věrnosti k nějaké živé organické pospolitosti se zrodil dávno předtím, než vznikla jakási demokracie, totiž ve středověku, a moderní demokracie učinila jen to, že to, co bylo kdysi imperativem především pro urozené stavy, se v určitém smyslu stalo závazné pro všechny. Kořeny národního citu samozřejmě sahají mnohem dál. Až ke kmenovému kolektivnímu vědomí.

Co zbude z původní Evropy, až pomocí "evropanství" vyhubíme národní vědomí dědiců těchto původních Evropu konstitujících kmenů? Nepřesahuje hodnota tohoto národního vědomí, jakožto unikátní a neopakovatelné kolektivní identity vzniklé dlouhým historickým vývojem, kterýkoliv z abstraktních ideologických konstruktů a všech "-- ismů", které straší v hlavách intelektuálů? Jeho podstatou není nic menšího než idealismus, pravděpodobně ta jeho nejvyšší forma, kterou porodila historie, schopnost jedincova dobrovolného podřízení se zájmům celku a obětem pro tento celek, altruistického chování bez donucovacích prostředků a bez podnětů na úrovni sobeckých reflexů, jichž jsou schopni i ti Pavlovovi psi, jako jsou bolest či strach nebo jejich slastné opaky.

Celá hra na Evropu připomíná velký trik. Vytýkají nám, Čechům, že jsme moc "sobečtí", když nechceme přijmout "evropskou solidaritu", pod čímž se ovšem neukrývá nic víc, než ono od života odtržené řečnění o "evropanství". Není to ale naopak? Obsahuje toto hlasité "evropanství" skutečně nějaký živý altruismus? Podíváme-li na názorový profil médií hlásajících "evropanství" (všechny televize, deníky a časopisy kromě komunistických Haló novin), hlásání "evropanství" je kombinováno s propagováním antisolidaristických názorů a projektů. Ba divokou nenávistí k nim. Ti, kteří nejsou schopni a necítí solidaritu ani v měřítku mnohem menším, v rámci českých zemí, nám chtějí tvrdit, že chtějí vybudovat jakýsi evropský superstrát? Že by netušili, že základem každého státního útvaru musí být přirozeně historicky vzniklá solidarita a vzájemnost mezi jeho občany a obyvateli? Jinak by to nebyl stát, ale vězení. Nebo impérium, k jehož vytvoření by na rozdíl od velkých impérií minulosti nedošlo na základě síly, ale lsti. V dnešních Čechách je příliš snadné nazývat se "Evropanem". Tak jako je snadné být "demokratem". Nebo nadávat na komunisty.

"Evropané" a vůbec všichni intelektuálové by si měli pravidelně připomínat, že všechny skutečně vznešené evropské hodnoty se zrodily dávno před demokracií. Právě středověká stavovská, hierarchická a kolektivistická společnost -- v jejímž lůně ovšem vznikl základ všech skutečně individuálních svobod člověka, na které my se dnes odvoláváme a které vyznáváme -- vytvořila zřídlo toho nejcennějšího, co dnes máme v Evropě k dispozici. Rozuměli bychom snad dnes slovům, jako je čest, věrnost, rytířskost, čistota (mravní), oběť, ba i poctivost, kdyby nebylo evropského středověku?

Nebo už jim nerozumíme?

I proto moderní ústavy národních a demokratických států v sobě mají stále cosi monarchistického. Tím spíše to platí o právních ustanoveních týkajících se takové instituce, jakou je hlava státu. Takže kritici názorů J. Kuby mají v určitém smyslu pravdu. Jenže přehlížejí, že aby ve státě právo bylo právem a spravedlnost spravedlností, a aby vůbec nějaký stát byl životaschopný, bez částečně "monarchistických" principů a výkladů se vůbec neobejdeme. Signifikantní je i fakt, že český prezident je nejvyšším velitelem ozbrojených sil. Kdo tedy chce tvrdit, že je to úřad formální, a že prezident nemá žádné nástroje, jak prosazovat zájmy a vůli lidu, a chce popírat, že právě on z definice poslání svého úřadu má hájit zájem lidu v tom nejhlubším smyslu, byť se s takovýmto razantním vstupem prezidenta počítá především ve chvílích nejkrizovějších a pak těch, které se dotýkají české státnosti a svrchovanosti, nejspíš českou ústavu v životě nečetl nebo pro něj historie českého (československého) státu začíná až po roce 1945 nebo spíš až po roce 1968.

Dikce ústavy jednoznačně napovídá, že právě v těchto chvílích se role prezidenta stává spíše dominantní. Přijetím Lisabonské dohody vůbec nejde jen o nějaký zahraničněpolitický kurz, který snad -- nicméně i tady v těsné součinnosti s prezidentem -- určuje především vláda, nýbrž právě o samou podstatu české státnosti a suverenity českého lidu. Nechat garanci národní svrchovanosti a konečnou, nejvyšší odpovědnost za ni nějakému zkorumpovanému hejnu poslanců, ale i kolektivnímu orgánu, jakým je vláda, to zřejmě připadalo nepatřičné i autorům textu dnešní české ústavy, kteří tyto části beztak v podstatě přejaly ještě ze staré ústavy socialistické, a ta v tom zase navazovala na ústavu prvorepublikovou. Podobně je tomu ovšem i v jiných státech, taktéž formálně demokratických.

Jinak to ani není možné.

Domnívám se, že došel-li by český prezident k závěru, že Lisabonská smlouva nějakým způsobem se suverenitou českého státu a lidu koliduje, oslabuje ji či narušuje (alespoň suverenitou po formálně právní stránce, ta faktická, jíž je ovšem prezident z ústavy taktéž garantem, je již nyní maximálně zeslabena, což svědčí o tom, že Václav Klaus svou funkci prezidenta řádně nevykonává -- jenže který z jeho předchůdců ji vykonával?), má nejen právo, nýbrž přímo povinnost ji smést ze stolu. I proti vládě. I proti parlamentu. Bez ohledu na Ústavní soud -- tenhle mnohohlavý orgán žádným garantem české státní suverenity není. Třeba i za dramatického využití toho, že je nejvyšším velitelem českých ozbrojených sil. Po zkušenostech z Klausova působení v politice se mi ale nezdá, že by byl takového kroku schopen. Teatrální a bezzubou eskapádou před ústavním soudem si tedy Václav Klaus možná jen zajišťoval potřebné alibi, obrazně řečeno - "umyl si ruce".

Ve své podstatě jsou státy útvary vzniklými na základě hierarchické zásady nadřízenosti a podřízenosti, kdy základním tmelem musí být věrnost -- těch nahoře těm dole a těch dole těm nahoře. Garantem práva a spravedlnosti může být jedině silný jedinec. Nejlépe hlava státu. Nebo skupina silných jedinců. Jestliže hlava českého státu nebude mít žádnou čest a nebude tušit, co se skrývá pod slovy jako "slibuji věrnost" nebo "lid", a nebudou to tušit ani sami občané, žádný civilizovaný ani bezpečný život v českých zemích se konat nebude. Takže bude-li hlava státu či klíčoví státní hodnostáři (nejvyšší státní zástupci, soudci, velitelé policistů, vysokoškolští profesoři nejdůležitějších oborů) lidmi nečestnými, prohnanými, morálně kluzkými, zbabělými nebo lhostejnými, formálně zaručovaná práva občanům, kterými kdosi popsal papír, budou čirou fikcí. V současné ČR se to podle mého názoru týká většiny nejen ústavních práv a svobod.

Středověk velmi době věděl, že základem faktických, a ne formálních individuálních práv lidí jsou práva kolektivní. Podle příslušnosti k té které společenské skupině byla rozvrstvena i reálná práva lidí. V plné míře to platí i dnes. Patří-li člověk k vlivné a bohaté smečce, jeho faktická práva jsou zcela nesrovnatelná s těmi, kteří patří mezi slabé a chudé.

Proevropanství mnoha Čechů je často spíš takovým zoufalstvím. Neumíme si vládnout sami, snad nám Unie bude vládnout líp! To je bláhová představa. Brusel v dnešní podobě, a po přijetí Lisabonské smlouvy se to vůbec nezmění, představuje rozhazovačný královský dvůr, jediným hmatatelným výsledkem jehož činnosti je rozdělování úžasně lukrativních "evropských" zakázek mezi velké firmy. Lisabonská smlouva je liberální projekt, sociální garance pro občany jednotlivých zemí v ní žádné nejsou. Takže nadále to bude v Evropě "fungovat" tak jako dosud. Evropští baroni budou dál žít ve své věži ze slonové kosti, naprosto odtržení od reálného života a problémů občanů, zatímco sociální odpovědnost bude nadále spočívat na bedrech národních států. Spíš už jakýchsi trosek národních států.

Tedy ještě větších trosek, než jsou jimi už dnes. Evropská pravidla neumožňují ( a to už docela dlouho) ani kdysi tak standardní a zdánlivě "nevinný" nástroj ekonomické politiky, jako jsou přímé dotace firmám mateřskými vládami. Stejně jako jsou jejich součástí stovky a možná tisíce dalších předpisů, zásad a norem, kterými se musíme a nadále budeme muset řídit, z nichž naprostá většina je zbytečných a neužitečných, a z nichž velká část pak přímo poškozuje naše kolektivní národní blaho.

"Svoboda" v Evropské unii se tak v případě českých občanů bude podobat svobodě chovanců v blázinci.

Jen nevím, zda evropští baroni budou o Čechy pečovat alespoň tak starostlivě, jak se o tyto chovance starají jejich ošetřující lékaři.

                 
Obsah vydání       22. 12. 2008
22. 12. 2008 Cizinci potřebují větší ochranu Milan  Daniel
22. 12. 2008 Záhada českých Vánoc Karel  Dolejší
22. 12. 2008 Cena pro Jana Čulíka a Britské listy Bohumil  Kartous
22. 12. 2008 Turecká obuvnická firma musela najmout 100 nových zaměstnanců
22. 12. 2008 Šéf britské anglikánské církve varuje před nebezpečím nacismu
20. 12. 2008 Byla v Praze jiná Ellen Tauscherová, než zasedá v Kongresu? Karel  Dolejší
19. 12. 2008 Začachrovaný národní zájem Karel  Dolejší
22. 12. 2008 Sankt Peterburg a okolí - dalších pár pohledů Jan  Čulík
22. 12. 2008 Vánoční čtení z klasika
22. 12. 2008 Ruská pořádková policie rozehnala demonstraci proti dani z dovozu automobilů
22. 12. 2008 Ruský stát posílí svůj vliv nad velkými korporacemi
19. 12. 2008 Michael  Marčák
22. 12. 2008 Staré téma: Kdo je vrah? neboli Morální otázka ohledně služby beze zbraní Uwe  Ladwig
22. 12. 2008 "Zkrvavené ruce" Jiřího Paroubka Miloslav  Štěrba
22. 12. 2008 Co vy NATO? Miloslav  Štěrba
22. 12. 2008 Jediným problémem s Afghánistánem je... Jan  Čulík
22. 12. 2008 Chceme-li pomoci afghánským ženám, dostaňme je z Afghánistánu Karel  Dolejší
22. 12. 2008 Ženy, Afghánistán a lidská práva Petr  Wagner
22. 12. 2008 České jednotky "by měly být vyslány i do Saúdské Arábie"
22. 12. 2008 Ateismus a Afghánistán Boris  Cvek
22. 12. 2008 Michael  Marčák
22. 12. 2008 Hrrr do Afghánistánu! Štěpán  Steiger
20. 12. 2008 V ďáblově lůně: Sankt Peterburg 2008 Jan  Čulík
20. 12. 2008 Orgie konzumerismu v ruském městě Jan  Čulík
21. 12. 2008 Současné Rusko: Ano konzumu, ne moderně Karel  Dolejší
21. 12. 2008 Půjde Rusko tou či onou cestou a jak to tam vypadá dnes? Jan  Čulík
22. 12. 2008 "Vytunelování" autentického smyslu a poslání lidských práv administrativami USA od roku 1977 Jaroslav  Kuba
22. 12. 2008 ORF se nachází v těžké krizi Richard  Seemann
25. 12. 2005 Skrytý smysl svátku Chanuka
22. 12. 2008 Jaké studium byste doporučili dětem raději? Štěpán  Kotrba
22. 12. 2008 Rakousko a vznik samostatného Československa Jan  Makovička
22. 12. 2008 Chvála skepse Petr  Tuček
20. 12. 2008 Vůdci světa, nebezpeční sobě i svému okolí Michal  Vimmer
22. 12. 2008 Ateistovy Vánoce Jan  Kadubec
20. 12. 2008 Poplatky za ošetření nic neregulovaly Petr  Wagner
22. 12. 2008 Smrť starým a chorým Sylvia  Rychlá
19. 12. 2008 Transformace středověké Svaté říše v národní státy byla postupná Petr  Schnur
19. 12. 2008 „STOP škrtům a propouštěním“. 150 000 studentů na ulicích francouzských měst Karel  Košťál
22. 12. 2008 Evropská unie je politický kýč, aneb O věrnosti prázdnotě Luděk  Toman
21. 12. 2008 Obama bude bojovat proti globálnímu oteplování
22. 12. 2008 K porozumění dnešní Číně nemusíte být klasický sinolog
20. 12. 2008 Integrace Latinské Ameriky a Karibiku pokračuje - pod hesly o "sociální spravedlnosti"
20. 12. 2008 Ti, kteří očekávají Velkou revoluci v roce 2010 Josef  Mikovec
20. 12. 2008 Silou, Mirečku, silou to jde jen 60 dní Štěpán  Kotrba
4. 12. 2008 Hospodaření OSBL za listopad 2008

Evropská unie RSS 2.0      Historie >
22. 12. 2008 Evropská unie je politický kýč, aneb O věrnosti prázdnotě Luděk  Toman
17. 12. 2008 Der Spiegel: Pozdvižení nad českým prezidentem: Tajně odposlouchával europoslance   
16. 12. 2008 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy Michael  Kroh
25. 11. 2008 Jak kdo hlasuje o Lisabonské smlouvě v plénu Ústavního soudu Michal  Škop
24. 10. 2008 Nevyzpytatelná Francie? Ne, pouze Sarkozyho zizanie! Josef  Brož
27. 9. 2008 Moskovské rošády Milan  Šebo
12. 9. 2008 Na vládní tvarůžky ani cukr nemám Štěpán  Kotrba
8. 9. 2008 EU toho moc nevynucuje   
8. 9. 2008 Evropě to osladíme, aneb noetické lajdáctví Václav  Chyský
5. 9. 2008 Září 2008: normalizace v kostce Boris  Cvek
5. 9. 2008 Dáme vám ochutnat vaši vlastní medicínu   
1. 9. 2008 Guardian: Summit EU zřejmě výraznější sankce proti Rusku neschválí   
1. 9. 2008 Schwarzenbergova jednota Evropské unie Štěpán  Kotrba
12. 8. 2008 Ransdorf umravňuje Klause: Priority ekonomické, ekologické a sociální musí být v rovnováze Miloslav  Ransdorf
21. 7. 2008 Evropa šéfů Burkhard  Hirsch

Evropská ústava a Lisabonská smlouva RSS 2.0      Historie >
22. 12. 2008 Evropská unie je politický kýč, aneb O věrnosti prázdnotě Luděk  Toman
19. 12. 2008 Začachrovaný národní zájem Karel  Dolejší
19. 12. 2008 Transformace středověké Svaté říše v národní státy byla postupná Petr  Schnur
16. 12. 2008 Jak odvést pozornost od "lisabonizace" EU... Jaroslav  Kuba
16. 12. 2008 Zemský ráj v nedohlednu   
16. 12. 2008 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy Michael  Kroh
15. 12. 2008 Integrace Evropy nestačí Miroslav  Prokeš
12. 12. 2008 Proč je pro mne Lisabonská smlouva nepřijatelná Jiří  Kramář
12. 12. 2008 Klaus se jen zeptal, zda víme, co podepisujeme Petr  Schnur
12. 12. 2008 S Klausem na Hradě ČR kritický přístup k Lisabonské smlouvě neobhájí Karel  Dolejší
11. 12. 2008 Bránit prezidenta neznamená bránit Klause Robert  Kvacskai
11. 12. 2008 Jan Čulík neumí respektovat názory druhých Štěpán  Kotrba
10. 12. 2008 EU a (česká) levice Petr  Schnur
10. 12. 2008 Minimalistické požadavky na unijní demokracii Jan  Keller
10. 12. 2008 Nekolikajazyčný eurooptimistický jekot na Hradčanech Karel  Košťál

Kontroverze Klaus kontra europoslanci, prosinec 2008 RSS 2.0      Historie >
22. 12. 2008 Evropská unie je politický kýč, aneb O věrnosti prázdnotě Luděk  Toman
19. 12. 2008 Transformace středověké Svaté říše v národní státy byla postupná Petr  Schnur
17. 12. 2008 Der Spiegel: Pozdvižení nad českým prezidentem: Tajně odposlouchával europoslance   
16. 12. 2008 Jak odvést pozornost od "lisabonizace" EU... Jaroslav  Kuba
16. 12. 2008 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy Michael  Kroh
16. 12. 2008 Nastávající krize Milan  Valach
16. 12. 2008 Sarkozy ve francouzských Gumácích podpálil Klause   
16. 12. 2008 Západní nezájem o Českou republiku: Co se dá dělat? Jan  Čulík
15. 12. 2008 Traumata a mindráky Jiří  Drašnar
15. 12. 2008 Prosinec 2008: Obamo, Vaše názory mne nezajímají... Boris  Cvek
15. 12. 2008 Václav Klaus je všelijaký, za svou hloupost si ale můžeme sami   
15. 12. 2008 Čech Klaus a složitost evropského bytí Miroslav  Polreich
13. 12. 2008 K obhajobě vůdcovského principu Karel  Dolejší
13. 12. 2008 Klaus je lepší dramatik než Havel Jan  Keller
12. 12. 2008 V BBC by to bylo možné Jan  Čulík