Komediální formou si pohrávat s tabuizovanými pojmy u nás dokázali nejlépe autoři cimrmanovské ságy. Inteligentní humor je ostatně nejlepší zbraní vůči měšťáctví, jehož projevy nás zaplavují v nebývalé míře.

Moderní pokusy vypořádat se v české kotlině s monstrózností předsudků upadly do servility a posluhování aktuálním politickým objednávkám (Černí baroni, Tankový prapor, Pelíšky atd.) jako příklad z filmové tvorby, nebo, z jiné kulturní oblasti, propadák letenského „chrchlu“. V televizi nepřežili „gumáci“, třebaže jejich francouzské sourozence nacházíme životaschopné při parodiích na setkání prezidenta s europoslanci. V originále se „gumáci“ nazývají „guignols“, což znamená kašpárci, šašci. Z uvedeného je zřejmé, jak potřebná by byla tato forma televizní tvorby!

Jiným projevem bourání posvátných majestátů je inscenace Dvořákovy Rusalky v bruselském královském divadle La Monnai. Už ne na pohádkové libreto Jaroslava Kvapila, ale doslova horor nebo, chcete-li, akční kriminálka. Dovedete si představit, že fanfáry z Libuše, míchající se z gumáckým hradním pánem, odvádějí pozornost od zásadních debat vedených v této zemi? Např. stále aktuálního problému otázky vlastnictví svatovítské katedrály?

Zatím se výraz „recese“ skloňuje v tom méně humorném významu. Je to škoda, protože „guignols“ spíše přibývá.