V dlouhodobé perspektivě je jedinou možnou budoucností jenom integrovaná planeta. Není to myšlenka moje, přišel s ní hned po druhé světové válce Emery Reves (či vlastně Réves Imre) a celosvětově ji propagoval Albert Einstein. Šlo o to, že jen celosvětová vláda automaticky znamená odpadnutí válek mezi státy, uvnitř EU to přece takhle funguje. To ovšem ještě nebyla ta pravá globalizace.

V roce 2002 (to jsme ještě v EU nebyli) jsem se v Bruselu zúčastnil konference neziskových organizací všech členských států EU na téma Migrace. Dva dny tam hovořili experti, kteří znali každičký paragraf práva všech patnácti členských států i unijního zákonodárství, co se migrace týče. Radili se o tom, jak „legalizovat“ ty nešťastníky, kteří do EU dorazili načerno, jak zabránit tisícům smrtelných případů (dnes už je jich přes 11 tisíc!) při zdolávání hranic „pevnosti Evropa“ a jak ulehčit život legálním přistěhovalcům. Za ty dva dny nepadlo ani slovo o tom, jak lze ty nežádoucí migrační proudy zastavit: odstranit jejich příčiny.

Tehdy jsem si uvědomil, že nejen v EU závisí politické přežití každé národní vlády na tom, zda během jejího funkčního období životní úroveň (ve skutečnosti ale málo vypovídající ukazatel HDP) stoupne nebo klesne například o jedno procento – bez ohledu na to, že jinde ve světě denně umírá hlady a na léčitelné nemoci 15 000 dětí (spodní odhad!).

Stejně jako v případě válek je i tady řešením vláda, která bude mít takovou odpovědnost ke všem občanům celé Země. Jasně, vím, že i v národních státech jsou chudí a bohatí a přes to v kapitalismu nejede vlak. Ale co je moc, to je příliš – a to jsou ty hekatomby mrtvých dětí.

Taky je mi jasné, že to nejde realizovat za pětiletku, ani transformace OSN na takovou vládu to za současného stavu, kdy existují desítky diktatur a zkorumpovaných režimů, neumožní.

Když to však nezačneme požadovat teď, nedojde k tomu nikdy.

EU a další regionální unie považuji za předstupeň. EU také vykročila správným směrem, když rozvojovou pomoc (ta by ovšem měla být aspoň o řád vyšší, aby něco řešila) podmiňuje odstraňováním korupce a zaváděním transparentních postupů v přijímacích státech.

Budování nových železných a elektronických opon zachrání naše národní státy jen na chvíli, jednou se ti zoufalí lidé naštvou, přijdou a utlučou nás čepicemi. A nebudou se ptát, kdo je levičák a kdo pravičák, kdo je vykořisťoval k smrti a kdo jim fandil. A takové „konečné řešení“ problému kapitalistické globalizace rozhodně nepřeji svým ani vašim dětem.