10. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 12. 2008

Být či nebýt? (V Evropské unii)

Spory o Lisabonskou smlouvu a o kvalitu členství v Evropské unii asi nikdy neměly přestoupit do roviny disputací, zda být či nebýt v Evropské unii. Jan Čulík v článku Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci (BL v úterý) vystihl dvě podstatné věci: "Česká republika bez EU není ničím" a "v součinnosti s ostatními středně velkými zeměmi může (ČR) nechat globálně slyšet svůj hlas".

Nejprospěšnější vlastností v politice je schopnost oddělit podstatné od méně důležitého a umět odhlédnout od všech nánosů a nátěrů, které zakrývají jádro. Surovou skutečností je, že politika, byť se ráda převléká do hezkých kostýmů, zůstává ukotvena na prapůvodní bázi. A tou je konkurenční boj o samou existenci.

Ačkoliv je svět plný pohádkových atributů a při procházce kterýmkoliv evropským velkoměstem se na každém rohu setkáváme se symboly dětinskosti (reklamní obrázky, slogany, kreslené postavičky, balónky, světélka) je naše přežití stále věcí smrtelně vážnou. Karnevaly, veselice, veřejné radovánky a přihlouplé televizní show nic nemění na tom, že je civilizace velice křehká a že denně většina z nás nedělá nic jiného, než zachraňuje naději na zítřek. Lidé, kteří z toho vlaku vyskočili nebo z něj byli vyhozeni, bloudí po nocích zářícími ulicemi, polehávají ve spacích pytlích schouleni u výkladních skříní propouštějících skrze sklo trochu tepla z reflektorů.

Boj o přežití se odvíjí na individuální úrovni, ale zároveň v měřítku globálním, a tam jde o souboj titánů. Také na globální úrovni se může stát totéž, co se stane s jednotlivcem, když odmítá hrát hru, jakou vyžaduje realita. Kolik z nás by ji tak rádo nehrálo! Kolik z nás by se nejraději sebralo, rozdalo pár facek kolem a šlo si po svých. Jenže kam? Civilizace se zkrátka vyvinula tak, že není místa pro malé a osamocené hráče, byť by byli sebedůstojnější. A už vůbec není důležité, jestli mají nebo nemají pravdu.

Čeští králové nebyli tak úspěšní jako ruští carové, američtí prezidenti nebo čínští mandaríni, aby vytvořili stát-světadíl, schopný utkat se v nelítostné bitvě o přežití i v globálním měřítku. Trvale neuspěli ani vládci v Římě, Madridu, Paříži, Londýně a v Berlíně. I tito všichni potřebují Evropskou unii k tomu, aby "bylo možno globálně slyšet jejich hlas". Projekt EU se stává modelem i pro jiné světadíly. Všude docházejí lidé k poznání, že je třeba drobné celky integrovat do velkých uskupení, a to podle toho, jaké vyznávají hodnoty. Vždy se musí jednat o kompromis se spoustou ústupků.

Spor o Evropskou unii má smysl potud, pokud je jeho předmětem kvalita členství, a hlavně způsob, jakým Česká republika na tomto fóru vystupuje, a jak je schopna hájit své zájmy. Tato diskuse je legitimní a opodstatněná. Nikdo by z ní neměl být vylučován a okřikován. Cílem EU je integrovat postupně celou Evropu, s výjimkou skutečně zvláštních (a možná jen dočasných) případů, jako je Švýcarsko nebo Norsko. Unie chce hrát důležitou globální roli. Vyplnit prostor na západ od Ruska až k Atlantiku. Geograficky nemá Česká republika na výběr. Pokud by se jakkoliv vymezila vůči EU, proměnila by se snaha o pouhou nezúčastněnost v podstatě v izolaci, nepřátelství a ostrakizaci z "dobré společnosti".

Navíc Evropská unie, přes veškeré vnitřní snahy o to uchvátit hegemonii v ní, tyto tendence alespoň trochu omezuje, rozmělňuje a potenciální hegemony nutí ctít pravidla. Jedním z důvodů evropské integrace po 2. světové válce byla právě snaha řešit mocenské poměry v Evropě. Dát Německu a dalším velkým státům prostor k rozvoji jejich potenciálu, ale tak, aby z toho nevznikla další katastrofa pro celý kontinent i svět. Ten úkol trvá, ač se o něm v evropských strukturách už nemluví. Jakkoliv rozkládat Evropskou unii je proto nebezpečné i z tohoto důvodu. A Česká republika by zřejmě patřila k prvním obětem jejího rozpadu.

Zákony globálního světa nemají lidský rozměr. Jsou to v podstatě fyzikální zákony síly. Nedá se jim vzepřít, leda ještě větší silou. Tedy pro český národ utopie. Je moudré, pokud člověk nenaletí na to, čím si velké silové celky vylepšují image. Evropská unie hodně staví na kultuře, porozumění, na podpoře všech krásně vypadajících projektů, demokracie, humanity, lidských práv a svobod. Člověk by řekl, že samou láskou přetéká její bruselské srdce.

To všechno je, pochopitelně, součást hry na vylepšenou vlastního obrazu. Předpokládat u tvrdých pragmatických politiků, kteří mají ruce většinou dost svázány spoustou finančních a ekonomických vazeb, že jim opravdu jde o blaho lidí, je absurdní. Jejich osud je zajímavý pouze potud, aby nezačali dělat větší problémy. Aby se nezačali vzpouzet a bouřit. Každý dobrý ovčák je rád, když má stádo v klidu. Tak je, podle mého názoru, třeba rozumět všem těm velkolepým humanitárním a charitativním akcím politiků ve světle kamer. Navíc, absolutním vrcholem politické kariéry je dosažení popularity. Tedy, když si lidé začnou opravdu myslet, že jde o velkého a laskavého člověka. Nepřehánějme touhu po svobodě a nezávislosti. Mnozí lidé se rádi vzdají části obojího v naději, že je někdo charismatický, velký a silný převede přes řeku. Proto ty obrázky laskavých státníků s dětmi, proto se pracně a cíleně vybírají exemplární případy křivd a nespravedlností, které politici pak odhodlaně a se vší mediální popularitou řeší, ač milióny jiných nepravostí je ponechávají lhostejnými.

Odhlédneme-li od divadélek a estrád, které velmoci nabízejí k vylepšení obrazu svého, objeví se zřetelněji jejich v hloubi uložená podstata. Tou je neveselá realita nelítostného boje o suroviny, trhy, o hegemonii, o potraviny, vodu. Účastnit se tohoto souboje na úrovni malého izolovaného státu je sebevražedné. Co ale Česká republika dělat může, je vylepšení své pozice i svého obrazu v EU. Ten, navzdory domácímu sebevědomí představitelů státu, není valný. Nemůže být valný, neboť svět si jej tvoří na základě zkušeností především s českými politiky. A ti jsou zřídka jiní než buď servilní a bez názoru, nebo naopak disponují názory konfliktními. A to nemluvě o některých figurkách ryze komických, které jakoby připutovaly z jiných časů nebo spadly z Marsu. (Čtenář se snadno dovtípí.)

Skutečnost, že máme vynikající fotbalisty v evropských klubech a mimořádně dobré pivo, nás nezachrání. České předsednictví EU tedy nebude bez významu pro reputaci. Pokud jsme je ale pochopili tradičně, tedy jako příležitost, jak dát pouze vydělat sobě, rodinným příslušníkům, přátelům a dětem svých přátel, pak se náš kredit spíše zhorší, než vylepší. Ne, že bychom vyvolali krizi a posunuli Unii až někam nad strmá skaliska v Normandii, ovšem může se ukázat, že jsme k předsednictví pro nával příbuzných a známých pustili jen málo odborníků.

                 
Obsah vydání       10. 12. 2008
10. 12. 2008 Být či nebýt? (V Evropské unii) Ivo  Šebestík
10. 12. 2008 Nepředvídané otázky, neboli Pročpak asi tak s Klausem nikdo dosud nemluvil po celých šest let? Uwe  Ladwig
10. 12. 2008 Prostředek pro rozhádání evropských států
10. 12. 2008 Vymění Česká republika Evropskou unii za Václava Klause? Jan  Čulík
10. 12. 2008 Sprostotě Nás Doma nějaký Evropan z povolání vyučovat nemusí Michal  Vimmer
10. 12. 2008 Minimalistické požadavky na unijní demokracii Jan  Keller
10. 12. 2008 Na Hradě není nějaký Klaus, pane Čulíku Jaroslav  Kuba
10. 12. 2008 EU a (česká) levice Petr  Schnur
10. 12. 2008 Nekolikajazyčný eurooptimistický jekot na Hradčanech Karel  Košťál
8. 12. 2008 S Topolánkem do ofsajdu, neboli Evropa je víc než jen sumou nacionalistických národních států Uwe  Ladwig
10. 12. 2008 Nežijeme v monarchii
10. 12. 2008 Na okraj filmu Hlídač č.47 Tomáš  Koloc
10. 12. 2008 Zapněte si zip na poklopci Martin  Martínek
10. 12. 2008 Opatření v období světové finanční krize Jiří  Havel
10. 12. 2008 Raketa do každé rodiny?
10. 12. 2008 Ruml pozván do rudé Venezuely Josef  Mikovec
10. 12. 2008 Návod jak proměnit Václavák na spáleniště Miloslav  Štěrba
10. 12. 2008 České dráhy: Chrenkova řízená péče a jiné bolesti související Naděžda Vodsloň Chorkovská
10. 12. 2008 ČTK falšuje historii - vyměnila Karla Srpa za Sašu Vondru Karel  Srp
10. 12. 2008 Athény v plamenech - na dnešek je vyhlášena generální stávka Zdeněk  Erben
6. 12. 2008 Lidé na prvním místě - Nový směr Evropy
9. 12. 2008 Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci? Jan  Čulík
9. 12. 2008 Zápis z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem republiky Václavem Klausem
8. 12. 2008 Cui bono "české předsednictví", čili komu skutečně přinese prospěch Jaroslav  Kuba
9. 12. 2008 Pohled zvnějšku
10. 12. 2008 Smrt Alexije II. Boris  Cvek
9. 12. 2008 Evropská identita a hodnoty Petr  Sak
9. 12. 2008 Neviditelní humanisté a neviditelná vyváženost Štěpán  Kotrba
9. 12. 2008 Bezradní ekonomové
9. 12. 2008 Jan Ruml vypráví o svých zážitcích z nedávné cesty do země Hugo Chaveze Daniel  Veselý
9. 12. 2008 La Repubblica: Češi nejsou připraveni na předsednictví Evropské unie John  Dunn
8. 12. 2008 Václav Klaus de la Mancha a pár podivných kukaček v hnízdě ODS Ivo  Šebestík
7. 12. 2008 Topolánek: Hvězdné nebe nad hlavou - a Talmanová, ke mně Karel  Dolejší
7. 12. 2008 ODS stále bojuje s bolševismem Bohumil  Kartous
6. 12. 2008 Návrat Topolánka k Jakešovi či jen nebezpečná hloupost Miroslav  Polreich
4. 12. 2008 Hospodaření OSBL za listopad 2008
10. 12. 2008 Věda jako zboží

Kontroverze Klaus kontra europoslanci, prosinec 2008 RSS 2.0      Historie >
10. 12. 2008 EU a (česká) levice Petr  Schnur
10. 12. 2008 Vymění Česká republika Evropskou unii za Václava Klause? Jan  Čulík
10. 12. 2008 Zapněte si zip na poklopci Martin  Martínek
10. 12. 2008 Nepředvídané otázky, neboli Pročpak asi tak s Klausem nikdo dosud nemluvil po celých šest let? Uwe  Ladwig
10. 12. 2008 Být či nebýt? (V Evropské unii) Ivo  Šebestík
10. 12. 2008 Sprostotě Nás Doma nějaký Evropan z povolání vyučovat nemusí Michal  Vimmer
10. 12. 2008 Nežijeme v monarchii   
10. 12. 2008 Na Hradě není nějaký Klaus, pane Čulíku Jaroslav  Kuba
10. 12. 2008 Minimalistické požadavky na unijní demokracii Jan  Keller
10. 12. 2008 Václav Klaus, anglická královna a politikové v demokratické společnosti   
9. 12. 2008 La Repubblica: Češi nejsou připraveni na předsednictví Evropské unie John  Dunn
9. 12. 2008 Zápis z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem republiky Václavem Klausem   
9. 12. 2008 Naprosto zbytečná nehoráznost Petr  Litoš
9. 12. 2008 Kdo má pravdu, Klaus či europoslanci? Jan  Čulík
8. 12. 2008 Cui bono "české předsednictví", čili komu skutečně přinese prospěch Jaroslav  Kuba