To, že Milan Kundera v roce 1984 při projevu na počest Jaroslava Seiferta nezmínil Jana Zahradníčka neznamená, že šlo o "freudovské pominutí". To je ničím nepodložená spekulace. Kdyby ten projev měl někdo jiný, možná by jmenoval (nebo vynechal) jiné básníky. Je známo, že ne každý bohemista vysoko oceňuje Seiferta nebo Holana atd. Důvody mohou být různé, obvykle čistě subjektivní a svou roli sehrávají i rozdílné politické nebo náboženské názory a předsudky. Freuda bych v tom v žádném případě nehledal.

Ve sporu Havel -- Kundera (a Kosík) musím zopakovat, že nešlo v této polemice "o Kunderu", jak tvrdí Jiří Holý, ale šlo zejména o výklad Pražského jara. Jak konstatuje Marek Hrubec v Literárních novinách (.48/2008) o tomto sporu: "Pražské jaro muselo být ve své době násilně potlačeno, dnes se musí bagatelizovat nebo pokrývat zapomenutím, klíčily v něm zárodky dějinné alternativy". Celý tento spor byl přetištěn na stránkách Literárních novin (č. 52/2007, Kosíkova esej Váha slov v č. 5/2008) a čtenář si může o podstatě věci udělat obrázek sám.

Jiří Holý na závěr píše: "Je třeba rozlišovat role viníka, spoluviníka, svědka a oběti". Mám pocit, že Jiří Holý místo reflexe slibuje soudy. A tak se ptám, kdo tady bude mít roli soudce?