Po pádu komunismu se zdálo, že historie dala principu volného trhu za pravdu. U nás se stal jeho hlasatelem Václav Klaus, který své postoje nepříliš šťastně označuje jako konzervatismus. Správnější by bylo označení neoliberalismus (příp. klasický liberalismus). Konzervatismus je sice neoliberalismu blízký svou praxí v anglosaském světě, ale jeho teoretická východiska jsou trochu jiná. (Ve střední Evropě odpovídá konzervativním principům politika křesťanských stran.)

Jako hlavní východisko neoliberalismu bývá chápána představa, že nejlepší možné ekonomické výsledky lze dosáhnout tehdy, když stát nezasahuje do svobodné soutěže ekonomických subjektů na trhu. Jinak řečeno: Nejlepší alokaci zdrojů zajistí zcela deregulovaný trh.

Již koncem 90. let upozornil světový finančník George Soros na jistou podobnost mezi touto "neoliberální doktrínou" a totalitními ideologiemi. Tato podobnost tkví v tom, že neoliberalismus si dělá nárok na to, že představuje poslední pravdu a dovolává se vědy. Ekonomická teorie, na níž se neoliberalismus odvolává, představuje podle Sorose axiomatický systém, z něhož lze vyvozovat logicky platné závěry, které ovšem nemusí mít platnost empirickou. Tvrzení, že nejlepší alokaci zdrojů zajistí deregulovaný trh, totiž nelze empiricky dokázat. Pokud např. dosáhneme se státními zásahy dobrých ekonomických výsledků, vždy lze prohlásit, že bez zásahů by byly výsledky ekonomiky ještě lepší. Soros z toho vyvozuje, že největší nebezpečí pro otevřenou společnost nepředstavují v současnosti různé totalitarismy, ale právě neoliberální ideologie.

Poznamenejme na okraj, že pojem otevřená společnost vychází z filosofíe Karla R. Poppera. Ten odmítal veškeré teorie, které se prezentují jako definitivní a které jsou formulovány tak, že je není možné empiricky vyvrátit. (Podle Poppera není možné obsáhnout definitivní pravdu, ale je možné se jí přibližovat tím, že dílčí poznatky podrobujeme kritice naší zkušenosti. Smysluplná jsou podle něj jen taková tvrzení, která lze empiricky falzifikovat.)

Nyní se dostáváme k jistému paradoxu. Mnoho liberálně smýšlejících lidí reaguje na současnou krizi právě tím, že vinu svaluje na nedokonalost lidí. Za krizi nemůže princip neviditelné ruky trhu, nýbrž spekulanti, ale "počkejte až neviditelná ruka trhu profackuje darebáky a bude je držet za límec při dalších spekulacích", jak se vyjádřil 24.11. komentátor Zdeněk Velíšek na ČRo6. (Šlo o citaci z francouzské internetové diskuze, která ovšem vyjadřovala mínění komentátora a která vhodně pojmenovává dosti rozšířený postoj. Leckdo by ovšem možná po pár letech nadstandardních výdělků takový morální políček snesl bez uzardění.) Skutečnost, že tolik liberálů je tváří v tvář ekonomickým problémům ochotno tvrdit, že za neblahé ekonomické důsledky nemůže volný trh, ale nedokonalost lidí, je pozoruhodná. Komunista by o svém politickém systému nemohl říci nic jiného. ("Systém je dokonalý, nedokonalí jsou lidé, a jestliže skutečnost neodpovídá teorii, tím hůře pro skutečnost.")

Komunistickou a neoliberální ideologii spojuje, jak již bylo řečeno, to, že jsou formulovány jako definitivní teorie a dovolávají se vědy. To vynikne v porovnání s tím, že ostatní vlivné politické směry současnosti jako socialismus, konzervatismus či enviromentalismus (myšlen je sociálně demokratický socialismus a křesťanský konzervatismus) žádnou univerzální vědecky se tvářící teorií světa nedisponují.

Zdá se navíc, že bychom podobnosti mohli najít nejen v teoretické rovině, ale i v politické praxi obou proudů. Myslím tím např. zjevnou tendenci některých čelných představitelů ODS rozhodovat konkrétní problémy podle ideologického filtru. Podobně se kdysi chovala KSČ. Vypadá to, že pro některé české občany bylo snazší vyměnit marxismus za neoliberalismus, než žít po pádu komunismu bez ideologické opory. Samo domnělé či skutečné selhání marxismu v jejich očích dokazovalo, že klasický liberalismus musí mít pravdu. Proč pozorovat skutečný rozporuplný a složitý svět, když jeho ideologický obraz je tak dokonalý a jednoduchý?

Osobně netvrdím, že současná krize je zásadním selháním kapitalismu. Je jistě i přirozeným projevem hospodářského cyklu a je iluzorní si myslet, že bychom mohli hospodářský cyklus eliminovat. Chtěl jsem zde poukázat na krizi ideologickou -- na pokles důvěry v neoliberalismus. Pokud proti sobě postavíme neoliberalismus a komunismus jako symboly absolutní deregulace a absolutní regulace trhu, pak je to nejspíš dobře. Václav Klaus s oblibou v devadesátých letech říkával, že třetí cesta není možná. Dějinná zkušenost nám spíše ukazuje, že třetí cesta je jediná možná, protože absolutní cesty nefungují. Zajímavé bude sledovat, zda události roku 2008 podlomí ideologickou dominanci neoliberalismu i v českých končinách světa.