O zdokonalení kapacit v sektoru zvládání katastrof usiluje v podstatě celá Asie, ale utužování spolupráce mezi ISRO a JAXA přišlo zároveň se zprávami o tom, že Indie a Japonsko jednají o „akčním plánu“ posílení bezpečnostní spolupráce. „Čína se bojí, že Bushova administrativa se snaží vytvořit indicko-japonskou alianci proti ní,“ soudí dr. Gregory Kulacki, respektovaný analytik a hlavní manažer „čínského projektu“ organizace Unie znepokojených vědců (Union of Concerned Scientists), která sídlí v Massachusetts. „Obává se více toho, co to naznačuje o záměrech USA, než toho, co to vypovídá o Indii a Japonsku.“

Brian Weeden, technický konzultant v Nadaci pro bezpečný svět (Secure World Foundation), jež působí v Coloradu, však pochybuje, že plány Indie a Japonska na užší spolupráci v kosmu jsou část nějakého „velkého plánu“ USA pro Asii, ačkoli uznává, že USA určitě nečiní kroky proti této spolupráci. „USA vnímají Indii především jako protiváhu Číny v oblasti, ale zatím nevidí Indii jako spojence srovnatelného s Británií nebo Japonskem. Nemyslím, že Americe by se indicko-japonská aliance nelíbila, ale očekávám, že ji budou pečlivě zkoumat, a pokud se jim něco znelíbí, dají to tiše vědět Japoncům,“ soudí Weeden.

Japonsko dnes např. výrazně těží ze spolupráce s USA na systému protiraketové obrany Aegis BMD nad Pacifikem. Ten by měl být instalován na všech čtyřech torpédoborcích třídy Kongo japonského námořnictva, není však pravděpodobné, že by se tato zbraň objevila na indických válečných lodích. Weeden rovněž poukazuje na nedávné cvičení Red Flag, které se konalo na americké letecké základně Nellis v Nevadě. „Indické letouny ruské výroby, které se účastnily, měly radary v testovacím režimu, takže Američané nemohli nic zjistit o jejich možnostech. A z podobných důvodů zase USA nedovolily účast F-22.“

„Smlouva mezi Indií a Japonskem je pro Čínu samozřejmě důvodem k obavám, tak jako by to bylo v případě snad každé země, jejíž dva tradiční regionální protivníci jednají o spolupráci,“ dodává Weeden. „Většina zemí stále vnímá bezpečnostní dimenzi vesmíru jako jednostrannou záležitost a nehodlá v ní spolupracovat s jinými zeměmi, přestože bez problémů spolupracuje v oboru vědeckého nebo civilního využití vesmíru.“

Právě v současnosti probíhá v Japonsku diskuse o budoucnosti JAXA a o tom, kolik peněz by do ní vláda vlastně měla investovat. Situace je ještě komplikována nově schváleným zákonem Space Basic Law, který poprvé připouští, že by Japonsko mohlo zvážit i bezpečnostní využití kosmu, což dosavadní legislativa zakazovala. „Japonská vláda, zejména ministerstvo obrany, se tím intenzivně zabývá,“ řekl expert na letectví a vesmír Lance Gatling, jenž vede tokijskou společnost Gatling Associates, která sleduje činnost JAXA.

Japonsko již dlouho používá meteorologické družice pro bezplatné dodávání informací zemím v celé Asii bez nejmenších kontroverzí, ovšem něco jiného bude, pokud se rozhodne vypustit novou generaci sledovacích satelitů pro monitoring katastrof. Prakticky všechny mezinárodní satelitní sítě s tímto účelem (např. International Charter, Space and Major Disasters) závisí na schopnosti účastníků rychle využívat kapacity svých družic, což zahrnuje i rychlé změny drah tak, aby satelit mohl snímat oblast katastrofy.

„To může být vnímáno jako jistý opatrný první krok k systémům dvojího užití, tedy něčemu, co by Japonsko mělo činit velmi opatrně. Právě taková opatrnost naznačuje, že ISRO a JAXA dostaly tajně zelenou k něčemu takovému, ačkoli JAXA oficiálně nemá žádné úkoly v oboru národní bezpečnosti,“ soudí Gatling. A na počátku listopadu japonský tisk přišel se zprávami, že Japonsko uvažuje o vypuštění družice včasné výstrahy, která by zjistila odpálení balistické rakety. Deníku Yomiri Shimbun se podařilo získat předběžný plán tohoto kroku, který ovšem nebyl v indicko-japonské deklaraci nijak zmíněn.

Kromě jiného tento plán prosazuje vojenské použití raket a družic pro obranné účely a píše se v něm, že by měla být vypracována studie proveditelnosti pro novou družici, jež by plnila roli včasného varování při odpálení raket a zároveň dokázala monitorovat katastrofy. Plán by měl projít závěrečným posouzením na konci listopadu, a přestože neobsahuje explicitní zmínku o tom, že by na tomto úkolu měly ISRO a JAXA spolupracovat, je to nejspíše dost na to, aby se Peking znepokojoval tím, co by mohlo být doplněno do společné deklarace obou vesmírných agentur, třeba jen jako nenápadný a dvojznačný dodatek.

Mezi záměry Indie nepochybně figuruje zdokonalení kapacit pro sledování vojenských aktivit Číny, zejména podél indicko-čínské hranice. Např. 1. listopadu noviny Times of India vydaly zprávu o nejnovější konferenci velitelů indické armády, kde byl jeden z hlavních bodů jednání čínský plán vykopat podél hranice s Indií podzemní tunely, které by zkomplikovaly sledování přesunů jednotek. „Čína se rozhodla pro hloubení tunelů ve velkém měřítku v oblasti hraniční linie, zejména v Tibetské autonomní oblasti,“ řekl jeden z důstojníků.

Zastánci rozsáhlejších investicí do japonského kosmického programu zase argumentují tím, že je nutno zvyšovat jeho komerční i strategický význam, a to zejména v souvislosti s tím, jak se rozvíjí program čínských pilotovaných letů. „Rychlý vesmírný pokrok Číny a také Indie určitě Japonce výrazně zaujal a znepokojil, neboť před deseti roky byli na špičce asijského dobývání kosmu právě oni,“ říká Gatling.

Ale dr. Joan Johnson-Freese, vedoucí Odboru národně-bezpečnostních studií na univerzitě US Navy War College, není přesvědčena, že by japonsko-indické vesmírné spojenectví významně nabíralo na rychlosti. „Konsensuální rozhodovací proces používaný v Japonsku způsobí, že se všechno bude pohybovat rychlostí ledovce,“ tvrdí. Myslí si, že společnou deklaraci je potřeba brát především jako nominální hodnotu. „Zvládání katastrof v oblasti Pacifiku je něco, na čem se pracuje už dlouho, a tohle je prostě kulminace těch jednání. Je jedním ze sektorů, ve kterém je jasné, že se musí široce spolupracovat,“ říká Johnson-Freese a dodává, že zatím neslyšela o nějaké konkrétní námitce Číny proti indicko-japonské dohodě.

Kulacki zase upozorňuje na atmosféru konference Mezinárodní pracovní skupiny pro měsíční výzkum (International Lunar Exploration Working Group, ILEWG), jež se konala v Pekingu v roce 2006 a vydala prohlášení o spolupráci (ILEWG Beijing Declaration). „Všechny strany se zdají být velmi dobře informovány a upřímně přesvědčeny o potřebě všestranné spolupráce a mezi vesmírnými odborníky všech tří zemí není žádné napětí, protože dobře rozumějí tomu, že ze společných projektů mohou mít zisk všichni,“ uvedl Kulacki.

Johnson-Freese však vidí věci poněkud jinak a popisuje postoje všech zemí jako „pozorné až opatrné“. Myslí si, že společné projekty budou podporovány jen tehdy, když budou znamenat vítězství opravdu pro všechny. A také, přestože nepřímo, klade důraz na argument, že Indie a Japonsko jsou přece jen „více na jedné straně“ a že užší spojení jejich kosmických aktivit by mohlo znamenat významnou strategickou výhodu.

Johnson-Freese a Kulacki se neshodují ani na vnímání obecně rozšířeného postoje, že dnes je to Čína, kdo má vedoucí pozici v asijských vesmírných závodech. „Čína nijak netrvá na tom, aby byla vnímána jako vedoucí kosmická mocnost, ani se tak sama nevidí,“ říká Kulacki. „Je zaměřena na své vlastní cíle a vlastní potřeby. Přestože Číňané určitě uvítají příležitost stát se konkurenceschopnými vesmírnými hráči, zvláště na mezinárodním trhu nabídek na vynášení nákladů do kosmu, primárně se zabývají dlouhodobými cíli, jež byly stanoveny už v polovině 80. let a od té doby pouze minimálně revidovány.“ (Přestože čínské kosmické lodě Shenzhou nejsou tak primitivní, jak se někdy říká, a nejsou tak docela kopiemi ruského Sojuzu, nelze je označit za nějaký technologický průlom; čínský vesmírný program se sice rozvíjí mimořádně rychle, ale za ruským, americkým i evropským dosud zaostává a Čína zatím jen dohání jejich mnohaletý technologický náskok; pozn. LVI)

„Číně velmi záleží na tom, aby byla vnímána jako vedoucí mocnost v dobývání kosmu v Asii i mezi rozvojovými zeměmi,“ nesouhlasí Johnson-Freese. „Používá pilotovaný program jako nástroj pro získávání prestiže a kreditu, což je důležité, přestože je to jen záležitost vnímání, a chce budit dojem, že poráží i USA. Díky úspěchům svých pilotovaných letů a také pozornosti světa, kterou přitahují, vzniká dojem, že Čína je regionální technologická velmoc. Ačkoli je to opravdu jen věc politické vůle, a nikoli technické reality, tento dojem má silný vliv na realitu, protože ovlivňuje jednání lidí, kteří činí důležitá rozhodnutí.“

Je docela zajímavé, že zprávy o japonském plánu na vypuštění družice včasné výstrahy přišly současně s návštěvou ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova v Tokiu. Ten tehdy varoval Japonsko i zbytek světa před vážnými nebezpečími, která vyplývají nejen ze šíření technologií balistických raket v regionu, ale také z „konfrontační atmosféry“, kterou povzbuzují i systémy protiraketové obrany jako Aegis BMD. (Lavrov se však nevyslovil proti protiraketové obraně jako takové, a dokonce Japoncům předložil návrh společné soustavy protiraketové obrany, jíž by se účastnily USA, EU, Rusko a Japonsko; pozn. LVI)

Lavrov se ovšem nijak nezmínil o tom, jak významnou úlohu hraje Ruská federace v podpoře vstupu Jižní Koreje do „vesmírných závodů“, či o tom, že Rusko bylo a je hlavním partnerem indického leteckého a kosmického programu. Ve skutečnosti je ruská kosmická agentura úzce zapojena do projektu indické sondy Chandrayaan-2, pro nějž poskytuje agentuře ISRO modul k přistání na Měsíci a podílí se na vývoji měsíčního vozidla.

Čína nedávno oznámila, že na počátku příštího desetiletí dodá Pákistánu novou komunikační družici, což znamená další položku do seznamu asijských kosmických systémů dvojího užití a pro Indii jistě důvod pro posilování vesmírných vztahů s Japonskem. Čína také nejspíše nemá radost z toho, že řada vědců z NASA má zájem o přesun na vysoké pozice v ISRO, což vyšlo najevo v posledních dnech po úspěšném vypuštění indické měsíční sondy Chandrayaan-1. (Ta 14. listopadu přistála na Měsíci; pozn. LVI)

Weeden k indicko-japonské kosmické alianci ještě řekl: „Pochybuji, že Čína je jediný faktor, ale nepochybně je to jeden z faktorů. Dalším může být snaha o posílení regionální kooperace a vlivu. Ve vesmíru můžeme vidět stále více spolupráce, některé na bázi linií tradičních, např. mezi Spojenými státy a Evropou, ale také netradičních, např. mezi Indií a Japonskem. Úspěch mezinárodní kosmické stanice a snahy mnoha zemí nějak snížit enormní náklady na kosmické operace uprostřed světové finanční krize způsobují, že se mezinárodní spolupráce ve vesmíru stává stále atraktivnější a přijatelnější cestou.“

Pozn. LVI: V posledních letech se Japonsko velmi tiše, avšak důrazně remilitarizuje. Existuje vážné podezření, že v zemi probíhá několik tajných zbrojních projektů nejvyšší technologické úrovně, což dokládá skutečnost, že mnohé nové zbraně se objevují takříkajíc „odnikud“, např. prototyp tanku Type 10 nebo maketa bojového letounu 5. generace Shinshin ATD-X. Podobné „řízené úniky informací“, jako je onen plán na vypuštění družice včasné výstrahy, jsou běžné. Jde nejspíše o „salámovou taktiku“, kdy jsou kontroverzní informace uvolňovány zásadně po jistých „menších dávkách“, které samy o sobě nevzbudí tolik pozornosti. Tak byl prezentován např. projekt „vrtulníkového torpédoborce“ Hyuga, ze kterého se ovšem postupně vyklubala malá oceánská letadlová loď. Stejně lze hodnotit i neoficiální nebo polooficiální prohlášení o japonských jaderných zbraních, balistických raketách, laserech apod. Ve všech případech jde nejspíše o „přípravu“ oznámení o hotovém zbraňovém systému s tím, že na případné protesty se s udiveným výrazem řekne: „Ale proč jste se neozvali dřív?“

Asia Times: China fears India-Japan space alliance ZDE