25. 11. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 11. 2008

Válka jako zrcadlové bludiště

Tragické události na Kavkaze jsou nejasné, vyvolávají emoce a mohou vést různé osoby k diametrálně odlišným závěrům. Při pokusu o analýzu si tak můžeme připadat jako v zrcadlovém bludišti - těžko hledáme cestu k příčinám událostí a podél cesty k nim vidíme někdy v představách sebe samé ve formě našich stereotypů a dogmat. Ideologicky zabarvené postoje pak generují úplné nesmysly.

Pojďme tedy spolu pátrat po příčinách a možných důsledcích současné krize.

Velká hra

Nejnovější události na Kavkaze paradoxně souvisejí se dvěma fenomény 19. století. Jedním z nich je dlouhodobý zápas Ruska s Britským impériem, druhým je vzestup Spojených států a specifické jednání této velmoci.

Od počátku 19. století se odehrával mohutný geopolitický zápas mezi britským a ruským impériem. Velké části území mezi Britskou Indií a exotickými partiemi carského Ruska byly tvořeny bílými místy na mapě, přestože území bylo osídleno.

Zároveň probíhala expanze Spojených států. Jejich území rostlo nejprve organicky, po válce s Mexikem převzaly velkou část jeho území. Vliv Spojených států dále vzrostl po skončení občanské války, cílem se po koupi Aljašky od ruského cara stala zámořská území (Kuba, Filipíny, Portoriko, Havaj). Spojené státy o ně zápasily v první řadě se skomírajícím španělským impériem.

Zahraniční politika Spojených států (a válka coby pokračování politiky jinými prostředky) se v určitých aspektech lišily od tradičního pojetí. Zatímco evropské země po staletí uzavíraly účelová, pragmatická spojenectví, Spojené státy začaly vystupovat jako místní hegemon a jednaly v podstatě na vlastní pěst. Konflikty byly zdůvodňovány ideologicky (vyjímečnost Američanů, nadřazenost tzv. "Anglosaské rasy" ve válce s Mexikem; zápas o lidskou důstojnost během americké občanské války; boj ušlechtilých Kubánců s brutálními Španěly atd.) a velkou roli sehrála média (závod mediálních impérií magnátů Pulitzera a Hearsta pomáchal rozdmýchat vášně veřejnosti pro válku se Španělskem; veřejnosti bylo náhle jasné, že americká válečná loď Maine vybuchla po útoku zlých Španělů a nikoli v důsledku tehdy častého samovznícení uhlí).

Američané získali španělské državy a do křesla prvního kubánského prezidenta nainstalovali kubánského exulanta, naturalizovaného amerického občana jménem Tomás Estrada Palma. Novopečený prezident nabídl Američanům k věčnému pronájmu strategicky důležitý přístav Guantánamo za 2000 zlatých dolarů ročně, v roce 1936 byla částka valorizována na na 3086,65 dolarů ročně; kubánská komunistická vláda se pokouší smlouvu vypovědět a neinkasované šeky se hromadí v psacím stole Fidela Castra.

Nůž v zádech spojenců

Globální role během 20. a 21. století přiměla Spojené státy hledat spojence, respektive vytvářet sítě klientských států. Chování USA vůči těmto entitám a jejich představitelům je však zvláštní. Často se proti nim obrátí hněv Spojených států, nebo je jim odepřena v kritickém okamžiku ameriká pomoc, i když by se to ze strategického hlediska mohlo jevit jako kontraproduktivní:

  • Počátkem 70. let Spojené státy ponechaly osudu jihovietnamský režim, přestože na jeho podporu kvůli údajné strategické důležitosti (teorie domina) vstoupily o 10 let dříve do vleklé a nákladné války proti severovietnamským komunistům.
  • Perský šáh Mohammad Rézá Pahlaví byl instalován do čela Íránu v roce 1953 poté, co puč sponzorovaný britskou SIS a americkou CIA svrhl vládu premiéra Mosaddeka (operace Ajax). Šáh Pahlaví vrátil západním ropným společnostem koncese pro těžbu íránské ropy, v roce 1978 však propukla revoluce, která šáhův nepopulární režim v roce 1979 smetla, aniž by se Spojené státy významněji pokusily svého koně zachránit.
  • V roce 1989 Spojené státy svrhly panamského diktátora Manuela Noriegu, který pracoval pro CIA od 50. let, poté jej uvěznily.
  • Filipínský vládce Ferdinand Marcos bojoval po boku Američanů proti Japoncům. Od poloviny 60. let do poloviny 80. let byl ve funkci filipínského prezidenta spojencem Američanů, poté se však americká vláda obrátila proti němu a po americkém tlaku přišel o křeslo.

Je zajímavé, že trvanlivější jsou režimy, které neváhají na Spoené státy vycenit zuby. Kubánský komunistický režim Fidela Castra se udržel uprostřed americké sféry vlivu. Libyjský svérázný vládce Kaddáfí je stále u moci, přestože dlouhá desetiletí s Američany zápasil. Izrael, jakkoli je jedním z nejzásadnějších amerických spojenců, provádí samostatnou politiku, nebojí se střetu s USA, a tak provádí výzvědnou činnost proti Spojeným státům (kauza Pollard) či dokonce neváhá napadnout americké válečné plavidlo (útok na zpravodajskou loď Liberty roce 1967).

Vlastenectvím a ignorancí k zapomnění. Nebo ke katastrofě

Pokud se octne popularita některé vlády na bodu mrazu, nemusí odolat pokušení kanalizovat nespokojenost či záplatovat díru v rozpočtu pomocí vlastenecké hurá-akce.

Ukvapený čin může skončit katastrofou.

  • V roce 1982 se rozhodla argentinská vojenská junta řešit vnitropolitickou krizi zabráním Falklandských ostrovů, které byly tehdy britskou kolonií. Britská vláda sama o sobě zamýšlela přenechat ostrovy Argentině, ostrované však byli proti. Argentinská junta sama sebe považovala za stěžejního spojence USA, který má v zádech jejich podporu, ve skutečnosti však byla stěžejním spojencem Ameriky Británie. Kvůli globálním geopolitickým implikacím byla Británie nucena o Falklandy válčit, zvítězila a to byl konec argentinské junty. V Argentině následovaly soudní procesy.
  • Saddám Husajn se v roce 1990 domníval, že Američanům nebude vadit anexe Kuvajtu a sám sebe považoval za klíčového amerického spojence proti Íránu. Mýlil se.

Mapa a energetická bezpečnost, aneb My všichni jsme Gruzínci

Ropa je strategickou surovinou. Její ložiska však mají z velké části v rukou režimy, které nejsou přímo spojenci Spojených států, západoevropských a středoevropských zemí či Izraele.Rusko má navíc pod svojí kontolou ropovody, takže v případě krize by ruské vedení mohlo "zavřít kohoutky". Situaci mají změnit ropovody Baku-Tbilisi Ceyhan a Baku-Tbilisi-Erzurum. Ázerbajdžán ani Turecko nejsou v současné době ruskými satelity a v mezilehlé Gruzii se k moci dostal v roce 2003 k moci během "revoluce růží" nynější prezident Saakašvili poté, co tento právník vystudovaný v Americe zradil svého mentora Ševarnadzeho. Gruzínský režim je nejen důležitý pro energetickou bezpečnost Evropy a Izraele, představuje i radikální odklon od post-sovětských vazeb pohrobků SSSR na Rusko. Je logické, že Saakašviliho režim obdržel politickou, materiální či vojenskou podoru z USA, Evropy, Izraele a z některých dříve sovětských republik, které se nyní distancují od Ruska (především Ukrajina).

Saakašvili zdědil rozdělenou zemi. Po krvavé občanské válce se oddělily Abcházie a Jižní Osetie (ta byla přiklepnuta Gruzii J.V Stalinem v roce 1922, Severní Osetie je součástí Ruské federace a obyvatelé mají většinou ruské občanství). Dalším odštěpeným regionem bylo Adžarsko, které si díky autokratickému režimu Aslana Abašidzeho paradoxně vyhnulo občanské válce. Saakašvilimu se nicméně podařilo Adžarsko reintegrovat do Gruzie a dohodl se také s Ruskem na odchodu ruských "mírových sil" z adžarské základy v Batumi. Na rozdíl od Acházie a Jižní Osetie jsou obyvatelé Adžarska národnostně prakticky totožní s většinovým obyvatelstvem Gruzie, liší se jen v náboženství.

Ruské "mírové síly" měly společně s gruzínskými dohlížet na příměří mezi centrální gruzínskou vládou a separatisty. Ruská vojska byli podezírána ze součinnosti se separatisty, gruzínská vláda naopak nevyvolávala dojem, že chce problém řešit smírem - zatímco Abcházie i Adžarsko mají autonomii i dle oficiálních gruzínských dokumentů, Jižní Osetie v Gruzii oficiálně neexistuje a vyskytuje se pod názvy Šida Kartli, resp Samčablo, které vyjadřují gruzínskou dominanci nad regionem.

Investice do horké hlavy

Saakašvili se po úspěchu v Adžarsku rozhodl zpacifikovat také Jižní Osetii. Uchýlil se k několika válečným lstem: Invaze měla proběhnout ve stínu zahájení Olympijských her, gruzínská armáda těsně před invazí předstírala klid zbraní aproud jihoosetinských uprchlíků do Ruska tunelem v Roki měl znemožnit pozemní přesun ruské armády do Jižní Osetie, možná však gruzínské vedení s ruskou vojenskou reakcí vůbec nepočítalo a tunel se nepokusilo zablokovat.

Zdá se, že Američané i Izraelci Saakašviliho před útokem varovali. Lze očekávat, že měli informace o soustředění ruské armády kolem hranice s Gruzií a že Američané ani Izraelci nechtěli riskovat jadernou válku sRuskem kvůli Gruzii.

Považoval Saakašvili sám sebe za nepostradatelného hráče, kterého se budou Rusové bát a kterému přijdou Američané na pomoc?

Další vývoj událostí je všeobecně znám a pro zainteresované strany nastává další kolo boje o Gruzii:

  • Jak dlouho Saakašvili vydrží u moci? Šéf argentinské vojenské junty Galtieri vydržel u moci rok a půl po prohrané válce o Falklandy, politická kariéra Slobodana Miloševiče skončila také rok a půl po prohrané válce o Kosovo. Udrží se Saakašvili do konce roku 2009?
  • Kdo Saaskašviliho nahradí a za jakých podmínek? Saakašviliho spojenkyně a bývalá předsedkyně parlamentu Nino Burdžanadze v posledních volbách nekandidovala a založila Nadaci pro demokracii a rozvoj, která nyní buduje pobočky v gruzínksých regionech. Stane se z Nino Burdžanadze jakýsi Saakašvili s lidkou tváří?
  • Nebo se dostane k moci autentická opozice, kterou doposud Saakašvili tvrdě potlačoval? Bude opozice pokračovat v konfrontaci s Ruskem, nebo se pokusí o nějakou formu soužití? Kdo bude mít v ruce kohoutky s ropou?

Článek vyšel ve slovenském časopise Euro-Atlantic Quarterly ZDE, ovšem zkrácený, především o pasáže kritické vůči Spojeným státům. Zejména kapitolka "Nůž v zádech spojenců" byla téměř celá (s výjimkou úvodního odstavce) vypuštěna.

Časopis vydává "Slovenská atlantická komisia", která vystupuje jako "nezávislá nestranická nevládní organizace", ovšem se zjevnými vazbami na slovenskou a americkou vládu a pořádající propagandistické akce.

                 
Obsah vydání       25. 11. 2008
25. 11. 2008 Použij své iluze Slavoj  Žižek
25. 11. 2008 Za odměnu na Sibiř Karel  Dolejší
25. 11. 2008 Jak kdo hlasuje o Lisabonské smlouvě v plénu Ústavního soudu Michal  Škop
25. 11. 2008 Michael  Marčák
25. 11. 2008 Ohnivý Čech se stane tváří Evropy
25. 11. 2008 Bývalý kpt. StB Miloslav Málek. Loajální zaměstnanec Milan  Daniel
25. 11. 2008 Pochybnosti
25. 11. 2008 Jak se dláždí cesta k moci Milan  Daniel
25. 11. 2008 MŽP: "O Málkovi jsme nevěděli"
25. 11. 2008 Washington Post: Stimulační balíček Demokratů může dosáhnout hodnoty až 700 miliard dolarů
25. 11. 2008 Británie bojuje proti ekonomické krizi razantním zvýšením státních výdajů
25. 11. 2008 Michael  Marčák
25. 11. 2008 Nezavisimaja gazeta: Dosavadní model rozvoje ruské ekonomiky se vyčerpal
25. 11. 2008 Americká rozvědka "shromažďovala data o soukromém životě Tonyho Blaira"
25. 11. 2008 Válka jako zrcadlové bludiště Petr  Nachtmann
25. 11. 2008 Proměna Davida Ratha Josef  Provazník
25. 11. 2008 Nounejmové Miloslav  Štěrba
25. 11. 2008 Lidské právo a lékařská povinnost, neboli Pravou pomocí nemusí být ochrana nežádaného přežívání Uwe  Ladwig
25. 11. 2008 Země, kterou nelze ignorovat Štěpán  Kotrba
25. 11. 2008 Rusko: Politika, nacionalismus, televize a totální nesmysl
24. 11. 2008 Změněná role sociální demokracie Martin  Janíčko
25. 11. 2008 Jo, jo, tihle nevděční voliči... Robert  Bartoš
25. 11. 2008 Miloš Pick: Od krize hypoték ke krizi kapitalismu Miloš  Pick
25. 11. 2008 Damoklův meč nad velkými aglomeracemi Jaroslav  Boudný
24. 11. 2008 Základní registry, aneb proč chcete takhle riskovat neúspěch dobré myšlenky? Petr  Říha
24. 11. 2008 Washington Post: Polsko nebude lobbovat u Obamy pro raketovou obranu
24. 11. 2008 AFP: Čeští starostové naléhají na Obamu, aby zrušil raketovou obranu
24. 11. 2008 Francouzi vyhráli třetí bitvu o Verdun Richard  Seemann
24. 11. 2008 Pokleslé divadlo trpasličích forem Ivo  Šebestík
24. 11. 2008 Čunkův návrh si zaslouží pozornost Milan  Daniel
24. 11. 2008 O několika studentských pseoudoproblémech Jakub  Bachtík, Jiří  Boudal, Silvie  Čadská, Silvie  Mitlenerová
24. 11. 2008 Bursíkova izolace se prohlubuje Milan  Daniel
24. 11. 2008 Hlasujte v souladu s programem, nebo odejděte! Ondřej  Slačálek
24. 11. 2008 Kladivo na satelity Ivan  Větvička
24. 11. 2008 Demogrant jako nástroj financování vysokého školství Petr  Gočev
22. 11. 2008 Bohaté země znovu kolonizují rozvojové země, aby si pro budoucnost zajistily potraviny
9. 11. 2008 Hospodaření OSBL za říjen 2008

Gruzie, Rusko a Jižní Osetie RSS 2.0      Historie >
25. 11. 2008 Válka jako zrcadlové bludiště Petr  Nachtmann
25. 11. 2008 Za odměnu na Sibiř Karel  Dolejší
16. 11. 2008 Pozor na ruskou manipulaci Jan  Čulík
14. 11. 2008 Civil Georgia: Bush prý přesvědčoval Sarkozyho, aby během gruzínské krize nejezdil do Moskvy   
13. 11. 2008 Independent: Proč ignoroval Západ pravdu o válce v Gruzii?   
10. 11. 2008 Rusko, Gruzie a USA: Dvojí metr v praxi Edward S. Herman
8. 11. 2008 NYT: Saakašviliho verze vzniku srpnové války zpochybněna vyšetřováním OBSE   
5. 11. 2008 Saakašvili odvolal šéfa gruzínské armády   
29. 10. 2008 BBC: Gruzie v srpnu "spáchala válečné zločiny", Saakašvili to popírá   
16. 10. 2008 Civil Georgia: Ženevské rozhovory o urovnání gruzínské krize byly bez výsledku přerušeny   
10. 10. 2008 Operace Lepra: Ukrajina dodávala tanky Keni, platila je vláda Jižního Sudánu Štěpán  Kotrba
7. 10. 2008 Co by se stalo, kdyby Západ rozpoutal válku s Východem   
4. 10. 2008 Chargé d'affaires Ladislav  Žák
3. 10. 2008 Olympijská válka Karel  Dolejší
3. 10. 2008 Černomořská flota znovu v boji Ivan  Zajac