Na anglicky psaných internetových stránkách zabývajících se pravidelně ropným zlomem nebo obecně perspektivami světové energetiky se však jako obvykle při publikování autoritativních názorů k závažným globálním tématům rozpoutala doslova smršť článků a diskusí. Většina jich je kritických. Nejaktivnější v tomto ohledu jsou autoři na serveru The Oil Drum. Slíbili publikovat ke zprávě celý seriál reakcí z různých pohledů a slib hned začali plnit: ZDE ZDE a seriál bude v následujících dnech pokračovat.

Především posledně citovaný článek professora Charlese Halla ze State University of New York a jeho studenta-doktoranda Davida Murphyho nazvaný The IEA WEO 2008 from the Perspective of Biophysical Economics Světový energetický výhled IEA 2008 z perspektivy biofyzikální ekonomiky" jde k jádru věci. Podle názoru autorů se IEA ve své prognóze stále drží neoklasické ekonomické teorie, která nejenže je v čím dál větší míře odmítána rostoucím počtem ekonomů i vlád, ale jejíž nepoužitelnost byla teď už i prakticky prokázána neschopností ekonomů předpovědět současnou finační krizi a nabídnout k jejímu řešení jiné než "standardní" a svými katastrofálními následky dostatečně zdiskreditované nástroje. Autoři citovaného článku zpochybňují předpoklad nekonečného konstantního růstu poptávky, který zpráva IEA odhaduje na 1,6% ročně, a víceméně libovolné žonglování s pojmy "předpokládané" a "prokázané" zásoby ropy. Upozorňují, že není důležité, kolik ropy v zemi ještě zůstává, ale že jde hlavně o to, s jakými náklady ji vytěžíme a jaká bude energetická návratnost investic do těžby vložených.

Zpráva IEA se sice zabývá tím, kolik biliónů dolarů bude v příštích letech do těžby, zpracování a dopravy ropy nutno vložit, ale vůbec nebere v úvahu omezenou a snižující se dostupnost materiálních zdrojů (energie, oceli...) které za ty dolary bude nutno pořídit jako nutnou podmínku ropné produkce. Stejně tak se nezabývá stále se zhoršujícími geologickými podmínkami těžby. Bude to geologie a nikoli trh, co vposledku rozhodne o tom, jak se bude vyvíjet globální těžba a spotřeba ropy v příštích letech.

Ekonomové zřejmě budou namítat, že kritika Halla a Murphyho ignoruje technologický pokrok. Pak je ovšem otázkou, proč se energetická návratnost energie vložené do těžby a zpracování ropy v USA v letech 1930 - 2000 snížila ze 100:1 na 10:1, pokrok-nepokrok. A současné hodnoty tohoto ukazatele se pohybují někde mezi 7:1 (Saúdská Arábie) a 4:1 (Venezuela, Írán). Až se dostaneme na poměr 1:1, těžba ropy jako energetické suroviny se prostě zastaví, bez ohledu na to, kolik jí ještě v zemi bude a kolik peněz bude k dispozici na investice. Ekonomové nakonec - jako obvykle až bude pozdě na potřebné změny - zjistí, že energetická návratnost klesla, protože se budou ve svých doporučeních jako vždy řídit vývojem cen. Ceny však nemají s fyzikou a geologií nic společného a módní ekonomické teorie nemají žádný nástroj k tomu, aby tyto skutečnosti včas reflektovaly, natož aby mohly platnost přírodních zákonů změnit. Matka Příroda zkrátka bude mít - jako zatím vždy v historii měla - nakonec nad lidstvem navrch. Tragický je přístup těch vlád, které chtějí k řešení současných problémů povolat "osvědčené" ekonomické teorie a jejich nositele, přestože všem rozumně uvažujícím lidem musí být jasné, že jsou to oni, kdo současnou krizi způsobili nebo se přinejmenším na jejím postupu podíleli.

Autoři citovaného článku v této souvislosti upozorňují na článek Roberta Nadeaua, profesora interdiscipinárních studií z George Mason University ve Virginii, uveřejněný v březnu 2008 v American Scientific Magazine pod názvem "Ekonom nemá žádné šaty" . Nadeau se vrací k historii neoklasické teorie Pareta a Jevonse, která vznikla mechanickým převzetím Helmholtzova zákona zachování energie. Ekonomové prostě nahradili fyzikální proměnné ekonomickými. Za energii dosadili užitek jako míru ekonomického blahobytu, potenciální a kinetickou energii nahradili součtem užitků a náklady - a bylo vymalováno. Vůbec nevzali v úvahu předpoklady, za nichž Helmholtz svou teorii formuloval, ani další vývoj termodynamiky v pracích Maxwella, Boltzmanna a pozdějších fyziků. S jednoduchými východisky se tak dobře pracovalo s pomocí čím dále tím náročnějšího matematického aparátu, až se ekonomie zcela odtrhla od praxe. Výsledky vidíme dnes.

Nadeau argumentuje, že neoklasická ekonomie nemůže být považována za vědu, protože vychází z následujících nevědeckých přepokladů:

• trh je uzavřený kruhový tok mezi výrobou a spotřebou, bez vstupů a výstupů; - přírodní zdroje existují v prostředí, které je oddělené a vzdálené od uzavřeného tržního systému a ekonomická hodnota zdrojů může být stanovena jen v rámci dynamiky fungující uvnitř tržního systému;
• náklady poškození vnějšího přírodního prostředí musí být posuzovány jako náklady spočívající vně uzavřeného tržního systému nebo jako náklady, které nemohou být zahrnovány do cenového mechanismu fungujícího uvntiř systému;
• vnější přírodní zdroje jsou nevyčerpatelné a ty, které nejsou, mohou být nahrazeny jinými zdroji nebo technologiemi, které minimalizují použití vyčerpatelných zdrojů nebo které zavisejí na jiných zdrojích;
• neexistují žádné biofyzikální limity růstu tržních systémů.

Takže všechno je špatně. Konstrukce celého "vědeckého" oboru je založena na zpochybnitelných a libovolně stanovených přepokladech, tj. zcela nevědecky. Otázkou tedy je, proč by ekonomie vůbec měla být považována za společenskou vědu.

Fyziokraté nebo klasičtí ekonomové jako Smith a Ricardo si velice dobře uvědomovali fyzikální podstatu bohatství. Proč by tedy ekonomie neměla být vědou o toku reálných materiálů a energií? Když se zeptáte inženýra, jak jsou věci ve společnosti vytvořeny, začne analýzou hmotných a energetických zdrojů nutných k výrobě. Ekonomové však za proměnné výrobních funkcí považují jen kapitál a práci (a někdy ani tu práci ne). V 80. letech bylo dokázáno, že asi polovina růstu výroby v USA nebyla způsobena růstem kapitálu a práce. Za tu druhou polovinu byla vyhlášena "inovace", něco hodně drahého srdci každého ekonoma. Teprve když byly vzaty v úvahu energetické vstupy, zjistilo se, že za růstem výroby stojí především jejich růst, prokazatelně silnější než růst kapitálu a práce.

Hall a Murphy tedy v citovaném článku navrhují opustit neoklasickou ekonomickou teorii a přejít k jejich oboru, který nazývají biofyzikální ekonomií. Jedině tak podle jejich názoru máme šanci uvidět to příslovečné světlo na konci tunelu.