Šest týdnů po zhroucení americké investiční banky Lehman Brothers se zdá být dno finanční krize na dohled. Snižování úrokových měr centrálních bank pomalu začíná působit, peníze se pozvolna vracejí na mezibankovní trh. Burzy západních průmyslových zemí se stabilizují. Spektakulární krachy bank se stávají nepravděpodobnými kvůli miliardovým záchranným balíčkům. Bohužel, to vše není důvodem vyhlásit konec poplachu pro světové hospodářství.

Je stále zřejmější, že finanční turbulence zasadily světové konjuktuře těžkou ránu. Poptávka v průmyslových zemích se nachází ve stavu volného pádu. Protože se banky snaží omezit rizika, v mnoha zemích chybí úvěry na investice nebo obchod. Americký spotřebitel je nejskeptičtější za posledních padesát let. USA byly dlouho hybnou silou světové ekonomiky, ale už jí nejsou.

Nikdo však není připraven se slabé americké ekonomice vyrovnat. Světové hospodářství tedy stojí před gigantickou výzvou. Nejde o regionální krizi, jaké jsme zažili v minulých desetiletích. Zasáhla celou globální ekonomiku.

Německo a Evropa ve spirále poklesu

Německé banky sice i nadále poskytují půjčky, ale finanční krize nepřímo zasahuje Spolkovou republiku s plnou silou: Prakticky všechny důležité exportní trhy stojí na pokraji krize, nebo se blíží recesi. Důsledky jsou jasně viditelné: Němečtí podnikatelé podle výzkumu mnichovského Ifo-Institutu vidí budoucnost tak pesimisticky, jak ji neviděli od znovusjednocení.

Pokles se z USA rapidně rozšířil do celého světa. A protože německá domácí spotřeba už léta neroste, ekonomika je obzvlášť zranitelná -- investice a pracovní místa závisejí na dění ve vnějším světě. Německo je chráněno před přímým zásahem krize jakoby "deformační zónou" v podobě cizích trhů, které ji částečně chrání.

Zbytek eurozóny je ale vírem finanční krize plně zasažen. Oblasti dřívějšího růstu jako Španělsko nebo Irsko prožívají krizi na trhu s realitami velmi podobnou té americké a od splasknutí realitní bubliny směřují do recese. V dalších zemích růst cen ropy v minulém roce, tehdejší zvýšení úrokových měr Evropské centrální banky a zhodnocení Eura v prvním pololetí zaškrtily růst z let 2006-2007.

Čína, Východní Evropa a ropné státy padají

Čína také bojuje s následky krize. Revalvace měny spolu s poklesem kupní síly amerického spotřebitele vedly k prudkému zbrzdění exportu. Současně s tím v mnoha čínských městech klesají ceny nemovitostí. Vláda sice zkouší vše, co může povzbudit růst, ale zatím vše nasvědčuje výraznému zpomalení růstu. Impuls pro nový růst světové ekonomiky z Číny nevzejde.

Východní Evropa, hvězda růstu z minulých let a pro Německo důležitý exportní trh, je finanční krizí zasažena přímo. Země jako Maďarsko nebo Ukrajina bojují s odlivem kapitálu a devalvací. Centrální banky v regionu se snaží působit proti tomu vysokými úrokovými mírami -- což ale dále podvazuje růst a zejména poptávku po nejdůležitějším německém exportním zboží, totiž strojích, automobilech a průmyslových chemikáliích.

Vývozci ropy, kteří v nedávných letech nakupovali po celém světě, nyní čelí poklesu cen ropy. Mnozí potřebují k pokrytí svých nákladů cenu na úrovni 80 dolarů za barel nebo vyšší. Při současných cenách si musejí utahovat opasek -- a to opět podvazuje růst ve zbytku světa.

Dramatické důsledky

Optimismus se ukazuje jako bezpředmětný: Ani Čína, ani Východní Evropa, ale ani ropné státy nebo Německo nejsou schopny převzít po USA funkci "lokomotivy" světového hospodářství. V předchozích krizích vždy k něčemu takovému došlo: Během krize "nové ekonomiky" po roce 200 rostly země jako Španělsko nebo Irsko, Čína, ale také východoevropské státy. Za asijské krize na konci 90. let vykazovaly USA robustní růst. Během americké recese 90. let prožívalo Německo boom po sjednocení a mohlo hrát roli lokomotivy.

Poprvé po zhruba čtvrtstoletí prakticky všechny důležité ekonomiky na světě procházejí recesí. Existuje vážná obava, že spirály poklesu v jednotlivých zemích se budou navzájem posilovat, když slábnoucí import jedné země znamená klesající export jiné.

Momentálně lze sotva říci, jak se svět z této situace může dostat ven, mimo jiné i proto, že státy jako Německo zatím přinejlepším tak napůl vážně přemýšlejí o stabilizaci konjuktury zvýšením státních výdajů nebo snižováním daní.

I když jsou banky zachráněny, světová ekonomika hrozí nejhorší recese přinejmenším od počátku 80. let.

31.10. 2008, Spiegel Online, Dullien, S.: Weltwitschaft droht tiefe, langwierige Rezession ZDE