29. 10. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 10. 2008

Vicky Cristina Barcelona -- únik do vysněného ráje

Vicky Cristina Barcelona (Španělsko, USA, 2008), režie: Woody Allen, kamera: Javier Aguirresarobe, hrají Rebecca Hall, Javier Bardem, Scarlett Johansson, Penélope Cruz, Patricia Clarkon a další.

Poslední snímek Woodyho Allena mi připomíná přebujelé fantaskní romány francouzských spisovatelů devatenáctého století, kteří usilovně toužili uniknout ze spárů zuřící průmyslové revoluce, dravého kapitalismu a byrokracie do světa, kde vládnou spalující vášně, barvy a rozkoš a kde se dá zažít dobrodružství a dosáhnout harmonie. Tito spisovatelé hledali inspiraci převážně na Blízkém a Dálném východě a jejich příběhy o svůdných odaliskách, fanatických derviších, oddaných gejšách a autentických duchovních hodnotách skrývající se v poušti byly většinou spíše produktem jejich horečné fantazie, než pozorování dění kolem sebe. Nezajímalo je, ba je spíše obtěžovalo, že egyptští dělníci staví Suezský kanál, japonské ženy píší osvětové články do časopisů, arménští inženýři vytyčují železnice a turečtí úředníci tráví dny nad účetnictvím...Tito spisovatelé věděli, co hledají, a byli ochotni brát na vědomí jen to, co bylo v souladu s jejich snem o exotickém ráji, kam by mohli na chvíli uniknout a kde by mohli odhodit tíživou slupku "civilizace"....

Woody Allen rozehrává podobnou hru ve svém filmu Vicky Cristina Barcelona : do katalánského velkoměsta přijíždějí dvě mladé Američanky, kterým je souzeno, aby tam poznaly samy sebe, aby pochopily, co je to "opravdový život" a udělaly s tímto poznáním, co je v jejich silách. Barcelona a asturijské Oviedo jsou ve filmu exotickými kulisami, obrázky z pohlednic, jejichž jediným účelem je být scénou, na níž dvě ženy na prázdninách daleko od "chladné civilizace" najdou samy sebe a poznají, co to znamená "autenticky žít". Aby byla iluze dokonalá, musejí být hrdinové filmu oproštěni od všech hmotných starostí. Jak americké ženy, tak i španělský malířský pár nejenže nemusejí počítat každé euro, právě naopak, mohou si dopřát témeř jakýkoli luxus, aniž by bylo jasné, odkud se jejich peníze berou...K tomu, že během filmu diváci ani filmové postavy neslezou z obláčku, na němž proplouvají dějem v rytmu španělských kytar, přispívá i skutečnost, že rty Vicky, Cristiny a Juana Antonia se prakticky neodtrhnou od sklenice vína...Podobná stereotypizace života v Barceloně, úspěchaném moderním velkoměstě, docela oprávněně irituje mnoho Katalánců, lidí hrdých na svou příslovečnou pracovitost, šetrnost a serióznost, kteří mezi devátou raní a osmou večer prakticky nevylezou z kanceláře. Ale budiž, berme to tak, že Vicky a Cristina jsou na prázdninách a pohled režiséra je pohledem turistek, které v Barceloně nalézají to, co najít chtějí....

Vicky (Rebecca Hall) je vážná mladá žena, která si zachovává odstup od lidí, kteří ji obklopují, a přistupuje rozumově i ke svému vztahu s perspektivním americkým mladíkem. Cristina (Scarlett Johansson) je citlivá, emotivní osoba, která se odvážně vrhá do nejrůznějších dobrodružství ve snaze najít sebe sama. Když si tyto dvě rozdílné kamarádky vyhlédne iberský svůdník Juan Antonio (Javier Bardem), je zaděláno na konverzační partie v allenovském stylu, okořeněné erotickým jiskřením méně typickým pro filmy tohoto newyorského režiséra. Juan Antonio je úspěšný malíř, který se ještě nevzpamatoval z dramatického rozvodu se svou ženou Marií Elenou (Penélope Cruz). Svým otevřeným přístupem si hned od začátku získá Cristinu, zatímco Vicky na něj hledí svrchu a nemíní se nechat polapit člověkem, kterého považuje za typického středomořského proutníka zaměřeného na lehkomyslné turistky. Nebyl by to však Woody Allen, kdyby svým postavám nedodal hloubku, která je povyšuje nad obyčejný stereotyp. Juan Antonio sice hojně "zneužívá" neodolatelné moci dobrého vína, aby dostal alespoň jednu z Američanek do postele, ale zároveň je to muž, který je schopen být upřímný sám k sobě a k jiným: nikomu nic nenalhává, nedává rány pod pás, zcela otevřeně projevuje svou citovou závislost na bývalé manželce, a také přiznává, že María Elena je možná lepší malířkou, než on, a že je silně inspirován jejím dílem.

Postava Marie Eleny je nejen hereckým koncertem podceňované Penélope Cruz, ale také zásadním impulsem, který oživuje celý snímek. Nejde o "šíleně žárlivou manželku", jak Marii Elenu stereotypizují v některých upoutávkách snímku ti, kteří zřejmě nedokáží interpretovat postavu ženy jinak, než výlučně ve vztahu k nějakému muži. María Elena sice žárlí, ale její složitou osobnost je zajímavější interpretovat v celé její šíři: jako běsy stíhanou sebedestruktivní bohémku a umělkyni, která je jen obtížně schopna nalézt štěstí, ale která je talentovaná, inteligentní a velkorysá. Ve své velkorysosti je to právě ona, nikoli Juan Antonio, kdo objeví a podpoří umělecký talent Cristiny, toho času přítelkyně jejího bývalého muže. Penélope Cruz logicky a úspěšně vnímá a pojímá postavu, kterou stvárňuje, jako nemocnou bytost, oscilující mezi genialitou a šílenstvím, zatimco pro Allena a jeho zahraniční diváky ovlivněné -- Francouzem stvořeným- stereotypem Carmen se možná její chováni -- jež zahrnuje impulzivní používání bodných a střelných zbraní- zřejmě vysvětluje prostou skutečností, že jde o Španělku.

Ani Cristina není prázdná hlavinka, jak se může zdát ze začátku. Je to odvážná mladá žena, připravená poznávat nové věci a vnitřně růst. Nemá potřebu zakořenit, nikdy nerezignuje na hledání a nevzdá se ho ve prospěch obyčejného štěstí, které si na druhé straně umí vychutnat, když je jí nabízeno. Cristina ztělesňuje to dobré z amerického stereotypu: otevřenost novým podnětům, bezelstnost, upřímnost a dobrosrdečnost, která může, ale nemusí být zneužita. Cristina se nedá ovládat strachem a v tomto je pro vystrašenou, agresivně reagující Ameriku posledních let výzvou k návratu k některým tradičním kladům americké kultury.

Vicky je postava, na niž platí české rčení "odříkaného chleba největší krajíc". Nakonec čelí zásadnímu rozhodnutí mezi jistotou a předvídatelností na straně jedné a skokem do neznáma na straně druhé. Navenek to může vypadat, že pokud se rozhodne začít nový život ve Španělsku, nic neriskuje, ostatně i v Barceloně či Oviedu jsou, ač to tak ve filmu moc nevypadá, prosperující banky, poradenské agentury, makléřské firmy, významné galerie, muzea a nadace, kde by seriózní Američanka mohla najít práci, která by jí umožnila splnit si své středostavovské aspirace. Konflikt, který Allen rozehrává, je ale mnohem hlubší. Vicky musí zvolit mezi sázkou na jistotu, předvídatelným partnerem, který jí dá přesně to, co od něj očekává, a člověkem, který je jí schopen zaručit "jen" upřímnost ve všem, co dělá. Běžte se na film podívat a zhodnoťte sami, jestli Vám rozhodnutí, které Vicky učiní, přijde správné.

Film rozehrává více či méně subtilní hru se stereotypy. V souladu s orientalizujícím pojetím celého díla je budován protiklad mezi (stereotypním) chladem a puritánstvím Američana a (stejně stereotypní) spontánní, otevřenou senzualitou Španěla/Evropana, což divákům může připomenout filmy z nižšího patra americké filmové produkce jako např. French Kiss s Meg Ryan a Kevinem Klinem (1995). Na druhé straně se objeví drobná subverze obvyklých stereotypů, když se ve svých postojích projeví jako machista slušnácký Američan, zatímco španělský svůdník ve filmu žádnou ženu nepodvede (buď dojde k sexu bez závazků nebo v rámci vztahu, kdy se pak eventuálně účastní všichni zainteresovaní :-). Stejně tak na první pohled slabá, poddajná Vicky se zpětně odhaluje jako klidná síla, na níž závisely dvě na první pohled dominantní osobnosti jako María Elena a Juan Antonio. Ve hře se stereotypy však podle mého názoru Allen ve Vicky Cristině Barceloně ani zdaleka nedosahuje mistrovství Pedra Almodóvara. Tomuto autorovi ostatně Woody skládá poctu scénou zahradního koncertu, což je téměř doslovný citát filmu Mluv s ní režiséra z La Manchy (2002).

Diváci a divačky ve filmu naleznou i typicky allenovské komické detaily: i v tomto zřejmě nejsenzuálnějším Allenově snímku nahle erotické napjetí přeruší ozývající se žaludeční vřed.

Snímek Vicky Cristina Barcelona stojí za návštěvu kina či romantický večer u DVD, v tomto případě zásadně v doprovodu láhve dobrého těžkého nepřislazovaného červeného vína. Na můj vkus je v něm mnoho detailů, které možná nevadí v cizině, ale Španělům, zvlášť pak Kataláncům, film znechucují. Přestože se film z větší části odehrává v Katalánsku a Vicky studuje master katalánské kultury, není to ze snímku až na barcelonské kulisy příliš zřejmé. Španělská kytara typická pro jih země zní v severní dudácké Asturii poněkud nemístně. Malíř se po Španelsku pohybuje soukromým letadlem, které navíc sám pilotuje, což je možná běžné v USA, ale nikoli ve Španělsku...Na druhé straně, Barceloně i Oviedu se jistě jejich investice do produkce tohoto barvotiskového obrázku jejich města vrchovatě vyplatí s přílivem turistů a turistek...A ti/ty snad nebudou zklamáni/y, až je jejich "Juan Antonio" či jeho dámská verze místo letadlem poveze na výlet prvotřídní veřejnou dopravou...Ostatně cesta rychlovlakem AVE je silný zážitek, a navíc o mnoho bezpečnější, než soukromý let ve stroji řízeném člověkem, který si právě dává krátkou pauzu mezi lahví bílého a červeného vína.

Detailem zásadní důležitosti je vidět snímek v původní verzi s titulky. Pokud se rozhodnete vidět film dabovaný, přijdete o úžasné dialogy, v nichž Bardem a Cruz přeskakují z angličtiny do španělštiny, což dodává jejich hereckému projevu neuvěřitelnou věrohodnost.

                 
Obsah vydání       29. 10. 2008
29. 10. 2008 BBC: Gruzie v srpnu "spáchala válečné zločiny", Saakašvili to popírá
29. 10. 2008 Společnost lidských bytostí a společnost idiotů Tomáš  Koloc
29. 10. 2008 O prázdných rukou na špičce civilizace Hana  Tomšů
29. 10. 2008 Mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením
29. 10. 2008 Jak by interpretoval Klausovo chování před volbami Ústavní soud? Václav  Chyský
29. 10. 2008 Je prezident Klaus proti radaru? Bohumil  Kartous
29. 10. 2008 Poslední podraz ODS Libuše  Pojerová
29. 10. 2008 Česko nebude mít sebemenší možnost ovlivnit zavlečení své země do války
29. 10. 2008 Obama vede při amerických volbách o 19 procent
29. 10. 2008 Země není plochá, ale ... Michal  Vimmer
28. 10. 2008 Nemístná euforie nad vítězstvím spektáklu Karel  Dolejší
28. 10. 2008 Loga věcí veřejných a Přehlídka impotence 2008 Bohumil  Kartous
27. 10. 2008 Kvůli třiceti korunám? Lubomír  Novotný
29. 10. 2008 Podnět Radě ČRo: Radiožurnál propaguje fašismus Bohumil  Kartous
29. 10. 2008 Vicky Cristina Barcelona -- únik do vysněného ráje Darina  Martykánová
29. 10. 2008 Ztrátová spekulace, neboli zisky, které zmátly burziány Uwe  Ladwig
28. 10. 2008 Evropa je na pokraji naprostého měnového rozkladu
28. 10. 2008 Pozapomenutá válka Daniel  Veselý
28. 10. 2008 Někteří "staří" krmí "mladé" moudry, která jsou oběma stranám k ničemu Karel  Dolejší
29. 10. 2008 Proč jsou ceny ropy tak nízké?
29. 10. 2008 Jsme svědky tichého převratu?
29. 10. 2008 Klamavá reklama hnutí Ne základnám Ivan  Větvička
28. 10. 2008 Protestujeme proti záměru ODS schválit na poslední chvíli v Senátu smlouvy o radaru
29. 10. 2008 Mladí nemají důvod volit? Darina  Martykánová
29. 10. 2008 Kdo měl jít k volbám
29. 10. 2008 Cesty šokové a šokovější Pavel  Urban
29. 10. 2008 Potřebují veřejná média svůj "TOP-TEN" žebříček témat? Michal  Rusek
28. 10. 2008 Bobek: začneme posluchače kádrovat, jestli jsou pro "budoucnost národa" perspektivní? Štěpán  Kotrba
28. 10. 2008 Armáda ČR proti radaru
25. 10. 2008 Filmy se musejí dělat s emocionálním nasazením Dominika  Švecová
27. 10. 2008 Festival v Jihlavě pro filmové profesionály Dominika  Švecová
26. 10. 2008 Alkoholik, brutální krutost a nepromyšlený chaos Dominika  Švecová
26. 10. 2008 Shromáždila Veronika Janečková proti sobě důkazní materiál? František  Koukolík
26. 10. 2008 Je šokující, že takový film mohl vzniknout Jan  Tuláček
29. 10. 2008 Trestní oznámení na film, který jsme neviděli? Michal  Vimmer
26. 10. 2008 Tajemství obrazu a vacátkovská Bathory Jan  Stern
24. 10. 2008 Cenzoři z Rady Českého rozhlasu zaútočili opět na Rádio Wave Štěpán  Kotrba
29. 10. 2008 ČSSD: "Bezvízový styk s USA zaveden nebyl"
17. 10. 2008 Hospodaření OSBL za září 2008
29. 10. 2008 Umělci reagují na skandální výrok programového ředitele Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba