Podle pramenů, které má DEBKAfile k dispozici, nebyly tyto dva špičkové zbraňové systémy vyloučeny z projednávaného „balíku“ rusko-syrských zbrojních kontraktů, a to přes námitky Washingtonu a přes snahy izraelského premiéra Ehuda Olmerta, který speciálně kvůli tomuto citlivému tématu podnikl na počátku října cestu do Moskvy. Výsledky oné cesty však nejsou jednoznačné. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí 9. října uvedl, že Rusko nehodlá dodávat systémy protivzdušné obrany do nestabilních regionů a že hlavním cílem Ruska je udržovat regionální rovnováhu sil v oblasti. Toto prohlášení bylo pochopeno tak, že pokud bude Izrael dovážet zbraně, které Moskva vyhodnotí jako porušení „rovnováhy sil“, otázka dodávek střel S-300 a Iskander se může vrátit na stůl.

A právě to se zřejmě stalo. Událostí, která onu rovnováhu narušila, se stal dovoz amerického protiraketového radiolokátoru FBX-T. Izrael jej získal v září 2008 a instaloval jej na vojenské základně Nevatim v poušti Negev. Vzhledem k současnému napětí mezi USA a Ruskem se dá předpokládat, že Moskva vnímá toto zařízení jako jeden z prvků amerického protiraketového deštníku, proti jehož rozšiřování do České republiky a Polska má Rusko zásadní námitky. Už bylo ostatně oznámeno, že Rusko by mohlo na tento krok Washingtonu reagovat rozmístěním střel Iskander s nukleárními hlavicemi v Kaliningradu.

(Verze Iskander-M zavedená ve službě v ruské armádě má větší dostřel než exportní Iskander-E, a to max. 480 km; to by umožňovalo pohodlně zasáhnout postavení amerických protiraketových střel GBI v Polsku, zatímco radar v Brdech by ležel mimo dostřel, jelikož vzdálenost od hranic Kaliningradu k plánované pozici radiolokátoru v ČR činí přibližně 700 km; pozn. LVI)

Podobně také instalace střel S-300PMU-2 a Iskander-E v syrských přístavech se dá pochopit jako asymetrická odpověď Ruska na americké snahy rozmístit součásti systému protiraketové obrany v Evropě a na Středním Východě. Otázkou zůstává, komu budou rakety v Sýrii patřit. Podle vojenských zdrojů se Kreml může rozhodnout, že neposkytne tyto špičkové komplety přímo Syřanům a místo toho je rozmístí u námořních základen Tartus a Latakia coby součást zahraničního kontingentu ruských ozbrojených sil. Další zvažovanou alternativou je dislokace ruských válečných plavidel vyzbrojených námořní verzí střel S-300 do obou přístavů. (Podle ruské státní televize Pěrvyj kanal se pracuje rovněž na instalaci raket Iskander na lodě; pozn. LVI) Rusko si však každopádně chce udržet kontrolu nad těmito zbraněmi, a to přinejmenším v počáteční fázi jejich rozmisťování v Sýrii.

Vedle toho vedou Moskva a Damašek jednání o dodávkách dalších špičkových zbraní. Má se za to, že tyto kontrakty bude platit Teherán. Už v loňském roce se ukázalo, že Írán financuje syrské nákupy vojenské techniky. Rovněž je známo, že Írán a Sýrie spolupracují na integraci svých soustav protivzdušné obrany, které jsou založeny na ruských zbraních, což je vnímáno jako součást šíření vojenského vlivu Moskvy na Střední Východ.

Sýrie by mohla získat víceúčelové bojové letouny MiG-29M2, MiG-31 a Su-30 a samohybné autonomní komplety protivzdušné obrany Tor-M1 a Pancir-S1. (Sýrie už nyní vlastní 36 až 50 systémů 96K6 Pancir-S1E; pozn. LVI) Moskva má zajistit rovněž modernizaci syrských tanků T-62, T-72 a T-80 (Je velice sporné, zda Sýrie skutečně vlastní tanky T-80; většina seriózních zdrojů tuto informaci popírá; pozn. LVI) a stacionárních protivzdušných raketových kompletů S-200 Angara/Vega (SA-5 Gammon) a S-125 Něva/Pečora (SA-3 Goa; v tomto případě bude Rusko patrně nabízet modernizační projekt Pečora-2A). Další kontrakt má zahrnovat moderní protitankové řízené rakety. (Část smluv už nejspíše byla uzavřena, např. na dodávky systémů Tor-M1 či protitankových raket; pozn. LVI)

Někteří izraelští představitelé (včetně prezidenta Šimona Perese) se domnívají, že pokles cen ropy by mohl zbrzdit ambice Sýrie a Íránu pořizovat si špičkovou ruskou vojenskou techniku, avšak DEBKAfile poukazuje na paradoxní fakt, který tyto domněnky zpochybňuje: Írán totiž zřejmě nebude příliš vážně postižen současnou mezinárodní finanční krizí, neboť dlouhodobé mezinárodní sankce způsobily izolování íránského bankovního systému a donutily islámskou republiku sledovat jakousi „finanční autarkii“.

Russians, Syrians discuss missile shield ZDE