Data o vývoji průmyslové výroby za srpen letošního roku byla publikována na začátku října a z nich se dá budoucí vývoj docela dobře odhadnout. Zdůrazněme, že jsou to data za srpen, kdy ještě bylo docela dobře a krize vypadala, že je někde za horami. To ještě nebylo ani potuchy o černých pátcích a jejich ještě černějších dalších pátcích o týden později...

Myslím, že nejlepší vysvětlení toho, co probíhá v naší ekonomice resp. ve výrobě ukazuje následující graf. Chápu sice, že čtenáři obvykle nemilují grafy, protože jim připadají nesrozumitelné, ale myslím, že někdy je pohled na probíhající křivku grafu daleko srozumitelnější než sáhodlouhé vysvětlování.

Na úvod by ještě bylo dobré vysvětlit, že tato data se opírají o údaje z Českého statistického úřadu a jeho oficiálních statistik. Jde tedy o tzv. tvrdá data, nikoli o názory expertů apod.

Uvedený graf zachycuje údaje o vývoji průmyslové výroby vždy v porovnání se stejným měsícem minulého roku. Protože však tato data jsou někdy ovlivněna tím, že se mění počet pracovních dnů v měsíci, používám v tomto grafu tzv. tříměsíční klouzavý průměr, což je průměr indexů za daný měsíc a dva předchozí měsíce. Jedna z křivek zachycuje růst průmyslové výroby (index průmyslové produkce) a další dvě křivky pak zachycují stejným způsobem vývoj zakázek – celkově a dále zakázek ze zahraničí.

Z těchto křivek je celkem jasné, že pokles průmyslové výroby nastane v nejbližším měsíci, nejpozději v datech za říjen. Uvědomme si, že od počátku letošního roku je index zakázek ze zahraničí, které jsou zjevně nejdůležitější pro českou ekonomiku, nižší než 100 a tedy klesá (s výjimkou dvou měsíců), přitom v srpnu je objem zakázek o desetinu nižší oproti srpnu v minulém roce. A pokles zakázek se zrychluje.

Pokles zakázek se začíná projevovat i v hlavních průmyslových odvětvích, a ta jsou tři, která tvoří bezmála polovinu objemu průmyslové výroby. Výroba v potravinářském průmyslu je od počátku roku pod úrovní 100.

Druhým velkým odvětvím je výroba automobilů a jejich příslušenství. Přitom by bylo dobré si uvědomit, že v české ekonomice nejde jen o finální montáž automobilů, ale – také s pomocí investičních pobídek minulých vlád – zde byla v minulých letech rozvinuta rozsáhlá výroba součástí a dílů, která je zapojena do rozsáhlé kooperace s řadou evropských automobilek (většinou jde o české filiálky zahraničních výrobců autopříslušenství).

V současné době je již odbytová krize v automobilovém průmyslu naprosto evidentní. Nejen největší český výrobce Škoda oznámil, že koncem října na týden přeruší výrobu. Podobná prohlášení již učinily i další evropské automobilky - liší se jen tím, na jak dlouho si zatím naplánovaly přerušení výroby, zda je to týden či delší období. Proto také již výrobci autopříslušenství ohlašují pokles zakázek a omezení výroby o desetinu a více. Všichni se shodují, že jde jen o začátek krize a očekávají další snižování objednávek.

Dalším velkým odvětvím je výroba a zpracování kovů, kde se v posledním období začaly objevovat symptomy krize. Zatím sice žádná z tuzemských firem neohlásila omezení výroby, ale celosvětový obrázek krize v hutnictví je celkem jednoznačný. Podle zpráv v tisku oznámil největší světový výrobce oceli Arcelor Mittal, že chce snížit výrobu o 15 % na některých trzích. Jihokorejská firma Posco uvažuje o snížení výroby v příštích šesti měsících o 20 %. Také čínští výrobci oceli připouštějí možnost snížit výrobu o 20 %. Velmi výrazně dopadá tato krize na ukrajinské hutní firmy – téměř polovina vysokých pecí již byla odstavena, neboť Ukrajina produkuje zejména běžný sortiment oceli.

Ani ostatní odvětví nemohou pomýšlet na nějaký významnější růst výroby. Na trhu chybí peníze a to se již projevuje právě v ochabující poptávce.

Musíme se tedy připravit na to, že krize v průmyslu již vstoupila do české ekonomiky a počítat s tím, že již koncem října se s plnou silou začne projevovat. Již to nebudou jen skláři, ale budou to i zaměstnanci jiných firem včetně těch montoven, které zde vznikly v teprve nedávné době, kde se bude propouštět.

Zatím se o krizi přímo ve výrobě moc nemluví. Možná proto, že o ní nikdo nechce mluvit, ale ve výrobních firmách již o ní vědí a cítí, že práce je méně než bylo dříve. Tam, kde bylo ještě loni vyprodáno na rok dopředu, je to dnes jen na pár měsíců a nové objednávky nepřicházejí. Konec roku proto bude pro mnohé naše firmy a jejich zaměstnance velmi krušný.

V takové situaci by již bylo dobré přemýšlet o tom, jak pomoci firmám, které se ocitnou v problémech. My ovšem řešíme jiné věci, kdo se s kým domluví, či naopak nedomluví, kolik je přeběhlíků.... A možná, že ty nedávné volby byly i tom podvědomém strachu z budoucnosti, který velká část společnosti cítí. Ani jedna ze stran však recept, co dělat v nadcházející krizi, nepředložila....

Autor je makroekonom