Německo pokračuje v eskalaci války o depozita započaté Irskem. Ostatní musí reagovat. Nebudou si moci dovolit neposkytnout podobné garance (jinak by se u nich v éře globalizace depozita příliš neohřála). To je analogie situace, která nastala v období Velké krize, kdy vlády kompetitivně zvedaly úrokové míry ve snaze přilákat zlato. Nyní kompetitivně poskytují záruky. Soutěž na poli úrokových měr bude přenechána soukromým subjektům. Pro tržní komsomolce zdravá soutěž... Má to ale drobný háček.

Soukromé ústavy, které jsou v problémech, mají jednoduchý recept na „prosperitu“: nabídnout vysoké úroky. Vkladatelé nemají důvod je neakceptovat, riziko přece nese stát, zatímco „zisk“ z úroku náleží těmto podnikatelským géniům. Kapitalismus (pokud si tak systém ještě říká) dosáhne tedy toho, že kapitál bude alokován do té nejhorší možné investiční příležitosti v Eurozóně (nejnekvalitnější banky s nejvyšším nabízeným úrokem a státní zárukou). To je pokud vím přesná negace toho, co prohlašuje, že dělá. Je to velmi neuspokojivé i pokud vezmeme v úvahu dobu "komunismu", ve které kapitál alokoval dejme tomu náhodně (nebo o něco lépe). Ale dosáhl vždy vyššího úroku, než byla míra inflace.

Postrčme navíc fantazii. Jste ředitelem takové banky v problémech. Co uděláte? Ano, zvednete sazby nad úroveň vašeho méně problémového kolegy. Legitimní podnikatelské rozhodnutí. Přijde záchrana, resp. vklady. Co uděláte? Můžete půjčovat, tedy vy jako nejméně úspěšný bankéř alokujete prostředky. Nemáte poté na vysoké úroky, které jste slíbil? Jste tedy v problémech a běžte na začátek tohoto cyklu... Důkladně několikrát opakujte. Celé schéma je pochopitelně klasické letadlo, navíc je to podle mě safra rychlé éro, jako palivo používá peníze daňových poplatníků. Pokud už vámi nabízené úroky nenalákají dost vkladatelů, pak nastal den zúčtování, ale to již bude věc daňových poplatníků, ne vaše.

Teď se vžijeme pro změnu do (lehce)záporné postavy a opět majitele banky. Chcete větší zisk a neváháte při tom využít služeb bílých koní? Máte možnost. Dejme tomu, že vaše banka problémy nemá, ale přesto chcete participovat na penězích, které nabízejí daňoví poplatníci. Dohodnete se tedy s kolegou (bankou), který je v problémech, ten vám nabídne vysoký úrok. Poté po nějaké době zkrachuje (třeba po úporném boji o vklady viz. předchozí odstavec) a zisk vám vyplatí daňové poplatníci. I s úroky. Protože jste sociálně ohleduplný, můžete se podělit s kolegou o výnos, máte rádi vlastní bílé koně...

Proč tedy vlády tento zoufalý (zlo)čin podnikly? Protože ve skutečnosti zkorumpované parlamentní demokracie dávno zkrachovaly. Zbankrotovaly morálně, lidsky a hlavně finančně a snaží se udržet u vesla, aby ochránily majetky finanční oligarchie, která je platí (korumpuje). Snaží se nastolit socialismus pro bohaté a zaručit jim, že nepřijdou o evidentně chybně investované prostředky. Na lidi živící se prací mají ale krom pohledávek biče v podobě vyhnaných cen nemovitostí, globalizace outsourcingu, zelených karet pro neomezený dovoz námezdní až otrocké práce, privatizace zdravotnictví a sociálních systémů. Na pořádek v takovém lágru (to už se republikou ani nazvat nedá) bude bděle dohlížet cizí vojenská základna (ta daně platit pochopitelně nebude).

Bohatší poddaní jejího veličenstva na Britských ostrovech na prostý fakt, že jejich finanční systém je po x letech opěvované „prosperity“ v troskách, zareagovali kupodivu racionálně a s pověstným klidem. Stojí frontu na zlato. Tedy pochopitelně ti, kteří něco mají, většina patří k městské chudině, která má obrovské půjčky na vlastní domy a žije v iluzi, že náleží ke střední třídě.

Je jasné, že dlužníci nemohou při současné hodnotě měny dostát závazkům. Tedy jsou dvě možnosti řešení. Buď zkrachují, pak ale věřitelé přijdou o prostředky a zbylí depozita raději přesunou do zlata a státních dluhopisů. Nebo stát převezme závazky, část jich doslova vymlátí z daňových poplatníků a zbytku se zbaví inflací (resp. okrade opět daňové poplatníky, tentokráte jinak - inflací). Tuto variantu finanční oligarchie preferuje. V obou případech zlato nemusí být marná volba. Navíc pokud se oficiální finanční systém řídí principem „alokace kapitálu do nejhorší možné varianty“. To přímo nahrává vzniku paralelního finančního systému i v případě zákazu držení zlata, který se jeví jako ne zcela vyloučený. Zákaz zlata bude působit na střadatele přesně opačným účinkem, vznikne černý trh s kapitálem. Pak bude tedy existovat oficiální kapitálový trh a vedle toho černý trh.

Bude každopádně zajímavé sledovat, jak dlouho může přežít systém, který alokuje kapitál do nejméně výhodné příležitosti, je to světově unikátní pokus...