Velkou otázkou, která vyvstala po zvolení Moralese bylo, jestli se udrží v úřadě delší dobu nebo jestli ho bolívijská pravice, možná ve spolčení s ozbrojenými silami, dokáže svrhnout. Nyní Morales ukázal, že se nedá.

Jeho program má tři hlavní prvky. Národní důchod Bolívie je dnes vytvářen především exportem domácího plynu, především do Brazílie a Argentiny. Ložiska plynu se nacházejí ve východních provinciích, v takzvaném Půlměsíci. A právě v těchto oblastech je podíl domorodého obyvatelstva nejnižší. Většinu tvoří potomkové Evropanů. Před příchodem Moralese byly prodejní ceny plynu směšně nízké. A velká většina příjmů zůstávala východním provinčním vládám.

A tak se Morales snažil vyjednat nové ceny exportovaného plynu. A zavedl uhlovodíkovou daň s cílem, aby mnohem větší část příjmů plynula do pokladny národní vlády. Morales měl v úmyslu použít tyto peníze k redistribuci v celostátním rozsahu, což by samozřejmě bylo významným přínosem pro domorodé obyvatelstvo.

Kromě toho je ve východních provinciích mimořádně špatně rozdělena půda. Dvě třetiny jí vlastní jedna šestina procenta obyvatel. Morales si přál zavést limit na výměru, kterou může vlastnit jeden člověk – což je jistá forma hluboké agrární reformy.

V zahraniční politice se Morales pokoušel udržovat rozumné vztahy se Spojenými státy. Nadále přijímal peníze, které USA poskytovaly na protidrogové operace, zejména protože tyto peníze šly ozbrojeným silám. Vedle toho ovšem uvítal pomoc Venezuely a kubánské lékaře. Vláda USA byla s Moralesem zjevně nespokojena a raději by viděla, kdyby se k moci vrátila bolívijská pravice.

Strategie bolívijské pravice spočívala v požadavcích větší autonomie pro regionální vlády a narážkách na konečné odtržení – což byl projekt, který nikdy nezastávala, dokud ovládala ústřední vládu. Požadovala referendum, které mělo odvolat Moralese. Tato taktika se obrátila proti ní samé.

Morales výzvu přijal a do referenda přidal otázku, jestli nemá být odvoláno také devět prefektů provincií. V referendu dostal Morales obrovskou podporu 68% hlasů, mnohem větší než při své volbě prezidentem. Sedm prefektů se vrátilo do svých úřadů, ale dva vystupující proti Moralesovi hlasování prohráli, což Moralesovi umožnilo jmenovat nástupce.

Pravice ve východních provinciích se pak pokusila zablokovat export plynu. Doufala, že tím přiměje brazilskou a argentinskou vládu k nátlaku na Moralese. Příznivci prezidenta nato začali demonstrovat. Leopoldo Fernández, prefekt provincie Pando, odpověděl represí. Ve vesnici El Porvenir bylo zabito přes 30 demonstrantů. Morales zatkl Fernándeze a novým prefektem jmenoval jednoho admirála námořnictva.

V tomto okamžiku svolala chilská prezidentka Michelle Bachelet ke zvážení situace mimořádnou schůzi UNASUR, organizace dvanácti jihoamerických států. Do Santiaga se dostavilo všech dvanáct prezidentů, kteří jednomyslně přijali rezoluci vyjadřující „plnou a naprostou podporu ústavní vládě Eva Moralese“ a odsoudili jakýkoli pokus o státní převrat. Význam této rezoluce spočíval v její jednomyslnosti – podepsal ji i Marcelo Uribe, hluboce proamerický prezident Kolumbie. Rezoluci pak podpořila Grupo Río, skupina 22 států z celé Latinské Ameriky a Karibiku, včetně Mexika.

UNASUR vyzval k dialogu. Totéž učinil Morales, dokonce ještě před rezolucí UNASURu. Pravice neví kudy kam. Její poslední nadějí byl nějaký zásah Spojených států. Ale Bolívie nyní vyhostila velvyslance USA Philipa Goldberga pro „konspirování proti demokracii“, to jest s bolivijskou pravicí. Spojené státy teď v Bolívíi ruší své malé pomocné projekty. Náhradou se nabídlo Rusko. Spojené státy neustále ztrácejí v Latinské Americe na významu.

Jestliže se někdo ptá, proč rezoluci podpořil dokonce i Uribe, odpověď zní, že žádný prezident si nepřeje, aby někdo podporoval novou taktiku odtržení. Spojené státy se o to pokoušejí také v Ekvádoru a opět dosáhly opačného výsledku, když prezident Rafael Correa dosáhl velkého vítězství v referendu o ústavě.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2007

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.