Právě Rudolf Převrátil způsobil, že jsem si podruhé přečetl text Štěpáne Kotrby s titulkem “Doba se proměňuje a s ní i hrdinoví”, a tedy také slova Iva Bartečky, který napsal: “Doba se proměňuje a s ní i hrdinové. Na mou otázku v kolumbijských Andách či v argentinských nížinách: 'Kdo je pro vás, Latinoameričany, nejvýznamnější osobou?', se mi dostávalo časté odpovědi: 'Che'.”

A tenhle Kotrbůb argument mi připomenul, že se ani o Ježíši Kristovi, ani o proroku Mohamedovi vlastně neví, jestli opravdu žili a zda opravdu řekli to, co bylo zapsáno až po jejich smrti. Když se ale někdo ptá věřících na jejich dřívější existenci a na pravdu v bibli a v koránu, křesťané považují alespoň částečně za pravdu něco jiného než islámci. To samozřejmě ví i Štěpán Kotrba, ale jestli jen předstírá, že používání výsledku oné nevědecké Bartečkovy ankety má být věcným argumentem, a ne trikem věřícího, to nevím.

Ale k tomu posmrtnému životu. Byl to Henryk M. Broder, který ve Spiegel Online publikoval tuto myšlenku: Kdyby někdo umístil jednoho pastora, jednoho kněze, jednoho rabína, jendoho mullu, jednoho buddhistického mnicha a jednoho volnomyšlenkáře do jednoho televizního studia a nechal je diskutovat o posmrtném životě, tak by se diváci dověděli, co si ten protestant, ten katolík, ten žid, ten muslim a ten buddhista myslí o posmrtném životě, ne ale, zda posmrtný život opravdu existuje.

A proto by se mělo váhat, nejen když čteme, ale hlavně když používáme nějaký citát, a to i v tom případě, kdy má citovaný člověk hodně titulů a hodně o tom ví, protože jak jsem už psal posledně, “i s vlivem osobního vzdělání je to taková nejistá věc”.Jisté je podle mého něco jiného, nevím ale, jestli i vy souhlasíte s tím, co napsal Převrátil jako poslední větu svého článku: “Kdyby (BL) … přestaly být (tím, čím jsou), byla by to velká škoda.”