Někomu něco osladit, vyjadřuje v lidové mluvě pomstychtivé záškodnictví nebo deklarování výhružného předsevzetí. Nevím, jestli zadavatelé a tvůrci oné reklamy slibující oslazení jsou tak kritičtí k povaze naší občanské společnosti, politické reprezentace a neprezentované elity, že takto sebekriticky apelují na to, abychom to Evropě právě neosladili? Nebo ona cukrová reklama všem na očích má celému světu sdělit, co jsme zač, aby si na nás v Evropě dali všichni pozor? Že bychom oprášili staré omleté žvásty o tom, že patříme do Evropy? Spíše pochybuji.

Daná reklama se mi spíše jeví jako apel probouzející pudy povahy uhrovitého, zakomplexovaného a úskočného pubertálního skrčka, který není schopen jasně deklarovat své upřímné postoje, nabízející bez ohledu na případné okolní negativní reakce sdružující spolupráci, nejlepší schopnosti, síly a prostředky ke všeobecnému prospěchu.

Právě ten všeobecný národnostní, občanský, evropský i globální prospěch je však trnem v oku těm, jejichž pravým vnitřním přesvědčením je nedůvěra nedospělého výrostka v soulad, nenávist, ziskuchtivost, vydírání, zneužívání, intrikaření, lobování a záškodnictví.

My, coby fiktivní státní útvar, vlastně žádné vlastní mírotvorné ani jiné postoje nikomu nabídnout nemůžeme. Ti, kteří za nás určité postoje deklarují, jsou ve svých i cizích službách, které se někdy nazývají bratrstvím, druhdy euroatlantickou příslušností, nebo ekonomickým pragmatizmem, nezbytností či obyčejným vazalským donucením. Vždy pochopitelně na věčné časy! Tedy do zítra, než se změní politické počasí. A bouřky jsou na obzoru. Budeme sklízet. Vždyť úskočně sejeme vítr.