USA jsou tedy skutečně největšími světovými zločinci. Na vině ovšem není jejich politika, ale jejich pozice nejsilnějšího hráče světové politiky. A logika, která interpretuje jakoukoli pozitivní interakci mezi silnějším a slabším jako ovládání silnějšího. Z čehož samozřejmě plyne, že silnější nese plnou odpovědnost.

Při takovémto přístupu pak samozřejmě nemá cenu klást si otázku, jestli americká politika či její přijatelná alternativa mohly ovlivnit situaci způsobem, který by stál za řeč. Pravda, tuhle logiku nepoužívá Daniel Veselý vždy. Například o kubánské intervenci ve prospěch národně osvobozeneckých hnutí v Africe (http://www.blisty.cz/art/33974.html) psal poněkud odlišně. Je pravda, že Daniel Veselý zde neprezentoval přímo své názory, nýbrž jde o výtah z knihy profesora Gleijese. Pokud ji ale čtenářům doporučil, pak měl uvést na pravou míru alespoň ty nejhrubší interpretační chyby.

Například angolská vláda byla evidentně na kubánské pomoci existenčně závislá. Přesto je nazývána legitimně uznanou vládou, nikoli Castrovou loutkou či kubánským satrapou. Kuba byla v době intervence masivně podporována Sovětským svazem, což by mělo hovořit za vše. Místo toho jsou jako významné uváděny takové detaily, jako že Sovětský svaz tuto intervenci neschválil, že jeho pomoc nebyla po nějaký čas určena na podporu této intervence, ba i to, že o ni musela Kuba občas žadonit.

Mohl by si Castro takovouhle intervenci dovolit, pokud by jej SSSR ekonomicky nepodporoval a politicky mu nekryl záda před případnou americkou intervencí? Taková otázka není položena ani zde. Důsledek její absence je ale opačný: SSSR byl velmocí, která mohla podporovat své klienty, aniž by nesla plnou zodpovědnost za jejich činy. V případě USA něco podobného z nějakých neznámých důvodů nepřipadá v úvahu.

Nevím, co Spojené státy Danielu Veselému provedly, že proti nim vede propagandistickou válku (bez jeho souhlasu to nemohu dost dobře doložit, ale je to tak). Pak by ji ovšem měl oficiálně vyhlásit a nechat si to zapsat na Britských listech do poznámek o své osobě. Slova viditelného propagandisty se berou s rezervou, ale na druhé straně od něj nikdo nečeká snahu o objektivní pohled.

Pokud ale jako advokát argumentuje člověk, který se prezentuje -- nebo je prezentován -- jako objektivní pozorovatel, pak ztrácí důvěru. Tím spíš, že nepoctivost Veselého argumentace doslova bije do očí.

Problémem Daniela Veselého je, že on sám na tom nic nepoctivého nevidí. Podobnou zaujatost pokládá za normální součást veřejné diskuze. Možná má pocit, že je jeho morální povinností vyvažovat mediální mainstream.

Bohužel si k tomu zvolil jeho nejpitomější část. Takovou, která přesvědčuje pouze přesvědčené a to na obou stranách pomyslné barikády ("Vidíte, jací jsou to idioti?"). Pokud se spojí se serióznějšími nebo prostě jen chytřejšími kritiky americké politiky, může jim nechtěně prokázat medvědí službu.