Že "nepatříme" do Evropské unie, jsme pocítili hned v Bregenz. Sympatická celnice nám přehrabala auto tak dokonale, že jsme se ve svých věcech zorientovali až druhý den. Připadal jsem si jako v americkém filmu: její kolega pravou rukou sahá na pouzdro zbraně a levou ukazuje, že musíme sedět v autě. Chtěl jsem se jen vyčůrat. Půl hodiny zjišťují naši totožnost, pak musíme vystoupit a probírá se zavazadly. Kolega stojí stále opodál, kdyby náhodou.

Nepřetržitě se mě ptá, jestli nemám drogy. I am a painter! Říkám už po třetí, nepotřebuji drogy, malování je moje droga! A na co máte zrcátko, na co máte lžičku a k čemu je tenhle prášek? Ptá se, jako by právě objevila důkazy. Když jsem tři dny v lese, chci vědět, jak vypadám, lžičkou jím med, ta není na heroin a ten prášek je sušené sojové mléko. Vyhazovací nůž musím hodit do popelnice, tady se prý nic podobného neprodává, ani nesmí nosit.

Stojíme ve vykázaném prostoru a celníci sami bedlivě prohledávají auto. Usmívám se a ochotně děláme všechno, co chtějí. Švýcar pracuje poctivě, doufám, že auto nerozeberou. V koši končí i malé silvestrovské rachejtle, s kterými si české děti hrají před školou. Jsme odvedeni do místnosti, vyhrnujeme nohavice, vyndaváme obsah kapes, prohlížejí kytaru, ale zahrát nechtějí. To máme tak špatnou pověst?

Vždyť jsem jedné rakouské televizi říkal, že Češi by neměli být přijati do Evropské unie. Neodvysílali to. Či snad auto je problém? Fuego je už 25 let staré. Anebo jen vypadáme divně? Bez kravat, jen džíny, trička a culíky? Na cosi se ptá, vytahuji starou kartu Credit Swiss, abych udělal dojem, protože jsem moc dobře nerozuměl. Řidičský průkaz prosím! Řekla nakonec česky. No vida, tak přece Čechy občas zastaví.

Čekáme, že se budeme svlékat, zvláštní pocit, ale neberu to jako ponížení, naopak, s pokorou s nimi spolupracuji. Můžete mě stáhnout z kůže, ale drogy nenajdete. Opravdu ne? Ptá se poťouchle. Má hezké modré oči. Ne! Je mi to líto, ale drogy fakt nevezu. Po hodině je konec. Sorry! I am only doing my job. Já vím, to je v pořádku, odpovídám. Jsme volní, vstoupili jsme do země, která je mi i po této zkušenosti sympatická. Teď mohu cokoliv, třeba se jít vyčůrat.

Jezdili jsme po Švýcarsku týden, potkali fajn lidi a cítili se na jejich silnicích a dálnicích bezpečně. Žádné vyjeté koleje od tiráků, není divu, viděli jsme jich jen pár. Snaží se být soběstační. Česká republika je kamiony přeplněna, situace je zoufalá a nemá snad nikde jinde obdobu. Míjeli jsme jen dvě policejní auta. To nebyla náhoda, prostě se Švýcarům vyplatí chovat se slušně, dodržují rychlost, jezdí plynule a ohleduplně.

Švýcaři jsou hrdí na svoji zem a nepotřebují dohled. Mají fungující soudy i zákony pro lidi. Netouží být pod diktátem Bruselu, mají své zájmy, domluví se mezi sebou, jejich demokracie je odzkoušená. Kdysi hodně dávno se museli dřevorubci přestat mlátit po hlavě a dohodli si vlastní pravidla, když postavili most přes "ďáblovu díru", spojili tím úzkou soutěsku a chtěli si udržet svůj vlastní dohled nad obchodní trasou mezi jihem a severem.

V potomcích keltských Helvétů se pocit silné národní sounáležitosti vytvářel v mnohasetleté tradici. Ve 13. století vznikl základ švýcarského státu, když se centrální kantony Schwyz, Unterwalden a Uri sjednotily ve Věčný spolek a postavili se na odpor cizí nadvládě. Svoji suverenitu udržely i v 15. století vůči Habsburkům, kteří nad nimi definitivně ztratili moc. Moderní Švýcarsko vzniklo v roce 1848 sepsáním ústavy.

Slyšel jsem různé názory na jejich šetrnost, ale oni vědí, co mají dělat, přemýšlejí produktivně a hospodárně, protože musí využít každý kousek své hornaté země. Mají své maso, máslo i mléko a zájem o státní a veřejné věci, neboť jich se zpráva věcí svých v obklíčení Evropskou únií především týká. Síť místních supermarketů Coop je vlastně družstvo. Česká republika je poseta obřími sklady, zde jsem nic podobného neviděl.

A ještě jeden detail, kterého si možná málokdo všiml. U nás na dálnici je většina bývalých odpočívadel nepřístupná, vjezdu brání betonové zátarasy, a tak zastavit za účelem odpočinku lze jen u benzinové pumpy, proč asi? Marketing ví jak na to, Čech si nepotřebuje sebou vozit svačinu, když si ji může po cestě pohodlně koupit. A sprcha, či záchod? Ten je přece také u pumpy, proto jich je tolik. Ani telefonní budky není třeba, co Čech, to mobil.

V jakém zájmu zavřela naše správa dálnic a silnic tato odpočívadla? Nehlídáme si jak a v čem žijeme, je nám to fuk a ti, co rozhodují, si dělají, co chtějí. Jsem dalek iluzím, nebyl jsem "na západě" poprvé a posuzuji mezi sebou dva kapitalistické státy. Švýcarský kapitalismus ale funguje pro lidi a je to znát na každém kroku. Vždy jsem se ohrazoval proti tvrzení svého známého žijícího v cizině, že Česko je šmudlárna. Nemohu si pomoci, něco na tom fakt je.