26. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 8. 2008

Diskuse o komunismu jako pokračování středověkého sporu o "univerzálie"

V poslední době jsem na stránkách Britských listů zaznamenal několik velmi závažných článků k problematice komunismu. Obávám se však, že poselství jejich obsahu bylo poněkud zastřeno složitým a pro běžného čtenáře málo srozumitelným slovníkem. Pokusím se proto toto téma přiblížit z trochu jiné roviny pohledu a současně přetlumočit základní východiska obou stran sporu do jazyka "řadového občana".

Ve sporu se vyhranila dvě stanoviska. Jedno, představované především Martinem Škabrahou a Milanem Valachem, vychází z komunismu jakožto filosofického a ideologického konceptu překračujícího rozměry kapitalismu a vytyčujícího cíl jeho revolučního zrušení a nahrazení vyšším typem společnosti. V tomto směru se velmi ostře odlišuje od nacionálního socialismu a fašismu, které si takový cíl nekladly a vycházely z jiných hierarchií společenských rozporů (před třídní a sociální rozpory předřadily rozpory rasové a národnostní).

Jenže ve chvíli, kdy v jedné či několika málo zemích zvítězily pod praporem komunismu politické směry antikapitalistické povahy, museli budovatelé nového a v jejich očích spravedlivějšího světa řešit zcela "přízemní" praktické problémy válkou či krizí rozvráceného hospodářského systému. A v tom komunismus volil i přes odlišné cíle velmi podobné metody jako nacismus. Spočívaly v posílení úlohy státu, omezení hospodářské soutěže a s ní spojené politické demokracie za účelem podřízení celé společnosti jednomu cíli -- u komunismu překonání třídních rozdílů, u nacismu překonání a podrobení si jiných národů a ras. Podobný byl i brutální přístup ke všem, kteří se této politické linii stavěli na odpor. Komunismus a nacismus tak představovaly v praktické podobě dvě ideologicky odlišné a vzájemně nepřátelské formy korporativistického státně monopolního kapitalismu (připomínám známou Leninovu definici socialismu jako státně kapitalistického monopolu bez kapitalistů) oděného do politického kabátu populistické diktatury.

Odhlédneme-li od výše uvedených ideologických odlišností a vidíme-li jen zhoubnou praxi obou systémů, můžeme v jejich kritice dospět až k jejich ztotožňování, jak se ostatně velmi často děje v publicistice. V diskusi na stránkách BL tuto linii nejostřeji vytýčil Boris Cvek.

Obě strany sporu si ovšem těžko mohou porozumět, neboť vycházejí z jiných filosofických a metodologických východisek. Pro Cveka je komunismus především to, co bylo činěno jeho jménem, tj. komunismus = špatná, odsouzeníhodná praxe. Oponenti namítají, že špatná praxe ve jménu komunismu neruší jeho obecnou humanistickou podstatu.

Připomíná to tak trochu středověký filosofický a teologický spor o "univerzálie". Ve snaze o větší srozumitelnost cituji z Wikipedie: Realismus a nominalismus je středověké označení pro dvě obecné tendence, pro jednu ze základních polarit lidského myšlení, jež se týká vztahu mezi obecným a zvláštním, společným a jednotlivým, univerzálním a individuálním. Krajní realismus soudí, že skutečně "jsou" jen obecniny čili univerzálie (například člověk, strom nebo kružnice), neboť jen ty jsou trvalé a neměnné, lze je pojmenovat a poznávat, kdežto jednotlivé je od nich odvozené, vždy nahodilé, pomíjející a proměnlivé. Krajní nominalismus naopak soudí, že "jest" jen jednotlivé, neboť jen s jednotlivým lze udělat přímou zkušenost, ukázat na ně a přesně je popsat či změřit, kdežto domnělé obecniny vznikají až dodatečně (po věcech, lat. post res ) a jsou to jen slova či jména (lat. nomina, odtud nominalismus), jimž žádná samostatná skutečnost neodpovídá.

Pro Cveka, vycházejícího alespoň v tomto konkrétním případě z nominalismu, je komunismus jakožto škodlivá a dějinami překonaná praktická zkušenost mrtev a do budoucna bez šance na opětovné vzkříšení. A protože používal často podobné metody jako nacismus, je možné jej s ním víceméně ztotožnit.

Škabraha, Valach atd. vidí naopak pro komunismus ještě šanci, protože jakožto obecnina dál existuje, pouze byl v podobě leninismu a především stalinismu špatně interpretován a realizován. Je třeba vrátit se k jeho humanistickému a revolučnímu odkazu a hledat nové, civilizačnímu rozměru 21. století odpovídající formy jeho naplňování. Naproti tomu nacismus je překonán v teoretické i praktické rovině a nemá budoucnost. Oba se tak přibližují "realistickému" vidění světa.

Jsem ovšem dalek toho, abych uvedeným autorům "přišil" středověkou metafyziku. Jen si kladu otázku, v rámci jaké univerzálie budou myšlenky Marxe, Engelse a jejich pokračovatelů dále "žít", zda to bude v rámci "komunismu" jakožto relativně ucelené sociální teorie (ať již v "utopické" či "vědecké" podobě) nebo pouze jako součást obecnějších humanistických a pokrokových idejí (k tomu by směřovala koncepce morálního imperativu). U varianty první praxe ovšem dosud nepotvrdila ani nevyvrátila, zda samotná teorie komunismu jako sociálního systému vyššího stupně než kapitalismus je pravdivá či nikoli. Ačkoli vyvrátila některé konkrétní představy o způsobu vzniku takové společnosti (především tzv. diktaturu proletariátu, vedoucí úlohu komunistické strany atd.), logické vyvození, že epochu třídních společností vystřídá dříve nebo později společnost beztřídní, zůstává i nadále jako teoretická hypotéza odrážející možnost budoucího vývoje. Nicméně voluntaristické výroky typu "ještě naše generace bude žít v komunismu" patří již nenávratně minulosti a možností dalšího dějinného vývoje je více -- lidstvo zanikne v důsledku válečné nebo ekologické katastrofy dříve než se vytvoří podmínky pro zánik třídní společnosti, kapitalismus nemusí být posledním typem třídní společnosti atd. Jde však o perspektivu časově tak vzdálenou, že dnešní spor o její reálnost nemůže skončit absolutním vítězstvím jedné ze stran.

Pozici zastánců pojetí dějin jako přírodně historického procesu střídání typů společnosti (společensko-ekonomických formací), ke které se hlásí i autor těchto řádků, však neposiluje "realistické" odtrhávání teorie a praxe. Martin Škabraha píše: "První úhel mého srovnávacího pohledu pojímá komunismus jako myšlenku či vizi, vyjádřenou v podobě politické filosofie nebo politické ideologie (mluvit budu hlavně na rovině politické filosofie, protože má obecnější rozměr, zatímco konkrétní ideologie už filosofický ideál specifikuje s ohledem na existující politické okolnosti a tím také tento ideál potenciálně nabývá spoustu lokálních podob, které se vzájemně liší -- což má co do činění s druhým úhlem pohledu). Tuto první rovinu nazvu rovinou normativní, neboť komunismus je zde především označením nějakého stavu, který "by měl být". Je to svého druhu pohled metafyzický, protože se snaží o postižení podstaty komunismu, tj. toho, co tvoří jeho identitu přesahující konkrétní empirické projevy. Druhý úhel pohledu, který nazývám historický, se naopak soustředí na komunismus jako dějinný fenomén, který "skutečně existoval" a jehož podstata není jednoznačně vymezitelná, neboť se -- jako každý historický fenomén (k zuřivosti všech dogmatiků) -- neustále proměňuje a jaksi "za pochodu" sám sebe předefinovává, svou identitu potvrzuje i posouvá v závislosti na tom, jakou prodělává historickou zkušenost, s čím zápolí, vítězí a prohrává; jde tedy o empiričtější rovinu spletité reality konkrétních politických režimů, jejich vládců i disidentů." (BL, 11.8.2008)

Škabraha si v uvedeném citátu vytváří pozici pro "očištění" ideálu komunismu od "špinavé" praxe. Činí tak ale způsobem ne zcela šťastným. Komunismus skutečně existoval nikoli jen jako praxe, ale i jako teoretický koncept. Ale není to pouhý morální imperativ, "to, co má být", nýbrž i to, "co dříve nebo později musí nastat" (odhlédneme-li od výše uvedených katastrofických scénářů). A nenastane to jako "čistý", ideální, absolutně bezkonfliktní proces. Tak se dějiny nedějí. Proto se i v původním teoretickém konceptu komunismu objevují termíny "násilí", "diktatura", "vyvlastnění" atd., i když dnes jsou již překryty metodami vycházejícími z pluralitní demokracie a civilizační úrovně 21. století. Přežije-li lidstvo až do vzniku beztřídní společnosti, nebude to znamenat automaticky, že všichni budou šťastni, že nebude individuálních neúspěchů, zklamání, konfliktů, tragédií. Za překonanou považuji představu o absolutně stejnorodé společnosti připomínající spíše prvobytnou pospolitost. Také vlastnictví nebude jen společné, ale budou nepochybně existovat i formy vlastnictví individuálního. Spekulovat o tom, jak to všechno bude ve vzdálené budoucnosti fungovat, je však dnes předčasné, když nám dělají potíže prognózy na několik málo let.

Pokud někdo nechce spojovat budoucí spravedlivější a pokrokovější beztřídní společnost s názvem "komunismus", neměl by být problém používat jiné slovní pojmenování. S utopickými původními představami, které se bolševický směr v rámci komunistického hnutí snažil za použití nepřiměřeného násilí a brutality převést v co nejkratší době do praxe, nebude mít stejně mnoho společného.

Současní antikomunisté se naproti tomu - ač jistě neradi -- budou muset smířit s tím, že možnost překonání třídního rozdělení společnosti jako historicko-logický koncept budoucího dějinného vývoje tady bude objektivně existovat bez ohledu na to, zda jej někdo bude hlásat nebo zda jej bude většina obyvatel planety po delší dobu odmítat. K němu se budou vázat i různé "morální imperativy" a prognózy odpůrců kapitalismu. Postupem času budou přesnější než mohou být dnes, a tudíž se opět budou moci spojovat se zájmy na sociálním pokroku zainteresované části společnosti. A právě její konkrétní zájmy, cíle a postoje budou vstupovat do "redefinování" nejen praxe (toho, co je), ale i samotné obecné teorie (toho, co má nastat). Budou tam také vstupovat i negativní zkušenosti z pokusu nastolit "reálný" komunismus. I ony se promítnou do změn v pojetí budoucí společnosti i cest k ní. I přes základní shodnost v podobě beztřídního sociálního systému to tedy bude jiný "komunismus" než ten Marxův, Leninův a Stalinův a jiné budou i cesty k němu. Prostě přeměna socialismu z utopie ve vědu nebyla ukončena výstřelem z Aurory, ale bude dále pokračovat.

Právě schopnost uvedené redefinice je základním rozdílem mezi komunismem a nacismem. Nacismus této redefinice není objektivně schopen, pouze opakuje již překonaná antidemokratická, nacionalistická a rasová dogmata. Jeho obecná podstata je strnulá, obrácená do minulosti, bez dalšího vývoje. To svědčí o jeho postupném odchodu ze scény. Naproti tomu komunismus -- ať již jej budeme nazývat jakkoli -- je obrácen do budoucna, na dějinné scéně nadále zůstane a nepotřebuje být idealizován v duchu středověkých myslitelů.

                 
Obsah vydání       26. 8. 2008
26. 8. 2008 Civil Georgia: Dva američtí senátoři lobbují za dodávky protivzdušných a protitankových systémů do Gruzie
26. 8. 2008 Ruský prezident podepsal dokumenty o uznání nezávislosti Jižní Osetie a Abcházie
26. 8. 2008 Sobotka ani ryba, ani rak. Poloryba, polorak.
26. 8. 2008 Havel prohrál s mladými sociálními demokraty
26. 8. 2008 Gruzie, Západ a politická nepředloženost
26. 8. 2008 Diskuse o komunismu jako pokračování středověkého sporu o "univerzálie" Michael  Kroh
26. 8. 2008 Špionážní družice USA sestřelena - otazníky zůstávají Stanislav  Kaucký
26. 8. 2008 NCADE: Systém k ničení balistických raket ve startové fázi Stanislav  Kaucký
25. 8. 2008 Český rozhlas: nemohoucnost několika radních
26. 8. 2008 Olympijské hry: "vždycky je to naprostá sexuální orgie"
26. 8. 2008 Čína se mění, ale zdi proti Západu tam ještě jsou
26. 8. 2008 Dcera Margaret Thatcherové píše o matčině demenci
26. 8. 2008 Námořní blokáda, anebo totální válka proti Íránu? Michel  Chossudovsky
26. 8. 2008 Irácký prezident: Američané odejdou r. 2011, USA to popírají
26. 8. 2008 Rus na koni, Američan na oslu, Gruzínec na Humvee
26. 8. 2008 Zmrazte tiskové agentury ruským sněhem!
26. 8. 2008 Americká humanitární pomoc a rakety Tomahawk
26. 8. 2008 Valerij Gergijev: Rusko udělalo vše, aby zachránilo zbytek obyvatel od úplného vyhlazení
25. 8. 2008 24. srpna 1944: komunistické vedení pařížského povstání volá o pomoc americkou armádu Karel  Košťál
26. 8. 2008 Čich a volba druhu, neboli Nežádaný účinek antikoncepčních pilulek Uwe  Ladwig
26. 8. 2008 Medvěděv: Pro Rusko přerušit spolupráci s NATO není žádná škoda
25. 8. 2008 Bitva u Kurska aneb čím nás krmí média Miloslav  Štěrba
25. 8. 2008 21.srpen 1968 v OSN a jeho mezinárodně politický význam Miroslav  Polreich
25. 8. 2008 Mladí sociální demokraté se postavili proti vedení
25. 8. 2008 Obama prohraje, protože není dost americký
25. 8. 2008 75. výročí VE 301, neboli "Goebbelsovy huby" Richard  Seemann
25. 8. 2008 Témata a quasitémata, aneb Hrozí nám Nový světový pořádek? Ivo  Šebestík
25. 8. 2008 Devatenácté století ještě neskončilo, ale dvacáté století již ano Jiří  Beránek
25. 8. 2008 Ruský parlament uznal nezávislost Abcházie a Jižní Osetie Radmila  Zemanová - Kopecká
24. 8. 2008 Nestabilita v Gruzii zasáhla přepravu kaspické ropy Karel  Dolejší
24. 8. 2008 Pravděpodobná nástupkyně Saakašviliho letí do USA Karel  Dolejší
22. 8. 2008 AT&T vám přináší předvolební sjezd demokratů ... a republikánský sjezd jakbysmet! Greg  Evans
22. 8. 2008 IANSA: Kdo prodal německé útočné pušky do Gruzie?
22. 8. 2008 Česká republika si zahrává s jaderným ohněm Jakub  Rolčík
23. 8. 2008 Bylo odpoledne... Josef  Škvorecký
23. 8. 2008 Škvoreckého Mirákl: Politická detektivka? Petr  Kleňha
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008