Říkám rovnou, mě přesvědčovat netřeba. Jsem už dost starý na to, abych se přidal ke komunistobijcům, a zřejmě už jsem nějakou formou marxismu beznadějně prolezlý. Jenže mám sklony o uvažovat i o protivných argumentech a baví mě hájit nepřítomné otloukánky proti konsenzu většiny, a tak jako by mě před lety taková simplifikace komunismus = nacismus prostě nenapadla, dnes mi to, vstříc šikovné propagandě, tak docela jasné není. Proto jsem byl zvědav, jak mi to vysvětlíte. A moc jste mi nepomohl! Vyrojilo se mi však při četbě mnoho otázek, tak tady je máte:

Proč vlastně srovnávat nacismus a komunismus? Co takhle fašismus? A co sionismus?

Také vy zmiňujete, že ani fašismus a nacismus není to samé -- málokdo má ovšem zapotřebí uvažovat o nějakých nuancích mezi oběma směry. Mám za to, že obecně se za jedno a totéž považuje právě fašismus a nacismus (tzn. nacismus byl německý fašismus a zvlášť po 2.válce si tím hlavu nelámali). Nevím, proč se tedy zabývat zrovna komparací nacismu s komunismem. Není to poněkud zavádějící? A pohodlné? S nacismem si každý reflexivně spojí zvěrstva, ale co říct o fašismu? Není fašismus nakonec mnohem živější, záludnější a ostatně bližší i tomu pekelnému komunismu ?

Myslím, že v naší době je životaschopnost fašismu alarmující a pojmoslovné hrátky jen matou publikum, zatímco za oponou se bouřlivě zkouší a připravuje opravdu velké fašistické představení. Fašismus má tucty podob, mnoho hlav a rozhodně není věcí minulosti -- jako komunismus nebo nacismus. Lépe by bylo vědět, co je vlastně fašismus a co demokracie.

Na světě máme mnoho tzv. autoritativních režimů a pár korporativních velmocí, mezi nimi jednu nominální Supervelmoc -- USA, garanta světové demokracie. Zmatení pojmů je v naší pozdní době dovedeno k dokonalosti a jistě znáte myslitele, kteří našeho garanta neváhají považovat za de facto stát fašistický, nebo k fašismu směřující. (Sex Pistols nihilisticky žili v UK a měli za to, že je to "fascist regime.")

Je málo platné odbývat nacismus -- fašismus pouhým označením za "zlo", které ani nemá žádný vyšší cíl, a protože jen tupě vzývá vágní rasu a národ a je tedy jasně zavrženíhodné. Připadá mi, bohužel, stejně pošetilé argumentovat tím, že K šlo vždy o povznesení Člověka, takže ať se děje, co se děje, K nad F/N morálně vítězí. Nelze ani obecně tvrdit, že komunismus byl principiálně kulturnější, než nacismus (N). Komunismus (K) byl jistě výhonkem osvícenské moderny, fašismus (F) "hájil" proti moderně tradiční, konzervativní "kulturu." A měl i ne zcela bezvýznamné kulturní tvůrce a stoupence.Tímhle nikoho dokonale nepřesvědčíte.

Je známá věc, kterou neradno bagatelizovat, že ani N nebyl jednolitým proudem, mezi straníky byly různé proudy a "socialisti" (kolem Röhma) byli potlačeni křídlem korporativním (spojencům velkokapitálu). Byl Röhm méně nacistou než Hitler? Traduje se, že byl věřícím v N až do poslední chvíle. Takže jestli je (byl) komunista Šabata, Císař, Štětina, Pol Pot, Trocký, Mao i Stalin, a labilní Gerstein přestal být nacistou (?) tím jste nic nevysvětlil. Zjednodušit problém N na otázku "souhlasu" s vražděním židů je vůči problémům K praxe jen sofisma.

Lze tedy dále detailně diskutovat o formách vlastnictví v soc. a fašistických režimech, a stěží lze snadno vynášet absolutní soudy. Mimochodem, není reálný K označován kritiky zleva za "státní kapitalismus" ? -- viz k dokonalým koncům dovedený čínský model.

Podobností by bylo jistě dostatek, v obou režimech byla sociální politika důležitou podmínkou přežití (přežívání) a tolerance i masové podpory zřízení obyvatelstvem. Čili, také fašistům jde také "o člověka", dělníka, rolníka ... a nelze mlčet o tom, že socialismus byl fašistickou inspirací, Duce (původně socialista) uznával Lenina atd. Připomínám, ne zcela zbytečně, že nacismus znamená "národní socialismus."

Zkrátka, vy i já, z pochopitelných důvodů, mnohem lépe známe K ideologii a praxi, ale o realitě N-F režimů máme povědomost mnohem méně jasnou a samozřejmě emocionálně i fakticky zkreslenou. Ne jen K byl ambivalentní.

Paralely se obtížně vyvracejí, nelze je odbýt jednou větou. Pak jsou tu nejoblíbenější výtky, ba smrtící argumenty "egalitářů" (věřících na rovnici K = N/F) : pakt Ribbentrop -- Molotov, gulagy a koncentráky, Katyně -- Osvětim, Maďarsko, Srpen 1968 ...

Můžete teď volat zadržte, já přece mluvím o K jako "politické filosofii"! Jenže apologie K nehledě na jeho známou dějinnou praxi opravdu není argument a také vám nevydržela dál, než ke 2. odstavci.

Obávám se, že jakékoli nevinné duši, kterou semlel státní aparát ve jménu jakýchsi hvězdných ideálů, je takový ideál k ničemu a jeho blízkým jakbysmet. Ať už si ten režim říká jak chce.

Odmítám přistoupit na tvrzení, že fašisti byli horší, protože vraždili židy, kdežto soudobí komunisti "jen" likvidovali třídní nepřátele, revizionisty a špióny. To je zcela účelová dichotomie! Jaký je vlastně rozdíl mezi židovským "národním socialismem" = sionismem a původním nacismem? Nejsou nakonec sionistické kibucy dávány za příklad "jediného v praxi fungujícího komunismu"? Že by tady bylo to rovnítko správně?

Opakuji, že z vámi vzývaného humanistického hlediska má přece život každého člověka stejnou cenu, no ne?

O K a N(F) už není možné mluvit abstraktně jako o ideálech a opomíjet přitom známá fakta z jejich éry. Faktem je, že nacismus je mrtev, komunismus také. Otázkou naší civilizace ze zenitem je: demokracie nebo fašismus?

N i K měly svůj konec zakódován ve svých ústředních dogmatech, tzn. nerealistických vizích sekulárního ideálu. Nacisti dojeli na imaginární panskou rasu a národ, komunisti na svoji vizi Člověka: Lidé totiž nejsou takoví, jak si je K ideologové představovali. Skuteční lidé K odmítli, nepřijali, nedokázali, neuhájili.

Takže tady máme tzv. demokracii a zpátky kapitalismus. Nicméně po pádu komunismu se v kritických kruzích zároveň začalo mluvit o zřetelných příznacích koroze, úpadku a demontáže demokracie jako takové. Přitom pracující Západu netrpí hladem, ale nadváhou, dožívají se skoro zdraví vysokého věku a mají tolik volného času, jako nikdy v minulosti. Moc nad planetou ovšem de facto převzala úzká skupina korporací a demokratické vlády a parlamenty jakoby neměly na práci nic jiného, než 1. rychle předat korporacím poslední zbytky státního majetku a moci 2. seškrtat sociální výdaje a zrušit vydobyté individuální svobody a práva 3. vést nové dobyvačné války.

Obyvatelstvo konzumuje a mlčí. Odpor jednotlivce nemá význam, významný organizovaný odpor může být označen za terorismus a fyzicky zlikvidován. Je to demokracie? Nebo už jsme za branami fašismu? Může demokracie vůbec existovat bez zázemí otrocké práce, devastace přírody, exportu bídy a válek nebo je to conditio sine qua non? Zatím to bez toho jaksi nikdy nešlo. Ani "švédský socialismus."