Akce gruzínské armády proti Jižní Osetii měla překvapivě americké rysy

15. 8. 2008

Nezáleží na tom, jak hluboko jste v americké řiti, pokud si na nás budete dovolovat, bez mrknutí oka vám to spočítáme a nemyslete si, že Amerika kvůli nějaké malé základně bude riskovat válku s námi.

Chtěl bych připojit několik poznámek k diskusi o rusko-gruzínském konfliktu.

1. Akce gruzínské armády, kterou válka začala, vykazuje zajímavou podobnost s operací Bouře, kterou v roce 1995 chorvatské jednotky zatočily s krajinskými Srby, a vykazuje také jasné rysy americké metody válčení "shock and awe", která byla použita při obou válkách v Iráku - podstatou je překvapivý a hlavně neadekvátně brutální útok ze všech směrů; jde o to, vzbudit v nepříteli dojem, že stojí proti nesrovnatelně silnějšímu protivníkovi, který nemá ani špetku slitování. Jistě právě kvůli tomuto efektu nakoupil Saakašvili tolik těžkých zbraní. Mám za to, že pokud se někdo rozhodne udělat tohle lidem, s nimiž do budoucna chce žít v jednom státě, musí být buď šílenec nebo idiot - anebo bez sebe strachy, píše Jiří Březina.

2. Jeden zdroj uvádí zajímavou zprávu, že na vojenské základně u města Gori, kterou ruské jednotky zničily, byli rozmístěni američtí vojenští poradci. (Jistě zavčas vzali roha, než se Rusové přiblížili). Sice se mi tuto zprávu zatím nepodařílo ověřit z jiného zdroje, ovšem pakliže je na ní něco pravdy, nabízí se automaticky úvaha, že Kreml takhle vysílá jistou jasnou message sem do Prahy a do Varšavy.

A ta message zní: Nezáleží na tom, jak hluboko jste v americké řiti, pokud si na nás budete dovolovat, bez mrknutí oka vám to spočítáme a nemyslete si, že Amerika kvůli nějaké malé základně bude riskovat válku s námi.

Doufám, že když ne Topolánek, tak aspoň Tusk bude mít dost rozumu, aby se nad tímhle varováním trochu zamyslel. Pokud budeme do Ruska hystericky kopat, můžeme dosáhnout paradoxně přesně opačného výsledku, než o jaký nám jde; když budeme Rusko ohrožovat radarem a rachejtlemi (*), můžeme ho přinutit k tomu, aby nás v zájmu vlastní bezpečnosti zpacifikovalo a do své sféry vlivu zahrnulo - přesně tak, jako se to teď patrně stane Gruzii. A Amerika nemá, jak by tomu zabránila.

Nebo si Topolánek opravdu myslí, že až tady budeme mít americký radar a Rusové se - například - rozhodnou zničit ho raketou, která přiletí dejme tomu odněkud od Kaliningradu, že se Američané zrovna kvůli tomu hnedka poženou do atomové války s Ruskem? Řekl bych, že jediný způsob, jak se udržet mimo ruskou sféru vlivu, je Rusko prostě zbytečně neštvat.

3. Lze si všimnout, že gruzínská armáda se nějak podezřele rychle rozložila. Ozbrojené síly, které Saakašvili vybudoval, čítají něco kolem 26 tisíc vojáků, podle gruzínských údajů - které jsou nejspíš poněkud nadsazené - vstoupilo do Osetie a potažmo Gruzie asi 25 tisíc ruských vojáků. To nevypadá na to, že by zde Rusové měli nějakou drtivou početní převahu. Přesto byla gruzínská armáda poražena víceméně hned první den konfliktu. To může mít dvě vysvětlení.

Za prvé, samotní Gruzínci nemají příliš chuti cedit krev za prezidenta Saakašviliho - po tom, co vyhrál volby podobným poměrem jako Saddám Hussajn, a po dalších výtečnostech proti opozici se asi není co divit. (V této souvislosti si neodpustím škodolibou poznámku o tom, že pokud země jako Gruzie nechá své vojáky cvičit americkými poradci, pak skutečně šlape pořádně vedle - Američané nikdy neválčili jinak než v podmínkách vlastní absolutní převahy, a jinak válčit neumějí. Gruzie v takovéhle situaci nikdy nebude. Pokud chtějí Gruzínci válčit proti Rusku, měli by si za poradce vzít dejme tomu Aslanbeka Abdulhadžijeva...)

Druhá možnost je, že se jedná o klasickou válečnou lest, předstíraný úprk z bojiště s cílem vylákat nepřítele k dalekému útoku a pak ho obklíčit, případně ho zavléct do zdlouhavého boje v pro něj nevýhodných podmínkách. Tomu by nasvědčovalo stahování gruzínských jednotek k Tbilisi - je možné, že gruzinské vedení předpokládalo, že se ho Rusové pokusí svrhnout vojenským útokem na hlavní město.

To by se pak houževnatě bránilo a Rusové by se dostali do zdlouhavé krvavé války s vysokými ztrátami a veřejným míněním proti sobě - a to by skutečně mohli snadno prohrát. Je-li to tak, znamená to ovšem, že Saakašvili je připraven obětovat vlastní zemi nějakému "vyššímu cíli", patrně americkému (strategické oslabení Ruska, posílení pozice kandidáta McCaina)... anebo byl do tohoto scénáře vmanévrován svými americkými poradci, možná aniž by tomu sám porozuměl.

4. Objevily se názory že Rusko vpádem do Gruzie skutečně posílilo pozici McCaina. K tomu je dobré poznamenat, byť to zní paradoxně, že zvolení Mc Caina je v ruském zájmu a že si to Rusko patrně uvědomuje. Proč? Uvědomme si, že pokud by se v roce 2000 stal prezidentem Gore, rozkvět Clintonovy éry v Americe by dál nerušeně pokračoval v duchu pozitivní a všemi akceptované humánní a ekologické agendy a Rusko by dnes bylo druhořadou mocností zcela ve stínu Ameriky (takový trochu větší Írán).

Posílení mezinárodní pozice Ruska bylo z velké části umožněno právě idiocií Bushova režimu. Pokud bude zvolen McCain, úpadek započatý Bushem bude pokračovat v nějaké formě dál a Rusko bude nadále sílit. Pokud bude zvolen Obama, Amerika pookřeje, velmi rychle získá zpět ztracený kredit a Rusko bude zase a nadlouho hrát druhé housle.

Poznámka (*): Rusko je radarem a antiraketami skutečně ohroženo. Protiraketová obrana sice nemůže odvrátit masívní první útok Ruska na Ameriku, může ale zastavit těch několik raket, které Rusům zbudou po případném AMERICKÉM PRVNÍM ÚTOKU. Na internetu a jinde je dostupno několik analýz, které právě toto dokladují, v češtině například: ZDE