15. 8. 2008 / Boris Cvek
Pan Nachtmann v článku "Američané nám v případě invaze nepomůžou" vnímá - a není sám, jak se tak dívám okolo co kdo píše - krizi v Gruzii jako konfrontaci mezi Ruskem a USA. Proč přesně gruzínská armáda zasáhla tak brutálně v Jižní Osetii, o tom se dnes spekuluje všude a nikdo to pořádně neví. Nezdá se, že USA by jasně stály na straně Gruzie a neměly pochopení pro ruské zájmy v oblasti. Putin a Bush se ostatně osobně sešli v Pekingu jako hlavy přátelských států. Spojené státy vyjadřují znepokojení pouze nad charakterem ruských akcí a nad možností, že by Rusko zvrátilo původní situaci v oblasti.
Rusko je americký spojenec stejně jako Čína, jeho akce v Gruzii je pro Američany spor mezi dvěma spojenci, z nichž jeden je geopolitický obr a druhý trpaslík, podporovaný pro omezení vlivu prvního. Situace na Kavkaze je složitá už po staletí a není divu, když tam eskalují konflikty, v nichž Moskva často hrála neslavnou roli (např. Čečna). Dělat jakoukoli paralelu mezi Kavkazem a možnou intervencí Ruska na území EU a NATO (což by bylo čiré šílenství, namířené proti zájmům Ruska samotného), je naprosto absurdní.
Že Rusové a Američané mají některé zájmy odlišné a ne vždy jsou spokojeni s tím, co dělá ten druhý (radar v Brdech), to je zcela přirozené, nevytváří to však žádnou polaritu dvou mocenských bloků, které se plánují navzájem smést z povrchu zemského, jak to bylo za studené války. Pád perského šáha i válka ve Vietnamu nejsou z naší doby a neberou v potaz, že zde už neexistují velké mocnosti, které by měly z vojenského střetu se svými protějšky nějaké výhody, ať už ideologické či materiální. Rusko, USA, Čína a EU jsou spolupracující centra s obrovskou výměnou zboží, lidí, vzdělání a myšlenek, k nim se v globální hře přidává Indie, Brazílie, Japonsko a bývalá britská dominia. EU, USA a dominia tvoří navzájem téměř homogenní "západní svět", jemuž se ostatní stále více podobají a veskrze i podobat chtějí. Ve světě samozřejmě zůstává mnoho krizových oblastí, zejména Izrael/Palestina, Kavkaz, Dárfúr, Zimbabwe, Severní Korea (určitě ne ale například Írán, jehož jediným problémem jsou jaderné ambice a vazba na konflikt mezi Izraelem a Palestinci) atd., ale jejich mírové a definitivní řešení je celkem v zájmu všech, už to nejsou zdaleka v takové míře místa skrytého pokračování globálního konfliktu, jakým byla studená válka.
Nikdy nelze zcela vyloučit, že v Rusku nebo někde jinde se dostane k moci šílenec Hitlerova typu, a je dobré být součástí takového společenství, které nejlépe může garantovat standardy naší západní civilizace a její bezpečnost. Na druhé straně zájem všech je ve sbližování, čilých kontaktech a velkorysém přístupu ke složitosti bolavých míst, jakým je třeba Kavkaz. Myslím, že USA a Rusko zvládly krizi v Gruzii výborně, a gruzínského prezidenta se mi soudit nechce.