12. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 8. 2008

Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč

Jak brát mysteriózní principy utváření tlupy v 21. století

Každý má problém pojmenovat současnou společnost. Nedá se pořádně uchopit za něco "absolutního", když je individuálně povoleno vidět svět tak, jak ho vidět mohu a chci, a nemuset to skrývat, střídat či střežit. Překvapivě dobře je ale možné pojmenovávat společnost skrze určité výmluvné fragmenty, které se hlouběji dají vysledovat v mnoha dalších fenoménech. Nechť je takovým zdánlivě nicotným fragmentem třeba fenomén "hráče", současného pojmenování pro základní princip konstituující společnost po dlouhá deseti tisíciletí.

Stačí si položit tak banální otázku, vlastně dětinsky vyznívající, proč se v oblastech společenské existence člověka, které jsou ze své ideové podstaty definovány zcela odlišně, vyskytují "hráči". Proč se říká nadnárodním, silným, globálním korporacím "hráči"? A proč se tak říká silným politickým mocnostem? Proč ekonomický a politický jazyk volí taková pojmenování? Proč se vyskytují ve sportu je vcelku transparentní, ale proč se vyskytují v ekonomice a politice, v těchto řídících a manipulujících společenských funkcích? Co vlastně dává rovnítko mezi něco tak vnějškově odlišného, jako je s vysokou mírou zasvěcenosti spojená ekonomie a politika a vcelku primitivní a jednoduše odhalitelný animální popud, který dal vzniknout sportu? Bude tu muset být něco hluboce společného, něco co tak trošku nečekaně "emanuje".

"Hráč", to je sémanticky vyjádřená emocionální, pudová šťáva, která přetéká a vtiskává světu jeho formu. "Hráč" přitom oplývá touto vyvoleností: je mu umožněno vtiskávat světu svou vůli. Ten hráč, obzvláště ten silný hráč, je synonymem toho, kdo hodně vyhrává. Je přece vyvolený, to je ten, kdo je vysoce elitní, nadřazený. Sport nabízí vcelku čitelný, vysoký "masturbační" index postoje k "hráčům". Tam jsou velcí hráči také modlami, které služební z vlastní vůle a z vlastní potřeby uctívají (je velmi výmluvné, že se patologické oběti tohoto principu, srocující si vesměs v tzv. pravicově extremistických "tlupách"). Jsou to vůdci ("hráči"), kdo tyto, ale i méně sociálně extrémní lidi fascinují a vzbuzují v nich často bezmeznou oddanost. Není tedy divu, že "hráče" spojuje to, že mají dojem a snad i "náležitý" pocit vyvolenosti. "Hráč", to je výrazivo člověka, který došel do situace vyčerpání tradičních světových samohybů a potřebuje vtisknout své mýtické myšlení do nějaké jiné formy a zevnitř ji modelovat jakousi do podivných společenských, vzájemně provázaných sítí, které se okolo člověka vytvářejí a zachytávají ho do svých přesně zapadajících háčků. "Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč", zpívá se v jedné písni lidově oblíbeného textaře, chronického sázkaře a podnikatele v této branži, Michala Horáčka. Právě proto jsou mocní pojmenováváni jako hráči, protože hrají o svět. Vyzývají ho na souboj a jsou-li úspěšní, jsou slavní.

Můžeme se podívat kamkoliv, všude se důkazy tohoto "prokletí" projevují. Dnes třeba v Gruzii -- politická hra, do které nikdo pořádně nevidí, v níž se bojuje o vliv, moc, území a v níž se na pomyslné šachovnici střílí pěšáci, takový ten "hráčský" materiál. Mystérium mocných zcela legitimně a samozřejmě dominuje mediálnímu obrazu "hráčů", kteří vedou svou hru a jsou jejími hlavními protagonisty. "Saakašvilli, Putin, Bush hrají. Padlo dva tisíce pěšáků. Záběry ze "hry", někdo prchá někam po tahu jednoho z "hráčů". Do Moskvy má přijet francouzský ministr zahraničí Kouchner, může také hrát? Pravděpodobně ne," tolik krátká interpretace mediálního obrazu.

Ale nejen politika. To, že ekonomickým myšlením stejným způsobem prodchnul mysticismus, to je velmi důležité znamení. Ekonomie se totiž spojila s tím nejhlubším, co v sobě člověk má od svých mentálně již vcelku vyvinutých praprapředků, kteří už museli řešit svá psychická dilemata z uvědomování si své vlastní nepřirozené přirozenosti.

Náboženství je hezkým příkladem, jak se s tímto vypořádat. Zdá se, že neúspěšným. Není možné tabuizovat "hráče" a hlásat rovnost před bohem a zároveň "hrát". Ale vlastně, proč ne? Vždyť se nepohybujeme v žádném prostoru racionality, ale dimenzích daleko hlubších a tajemnějších. Absurdní ideové "racionální" konstrukce počítající množství andělů na špičce jehly pouze říká, jak emotivní vlastně náboženství je.

A stejně tak je hluboce emotivní i ekonomika, protože v ní hrají hráči. Třeba v osobě prezidenta Klause se velmi pěkně snoubí všechny velké kategorie, v nichž se "hraje". Je to "velký hráč" vynikající v ekonomii, politice a sportu:)

Řada lidí se shodne na tom, že se jedná o jedince přehnaně ambiciózního, což je pro dobrého "hráče" nepostradatelný předpoklad. Jeho postoj k výkonu politické služby" je vlastně snaha v čemsi zvítězit, získat výsadní postavení, být tím, ke komu v poněkud ustrašeném či poněkud podlézavém postavení upírá "světla a slechy" ta mnohavrstevná koncentrace tlup sdružená do společnosti. Amplifikované vyjadřování náklonnosti ke sportu a ztotožňování se s archetypem sportovce (mýtického hrdiny, kulturního vysvětlení primitivního principu tlupy), to jsou velmi silné a nezpochybnitelné důkazy "hráčství".

A co teprve velkolepě pojatá vítězství... Když se Václav Klaus stal podruhé prezidentem, nechal se v zápětí vidět s milenkou po společné noci. Co víc chtít ve snaze dokázat, jak je společnost rituálně svázána, než vidět toto celebrované potvrzení v postavení alfa samce. Vůdce a jeho sexuální trofej symbolizuje nejen vítězství, ale i snahu sdělit tlupě, že alfa samec je stále mocný (tedy potentní).

Není asi nijak překvapivé, že další významní politici provádějí své rituály zcela podobným způsobem. Ony ani žádné jiné neexistují. Stejně mocného regresivního aktu moci se dopustil další věrný následovník odkazu primátů Paroubek a jeho sok Topolánek navíc, aby potence nemohla být zpochybněna, zplodil dítě. Abychom skutečně neměli pochyby o původu těchto projevů, citujme předsedu vlády Topolánka, citace pochází z rozhovoru následujícím po ohrožení jeho vůdčího postavení v tlupě par excellence, ve straně:

(...) Všichni čekají na to poslední klopýtnutí, kdy šedý vlk Akela skočí na jelena, mine a ti vzadu ho roztrhají, tak to přece čeká každého vůdce jednou, i v politice. Ale ten okamžik tady není. Já nevidím nikoho, kdo by měl tu odvahu prostě čelit tomu všemu, čemu jsem musel čelit já. (...)

Kniha džunglí je nesporně signifikantním důkazem, co že vlastně motivuje a vede politické "hráče" v jejich veřejné službě (a co je považováno za žádoucí). Slavní a mocní se často ověšují symboly moci, mezi něž patří mladé ženy, zasvěcené kultu vůdce. O ně se ale "nehraje" v prvním sledu, jak se často rádo poněkud mdle tvrdí, to jsou jen projevy a přesahy omnipotence ambiciózního jedince.

Zajímavé je, pokud se nejedná o společnost ovlivněnou určitými náboženskými tabu (ve formě velkých lidských hříchů), jakoby každý, kdo je "hráč", byl v tomto smyslu tolerován. Je to dáno tím, že tito potomci alfa samců těch propletených tlup tvořících společenskou síť, jsou ve svém postavení takto přijímáni a proto se považují podobné důkazy potence za něco samozřejmého. Hráč a jeho odměna jako důkaz toho, že pouze neustálé potvrzování svého postavení na vrcholu tlupy může na tomto vrcholu udržovat.

Systém stále se v různých podobách opakujícího základního principu, který není lidským výtvorem, což ho do jisté míry ospravedlňuje, se promítá do kulturní šroubovice lidstva různě. Nyní má podobu "světa her", v němž dobře hrát (na těch správných místech) stále znamená úslužně přitakávat pudovému odkazu tvorby tlupy, jak je to vidět u primátů. Ospravedlňování touto skutečností, jakkoliv se může zdát samozřejmě, je ospravedlněním pouze částečným. Je samozřejmě snadnější se mu oddat, než ho překonat, navíc když ve 21. století je, jak se zdá, stále více o co "hrát".

                 
Obsah vydání       12. 8. 2008
12. 8. 2008 Kreml přijal Sarkozyho plán na příměří v Gruzii
12. 8. 2008 Independent: "Humanitární intervence" mohou být nástrojem k destabilizaci malých zemí
12. 8. 2008 Saakašvili: Miláček západních médií, který vězní své politické odpůrce
12. 8. 2008 ANALÝZA: Proč Rusko zastavilo boje?
12. 8. 2008 "Bomby padají dál" i po ruském rozkazu zastavit boje
12. 8. 2008 Saakašvili: Rusko pokračuje s "krutým, bezcitným ničením gruzínských občanů"
12. 8. 2008 Útoky na Gruzii pokračují navzdory Medvěděvovu rozhodnutí boje zastavit
12. 8. 2008 Putin chce ovládnout Gruzii
12. 8. 2008 Kontroverzní aktivista Jan Urban chce vykázat z EU všechny Rusy
12. 8. 2008 Podvody při marketingu čínských olympijských her
12. 8. 2008 Nečekejte na zpravodajství českých televizí, podívejte se do Osetie sami
12. 8. 2008 Rusko "zastavilo vojenské operace v Gruzii"
12. 8. 2008 Prohlášení úřadujícího předsedy Výboru ministrů Carla Bildta o návštěvě v Gruzii
12. 8. 2008 K diletantismu pana prezidenta
12. 8. 2008 Ransdorf umravňuje Klause: Priority ekonomické, ekologické a sociální musí být v rovnováze Miloslav  Ransdorf
12. 8. 2008 Plášť čaroděje Rumburaka pro vojenské použití
12. 8. 2008 Český rozhlas opět dělá zadarmo reklamu komerčním aktivitám svého radního Štěpán  Kotrba
12. 8. 2008 Druhá polovina agentury "Epicentrum" začala opět pracovat Štěpán  Kotrba
12. 8. 2008 BBC hovoří s představiteli Ruska i Gruzie
11. 8. 2008 Rusko údajně přiváží Rokským tunelem do Jižní Osetie těžkou dělostřeleckou techniku Karel  Dolejší
12. 8. 2008 Video: Statečný Saakašvili Petr  Nachtmann
12. 8. 2008 Rusko-gruzínský konflikt - situace v pondělí večer
12. 8. 2008 Quickvote - hlasování na CNN
11. 8. 2008 Debkafile: Zatímco Washington vtáhl Moskvu do války s Gruzií, v Perském zálivu se shromažďuje pět bojových uskupení U.S. Navy
12. 8. 2008 Michael  Marčák
11. 8. 2008 Bush a Saakašvili - pošťuchování ruského medvěda
12. 8. 2008 Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč Bohumil  Kartous
12. 8. 2008 Hráč: hlavní postava strategických modelů Štěpán  Kotrba
12. 8. 2008 Gruzie: Jak se připravovala válka
11. 8. 2008 V Evropě se změnila rovnováha sil
12. 8. 2008 Kavkazská tragédie Oskar  Krejčí
12. 8. 2008 Konec Michaila Saakašviliho Stanislav  Kliment
12. 8. 2008 Bývalý polský prezident kritizuje Saakašviliho "ukvapené jednání"
11. 8. 2008 Ruské bombardování v Gori nemá žádný strategický cíl, je to kolektivní trest
11. 8. 2008 Oficiální gruzínská stanoviska se stěhují na blogy Petr  Nachtmann
12. 8. 2008 "Bez kompromisů -- tanky na Tbilisi!"
12. 8. 2008 Michael  Marčák
11. 8. 2008 Jak informuje o "gruzínské válce" server Izvestia.ru
11. 8. 2008 Zbývá ještě Adžárie... Štěpán  Kotrba
11. 8. 2008 Nepřesnosti o Adžarii Petr  Nachtmann
12. 8. 2008 Ruské námořnictvo ukončilo námořní blokádu gruzínského pobřeží? To by byla banda diletantů Štěpán  Kotrba
11. 8. 2008 Ruská ofenzíva pokračuje do západní Gruzie
11. 8. 2008 Rusko kritizuje USA za to, že dopravilo gruzínské vojáky domů z Iráku
11. 8. 2008 BBC: Poučení z gruzínské krize
11. 8. 2008 BBC terčem útoku ruských stihaček
11. 8. 2008 Toto není válka o ropovod - jde o soupeření ruského a amerického vlivu
11. 8. 2008 Systematické ničení Jižního Osetska připadlo na výročí pádu srbské Krajiny
10. 8. 2008 BBC: Gruzínská opozice donedávna považovala Saakašviliho za zločince a vraha, nyní ho podporuje
11. 8. 2008 Jak se Gruzie "připravovala na válku s Ruskem" -- názor ruského analytika
11. 8. 2008 O Gruzii: Je vhodné sbírat informace z první ruky
11. 8. 2008 Jak to začalo
11. 8. 2008 Ropné důvody jihoosetinské války Štěpán  Kotrba
12. 8. 2008 Je rozdíl mezi komunismem jako ideálem a komunismem jako praxí Milan  Valach
11. 8. 2008 Proč komunismus a nacismus nejsou totéž Martin  Škabraha
12. 8. 2008 Národní fronty na radnicích Miloslav  Štěrba
11. 8. 2008 Smrt v plamenech Josef  Vít
11. 8. 2008 Pronájem laboratoří ústeckého kraje Petr  Wagner
12. 8. 2008 Ropný zlom není mediální masáží Jindřich  Kalous
12. 8. 2008 Tak to vyhrál Evo Josef  Mikovec
11. 8. 2008 Olympijský smog jak symbol našeho blahobytu Miroslav  Pořízek
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008