Globálně by mělo oteplení o 4 stupně Celsia katastrofální dopad. Podle Sternovy zprávy o hospodářských dopadech globálního oteplování, vypracované pro britskou vládu r. 2006, by pobřežními zátopami bylo postiženo dalších 7 - 300 milionů lidí, v jižní Africe a ve Středozemí by bylo o 30 - 50 procent méně vody, výnosy zemědělství by v Africe poklesly o 15 - 35 procent a 20 - 50 procent rostlinných a zvířecích druhů by zahynulo.

V Británii by hlavním dopadem bylo zvýšení hladiny moře a častější záplavy. Zimy by byly podstatně deštivější a léta sušší.

Watsonovo varování podpořil bývalý hlavní vědecký poradce britské vlády Sir David King. Ten konstatoval, že i kdyby byla uzavřena celosvětová účinná dohoda, která by dokázala udržet stupeň koncentrace CO2 v atmosféře pod 450 částicemi na milion, existuje 50 procentní pravděpodobnost, že teploty stoupnou o více než 2 stupně Celsia a 20 procentní pravděpodobnost, že stoupnou o 3,5 stupně Celsia.

"Velkou neznámou je, co je tím bodem, kdy dojde k nevratnému zrychlování globálního oteplování, například uvolněním ložisek hydrátu metanu v Arktidě," uvedl King. "Osobně se domnívám, že jestliže dojde k oteplení o 4 stupně C, dojde k nezastavitelnému zrychlení globálního oteplování."

Podle profesora Neila Adgera z Tyndall Centre for Climate Change Research v Norwichi je nebezpečné předpokládat, že globální teplota stoupne o 4 stupně Celsia. Jedinou možnou strategií je podle něho se tomu za každou cenu vyhnout, protože utrpení, které by to způsobilo, by bylo obrovské. "Neexistují žádná vědecká řešení, jak bychom se mohli přizpůsobit oteplení o 4 stupně. Je to celé vlastně hodně děsivé," uvedl.

Watson, bývalý vědecký poradce pro prezidenta Clintona a bývalý hlavní vědecký poradce ve Světové bance, konstatuje, že by se Británie měla stát průkopníkem pro zavádění projektů na vázání a ukládání uhlíku. "Bez této technologie máme skutečný problém."

Podrobnosti v angličtině ZDE