Přesto si Potůček neodpustil moralizující kopanec do kolegy. Kdysi si do Jiřího Ovčáčka různí pravicoví komsomolci kopali za to, že začínal v parlamentním zpravodajství Haló novin. Pak psal pro bulvární Blesk poměrně nebulvární politiku. Žádný med, a o novinářském řemesle ani nemluvě. Ovčáček zanedlouho toto území opustil. Kupodivu se nemusel za to, co napsal, nikdy nikomu omlouvat.

Praxe v tiskovém oddělení Lidového domu také není žádný med. Funkce v tiskovém oddělení vlády je ještě horší, zvlášť pokud se nehodláte přidat k těm několika neschopným úředníkům, kteří tam přežili už bůhví kolikátého premiéra. Málokdo má představu, jak funguje aparát předsedy vlády a málokdo by funkci šéfa jeho tiskového oddělení chtěl dělat. Práce je to od nevidím do nevidím, pracovní doba neomezená a sedm dní v týdnu. Za ty peníze... Nikdo z mluvčích a šéfů tiskového oddělení přitom Paroubkovi a jeho dvěma mazlíkům - Dimunovi a Tvrdíkovi - nevyhovoval.

S ulehčením odešla k smrti vyčerpaná a křivě obviňovaná Lucie Orgoníková. Představy o profesionalitě tiskového oddělení měl jiné i zkušený píárista Kačírek. S třísknutím dveří odešel po čase i Ovčáček. Ovčáčkův nástup do redakce Novinek, do Práva a jeho specializaci na ČSSD nikdo z kolegů novinářů nebral jako průnik Paroubkovy píáragentury do redakce. Nicméně Ovčáček mimo schopnosti psát přinášel to potřebné, co nikdo "zvenčí" nikdy nemá a mít nemůže. Věděl, kdo je kdo a znal rozestavení klíčových hráčů vnistrostranických šarvátek. Znal i mnoho sociálně demokratických politiků, které ostatní novináři zařazují do anonymní stranické masy a ignorují je. Chyba... . Znal podrobně i poměry mezi úředníky Lidového domu, kterému lidé zvenčí pohrdlivě říkají "partajní sekretariáty". Ty už z novinářů nevnímá nikdo, ani zkušený Alexander Mitrofanov.

Nejhůř Ovčáčkův přestup do médií nesl sám Paroubek, který se obával zveřejnění interních zákulisních historek, kterých byl Ovčáček jako jeho přímý podřízený svědkem nesčíslněkrát. Nestalo se. Profesionálové nepotřebují vydávat deníky s politicky výbušným a mediálně diskreditujícím obsahem, aby přitáhli pozornost, i když si je - samozřejmě - píší. Nicméně je mají jako pojistku pro případ, kdyby praktiky rozličných politických mazlíků a jejich snahy po získání kompromateriálů na nepohodlného "škůdce" přesáhly meze snesitelnosti. Nicméně mazlíci se snaží. Pomluva je velmi pohodlná a účinná zbraň partajních spindoktorů.

Ovčáčkovi ale ke zveřejňování v Právu stačily vždy běžně dostupné informace. Uměl je ale vždy získat jako první a dokázal je bleskurychle zasadit do kontextu. A to je to, co v politické žurnalistice umí málokdo, kdo ve skutečnosti nikdy nebyl přítomen žádného skutečného politického rozhodování a žádného skutečně závažného jednání.

Přesto si Potůček dovolil zaútočit, i když jsou jeho znalosti politiky a politiků pouze na úrovni občasného návštěvníka pivnice, ve které se o politice klábosí až do zavírací hodiny. A podle toho to i dopadlo. Záminkou Potůčkovi bylo, že Ovčáček požadoval po Jiřím Paroubkovi omluvu za tvrzení, že v době, kdy působil v Lidovém domě (do 28. srpna 2007), vynášel informace o sociální demokracii. Což byla právě ta pomluva, kterou potřeboval Paroubek zveřejnit mezi straníky. A tak vznikl šílený vnistrostranický list předsedy Paroubka. Informace o sporu Paroubka s Ovčáčkem přinesly jako první Britské listy v článku "Čtěte informační bulletin ČSSD! Čtěte sondu do psychologie předsedy Paroubka". A teprve tehdy se redaktor Práva dozvěděl, že ho bývalý zaměstnavatel pomlouvá.

14. 7. 2008 Štěpán Kotrba: Čtěte informační bulletin ČSSD! Čtěte sondu do psychologie předsedy Paroubka ZDE

Ovčáček reagoval prostřednictvím právníka a redakce Práva reagovala stručnou zprávou. V Lidovém domě nastalo zděšení, protože důkazní břemeno zůstalo na Paroubkovi, důkazy nejsou veškeré žádné, a soud s bývalým šéfem marketingu před regionálními volbami je to poslední, co by si kdokoliv v Lidovém domě přál, stejně jako výslech celého tiskového oddělení a půlky aparátu strany. Hloupost se v politice neodpouští a zvlášť pomluva je drahý špás.

17. 7. 2008 Štěpán Kotrba: Redaktor Práva chce omluvu od Paroubka ZDE

A teprve tehdy se Potůček dozvěděl, že Ovčáček byl bývalým vedoucím oddělení PR a marketingu ČSSD, ačkoliv to všichni parlamentní novináři věděli už rok. A neopomněl okamžitě a s prudkostí jezuity vyžadovat novinářskou "neposkvrněnost" . Jako by on sám byl Panna Orleánská a jeho pracovištěm byl klášter Nejsvětější trojice.

Jan Potůček, Reflex Online: Nezávislý novinář? ZDE

Potůček panna není. Být virgo intacta znamená nebýt deflorován zepředu, ani zezadu. Zadarmo ani za peníze. Na moralizování by měl být Jan Potůček už docela zkušený a já stále chci věřit, že se nějakou náhodou nebo nešťastnou shodou okolností hospodské žurnalistiky se nezapojil do záměrů předsedy ČSSD Paroubka ohledně nasazení psí hlavy dnes nepohodlnému Ovčáčkovi v Právu. Nicméně Potůčkův mediálně hysterický výkřik na internetu Reflexu nechápu, právě proto, že není žurnalistické mládě, právě vyšlé ze školy a citující poučky pedagogů jak u státnic. Právě proto, že většinu odborných informací má (a jinak to u "produktové" a "službové" žurnalistiky ani nejde) Potůček z firemního zákulisí a od píárových agentur. Firmy nebo její konkurence. Nesmí moc zlobit ani jedny, ani druhé, protože jinak by ty informace neměl. Nechápu ten hysterický výkřik právě proto, že dlouhou dobu byly generálním sponzorem i jeho psaní na Digizone České radiokomunikace. Bez informací Digizone by neměli diváci informace o digitalizaci, setopboxech či satelitech a bez nich by nebyla ani digitalizace, ani zisk ČRa. Nechápu ten hysterický výkřik i pro Potůčkovo bezelstné přiznání, že do ruky, která ho krmí, nekouše, byť by to byl ruka, která kdysi působila v píáru, o kterém neprořetelně píše.

Nepochopil jsem ho. Nepochopil ho ani Ivan Brezina, kterého kdysi na základě vychloubačných a o to méně pravdivých keců státního manažera nařkl Miloš Zeman z prodejného psaní na objednávku ČEZU ve prospěch atomové lobby. Za výrok pak po letech soudů Zeman zaplatil omluvou. Myslet si znamená hovno vědět, říkávala moje babička. Miloši Zemanovi to nejspíše v mládí nikdo neříkal. Myslet si znamená nejen hovno vědět, ale už vůbec neznamená něco dokázat, a to nejen v novinách, ale případně i u soudu, tvrdí redakční právník. Taková je doba dnes... Mohu si myslet, že je Brezina jednostranně názorově zaujatý či vyhraněný, mohu si dokonce myslet, i že je neobjektivní - ale nemůžu mu upírat konzistentost argumentace, vzdělanostní zázemí a z toho odvislou odbornost, znalost logiky a inteligenci. Jako člověk je impulsivně reagující, jako komentátor také. Ale promyšleně, nepouští se do žádné bitvy, kterou nemůže ustát. Jen neumí přiznávat argumentační porážku, na to je příliš ješitný... Zpravodajskou objektivitu a studenou bezpříznakovost bych u něj nečekal nikdy a ani bych ho do ní nenutil. Nicméně, mediální poznámka, kterou napsal na páně Potůčkovo kádrování, byla přesná.

Ivan Brezina: Nezávislý šéfredaktor? ZDE

Osoba Pavla Šafra je v mediálních kruzích dlouhodobě známá, včetně jeho PR angažmá pro dnes již zaniklou ODA. Spin - tentokrát ve prospěch názorů blízkých ODS, jaký vzal okamžitě po jeho jmenování do funkce šéfredaktora Reflexu tento časopis, nepopře určitě ani Potůček. U liberálně anarchizujícího, až libertariánského Reflexu ten posun k charakteru Eura či Týdne bude během několika týdnů markantní a během několika dalších týdnů i exaktně analyzovatelný. Likvidace i Potůčkovy stránky o médiích s touto změnou souvisí.

Potůček nejspíš znervózněl. A tak se jal bránit svou moralitku útokem převážně ad personam. Ne příliš šťastně, spíše nešťastně. Zkušenému diskutérovi Brezinovi nahrál na pouze na smeč hájením pozice, která je nehajitelná.

Jan Potůček: Zamindrákovaná zmije ZDE

Umírající ODA není totéž, co Paroubkovou vitalitou překypující ČSSD? ODA se smí a ČSSD se nesmí v liberálních mediálních kruzích? Tiskové oddělení strany, jehož hlavní náplní práce je tvorba mediálních monitorů a rozesílání deseti tiskových zpráv denně bez rozmyslu všem, je více škodlivé, než zakázkový mediaspin při krizové komunikaci u strany, jejíž předseda má zásadní problém v tom, že se dopustil podvodu a užíval falešný titul? Zatímco Ovčáček byl regulérním šéfem tiskového oddělení, o Šafrově angažmá v době, kdy to bylo aktuální, málokdo či spíše nikdo nevěděl. Pracovat anonymně v zákulisí je hlavní úkol spindoktora, zatímco šéf tiskového je rytíř bez básně a hany v první linii, vystavený palbě. Stejně tak jak ose neví, kdo pracuje pro kterého politika ČSSD, se neví běžně, kdo z PR agentur právě dělá na tom kterém politikovi ODS. Navenek se ale pozná, že některé názory nacházejí v médiích větší odezvu, jiné menší. Že někteří politici mají běžný přístup na obrazovku ke svým komentářům, jiní ne.

Potůčkovu nervózní reakci chápu stejně tak málo, jako jeho předchozí jezuitskou moralitku. Kádrování druhých má totiž skoro vždy za následek sebezpytný pohled do zrcadla na vlastní tvář... A otázka, poč se zlobit na zrcadlo, když mám křivou hubu, je pak na místě.

20. 1. 2006 Štěpán Kotrba: Rádio 1 a Reflex: barterově vyměňovaný prostor pro vzájemnou propagaci ZDE