8. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
8. 7. 2008

Hrůza!

Co se děje v zemi, v níž není nic jistého, v co by se dalo věřit

Slyšela jsem toho tolik o Balabanově nejnovějším filmu Gruz 200 (Náklad 200, Rusko 2007). Četla jsem o něm asi před rokem v ruské verzi týdeníku Newsweek, ještě před tím, než tento film přišel do kin. A všichni, opravdu všichni hovořili o tom, jak je ten film tak plný násilí a tak děsný, jak prý mohl někdo vůbec něco takového natočit, a kromě toho, vždyť to vůbec není pravda! Ten film ukazuje Rusko jako svět nočních můr, to přece není možné, aby si lidi o nás něco takového pak mysleli!

Než nad tím zvednete obočí, ten argument je pravdivý. Rusko není tak strašné, jak strašný je svět, který vytvořil Balabanov v tomto filmu. I když… ten film je založen na skutečných událostech.

Gruz 200 je v podstatě horor. Je to příběh maniaka, který unese a mučí mladou dívku. Přítel ji odvede na místo, kde si může koupit vodku. Muž ztratí vědomí a manželka dívku ukryje v kravíně. Dívce se úspěšně podaří vyhnout se opilému pánovi domu, ale právě ve chvíli, kdy se už možná rozptýlila její panika, otevře vietnamský sluha Suňka kravín jinému podivnému muži, který se potloukal kolem budov. Když dívku muž začne osahávat, Suňka protestuje: „Hej, to dělat nemůžete!“, a tak ho cizinec prostě zastřelí a začne si se zděšenou dívkou dělat, co se mu zlíbí.

Rovnou jí odebere z třesoucích se prstů její zbraň a dívka neví, jak jinak se bránit, než že pláče: „Můj otec je šéfem komunistické strany! Můj snoubenec je členem vojenské úderné jednotky, vrátí se a zabije vás!“ Není překvapivé, že ty hrozby nefungují. Její situace se neustále zhoršuje, muž jménem Valera, který ji na toto místo přivedl, se probudí a utíká pryč co nejrychleji, jak ho jeho nožky unesou. Mučitel, který se jmenuje Žurov, dívku odveze do svého domu v sousedním městě a zamkne ji tam. Ukazuje se, že je mučitel šéfem policie, který vyšetřuje její zmizení. A zneužívá své autority k tomu, aby jí působil strašlivou bolest. Sledujete tento film a nevěříte, jak silně se neustále zintenzivňuje tragédie. Vedle této ústřední sekvence zvěrstev vidíme lidi, kteří jsou jimi postiženi. Toňu, manželka z domu, kde se prodává vodka, Artěma, profesora z Leningradu, který vyučuje vědeckému ateismu a jehož neteř se přátelila s unesenou dívkou a je údajně snoubenkou chlapce, který ji odvezl. Také dívčini rodiče, opilí a zvrácení přátelé takzvaného „Žurika“.

Složitý způsob, jímž jsou všechny události propojeny, a neuvěřitelně šokující síla násilí tohoto filmu mají na diváka velmi silný dopad. Při sledování tohoto filmu jsme často téměř byli v šoku, zacpávali jsme si ústa, civěli jsme na plátno s otevřenou pusou. Je jasné, proč byli lidé tímto filmem šokováni. Ale zase, je také jasné, proč to tak Balabanov natočil. I když by bylo tak lehké reagovat instinktivně a emocionálně a odmítnout tento film jako útok na lidské smysly prostřednictvím nesmyslného násilí, musíme své fyzické reakce potlačit a trochu se zamyslet. Gruz 200 používá násilí a odporného chování k tomu, aby připoutal naši pozornost k postavám.

Všechny postavy jsou nějakým způsobem nemorální. Žurov je, samozřejmě, psychopat, a jeho zrůdnost je jasná, ale také Toňa, která vraždí. Dále ani dívka-oběť není úplně věrná svému partnerovi, členu přepadových jednotek, jehož se dovolává. Valéra podvede svou „snoubenku“ a pak zanechá svou novou partnerku jako mrtvou. Ani Alexej, pán domu, který dlouze hovoří o Bohu a o duši a o utopických snech, není čistý: snaží se dívku najít a pak ji znásilnit. Dokonce i Artěm, který se zdá být tak sympatický, nabídne Toně pomoc, jak jen může, … jenže pak „nemůže“ svědčit u soudu, protože by to mohly zjistit úřady a „víte, začíná semestr.“

Proč jsou všechny tyto postavy tak děsivé? Člověk nemůže prostě udělat odmítavou generalizaci a říct, že taková je jednoduše ruská povaha. Tento film se odehrává ve velmi konkrétní dobu. Všechny kostýmy, veškerá scenerie i dialogy ukazují, že tohle je éra před perestrojkou – polovina osmdesátých let. A nakonec je to řečeno i explicitně, na scéně se objeví titulek „Bylo to v druhé polovině roku 1984…“ Byla to doba, kdy sovětská ideologie už opravdu neměla vůbec žádný význam, jen občas se vyskytl nějaký podivínský „idealista“, jako náš Artěm, který vášnivě argumentuje, že duše neexistuje a morálku určují ekonomika a společnost. Avšak i on o těchto myšlenkách nakonec pochybuje a nakonec se ptá, kde by se mohl nechat pokřtít. Ruská společnost už nedávala žádný smysl, ale všichni pořád ještě žili v rámci předpisů a procesů sovětského státu. A tak se rozšířila korupce a podvádění, činy lidí se staly bezsmyslnými, morálka už nebyla založena na ničem. Film doplňují díla dobových hudebních skupin jako Kino, DK, Jurij Loza, Pesňari a Zemljaně. Tato hudba, samozřejmě, vyvolává u ruských diváků pocity nostalgie, ale ti cizinci z nás, kteří textům písní rozumějí, dokáží pochopit velkou část smyslu: Cojovou písní „Mám čas, ale ne peníze“ film končí a lakonicky vyjadřuje prázdnotu, která naplňovala život. „Nemám co kouřit, nemám oheň, v přátelích není světlo. Mám čas, ale ne peníze, nemám žádné přátele, které bych mohl navštívit.“

Balabanov natočil už několik filmů o době perestrojky. Tento film pojednává o období před perestrojkou. Člověk by se mohl ptát, proč čas rychle nepřevinete dopředu, proč se zabývat touto dobou, která byla pro Rusko tak traumatická a dodnes na ni lidé vzpomínají s bolestí a s ulehčením, že už skončila.

Avšak jak bychom mohli porozumět tomu, kde jsme dnes, pokud bychom nevěděli, odkud pocházíme? Jak říká Alexej těsně před tím, než je zastřelen výstřelem do hlavy: „Všechno se brzo změní."

                 
Obsah vydání       8. 7. 2008
8. 7. 2008 Hrůza! Ema  Čulík
8. 7. 2008 The Horror! Ema  Čulík
8. 7. 2008 Vorlův Gympl: Jak film vyjadřuje všeobecnou občanskou nespokojenost v České republice Jan  Čulík
8. 7. 2008 Hřebejkův Medvídek: dobře napsaný, zábavný scénář bez hlubšího záběru Jan  Čulík
8. 7. 2008 Opakuji, že jste lhář, pane Topolánku, a ohrožujete občany – a tady je další důkaz Jan  Neoral
8. 7. 2008 Ondřej Neff neprosazuje americký radar v ČR ze zlé vůle Jan  Čulík
7. 7. 2008 Američtí intelektuálové: "Protestujeme proti americkému radaru v České republice"
2. 10. 2008 Michael  Marčák
7. 7. 2008 US Intellectuals: “We Protest against the U.S. Radar in the Czech Republic”
8. 7. 2008 Společně proti základně Jan  Keller, Oskar  Krejčí, Rudolf  Převrátil, Michael  Marčák, Jiří  Maštálka, Kateřina  Konečná, Jan  Neoral
8. 7. 2008 Šokující zážitek
8. 7. 2008 Majitelka penzionu v Karlových Varech proti raketové obraně Jan  Čulík
8. 7. 2008 Jan Tamáš promluví k europoslancům ve Štrasburku
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
7. 7. 2008 Amerika a její Návštěvníci Ema  Čulík
7. 7. 2008 America and her Visitors Ema  Čulík
7. 7. 2008 Týden.cz: Studie o radaru jsou nepřesné, přiznal Bursík
7. 7. 2008 ČSSD: Stavba amerického radaru v Brdech je krokem nelegitimním a nebezpečným
7. 7. 2008 Kvůli radaru 20 hektarů lesa padne, 85 hektarů prořídne, přiznal Bursík Štěpán  Kotrba
7. 7. 2008 Nesvoboda na úvěr Linda  Sokačová, Ondřej  Slačálek
7. 7. 2008 Od úžerníků k nadnárodním firmám Jakub  Polák
8. 7. 2008 Srpnové pozdravení Petr  Hrbáč
7. 7. 2008 8. 7.: Podpis smlouvy, kterou občané nechtějí
7. 7. 2008 Setká se ministryně Riceová se zástupci iniciativy Ne základnám? Vladislav  Černík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové – neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Nový Zéland – země netušených krás a neuvěřitelných paradoxů Miroslav  Paleček
4. 7. 2008 Immanuel Wallerstein: Když se tvrdí hoši rozhodnou být diplomaty Immanuel  Wallerstein
7. 7. 2008 Dva filmy, které se moc nepovedly, a jedna dobrá francouzská "komedie" Jan  Čulík
7. 7. 2008 Je Amerika darebácký stát? Štěpán  Steiger
7. 7. 2008 Kursk - 65 let od bitvy, která rozhodla o porážce Německa Richard  Seemann
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický „euroentertainment“ Jan  Čulík
6. 7. 2008 Pronikání do složitostí registračního systému Jan  Čulík
5. 7. 2008 Agresivní politika hotelu Thermal je zaměřena proti ženám
5. 7. 2008 Stručný pozdrav z Karlových Varů Jan  Čulík
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008

Filmový festival Karlovy Vary 2008 RSS 2.0      Historie >
8. 7. 2008 Vorlův Gympl: Jak film vyjadřuje všeobecnou občanskou nespokojenost v České republice Jan  Čulík
8. 7. 2008 Hřebejkův Medvídek: dobře napsaný, zábavný scénář bez hlubšího záběru Jan  Čulík
8. 7. 2008 Hrůza! Ema  Čulík
8. 7. 2008 The Horror! Ema  Čulík
7. 7. 2008 Amerika a její Návštěvníci Ema  Čulík
7. 7. 2008 America and her Visitors Ema  Čulík
7. 7. 2008 Dva filmy, které se moc nepovedly, a jedna dobrá francouzská "komedie" Jan  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové – neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
6. 7. 2008 Pronikání do složitostí registračního systému Jan  Čulík
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický „euroentertainment“ Jan  Čulík
5. 7. 2008 Stručný pozdrav z Karlových Varů Jan  Čulík
5. 7. 2008 Lidská společnost není k žití? Jan  Čulík
5. 7. 2008 Agresivní politika hotelu Thermal je zaměřena proti ženám