7. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 7. 2008

Je Amerika darebácký stát?

Že jím je, říká výslovně Vivien Sternová z Mezinárodního střediska vězeňských studií při King's College v Londýně a dodává: "Spojené státy jsou zemí, která se rozhodla nesledovat normální západní přístup /pokud jde o míru věznění/" -- přičemž nemá ani tak na mysli známé případy Abu Ghraib a Guantánamo, jako celý současný systém amerického vězeňství a výkonu trestu.

Mimochodem, pokud jde o Guantánamo: soud má právě rozhodnout, je-li v případu Jemence Salima Ahmeda Hamdana, bývalého řidiče Usámy bin Ládina, relevantní námitka obhajoby, že je mentálně neschopen své obhajoby, protože podmínky jeho "života" -- tráví nejméně 22 hodin denně na samotce, v cele 2,6 x 4 m, v níž jí, myje se a chodí na záchod -- jej učinily nepříčetným.

Byly doby, kdy Evropané přicházeli do Spojených států studovat jejich vězeňský systém a odnášeli si velmi příznivý dojem. „V žádné jiné zemi není trestní zákonodárství mírnější než ve Spojených státech,“ napsal Alexis de Tocqueville poté, co si prohlédl americké věznice. To bylo ovšem v roce 1831. Dnes mohl profesor srovnávacího práva na yaleské universitě James Q. Whitman napsat v časopise Social Research: „Určitě nevyšle žádná evropská vláda delegaci, která by studovala naše řízení věznic.“ A v příručce The Handbook of Crime and Punishment prohlašuje Michael H. Tonry, autorita v oboru kriminální politiky: „Rozsudky jsou dnes mnohem tvrdší než v kterékoli jiné zemi, s níž by mohly být Spojené státy americké srovnávány.“

Kolik lidí je v USA za mřížemi

Počtem obyvatel představují Spojené státy necelých pět procent světové populace – zato však téměř čtvrtinu všech vězňů. Postoj amerických vlád k trestným činům a trestům je výrazně odlišný od jiných zemí jak v tom, že za zločiny jsou pokládána protizákonná jednání – počínaje falešnými šeky až po držení drog – jež jinde jsou trestána mnohem mírněji, tak v tom, že tresty jsou mnohem delší. V USA je podle údajů zmíněného Střediska vězeňských studií t.č. za mřížemi 2,3 milionu vězňů, což je více než kdekoli jinde. Čína, která má čtyřikrát více obyvatel, vězní 1,6 milionu osob. (Ovšem u Číny třeba vzít v úvahu, že toto číslo nezahrnuje statisíce lidí, zadržovaných na základě mimosoudních rozhodnutí o „převýchově“. Jen pro zajímavost odejme, že na seznamu 218 zemí a jejich vězeňské populaci je na posledním místě San Marino, s počtem obyvatel 30-tisíc a jedním jediným vězněm.)

USA také vedou v dalším ohledu – v poměru uvězněných k počtu obyvatel: na každých 100-tisíc obyvatel připadá 751 vězňů. Jinými slovy, pokud bychom vzali v úvahu jen počet dospělých, byl by ve vězení každý stý Američan. Jediná jiná průmyslová země s přibližným počtem uvězněných je Rusko, kde na 100-tisíc obvatel připadá 627 vězňů.(V Anglii obnáší toto číslo 151, v Německu 86, v Japonsku 63.) Medián pro celý svět je 125, zhruba tedy šestina amerického počtu.

Zdá se nepochybné, že vysoké číslo vězňů znamená nižší počet zločinů, sporné však zůstává, do jaké míry tomu tak skutečně je. Kriminologové a právní znalci v USA i v cizině se domnívají, že tato mimořádná data mají řadu příčin: vysoký počet násilných činů, přísnější zákony, přežitky rasistických postojů, mimořádné úsilí v boji proti drogám a nedostatečná sociální síť. Svou úlohu sehrává i „demokracie“ – soudci na mnohé úrovni jsou v USA voleni, podléhají proto snáze populistickým požadavkům na přísnější „spravedlnost“. (Ještě častěji než v ČR se v USA objevují požadavky na „třikrát a dost“.)

Růst podílu vězňů na populaci je poměrně nedávný. V letech 1925 – 1975 zůstával stálý, asi 110 osob na 100-tisíc obyvatel. Zrychlil se koncem 70-tých let, když zesílilo volání po přísnějším postupu proti zločinnosti. (Uváděná čísla přitom nezahrnují počty vězněných v jiných než federálních věznicích – t.j. v zařízeních na okresní či státní úrovni.) Jednou z příčin vysokého počtu vězňů je poměrně vysoký podíl násilných trestných činů (způsobený m.j. i snadným přístupem ke střelným zbraním). Marc Mauer, jenž se podílí na řízení výzkumné skupiny Sentencing Project, k tomu říká: „Podíl násilného napadení na trestných činech v New Yorku a v Londýně se příliš neliší. Ale podíváte-li se na podíl vražd, zejména způsobených střelnými zbraněmi, ten je v New Yorku mnohem vyšší.“ Třebaže tento podíl v poslední době ve Spojených státech klesá, je ve srovnání s mnoha západoevropskými zeměmi čtyřnásobný.

„Přísnost“ je odedávna – věznění nedávné

Toto vysvětlení je ovšem pouze dílčí. USA vykazují naproti tomu poměrně nízký podíl nenásilných trestných činů – podíl vloupání a loupeží je nižší než v Austrálii, Kanadě nebo Británii. Ve zbytku světa jsou pachatelé za nenásilné trestné činy odsuzováni do vězení méně často než v USA a jejich tresty jsou mnohem kratší. Do velké míry je to způsobeno bojem proti nelegálním drogám. Zatímco v roce 1980 bylo za tento trestný čin uvězněno v USA 40-tisíc pachatelů, je jich v současnosti téměř půl milionu. Evropští kritici považují tato čísla za extrémní. „USA vedou válku proti drogám s ignorantním fanatismem“, říká např. citovaná Vivien Sternová.

Mnozí američtí prokurátoři mají ovšem odlišný názor. Tvrdí, že uvěznit obchodníky s drogami je nutné, neboť se tím maří poptávka po drogách a omezují jiné druhy trestných činů. Ministr spravedlnosti (Attorney General) Michael B. Mukasey se např. snažil ze všech sil zabránit předčasnému propuštění z federálního vězení osob odsouzených v souvislosti s obchodem s kokainem. Tvrdil, že mnozí tito pachatelé „patří k nejvážnějším a nejvíce násilnickým.“

I když délka vězeňských trestů patří k nejvýraznějším charakteristikám americké trestní politiky, přesto by se počtem trestů uložených v této souvislosti neocitaly USA v čele vězeňské tabulky. Pokud by totiž tato tabulka byla sestavována podle počtu osob nastupujících ročně do vězení v poměru k počtu obyvatel, některé evropské země by Spojené státy předstihly. Protože však jsou americké tresty mnohem delší, je podíl vězněných vyšší. (Např. lupiči stráví v USA ve vězení průměrně 16 měsíců, uvádí Marc Mauer, kdežto v Kanadě 5 a v Anglii 7 měsíců.)

Úloha rasy

Mnozí odborníci jsou přesvědčeni, že rasový původ pachatele není při posuzování podílu uvězněných na počtu obyvatel žádným významným faktorem. Pravdou sice je, pravděpodobnost odsouzení k trestu odnětí svobody je u Afroameričanů vyšší než u jiných skupin obyvatel, ale nějak zvlášť odlišný jev to není. Často se také poukazuje na skutečnost, že i v jiných zemích (např. v Kanadě, v Británii nebo v Austrálii) jsou ve vězeňské populaci menšiny zastoupeny neúměrně ke svému podílu na celkovém obyvatelstvu a že jejich podíl na počtu uvězněných je přibližně stejný ne-li větší, než je tomu v USA. (Znepokojujícím faktem je, že v současnosti je v amerikých věznicích přes 200-tisíc žen, přičemž tento počet neustále roste. Dvě třetiny z nich byly odsouzeny za nenásilné trestné činy.)

Přesto dvě čerstvé výzkumné zprávy naznačují, že názor o ra-sovém původu pachatelů trestných činů jako nijak mimořádném faktoru trestní politiky není zcela oprávněný. Zprávy se týkají boje proti drogám a vydaly je dvě významné organizace: uvedený Sentencing Project ve Washingtonu a Human Rights Watch v New Yorku. Obě zprávy uvádějí, že navzdory tomu, že dvacet let poté, co prezident Ronald Reagan u potírání drog přitvrdil, počet osob stíhaných za obchod s drogami nebo jejich vlastnictví neustále stoupá. Ačkoliv přitom užívání drog je zhruba na stejné úrovni u bílých jako černých obyvatel, existuje značný rozdíl mezi jejich potíráním u obyvatelstva „většinového“ (t.j. bílého) a afroamerického. Ze zpráv vyplývá, že výkon práva se v tomto ohledu soustřeďuje převážně na nízkopříjmové městské oblasti a spočívá hlavně v zatýkání a odsuzování k vězeňským trestům.

Vražedné násilí, související s užíváním cracku, které v 80-tých letech bylo důvodem zesíleného boje proti drogám, od té doby značně pokleslo a následně oslabilo strategii tohoto boje, jenž u mnohých Afroameričanů vyvolával nedůvěru vůči soudnictví. V roce 2006 se počet osob zatýkaných v souvislosti s potíráním drog vyšplhal na 1,89 milionu z 1,85 mil. o rok dříve a 581-tisíc v roce 1980. Přitom u více než 4 z 5 zadržených se tak stalo pro vlastnictví zakázaných drog, nikoli pro jejich prodej nebo výrobu. (U 4 z 10 to bylo kvůli mariuaně.) Zpráva Human Rights Watch uvádí, že pravděpodobnost být odsouzen pro porušení protidrogových zákonů je u dospělých černochů dvanáctkrát vyšší než u dospělých bílých.

Dvě třetiny zadržených pro porušování zákona v tomto ohledu byli sice v roce 2006 běloši a 33 % černí, jenže ti představují v celé populaci pouze 12,8 %. (Z mapky, připojené k uvedené zprávě, vysvítají značné rozdíly tohoto nepoměru v jednotlivých státech Unie: zatímco průměr za celé USA je 10,1 černochů proti 1 bělochovi, v Missouri je to 2,7 : 1, ale v Texasu, Kalifornii a Minnesotě 20 : 1 a ve Wisconsinu 42,4 : 1.)

Srovnání s ostatním anglosaským světem

Někteří badatelé uvádějí, že anglosaské země mají všechny vyšší podíl uvězněných než státy jiné. Michael H. Tonry napsal v minulém roce v knize Zločin, trest a politika ve srovnávací perspektivě : „Není sice vůbec jasné, co v anglosaské kultuře způsobuje, že země, v nichž se mluví převážně anglicky, jsou náchylnější k vyšším trestům, ale je to fakt. Možná to souvisí s ekonomikou, jež je kapitalističtější a politickou kulturou, která je méně sociálnědemokratická než jsou ekonomiky a kultury většiny evropských zemí.“ A Tonry dodává: „Anebo to možná souvisí s protestantstvím, jež má silně kalvinistický podtext, který měl dlouhodobý vliv.“

Jistou roli sehrává, míní mnozí, také americký „charakter“ – spoléhání na sebe sama, nezávislost, odsuzovačnost. „Amerika je poměrně přísné místo, kde se klade velký důraz na osobní odpovědnost,“ soudí například profesor Whitman z Yale. „Tento postoj se odrazil v posledních 30-tých letech v americkém soudním systému.“

Kontrastem jsou oproti tomu francouzsky mluvící země. Ty mají, tvrdí Michael H. Tonry, „poměrně mírnou represívní politiku.“ Třeba ovšem dodat, že politika ukládání trestů není v USA nijak monolitní. Marc Mauer z uvedeného výzkumu Sentencing Project říká: „Minnesota se podobá spíš Švédsku než Texasu.“ (Švédsko má ve vězení 80 osob na 100-tisíc obvatel, Minnesota asi 300, Texas téměř tisíc. Nejnižší podíl vykazuje ve Spojených státech Maine – s 273, nejvyšší Louisiana s 1 138 vězni na 100-tisíc obyvatel.)

Je však téměř mimo diskusi, že výjimečně vysoký podíl vězněných má velký vliv na zločinnost. Paul G. Cassell, bývalý federální soudce a autorita pokud jde o ukládání trestů, napsal v právnickém časopise Stanfordské university Stanford Law Review: „Jak bychom mohli očekávat, můžeme důvodně hovořit o tom, že méně Američanů se nyní stává oběťmi trestných činů díky přísnější politice vůči zločinu.“ Statistika ministerstva spravedlnosti ukazuje, že v letech 1981 – 1996 v USA riziko trestu vzrostlo, kdežto v Anglii kleslo. Míra zločinnosti pochopitelně naopak klesla ve Spojených státech a stoupla v Anglii. „Tato čísla,“ napsal Cassell, „by měla vést k zamyšlení, než příliš rychle usoudíme, že evropské tresty jsou přiměřené.“

Jiní pozorovatelé jsou ještě rozhodnější. „Je jednoduchá pravda“, napsali Kent Scheidegger a Michael Rushford z Nadace kriminálního práva (Criminal Justice Legal Foundation) v časopise The Stanford Law and Policy Review, „že věznění působí. Uvěznit zločince na delší dobu snižuje podíl zločinnosti. Přednosti takového postupu dosud převyšují náklady.“

Opačný příklad je však možno uvést ze „severu“ – z Kanady. „Růst a pokles kanadské míry zločinnosti probíhal po 40 let v těsné paralele s americkou“, konstatoval vloni Michael H. Tonry. „Ale podíl vězňů zůstal stabilní.“

Někteří specialisté – v USA i mimo ně – poukázali na překvapivé vysvětlení vysokého podílu věznění ve Spojených státech: na demokracii. Většina soudců a státních zástupců v jednotlivých státech USA je totiž volena, je tudíž velmi citlivá vůči veřejnému mínění, jež je – jak dosvědčují výzkumy – obecně nakloněno přísnému postupu vůči trestným činům. Jinde ve světě působí v justici profesionálové, kteří jsou státními zaměstnanci a jsou tak více imunní vůči populárním požadavkům na tužší tresty.

Profesor James Q. Whitman , který prostudoval Tocquevillovo dílo o amerických věznicích, byl dotázán, co je příčinou kvapně rostoucí vězeňské populace v USA. „Bohužel, do velké míry je odpovědí demokracie – právě to, o čem hovořil Tocqueville. Máme vysoce zpolitizovaný systém trestní justice.“

Zveřejněno s laskavým svolením slovenského politicko - společenského týdeníku SLOVO

                 
Obsah vydání       7. 7. 2008
7. 7. 2008 Ženy v ČR asi už brzo udělají revoluci, zatím točí velmi dobré filmy Jan  Čulík
7. 7. 2008 Amerika a její Návštěvníci Ema  Čulík
7. 7. 2008 America and her Visitors Ema  Čulík
7. 7. 2008 Smutek paní Šnajderové -- neuvěřitelná esence trapnosti Jan  Čulík
5. 7. 2008 Lidská společnost není k žití? Jan  Čulík
7. 7. 2008 Kvůli radaru 20 hektarů lesa padne, 85 hektarů prořídne, přiznal Bursík Štěpán  Kotrba
7. 7. 2008 Týden.cz: Studie o radaru jsou nepřesné, přiznal Bursík
7. 7. 2008 Setká se ministryně Riceová se zástupci iniciativy Ne základnám? Vladislav  Černík
7. 7. 2008 8. 7.: Podpis smlouvy, kterou občané nechtějí
7. 7. 2008 Od úžerníků k nadnárodním firmám Jakub  Polák
7. 7. 2008 Nesvoboda na úvěr Linda  Sokačová, Ondřej  Slačálek
7. 7. 2008 Dva filmy, které se moc nepovedly, a jedna dobrá francouzská "komedie" Jan  Čulík
7. 7. 2008 ČSSD: Stavba amerického radaru v Brdech je krokem nelegitimním a nebezpečným
6. 7. 2008 Jakubiskova Bathory: Typický "euroentertainment" Jan  Čulík
7. 7. 2008 Letní motiv Petr  Hrbáč
7. 7. 2008 Bez komentáře
6. 7. 2008 Pronikání do složitostí registračního systému Jan  Čulík
5. 7. 2008 Agresivní politika hotelu Thermal je zaměřena proti ženám
5. 7. 2008 Stručný pozdrav z Karlových Varů Jan  Čulík
4. 7. 2008 Jsou za odporem české veřejnosti proti radaru v Brdech ruské a arabské peníze? Jakub  Rolčík
7. 7. 2008 Kursk - 65 let od bitvy, která rozhodla o porážce Německa Richard  Seemann
7. 7. 2008 Prosazení Václava Klause byl moudrý krok Štěpán  Kotrba
7. 7. 2008 Je Amerika darebácký stát? Štěpán  Steiger
4. 7. 2008 Immanuel Wallerstein: Když se tvrdí hoši rozhodnou být diplomaty Immanuel  Wallerstein
4. 7. 2008 Polsko odmítlo nabídku USA na raketovou základnu
4. 7. 2008 Jak Cizinecká policie v Praze bojuje proti cizincům
4. 7. 2008 Imigrační politika státu není věcí Cizinecké policie Milan  Daniel
4. 7. 2008 Fronty před cizineckou policií jako odvrácená strana otevřené náruče Štěpán  Kotrba
5. 7. 2008 Tato xenofobie není přijatelná - ale dělejte si, co chcete, ovšem otevřeně Jan  Čulík
6. 7. 2008 Imigrace Petr  Wagner
7. 7. 2008 Triumf stredovekej mysle Philip  Ball
7. 7. 2008 Prognóza Gazpromu: Evropa bude kupovat plyn za 500 USD
7. 7. 2008 Věcně o nevěcnosti: když se kýč schovává za morální imperativ Zdeněk  Vyšohlíd
7. 7. 2008 Znovu o Palestincích a Izraelcích Pavel  Urban
7. 7. 2008 Vzdělaní a lopaty
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008