Arogantní a samolibé sektářství představuje extrém opačný. Oba tyto přístupy, ve své podstatě totalitní, mají přirozeně mnoho společného - neochotu vést jakýkoli dialog, přesvědčení o vlastní vyvolenosti a skryté či zjevné opovržení vůči všem, kteří zastávají jiný názor. Jsem v pokušení se v tomto směru rozepsat o svých osobních zkušenostech s letničními křesťany (o kterých je zmínka ve výše uvedeném příspěvku), ale to by bylo na samostatný článek.

Dnes hýbou společností jiné věci, například zmíněná kuřimská kauza týraných dětí. Při pohledu na jejich utrpení se mi velmi příčí zabývat se úvahami, zda se odehrávala v nějakém skutečně autentickém náboženském kontextu či nikoli. Ale dovedu si představit, že určité rysy této kauzy mohou někomu připomenout například drastické zasvěcovací rituály primitivních kmenů či tajných sekt v minulosti. Jsem však toho názoru, že se jedná jen o zdánlivou podobnost. Například jeden z hlavních rozdílů spočívá v tom, že tradiční zasvěcovací rituály se netýkaly dětí, ale mladých mužů a dívek, kteří bývali jejich prostřednictvím přijímáni mezi dospělé a na tento přechod byli obvykle dlouhodobě připravováni. Samotný rituál pak obvykle trval hodiny, nejvýše dny. U tajných náboženských sekt a společností se jednalo o obdobné přijímání dospívajících či dospělých neofytů mezi zasvěcené. Jakkoli jsou i tyto praktiky často velmi kontroverzní, na metodickou brutalitu kuřimské kauzy obvykle nemají. A tak nás v souvislosti s tím, co se dělo v Kuřimi napadá jiná náboženská, resp. rituální analogie, ta nejodpornější možná: lidské oběti. U těch se "obzvláštní oblibě" těšily právě děti. Nedejme se mýlit, že tentokrát nikdo nezemřel. Situace, kterým byly vystaveny k tomu zřejmě neměly daleko a následky si ponesou po celý život.

Za tím vším se však vynořuje otázka, která je možná ještě znepokojivější: Proč poslední dva roky věnují média této a podobným kauzám tak dlouhodobou, až zvráceně soustředěnou pozornost? Proč se najednou objevují celé zástupy šílených Priklopilů, sester Mauerových, Fritzlů a podezřelých náboženských vůdců? Ať už se jedná o sekty z ruských jeskyň, americké Mormony nebo tyranského důchodce z Brna. Je to jenom tím, že se toho provalilo víc najednou? Nebo nám mají tyto kauzy ilustrovat, jak je vlastně samotný institut rodiny, zahrnující rodinné soukromí, bez dohledu dobrotivého státu podezřelý! O nezávislých náboženských společenstvích ani nemluvě. Není bez zajímavosti, že podobná démonizující pozornost médií byla před několika lety věnována drastickým útokům psů, zejména na děti. Dnes máme povinné čipování psů. Ale to je zajisté jen náhoda...