9. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 6. 2008

Ústavněprávní analýza rizik přistoupení ČR k "Lisabonské smlouvě"

Bude možné domáhat se práva podle protektorátních předpisů a rozsudků, padnou-li "Benešovy dekrety"?

Jako ústavní právník se Lisabonské smlouvy obávám. Neboť dovršuje zakotvení nadvlády velkých států, jako je např. Německo, nad evropskými státečky, jako je např. ČR. A to po dosažení jejich nadřazenosti ekonomické, politické, mediální, vojenské, konečně i v rovině ústavněprávní.
J. Kuba: Uhl a jeho "Svatováclavská orlice" ZDE

"Jsou to dekrety prezidenta republiky, kterých kdyby nebylo, tak by se úprava veškerých právních poměrů na území Čech a Moravy, zmrzačeném odtržením našeho pohraničí, v době od 16. 3. 1939, resp. od 30. 9. 1938 do 4. 5. 1945, řídila tím, co nám Německo zločinně vnutilo, počínaje tzv. "Mnichovskou dohodou"."

Nemám k dispozici autentický, a zřejmě ani úplný text "týmu právních expertů poslankyně EP" Jany Bobošíkové z dubna tohoto roku. Seznámil jsem se než s tím, co zveřejnil v článku "Lisabonská smlouva ohrozí majetkové jistoty občanů ČR" ze dne 27.5.2008 v BL Štěpán Kotrba. A to pod označením "Právní studie k možnému prolomení Dekretů prezidenta Beneše v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU". Jde o problém, na který již v deníku Právo dne 21.1.2008 upozornil jiný europoslanec, Vladimír Železný. Stručně řečeno, v obou případech jde o upozornění na jedno z rizik, které pro nás vyplývá z textu "Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy".

Oba europoslanci upozorňují na dikci článku č. 17, odst.1 „Právo na vlastnictví“ Listiny základních práv Evropské unie, která se stane přijetím „Lisabonské smlouvy“ právně závaznou o síle zakládajících smluv:

„Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku, s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.“

A protože účinnost této normy není omezena věcně ani časově, tak v lednu t.r. europoslanec Železný upozorňoval na možnost jejího využití k podávání restitučních žalob na vydání majetku, konfiskovaného na základě tzv. „benešových dekretů“.

Materiál „týmu právních expertů poslankyně EP“ Jany Bobošíkové z dubna t.r. Železného obavy rozšířil o riziko právní interpretace a aplikace zmíněné normy Soudním dvorem EU. Nelze totiž vyloučit, že tento soud se ve svém rozhodování bude vázat judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, kterou byly na základě evropské „Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod„ zamítnuty žaloby de facto na zrušení zmíněných dekretů.

Potud nelze uplatněným námitkám obou europoslanců upřít pověstné „racionální jádro“. Z advokátní praxe v restitučních kauzách mohu jen potvrdit, že i pouze nepatrná možnost uplatnění nároku, naznačená v textu právní normy, povzbuzuje k podání žalob, nedůvodných již na první pohled.

Nutno tak ocenit, že oba europoslanci se snaží alarmovat veřejnost před určitými konsekvencemi tzv. Smlouvy o fungování EU ve znění Lisabonské smlouvy“. Při jejímž vytváření se po odmítnutí euroústavy „vůdčí role zhostila Spolková republika Německo, která předsedala Radě EU v první polovině roku 2007“, jak to komentuje ve své předmluvě k Lisabonské smlouvě Tomáš Boček, ředitel odboru komunitárního práva MZv ČR, vydané Odborem informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky.

A zároveň varovat před českou politickou scénou i zdejšími médii, která tento fatální dokument buď přecházejí mlčením, anebo podporují jeho přijetí.

Namísto permanentní diskuse o tomto více jak pětisetstránkovém konglomerátu mnohdy i nehomogenních principů, algoritmů a poloalgoritmů, zásad a „skoroprincipů“. Některých zřetelných, jiných mlhavých. A tak předurčeného k účelovému výkladu a aplikaci institucemi fakticky ovládanými především národy, jenž budou těžit ze své početní převahy.

Neboť se z textu jeví, že „Lisabonská smlouva“ proti předchozí „Smlouvě o Ústavě pro Evropu“ již nesměřuje jen k tomu, aby se malé státy rozpustily v „unii“. Ale jde dále. Negarantuje totiž, že se malé národy „Unie“ po rozpadu jejich států de facto rozpustí v etatistické organizaci podřízené zájmům a vůli nejpočetnějších evropských národů.

Neurčitost, mlhavost a „mnohovýznamovost“ textu „Lisabonské smlouvy“ tak nasvědčuje, že po jejím přijetí bude její obsah dále krystalizovat.Až se vyhraní do podoby již zcela přímočarých, kogentních norem, jenž přinesou transformaci současného přechodového stavu „evropského soustátí“ v mocensky jednolitý, autoritativní státní útvar, samozřejmě s již standardní ústavou.

Občané, kulturně a politicky "znegramotnělí" mohutnou odnárodňovací kampaní od roku 1990, a zaneprázdnění každodenním zápasem o existenční přežití, se tomu – s výjimkou několika odvážných intelektuálů – bez větších problémů přizpůsobí.

Snad jen Němci se nám jako za časů monarchie nebudou posmívat, že jsme opět národem služek a čeledínů. Neboť ti už byli dnes nahrazeni „au pair“ a samostatně hospodařícími rolníky...

Potvrdí se tak Žirinovského prognóza (či informace?) z počátku devadesátých let, že Češi jako národ do dvaceti let zmizí, čeká nás osud Lužických Srbů ?

Proti naznačenému směřování „Lisabonské smlouvy“, z jejíhož přijímání jsou vyřazeny národy hlasující v referendu, a mají ji přijmout parlamenty manipulované „pátou kolonou“ tzv. „proevropských“ politiků, je opět se aktuálně vynořující ohrožení platnosti tzv. „benešových dekretů“ téměř podružnou záležitostí.

Nicméně proti tomu, na co Bobošíková a Železný upozorňují, je nezbytné reagovat.

Hypotetickou možnost nabízí řízení o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a čl. 49 Ústavy s ústavními zákony. Iniciovat ho může, podle ust.§ 71a, odst.1, písm.d) zák.č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu v plat.znění, prezident republiky, a to od okamžiku, kdy mu bude mezinárodní smlouva předložena k ratifikaci. V odůvodnění takového návrhu musí být samozřejmě specifikovány důvody nesouladu. V daném případě možností destabilizace ústavních základů ČR, pokud by mohly být normy obsažené v „Listině základních práv Evropské unie“ zneužity ke zrušení Dekretů presidenta republiky.A doplněného o návrh řešení, které by bylo ústavní pojistkou jejich zrušení.

Zdůrazňuji dekretů prezidenta republiky jako celku. Tj. všech čtyřiačtyřiceti dekretů z prvního dekretálního období od července 1940 do dubna 1945, plus dekretů druhého období, tj. od č. 1/1945 Sb. do č.143/1945 Sb.

V této souvislosti musím ve svém výkladu odbočit.

Jedním z výsledků letitých útoků Sudetoněmeckého landsmanšaftu je, že si jejich obhájci nechali vnutit ztotožnění tzv.“Benešových dekretů“ především se třemi z nich. A to s dekretem č. 5/1945 Sb., č. 12/1945 Sb. a č.108/1945 Sb.

Právě to také vytýkám reakci Železného a Bobošíkové. Neboť pokřik, že nás jejich zrušení zasáhne vlastně jen v rovině vlastnické povzbuzuje landsmanšaft v jeho volání, že Benešovi se jednalo než o jejich majetek.

Vinu na uvedeném přístupu ale nenese jen tlak ze sudetoněmecké strany. Češi by totiž také měli znát svoje dějiny.

Má-li být pochopena příčina vzniku a poslání „dekretů“, nutno začít s textem tzv. „Výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava ze dne 16. března 1939.“

Konkrétně s ust. čl.II, odst. 1, podle něhož se „obyvatelé Protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají... říšskými občany“. A jsou, podle ust. § 2, odst. 3 zákona o říšském občanství „jedinými nositeli v zákonech stanovených plných politických práv“.

Zatímco Češi se podle ust. čl.II, odst. 2 „Výnosu Vůdce“ stali jen „ostatními obyvateli Čech a Moravy“, a ve srovnání s Němci nebyli nositeli plných politických práv. Podotýkám, že politickými právy se rozumí taková, která umožňují občanu spolurozhodovat o svém osudu ve společnosti.

Češi tak byli na území Čech a Moravy deklasováni na – nikoliv ani občany - nižšího řádu než Němci.

A jak to bylo s jejich situací v běžném právu ?

Základ právního řádu „Protektorátu“ vytyčovalo jednak ust.čl.XII, podle něhož zůstávalo v účinnosti „právo platné do té doby v Čechách a na Moravě, pokud neodporovalo smyslu převzetí ochrany Německou říší.“

A jednak ustanovení čl.XI, odst.1, podle něhož „Říše byla oprávněna vydávati právní předpisy s platností pro Protektorát“.

Nutno však zdůraznit, že v oblasti legislativy a jurisdikce byli Češi především podřízeni Hitlerovu satrapovi v Čechách, kterým byl podle ust. čl.V, odst. 1 tzv. „říšský protektor“, jakožto „zastánce říšských zájmů“, a jmenovaný „Vůdcem“.

Ten byl v protektorátu podle ust. čl.V, odst. 5 skutečným zákonodárcem, správním orgánem a soudcem v jedné osobě, neboť, cit. : „Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a právoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li Říšský protektor námitky.“

Hitlerův „Výnos“ v ústavněprávním významu založil na našem území právní diskontinuitu s právním řádem ČSR, založeným na ústavě z roku 1920, a kterou vlastně nahradil.

Jsou to tudíž dekrety prezidenta republiky, kterých kdyby nebylo, tak by se úprava veškerých právních poměrů na území Čech a Moravy, zmrzačeném odtržením našeho pohraničí, v době od 16.3.1939, resp. od 30.9.1938 do 4.5.1945, řídila tím, co nám Německo zločinně vnutilo, počínaje tzv. „Mnichovskou dohodou“.

A čeho by se bylo možné i dnes soudně dovolávat, tak jako i zmíněného Hitlerova „Výnosu“.

Ústavněprávní reakcí se tak stal dekret č.11/1944 Sb. z 3.8.1944o obnově právního pořádku“, který je tak i jádrem a smyslem dekretů prezidenta republiky jako celku.

Jeho cílem nebylo pouze nastolení pořádku po osvobození. Ale především definovat kontinuitu a diskontinuitu československého právního řádu v období nesvobody, tj. od 30.9.1938 do 4.5.1945. Což také učinil v čl.1, odst. 1, podle něhož „právní předpisy  ČSR, vydané  do  29.9.1938  včetně,  pocházejí  ze  svobodné vůle lidu a jsou československým právním řádem. 

A dále, za jeho součást uznal dekrety vydané podle § 2 dekretu č. 2/1940 Sb. o prozatímním výkonu moci zákonodárné, ale nota bene za předpokladu jejich dodatečného schválení Národním shromážděním. Či-li tzv. ratihabicí. Tím byl také zohledněn princip, podle něhož normotvorná činnost exilové vlády byla podřízena vůli lidu, podle ústavy z roku 1920 jediného zdroje veškeré státní moci. K tomuto aktu také došlo ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. z 28.3.1946.

Naproti tomu, podle odst. 2 cit.ust., předpisy  vydané  v době nesvobody, „nejsou součástí československého právního řádu.“

Podle dekretu č.11/1944 Sb. rozhodnutí  soudů a veřejné správy, vydaná  v době  nesvobody, bylo možné podle čl.6, odst.1 na návrh účastníků zrušit nebo změnit.A to ve lhůtě dvou let od konce doby nesvobody, a v případech kdy

1) byly vydány podle předpisů odporujících demokratickým zásadám československé Ústavy;
2) rozhodnutí směřovala k cíli zakázanému čs. právem;
3) bylo jedné straně pro mimořádné poměry ztíženo či znemožněno řízení.

Za nicotné od samého počátku byly prohlášeny rozsudky za činy, které nebyly trestné podle čs. práva. Pokud trest jimi uložený byl přísnější než stanovilo čs. právo, mohl být změněn tak, aby odpovídal čs. právu.

Konečně, podle čl.10, odst.1 také bylo možné na návrh zrušit rozsudek, či správní rozhodnutí, uložené v době nesvobody za skutek trestný podle československého práva, jestliže byl čin  spáchán   s  úmyslem přispět  k osvobození Československa. 

Pokud by se naplnilo riziko, na které naposledy razantně upozorňuje europoslankyně Bobošíková, a Soudní dvůr EU by měl o dekretech prezidenta republiky na základě žalob domáhajících se jejich zrušení ve vazbě na čl. 17, odst.1 „Listiny základních práv Evropské unie“ jednat, nezbylo by než se proti nim bránit naznačenými argumenty.

A doufat v dnes tak proklamovanou spravedlnost eurounijní soudní moci...

JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba, CSc. vyučuje předměty Stavební a bytové právo, Ústavní právo a státověda na katedře veřejné správy Právnické fakulty v Plzni, působí jako samostatný advokát. Byl členem konzultativního týmu právníků prezidenta Václava Klause.

dopis Jany Bobošíkové předsedovi vlády ČR Mirkovi Topolánkovi ZDEDOC

projev předsedy vlády Spolkové země Bavorsko Gunthera Becksteina 11.5.2008 ZDE
projev poslance EP, mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndta Posselta 10.5.2008 ZDE
projev poslance EP, mluvčího Sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndta Posselta 11.5.2008 ZDE
projev spolkového předsedy Sudetoněmeckého krajanského sdružení Franze Panyho ZDE

Lukáš Petřík, EURO, 2. 4. 2008 Bobošíková: Eurosmlouva zpochybní Benešovy dekrety ZDE

STUDIE Konference hlav států Evropského parlamentu z října 2002: Prof. Dr. Dres. h.c. Jochen A. Frowein, Heidelberg; Prof. Dr. Ulf Bernitz, Stockholm; Rt. Hon. Lord Kingsland Q.C. - Právní posouzení Benešových dekretů a přistoupení České republiky k Evropské unii PDF

                 
Obsah vydání       9. 6. 2008
9. 6. 2008 Čeští učitelé angličtiny často nejsou schopni s nikým vůbec hovořit anglicky Fabiano  Golgo
9. 6. 2008 Czech English teachers often are not able to carry a conversation in English... Fabiano  Golgo
9. 6. 2008 Naprosté selhání Moravce a Vesecké Boris  Cvek
9. 6. 2008 OVM: Vesecká vyhrožuje Zeleným Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Reportáž TV Nova se nezakládala na pravdě
9. 6. 2008 Vláda by měla podat demisi a dovést zemi k volbám Boris  Cvek
9. 6. 2008 Výzkumný projekt o roce 1989 - hledáme padesátníky a šedesátníky
9. 6. 2008 Izrael se pokusil zpochybnit výrok svého ministra o nutnosti vojenského úderu proti Íránu
9. 6. 2008 Evropou obchází strašidlo Ladislav  Žák
9. 6. 2008 Učitele by bylo zapotřebí ze škol vypráskat, ne přidávat jim na platech Jan  Čulík
9. 6. 2008 Vypráskat je nutno především tyto zoufalce Jakub  Žytek
9. 6. 2008 České školy jsou prostředím strachu, konformity a tuposti Boris  Cvek
9. 6. 2008 Dobře zakalit sekeru umí málokdo
9. 6. 2008 Vysoká škola ve mně kritické myšlení nikdy nepěstovala
9. 6. 2008 Talent není klíčový
9. 6. 2008 Stávka zaměstnanců není o kvalitě František  Řezáč
9. 6. 2008 Problém možná nejsou jen učitelé, ale cíle vzdělávání Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Štěpán Kotrba nerozumí potřebám moderní společnosti Jan  Čulík
9. 6. 2008 Učitelé, jejich bídné platy a hra na demokracii
9. 6. 2008 Proč se při diskusi o stávce učitelů vůbec nemluví o otřesné kvalitě českého školství? Jan  Čulík
9. 6. 2008 Marihuana způsobuje poškození mozku
9. 6. 2008 Lisabonská smlouva hrozí masivním obejitím Benešových dekretů Jan  Zeman
9. 6. 2008 Klaus: Zůstane EU i po ratifikaci Lisabonské smlouvy mezinárodní organizací? Václav  Klaus
9. 6. 2008 Bude možné domáhat se práva podle protektorátních předpisů a rozsudků, padnou-li "Benešovy dekrety"? Jaroslav  Kuba
9. 6. 2008 Rakouští lékaři pokračují v boji proti zdravotní reformě Richard  Seemann
9. 6. 2008 Do války, k smrti, a to ne rukou nepřítele, anebo Vinna nejsou antidepresiva, vinni jsou politikové Uwe  Ladwig
9. 6. 2008 Medvěděv se začíná prosazovat v SNS
8. 6. 2008 Jak na českou "supermodelku" Evu Herzigovou udělal dojem film Nepohodlná pravda
8. 6. 2008 Lidové noviny jako Blesk Bohumil  Kartous
7. 6. 2008 Amerika šokována cenou ropy a bezprecedentním růstem nezaměstnanosti
6. 6. 2008 Cenu ropy vyhánějí nahoru investoři v důsledku právní mezery v americkém zákonodárství
9. 6. 2008 Schwarzenbergův zájem o lidská práva pouze účelovou pózou? Kateřina  Konečná
6. 6. 2008 Od smrtelně vážného k frašce Ivo  Šebestík
7. 6. 2008 Čeští vojáci nechtějí do války v Afghánistánu Štěpán  Kotrba
9. 6. 2008 Topolánek přestřelil: NE radaru a americké základně řeklo 68% občanů
9. 6. 2008 Žádné hrůzy v českých nemocnicích, naopak, dostalo se mi profesionální péče
9. 6. 2008 Lesk a bída učitelstva Pavel  Táborský
9. 6. 2008 ■ ■ ■ Jiří  Staněk
6. 6. 2008 Forward: Zkorumpovaného Olmerta nahradí ministryně zahraničí Cipi Livni
6. 6. 2008 Všichni občané budou mít zákonný přístup na plavání zadarmo
6. 6. 2008 To se mi snad jenom zdá...! Jan  Neoral
6. 6. 2008 ČLK: Ministerstvo s lékařskou reprezentací nejedná. Kdo má jiný názor, ten je ministrem označován za nepřítele
6. 6. 2008 Trpká léčba konopím Bushka  Bryndová
6. 6. 2008 Jak dál při energetické nedostatečnosti Jindřich  Kalous
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008

Evropská ústava a Lisabonská smlouva RSS 2.0      Historie >
9. 6. 2008 Klaus: Zůstane EU i po ratifikaci Lisabonské smlouvy mezinárodní organizací? Václav  Klaus
9. 6. 2008 Lisabonská smlouva hrozí masivním obejitím Benešových dekretů Jan  Zeman
9. 6. 2008 Bude možné domáhat se práva podle protektorátních předpisů a rozsudků, padnou-li "Benešovy dekrety"? Jaroslav  Kuba
31. 5. 2008 Chceme společnost solidárnější. Společnost, ve které má každý právo na svou šanci a příležitost. Jiří  Paroubek
27. 5. 2008 Lisabonská smlouva "ohrozí majetkové jistoty občanů ČR"   
27. 5. 2008 Lisabonská smlouva: O co větší ticho na povrchu, o to větší šramot pod pokličkou   
28. 4. 2008 Senát si není jist Lisabonskou smlouvou a jejím souladem s Ústavou ČR Jan  Zeman
28. 4. 2008 Žádost o posouzení souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR   
24. 4. 2008 Bobošíková kritizuje Evropskou unii Jana  Bobošíková
14. 4. 2008 Zmluva a mluva Michal  Polák
25. 3. 2008 Lisabonská smlouva v Parlamentu - upřesnění   
23. 3. 2008 Konsolidované znění Lisabonské smlouvy si zájemci mohou stáhnout z internetu   
12. 3. 2007 Iniciativa za Evropské ústavodárné shromáždění   
25. 1. 2007 Evropská ústava: jak dál? Simone  Radačičová
8. 12. 2005 Kudy ven ze slepé ulice evropské ústavní krize? Josef  Brož