Modrá bolševizace

Proti ideologickým důvodům svědčí fakt, že vznik monopolů, který by byl těžko možný dokonce i v USA, a principy řízené péče představují antiliberální princip. Dojde k likvidaci konkurence mezi zdravotnickými zařízeními a k zrušení svobodné volby ze strany pacientů.

Nejprve je nutné a korektní uvést, že autor původního článku se k němu dosud veřejně nepřiznal. Vzhledem k tomu jak je text napsán, jde o člověka, který má se zdravotními pojišťovnami určité zkušenosti a který se může bát ztráty zaměstnání na ministerstvu zdravotnictví, některém ze státních úřadů, popřípadě ve zdravotní pojišťovně. Možná, že to je i dobře, protože nelze autora jako obvykle onálepkovat a bagatelizovat. V současné době je bohužel leckdy důležitější, KDO co říká a píše, než to, CO kdo říká a píše.

Agel není anděl

Pro pochopení některých souvislostí by bylo dobré si nejdříve přečíst článek "Agel - hra Monopoly aneb konec soukromých lékařů", který jsem napsal před několika měsíci pro časopis Tempus medicorum . V něm jsem se zabýval vznikajícím řetězcem Agelu na severní Moravě. Bylo to ještě předtím než byla založena pojišťovna Agel a některé věci se tedy již posunuly k realizaci. Článek Jak ovládnout 220 miliard jde ještě mnohem dál.

Michal Sojka: Agel - hra Monopoly aneb konec soukromých lékařů ZDE

Teorie a praxe monopolu

Je „spiklenecká“ teorie o ovládnutí českého zdravotnictví možná? Údaje o osobách a soukromých subjektech z článku Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví lze ověřit z výpisů z obchodního rejstříku či z veřejných zdrojů. Sami a sobě jsou znepokojující a vedou k podezření ze střetu zájmů.

Popsané chování „kapitálu“ či pojišťoven, které mají být zprivatizovány, je pravděpodobné a logické. Nelze totiž očekávat nic jiného, než se že soukromý investor či vlastník bude snažit maximalizovat zisk. Opak by byl přeci divný a těžko uvěřitelný. Pokud bude dokonce vlastník ze zahraničí, může se stát, že až mu přestanou podmínky vyhovovat odejde. Dokonce v extrémním případě mu může být zcela lhostejný osud českého zdravotnictví, zdravotníků i pacientů. Zde se objevuje zásadní otázka, na kterou si musí každý člověk odpovědět: Je zdravotnictví veřejná služba, nebo prostý trh, na němž se dá vydělávat? Nebo jinak: Chceme zdravotnictví evropské nebo americké?

Země Evropské unie se kloní k názoru, že pilířem je veřejná služba, postavená na povinném solidárním zdravotním pojištění. Zároveň ale jde o službu, která musí být těm, jež jí poskytují, dobře zaplacena. Opakem je zdravotnictví USA s desítkami miliónů nepojištěných lidí a s pojišťovnami, které vydělávají neskutečné peníze a přitom (nebo právě proto) odmítají pojistit nemocné, a tedy nákladné pacienty, nebo hledají důvody proč odmítnout pojištěnému pacientovi proplatit léčbu. Americké zdravotnictví je nejdražší na světě, ale jeho výsledky podle měřitelných kritérií tomu vůbec neodpovídají. Mimochodem: v mnoha parametrech je české zdravotnictví, které prý „potřebuje radikální reformu“, lepší než americké. A to za měně než poloviční podíl HDP pro zdravotnictví (14% v USA a 7 % v ČR)!

Evropský socialismus

Evropské zdravotnictví je z tohoto pohledu více sociální, ale nelze ho jednoznačně označit za levicové. Jde o mozaiku, jejíž jednotlivé součásti můžeme popsat tu více jako „pravicové“, tu naopak. Dokonce to ani nesouvisí s tím, jakou vládu daný stát má. V dlouhodobě sociálně demokratickém Švédsku je dosti značná spoluúčast. Naopak britské zdravotnictví je postaveno na jedné „pojišťovně“, tzv. Národní zdravotní službě, což by šlo označit za jev spíše levicový.

Evropa se tedy spíše než ideologií řídí zdravým rozumem a zájmem občanů. Většinou se tedy nediskutuje o faktu, že peníze vybrané na zdravotním pojištění jsou veřejné a musí s nimi být zacházeno transparentně. Objem financí pro zdravotnictví je omezený (v původních patnácti zemích EU většinou výrazně vyšší než u nás). Proto jsou jak pojišťovny, tak většina nemocnic v režimu non for profit organizací, aby nebylo možné veřejné peníze vyvádět mimo systém. Český termín „neziskové“ je zavádějící, protože ony zisk tvoří, ale musí být realizován uvnitř. U nás podobný systém non for profit organizací ještě ani nebyl pořádně zaveden a už se má demontovat.

Pravda je, že hospodaření zdravotních pojišťoven a nemocnic dosud vzbuzovalo pochybnosti. Svědčí o tom např. zpráva parlamentní komise, která šetřila hospodaření VZP, nebo asi 5 let stará studie porovnávající náklady různých nemocnic, v níž se popisují až desetinásobné rozdíly v množství peněz zaplacených za stejnou službu (např. úklid atd.).

Parlamentní vyšetřovací komise, která se zabývala hospodařením Všeobecné zdravotní pojišťovny, poskytla 26. 4. 2006 poslancům své závěry. Z nich vyplývá, že hlavní díl na dluhu VZP nese neochota a neschopnost politiků domluvit se na jasných pravidlech fungování zdravotnictví.

Právo 27.4.2006: Závěry komise k Všeobecné zdravotní pojišťovně

Nedostatek světla v tunelu

Tvrzení, že soukromý vlastník bude lepším hospodářem u nás ale také neplatí. Již bylo vytunelováno několik nemocnic. Posledním známým případem je nemocnice v Karlových Varech. Urychlená změna, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví, nás vzdálí od Evropy a může dojít k tomu, že s vaničkou vylijeme i to pověstné dítě, v tomto případě tradiční hodnoty evropského zdravotnictví. Vzhledem k tomu, že návrhy reformy zdravotnictví (věcné záměry zákonů a dosud známé „nulté“ verze jejich paragrafovaných znění) obsahují neskutečné množství mezer a chyb, představujících „bezpečnostní“ rizika, může nám být i USA jen vzdáleným cílem. Kde se ocitneme, nevím. Možná směřujeme na východ.

Pikantní totiž je, že se na Julínkově reformě podílejí „experti“ ze Slovenska, kteří stáli u zrodu reformy zdravotnictví ministra Zajace a kteří po jejím krachu přes Maďarsko „přesídlili“ k nám. Takže nepřekvapí, že Julínkovy návrhy v mnohém kopírují kroky svého slovenského ex-kolegy. A právě zkušenost našich východních sousedů by měla být pro nás mementem. Transfery majetku, zisky pojišťoven při deficitu celého systému, ovládnutí zdravotnictví jednou finanční skupinou, exodus zdravotníků díky špatným podmínkám, zhoršení léčby pro pacienty – o tom všem mluví slovenští zdravotníci. Slovenští kolegové nás na všech konferencích a setkáních varují, abychom si z nich nebrali příklad.

Rád bych se v úmyslech týmu Tomáše Julínka mýlil. V tom případě bych ale očekával ze strany ministerstva zdravotnictví velmi věcnou a jasně odmítavou reakci na řízenou péči v ČR. Očekával bych i mnohem větší pokoru a rozvážlivost. Diskuse o změně systému zdravotnictví v Holandsku trvala dvacet let a byla k ní potřeba širší politická shoda. Spěch a arogance, s jakou jsou české ministerské návrhy prosazovány, jenom podporují spiklenecké teorie. Které ovšem nemusí být ani tak spikleneckými teoriemi, ale třeba jen detailními analytickými zprávami experta ekonomické kontrarozvědky.

Autor je vedoucím tiskového oddělení České lékařské komory

mezititulky redakce

DOKUMENT: Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví ZDE

Článek náměstka ministra zdravotnictví Hroboně - reakce na dokument Jak ovládnout 220 miliard Kč v českém zdravotnictví ZDE