V tom je nové prohlášení „skutečně revoluční“, tvrdí Hollandovo stranické vedení, a na to také zvláštně upozornilo na tiskové konferenci. Nemuselo to dělat, novináři si toho všimli sami, a politicky korektní media to s uspokojením komentovala. To mohl být poslední socialistický happening. Třídní boj a revoluce ve všech oficiálních socialistických dokumentech figurovaly dodnes, nikdo ale socialisty na ulici neviděl od roku 1936. Problém je jinde.

Je veřejným tajemstvím, že tento dokument napsal bývalý socialistický uchazeč o prezidentský úřad, nyní šéf Mezinárodního měnového fondu, odpadlík Dominique Strauss-Kahn. Vedení socialistické strany dostává od nynějška příkazy přímo z vedení MMF. Dominique Strauss-Kahn je ale ekonomický jasnovidec a „varuje“, kudy chodí, že „ekonomická situace ve světě je velmi nepříznivá“, že „krize pokračuje“. „Jestli budou ceny potravin dále stoupat, statisíce lidí budou hladovět“, řekl Strauss-Kahn minulý týden.  Francouzský Blair  zatím neřekl, kde přesně budou lidé hladovět, v základních organizacích, kde Strauss-Kahn má mnoho příznivců, se začíná mluvit o tom, že vedení MMF prý „nevylučuje“, ze hladové bouře jednoho dne „přeskočí“ přes Středomoří do Evropské unie. Dokud byly hladové nepokoje jenom v Uzbekistánu a v Jemenu, Strauss-Kahnovo ultraliberální ideologické křidlo francouzských socialistů tomu nevěnovalo pozornost. Hladové nepokoje jsou ale dnes hlášeny z Maroka. A ze severní Afriky do Francie je, co by kamenem dohodil. Otázka je, proč vedení socialistické strany, jejíž ideologický šéf Dominique Strauss-Kahn dnes „nevylučuje“ hladové nepokoje v Evropské unii, se právě dnes „slavnostně   vzdává“   revoluce a třídního boje. To nespěchalo.

Bylo zajímavé pozorovat socialisty na 1. máje. Do prvomájového průvodu v Grenoblu, kam přišlo 10 000 lidí, se dostavilo 50 socialistů. Bylo to lehké spočítat. Přišli v sevřeném šiku, pod praporem a pod vedením místních šéfů ze socialistické radnice. Přišli se „ukázat“, blíží se evropské volby. S námezdně pracujícími občany, kteří na ulici nadávali na Sarkozyho, na darebácké reformy, na drahotu, lumpárny, korupci, kapitalisty a bankéře, se nemíchali, a než skončil průvod, se na pokyn místního šéfa rozprchli. Je to škoda. Shromáždění na náměstí Victora Huga potom hodně diskutovalo o globálním hladu ve světě a o tom, jakou úlohu v tom sehrál MMF a jeho dnešní „socialistické“ Strauss-Kahnovo vedení.

Vedení socialistické strany se modlí, „aby to nějak vydrželo“ do roku 2012. Doufá, že si do té doby v klidu najde toho pravého socialistického kandidáta do prezidentských voleb. Do té doby ale bude muset francouzská sekce Socialistické Internacionály udělat něco pro to, aby hladové bouře nepřelétly přes Sardinii a Korsiku do Marseille.

Autor žije a pracuje v Grenoblu, je členem levého křídla Francouzské socialistické strany a členem ČSSD