Pákistánský prezident Mušaraf tak v těchto dnech oznámil, že navrhl čínskému prezidentovi účast při výstavbě plynovodů a ropovodů na území Pákistánu. Podle jeho slov by to bylo nejkratší spojení pro Peking na dopravu těchto produktů z oblasti Středního Východu do Číny. A dodejme, že takový plynovod či ropovod by nutně musel také projít územím Tibetu a tedy vysokohorským územím, což není jednoduché.

Je zřejmé, že poptávka po turkmenském plynu velice roste – neuplyne měsíc, aby do Ašchabádu nepřijela nějaká zahraniční delegace s nabídkami na výstavbu nových plynovodů. Jen v dubnu se již uskutečnilo několik takových návštěv.

Tak začátkem měsíce tam byl podepsáno memorandum mezi Turkmenistánem a Indií o spolupráci při těžbě ropy a plynu. Podle něho má Indie dobývat plyn a dopravovat ho budoucím Transafghánským plynovodem do Indie. Kromě toho se předpokládá společná výstavba závodu na zkapalněný plyn. Tímto memorandem se možnost výstavby Transafghánského plynovodu o celkové kapacitě 30 mld m³ za rok, stává reálnější. Oficiální prohlášení Indie o připojení k výstavbě plynovodu se pravděpodobně uskuteční ještě do konce dubna.

Také EU stále pracuje na svém projektu plynovodu Nabucco, který by měl snížit závislost EU na dodávkách plynu z Ruska. Při návštěvě eurokomisařky Benito Ferrero-Waldner v Ašchabádu jí měl údajně prezident Berdymuchamedov slíbit, že pro Evropu je připraven vyčlenit 10 mld m³ plynu ročně. Otázkou ovšem je, co přesně řekl. Podle některých pramenů se vyjádřil neurčitě pouze v tom smyslu, že je připraven na široký dialog s EU na základě rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti – tak ho ocitoval místní tisk.

Jak uvádějí někteří experti, může zesilující aktivita Ašchabádu znamenat, že by mohly být v příštích letech ohroženy zájmy Moskvy v tomto regionu a ohrožen její geopolitický vliv. A výstavba nových linií plynovodů by znamenala, že by ztratila kontrolu nad vývozem plynu z tohoto regionu.

Navíc, jak známo uzavřel Gazprom dohodu se středoasijskými zeměmi, že od ledna 2009 bude odebírat plyn za středoevropské ceny. A budou-li mít tyto země k dispozici i jiné linie, budou moci daleko více diktovat ceny než dosud.

Přitom ovšem Gazprom uzavřel s těmito zeměmi dohodu o tom, že jejich dodávky budou od roku 2007 představovat 50 mld m³ ročně a v dalším období se zvýší až na 80 mld m³. Přitom Turkmenistán uzavřel s Čínou dohodu o dodávce 30 mld m³ ročně a také má dohodu s Iránem o dodávce dalších 8 a později 14 mld m³ ročně. Přitom existují projekty na výstavbu Přikaspického plynovodu přes Kazachstán do Ruska o kapacitě 30 mld m³ ročně. Je také navrhován Transkaspický plynovod o kapacitě 30 mld m³, který by měl vlastně pokračovat jako Nabucco do Evropy. Připočteme-li k těmto liniím i Transafghánský plynovod – také s kapacitou 30mld m³ ročně – pak jen Turkmenistán by měl ročně dodávat a také těžit 200 mld m³ ročně.

Taková impozantní čísla nutně narážejí na hranice reálnosti. Jednak nejsou dostatečně věrohodná data o tom, jaké jsou skutečné zásoby plynu v Turkmenistánu. Hovoří se o 8 000, ale i 20 000 mld m³. Jsou ovšem i odhady podstatně nižší - jen kolem 3000 mld m³. Přitom současná turkmenská těžba plynu je kolem 70 mld m³ a má zřejmě problémy se stabilitou těžby. V letošní zimě totiž Turkmenistán musel přerušit dodávky plynu do Iránu s tím, že musí provést neodkladné opravy, což vyvolalo velké pochybnosti o jeho spolehlivosti jako dodavatele. Vedlo to totiž k tomu, že Irán, který měl nedostatek plynu, musel zastavit své dodávky do Turecka. Dokonce i Gazprom, který tento plyn dodává na Ukrajinu svojí sítí plynovodů, musel hledat jiné zdroje dodávek.

Zásadním problémem je však to, že pro tyto projekty neexistuje dostatečná infrastruktura. Turkmenistán nemá dostatek kapacit ani pro těžbu, ani pro dopravu – závody na čištění plynu, kompresorové stanice, plynovody. V Afghánistánu se stále bojuje a stavět zde plynovod je v daných podmínkách sotva možné. Navíc zjevně nebude ani dostatek stavebních kapacit, aby bylo možné – prakticky ve stejné době – postavit tolik kilometrů plynovodních linií. Zdá se proto, že takové plány jsou zatím spíše ve stadiu úvah než v reálných projektů.

Uvedené skutečnosti a velké plány na těžbu plynu ukazují však ještě jedno – Turkmenistán se s velkou pravděpodobností stane jedním z ohnisek geopolitického střetu o zdroje surovin v příštích desetiletích. Jeho nerostné bohatství nepochybně přitáhne kapitál, který se bude chtít podílet na využití tohoto bohatství. A takové střety se někdy - jak říká klasik - odehrávají i jinými prostředky.

Индия и Пакистан переходят дорогу России ZDE