Nicméně odtrženost zejména debaty na Primě od reality mne přece jenom vyprovokovala k reakci.

Nejprve snad k Štěpánovi. Moje maminka je důchodkyně. Snaží se z důchodu podporovat svých pět vnoučat, má pocit, že to vytváří jakousi vazbu generací. Je po gynekologické operaci pro rakovinu a proto osteoporozu, má kombinovanou hyperlipidemii (snad pro laiky něco jako vyšší cholesterol), cukrovku (rodinná zátěž), vysoký krevní tlak s nejednoduchou kompenzací a navíc je alergická. Bere řadu léků a podle pana Cikrta je vlastně otrávená svými ošetřujícími lékaři. To jsem já. Bohužel to jinak neumím. Výběr léků je dost nezvratitelně dán její tolerancí jednotlivých substancí. Nebudu uvádět přesná čísla doplatků, ale pro důchodce by bylo dosti komplikované je hradit spolu s bydlením a jídlem a tak. Naštěstí není sama. Možná jí dám telefon na ministerstvo. Pan kolega Julínek a pan Cikrt jistě vědí co já ne a medicína je přece vysoce kooperativní obor.

Trochu jsem se pozastavil nad páně Julínkovou garancí dojezdu záchranky. Patnáct minut zní přesně a hezky. Pan kolega asi již dlouho záchrankou nejel. Dojezd se neřídí zákonem, ale možnostmi. Někdy jsou to minuty. Jindy s prázdnýma rukama stojíte na dálnici v zácpě a koukáte jak se raněný utopí ve vlastní krvi. Dojezd? 55 minut. Možná bude stačit zákon a zácpy tak nějak samy od sebe zmizí a uvolní cestu sanitě.

Zcela samostatný rozbor, nejspíše zdravotnicko-právně-ekonomický, by si zasluhovala privatizace daně zvané zdravotní pojištění. V naší zemi je řada zkušeností se zdravotními pojišťovnami. Vytunelování jedněch z největších, namátkou Grál, nebo Hornická velmi intenzivně varují před neuváženými kroky. Provozní náklady ve výši 4.5 procent jsou také velmi slušné navýšení. Jenom pro představu: jde o cca o deset miliard korun letos. Ovšem zejména perspektiva otevření možnosti holdingů -- plátce, poskytovatel, správce peněz - je opravdu na hranici logiky a loupežnictví. Pokud bude povinný odvod peněz od zaměstnanců plynout do pojišťovny, která bude rozhodovat o tom, co komu zaplatí ve svém vlastním zdravotnickém zařízení.... no snad jedině držet nemocným palce.

Již dnes dochází k výraznému omezení zdravotní péče správci cizích peněz (oficiálně zdravotní pojišťovny). Ne že by plátce- zaměstnanec a zaměstnavatel nebo podnikatel rozhodoval o tom kde chce utratit svoje peníze za své vyléčení, ale naopak správci rozhodují o tom komu co zaplatí, aby vyšli. Nejlépe do vánoc. Dlouhodobé pojistné plány u nás neexistují.

Dalším bodem je garance doby ošetření či operace. Tady opravdu je velmi těžké najít slušná slova. Snad použiji Cyrana -- pan ministr prostě spadl z měsíce a v reálné nemocnici již hodně dlouho nebyl. Možná na to přijme zákon. Ale kde vezme lékaře, sestry a hlavně kdo a z čeho je zaplatí?

Radši už zanechám komentářů. Již tak jsem napsal víc, než je mým zvykem. Poručíme větru, dešti. Záchranka dojede kamkoliv kdykoliv do 15 minut. Objednací doby budou garantované. Doplatky nebudou vyšší než 5 000 Kč - za rok. Lékaři a sestry budou v dostatečném počtu a všechno bude nádherné a v pořádku.

Himl laudon, nekoukal jsem na nějakou zahraniční televizi? Nebo spíš chodím každý den do práce jenom ve svém nějakém schizofrenním bludu? Anebo je to jenom žvanění lidí, co o zdravotnictví ví jenom něco z nějakých svodek a možná si o něm čtou v médiích?

Sloužím. Půjdu za nemocnými. Těm totiž na těchto řečech záleží málo. Chtějí být zdraví. Tak trochu tuším, že většina z nich ani neví kdo je to Cikrt a Julínek. A to je dobře. Až to budou vědět, ale nebudou znát svoji sestru nebo lékaře, bude mnohem hůř. Snad jedině být zdravý a bohatý.

autor je lékař, primář oddělení klinické biochemie v Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi a primář OKB v Krajské nemocnici Liberec