31. 3. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
30. 3. 2008

Wildersův film je také zrcadlem pokrytectví

Film holandského politika Gerta Wilderse se po svém uveřejnění rázem rozletěl do celého světa a postupně jej přejala spousta internetových stránek různého zaměření. V tuto chvíli film dávno zhlédlo několik milionů lidí. Reakce se očekávaně diametrálně liší, i když se po prvních reakcích příliš nezdá, že by se film jako takový stal výraznější rozdělující linií.

Málokoho však napadne pozastavit se nad tím, jak možná až moc věrohodně odráží Wildersův film určité rozpory a nevyřešené problémy, které jsou pro současnou západní společnost příznačné.

Má Wilders právo uveřejnit svůj film, který kritizuje islám? Ano. Od problémů, které soužití islámské teokratické a západní "liberálně-demokratické" kultury v Evropě přináší, nelze donekonečna odvracet pohled. Geert Wilders je vykreslován jako jeden z mála lidí, kteří nepodlehli módním trendům politické korektnosti a na rozdíl od konformní části veřejnosti nemalují realitu v růžových a optimistických barvách a nežijí v oblacích. Nakolik je toto tvrzení pravda a do jaké míry je, či není jeho film také snahou o zviditelnění vlastní osoby, resp. snahou o získání aury "ochránce západní civilizace", pro tuto chvíli není stěžejní.

Přese všechny emoce a pohoršování nad reakcemi kolem Wildersova filmu je také nastalá situace potvrzením bumerangového efektu, který se začal projevovat již s kauzou karikatur proroka Mohammeda. Žijeme v podivné době, vrcholní představitelé tzv. "západního světa" se naučili do světa vyvážet západní hodnoty a liberální demokracii, produkt, který sám doma nefunguje tak jak by si mnozí přáli, či zjevně naráží na mnohé zásadní problémy a rozpory.

Výtržnosti, násilnosti a nepokoje páchané mladými přistěhovalci v západoevropských metropolích jsou závažný jev, ať už je jejich motivem "sociální status", nebo karikatury, či Wildersův film. Není pochyb o tom, že by proti násilným akcím mělo být tvrdě zakročeno a neměla by se automaticky vylučovat ani možnost repatriace či jiného přísného potrestání těch, kdo podobné akce iniciují a podporují.

Necítíme však, že cosi skřípe, když se pouštíme do boje za svobodu slova, za karikatury a za Wildersův film a současně věnujeme nezměrné úsilí na to, rozhořčeně protestovat nad nedemokratickými praktikami jiných států, nad jejich kulturou a snažíme se jim vnucovat svůj pohled na svět, svou kulturu a své přesvědčení o nejlepším politickém uspořádání?

Kouzlem nechtěného poodhalují karikatury proroka Mohammeda, stejně jako Wildersův film roušku pokrytectví, která západní společnosti a převážně Evropě znemožňuje rovnovážný kritický pohled a tím dopředu odsuzuje jakoukoli snahu o vyřešení problému vzájemného kulturního soužití jako předem ztracenou.

Opravdu ukázkovým bumerangovým efektem se nyní vrací to, co bylo v minulosti zaseto.

Nekontrolovaná a nekontrolovatelná imigrace ve spojení s vizí evropských elit vytvořit "multikulturní společnost", vyústila v diverzi některých minoritních etnik, jejich odcizení se státu a radikalizaci náboženskými fanatiky. Neuvážená politika USA na předním východě potom nutně znamenala nejenom rozpoutání kola občanských válek například v Iráku, ale též posílení nepokojů a protizápadních nálad v Evropě, kde se pro místní muslimy stal "irácký problém" po Palestině další antizápadní mantrou. Evropa, ačkoli se kromě Velké Británie na této politice podílela v daleko menší míře, logicky narozdíl od Spojených států nese tíhu "vybití vzteku a frustrace" převážně na sobě.

Zatímco tedy mnozí převážně američtí intelektuálové hovoří o "poslání" šířit na předním východě "západní hodnoty" z bezpečí vlastních kanceláří, mnozí přední politici jejich hlasu naslouchají, hovoří o "možná staleté okupaci" a evropské státy zůstávají apatické a nejednotné. Některé současnou americkou politiku podporují, jiné vlažně, některé nikoli, v zásadě však nevěnují vážnou pozornost tomu, co se děje doma.

Najednou zde jsou statisíce zradikalizovaných muslimů (z nichž někteří sice mají právoplatná občanství některých evropských států, ale ke svým zemím zůstávají nepřátelští), kteří jsou připraveni požadovat uplatnění své víry a z ní vycházejících kulturních zvyklostí v Evropě. Varovný hlas, že teokratická islámská kultura není se západní sekulární slučitelná, zní poněkud pozdě.

Když v dřívější, ale i nedávné minulosti varovaly mnohé opatrné hlasy před demokratistickým nadšením a jeho šířením do světa, nikdo je nebral vážně a často se jim i vysmíval. Argumentovalo se koncem dějin, vítězstvím liberální demokracie a povinností Západu nastolit její světovládu pokud možno v celém světě. Když íránský prezident Ahmadínežád posvětil íránskou výstavu karikatur holocaustu, západní elity místo toho, aby se nad tímto výsměchem pokrytectví Západu v otázce svobody slova hluboce zamyslely, odbyly celou záležitost fádním prohlášením o íránské netoleranci, neúctě, popřípadě se nesmyslně hledaly paralely mezi íránským a nacistickým režimem.

Když další opatrné hlasy upozorňovaly, že jednotlivé kultury, etnické, stejně jako územní celky mají a měly v minulosti vlastní, samostatný a specifický vývoj, že to, co jedna entita považuje za vrchol pokroku, může nějaká jiná považovat naopak za úpadek a dekadenci nejvyššího řádu a je tedy nemožné a nelogické snažit se o nastolení univerzální, hegemonní pravdy, byly umlčeny ideologickými fanatiky, kteří si v šíření demokracie nalezli novou permanentní revoluci.

Prohlášení typu, že je potřeba vztáhnout demokracii, neoliberální způsob hospodaření a západní konzumní styl života na celý islámský svět (což svého času prohlásil například G.W. Bush), byla dlouhou dobu s nadšením přijímána. Kořeny islámského fanatismu a terorismu začaly být obecně mylně a chybně viděny v samotné neexistenci demokracie v srdci islámu -- na předním východě. Nikoho nenapadlo, že podobná prohlášení možná znějí muslimům silně nadutě a povýšenecky. Nyní jsou statisíce zradikalizovaných muslimů v Evropě a stejně povýšenecky se dožadují někteří smrti pro autory karikatur a Geerta Wilderse, jiní "jen" stažení a zákazu publikace.

Stojíme na zásadní křižovatce. Drtivá většina oficiálních západních médií odmítla Wildersův film uveřejnit. Některá z těch, které jej přesto zveřejnila, film později na základě strachu z výhružek stáhla. Postupně a nevědomky se v mediálním prostředí západní společnosti vytváří tichá cenzura, která vyloučí určité názory, ať na základě "morálního odsudku", nebo strachu z toho, že by následné reakce nemusel ten který vydavatel ustát. Je to ovšem smutný konec svobody slova, základního postulátu, kterým se západní společnost kdysi pyšnila.

Musíme si vybrat. Dokud si nepřiznáme, že stejně jako nám dnes zní arogantně, neuvěřitelně a extremisticky požadavky evropských muslimů, které v horších případech žádají vymazání Izraele z mapy, nadvládu islámu, "nový holocaust", smrt pro ty, co "uráží islám", v tom lepším se pozastavují nad nevkusem Wildersova filmu a odmítají jeho zveřejnění jako "rozeštvávání kultur", tak obdobně byla a je vnímána snaha demokratizovat a "pozápadnit" přední východ, do té doby bude jakékoli snaha vyřešit problém možnosti/nemožnosti

vzájemného soužití výpočtem kvadratury kruhu.

Ironií osudu je, že se Wildersovým filmem zaštítí nejvíce ti, kteří považují za své svaté poslání šířit demokratickou a neoliberální revoluci v okolním světě. Neuvědomují si, nebo jsou lhostejní k tomu, že stejnou, tentokrát svojí "kulturní revoluci" provádí dnes islamisté v Evropě a velký dík za to mohou vzdát právě jim.

Šiřitelé "demokratické revoluce", neokonzervativci a jejich přátelé se mylně domnívají, že válku s islámským fanatismem lze vyhrát válkami na předním východě a snahou donutit místní obyvatelstvo ke "konverzi". To je však tragický omyl. Islám, ani jeho nejortodoxnější verze totiž nejsou na předním východě fanatismem, ani extremismem, nýbrž specifickým kulturním fenoménem. Problém s radikálním islámem je problémem Evropy. Evropa by se měla obrátit k sobě a nepodporovat pokrytecké poučování o "lepší kultuře" v okolním světě. Jen tak má solidní šanci ubránit se teokratickým snahám radikálních přistěhovaleckých skupin na vlastním území a uchovat svobodu slova a vyjadřování.

                 
Obsah vydání       31. 3. 2008
31. 3. 2008 Krize české literatury Štefan  Švec
31. 3. 2008 Americký politolog o budoucím Rusku
31. 3. 2008 Špatná zpráva: Svoboda slova nemá velký politický vliv Ivo  Šebestík
31. 3. 2008 Je svoboda slova něco víc než akciová burza? Bohumil  Kartous
31. 3. 2008 Rezignuje dalajláma? Tibetská mládež ho možná donutí Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Diskreditace hnutí Ne základnám pokračuje - jenže selektivně Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Xabar.Info: Rusko údajně zvažuje vybudování protiraketové základny ve Venezuele
31. 3. 2008 Která je vaše země a co je vám posvátné? Říká se přece, že slova něco znamenají Uwe  Ladwig
31. 3. 2008 Írán vyměnil petrodolary za eura a přesvědčuje k tomu i OPEC
31. 3. 2008 Monitor Jana Paula: Jediná cesta je referendum Jan  Paul
31. 3. 2008 Chováme se pokojně a protestujeme proti nesnášenlivosti
31. 3. 2008 Demonstrace proti uznání samostatnosti Kosova a Metohie
30. 3. 2008 Nacistické knihovny Richard  Seemann
28. 3. 2008 Svoboda není konzum
29. 3. 2008 Oidipovské Velikonoce na toryovský způsob Karel  Dolejší
29. 3. 2008 Neférové zhodnocení Jan  Čulík
30. 3. 2008 Rozdělování na "muzeum" a "současnost" Boris  Cvek
31. 3. 2008 Britští konzervativci jsou stejní jako čeští pravičáci Karel  Dolejší
31. 3. 2008 Politujme Tibeťany, kteří si naivně mysleli, že jim někdo pomůže
30. 3. 2008 Nepál: Tibetskí demonštranti sa pokúsili vniknúť do čínskeho veľvyslanectva
30. 3. 2008 Wildersův film je také zrcadlem pokrytectví Ondřej  Šlechta
31. 3. 2008 Gita je mrtva, ať žije gitA
30. 3. 2008 Průzkum: Většina občanů Evropy proti americkému radaru
31. 3. 2008 Ať si to v parlamentě přečte aspoň uklízečka
31. 3. 2008 Znásilněná čeština Věra  Říhová
30. 3. 2008 Není cep jako CEP Beno  Trávníček
31. 3. 2008 "Olympiáda v Pekingu - Vypni televizi!"
30. 3. 2008 Dezinformační válka: Podle obskurních zdrojů prý britská špionáž tvrdí, že nepokoje v Lhase vyvolali čínští policisté
31. 3. 2008 Geopolitické zájmy Jiří  Jírovec
28. 3. 2008 Knížecí rady Jan  Mertl
31. 3. 2008 Město Otokar  Fischer
30. 3. 2008 Mobilní telefony "jsou nebezpečnější než kouření"
28. 3. 2008 Martin Luther King a prosazování spravedlnosti
30. 3. 2008 Paroubek nepřeceňuje příklon orientace Ruska na Asii Štěpán  Kotrba
29. 3. 2008 Únosy a týrání dětí ve jménu Boha, policie a soudu Anna  Čurdová
28. 3. 2008 Rozloží se Severoatlantické společenství?
28. 3. 2008 Sarko v Londýně příliš nenadchl, Carla vyvolala vzdechy Josef  Brož
30. 3. 2008 "Kosovo patří stále Srbům"
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008