31. 3. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 3. 2008

Špatná zpráva: Svoboda slova nemá velký politický vliv

Autoritativní režimy velmi přeceňují svobodu slova. Patrně proto, že tvůrci těchto režimů jsou příliš snadno identifikovatelní v prostoru. Význam prostoru a změny v jeho chápání v době pozdně moderní -- která je nyní naším osudem -- popsal sociolog Zygmund Bauman v knize o globalizaci. V současnosti, v našem kulturním prostředí, je důležitým výdobytkem globalizace právě fakt, že investoři, kteří jsou pány a tvůrci světa, nejsou identifikovatelní v prostoru. Nejsou prostě vidět. Zatímco poddaní v autoritativních režimech mohou kdykoliv vzhlédnout od práce a ukázat prstem na Zámek, svobodní občané v pozdně moderním světě nevědí, kam směřovat své výtky, koho obvinit, koho nenávidět, proti komu bojovat a koho tedy svrhnout.

Bauman píše: "Zvláštním důvodem k znepokojení je postupně se hroutící komunikace mezi stále globálnějšími a exteritoriálnějšími elitami a čím dál tím víc ,lokalizovanou' většinou. Centra tvorby významů a hodnot jsou dnes exteritoriální a jsou osvobozena od lokálních omezení..." A na jiném místě cituje Alberta J. Dunlapa, autora knih o podnikání, který napsal: "Společnost náleží lidem, kteří do ní investují -- ne svým zaměstnancům, dodavatelům nebo lokalitě, v níž se nachází." Podle Baumana Dunlap nevyjadřuje přání, ale konstatuje fakt. Tím hůř! Není těžké objevit všude kolem nás dostatek důkazů potvrzujících slova současných myslitelů a jejich varování. Jaká je však reálná síla těchto svobodně pronášených výroků a svobodně otištěných slov? To je téma, o kterém se intelektuálové vesměs zdráhají psát i mluvit. Je těžké vyjádřit vlastní nemohoucnost a přiznat se k tomu, že v jistém smyslu jim to i vyhovuje.

Franz Kafka byl jedním z prvních Evropanů, který, především v Zámku, vyvolal atmosféru bezmoci. Marná snaha zeměměřiče K. oslovit středisko moci, Zámek, domluvit se na něčem a dospět k řešení situace bývá často vykládáno jako tušení totality. Ovšem, jaké totality? Té prvoplánové, která se honosí mocí, která z tribun ukazuje před lidmi své obličeje a která projevuje lidské slabosti -- hněv i shovívavost? A která nakonec může být i svržena? Nebo spíše totality, která vládne nikým neviděna, nepoznána a vyjadřuje naprostou lhostejnost vůči ovládaným? Totalita svým způsobem přiznává poddanému jistou cenu v tom, že jej osobně tyranizuje. Člověk jí stojí za to, aby jej stíhala a uvěznila. (Neberte to, prosím, jako obhajobu totality. Tak to míněno není.) Globální svět patří investorům, kteří si ostatních lidí nevšímají. V globálním světě se svobodní lidé uvězňují sami tím, že se nedokáží adaptovat na stále se měnící podmínky, tím, že se sami vyčleňují některými autonomními rozhodnutími, a spoustou dalších způsobů.

Autoritativní režimy cenzurují autory a zakazují jim publikovat. Svobodná společnost v pozdně moderní době nic z toho neprovádí. Naopak, dokáže jejich intelektu a produktivity využít. Neosobní síla připomínající spíše než křesťanského Boha pohanské síly Přírody, má v tom ohledu kupodivu smysl pro humor. Je to žertování opravdu evokující vzpomínku na texty římských satiriků popisující nevázané a kruté žertování olympských bohů. Ti chodí mezi smrtelníky pro svou kratochvíli.A žert s intelektuály je opravdu povedený, jak by byl dílem lidského ducha v dobách neodlidštěných.

Velice si vážím osobností, které zapalují svíce uprostřed temnoty. Oni jsou však také pouze lidé, a navíc žijí v prostoru, který svým intelektem popisují a definují, a který zpětně ovlivňuje je a jejich jednání. Pracují svobodně, ale hlavním cílem jejich práce je uspokojení z intelektuální hry (v tom nejlepším slova smyslu). Intelektuál je především spokojen se svou intelektuální činností, kterou vtělí do článků, přednášek a populárních nebo odborných knih. V některých zemích (v České republice nikoliv) se z toho dá i slušně žít. Dál, za hranice těchto aktivit, jde myslitel jen zřídkakdy. Tak tomu bývalo ještě v šedesátých a na počátku sedmdesátých let 20. století, kdy Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir chodili mezi pařížskou mládež hovořit o alternativách budoucnosti. Tehdy ještě svíce nehořely daleko jedna od druhé. Přibližovaly se, spojovaly a hrozilo, že zapálí požár. Budoucnost z dnešního pohledu má jedinou alternativu. Čekat, co se stane. Odtud ta pasivita občanská i intelektuální. Smějeme se náboženským blouznivcům v Rusku, kteří v jakési jeskyni očekávají konec světa, ale prakticky děláme totéž. Tehdejší veřejné mínění zastavilo válku ve Vietnamu. Něco takového se v současných podmínkách už stát nemůže.

Se všemi těmi faktory neosobní a prostorově nedefinované síly utvářející globální pořádek počítají. Knihy a články myslitelů představují určitou komerční hodnotu. Novinový a knižní trh, stejně jako třeba televize, potřebují udržet zákazníky i mezi lidmi, kteří se nespokojí jen plochou produkcí. Myslitelé, jimž trh přisoudí nálepku neortodoxnosti, provokativnosti a jisté výstřednosti, jsou z reklamního hlediska docela atraktivní. Pokud v příloze deníku vyjde jednou za měsíc článek osobnosti, která říká věci jinak, než to ten deník činí po zbytek dní, přispěje to k udržení náročnějšího čtenáře. Ten může rezignovat na rozhodnutí, že už definitivně přestane číst noviny a sledovat televizi, neboť nemá dále zapotřebí konzumovat produkty, jež vznikly součinností Googlu a názorové prázdnoty námezdních redaktorů.

Právě tak, dobře napsané a zajímavé knihy jsou zbožím plně integrovaným do tržního prostředí. Představují obživu autora, ale i určitý (u nás nevelký) zisk nakladatelů. Je však omylem domnívat se, že tento přístup k svobodnému a volně distribuovanému slovu mají všichni lidé, kteří jsou schopni svůj názor formulovat. Nikoliv. Každá země, respektive její mediální a knižní trh, je schopen absorbovat jen poměrně malý počet publikujících intelektuálů, disponujících originálním myšlením. (V České republice je lze spočítat na prstech jedné ruky a třeba i ve Francii se jejich seznam vejde do dvou desítek.) Ostatní z důvodu scházející poptávky musí hledat obživu jinde. Takový je osud některých novinářů, kteří se snažili psát a vystupovat nekonformně, ale záhy zjistili, že zůstali bez tribuny. Média, která denně potiskují tisíce tun papíru a emitují vysílání vteřinu po vteřině po celých dvacet čtyři hodin, mají pro produkci náročnějších názorů pouze promile prostoru a času. Vychovávají si svého čtenáře, diváka, posluchače ke konzumaci prázdnoty, která je výrobně levnější než dílo intelektu.

Svoboda slova měla svůj politický význam pouze v dobách, kdy existovala alternativa vývoje a kdy se "zámek" mohl obávat reálného nepřítele. Ten současný zámek je vlastně zámkem vzdušným a soupeře ve svém vlastním prostoru existence nemá. Globální svět prorůstá všemi strukturami společnosti, všechny ovládá a všechny podřizuje. Tak jako lidé dýchají vzduch a pijí vodu, stejně přirozeně dnes užívají produktů globálního světa. Investoři se o své panství nad světem bát nemusejí, neboť nikdo neví, co by si s ním počal a jakým jiným způsobem by jej chtěl spravovat. Každá alternativa je jen variantou statutu quo. Proto se také politické strany -- navzdory deklarované nesmiřitelné různosti programů -- v podstatě (až na výjimky) chovají úplně stejně a vyznávají stejné hodnoty a stejné principy, takže i volič je bez alternativy.

Je snadné ustavit svobodnou společnost tam, kde není alternativ a kde hlásání pravdy je jen jednou z komerčních aktivit. Kdyby Giordano Bruno a Mitr Jan Hus žili v současné době, nikdo by je neumlčoval, natož pálil jejich těla. Psali by články, vydávali knihy, cestovali po přednáškových sálech celého světa, létali letadlem, užívali počítačů a mobilů, dělali by prostě všechno, co ostatní lidé, a karavana by šla tiše.

                 
Obsah vydání       31. 3. 2008
31. 3. 2008 Krize české literatury Štefan  Švec
31. 3. 2008 Americký politolog o budoucím Rusku
31. 3. 2008 Špatná zpráva: Svoboda slova nemá velký politický vliv Ivo  Šebestík
31. 3. 2008 Je svoboda slova něco víc než akciová burza? Bohumil  Kartous
31. 3. 2008 Rezignuje dalajláma? Tibetská mládež ho možná donutí Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Diskreditace hnutí Ne základnám pokračuje - jenže selektivně Štěpán  Kotrba
31. 3. 2008 Xabar.Info: Rusko údajně zvažuje vybudování protiraketové základny ve Venezuele
31. 3. 2008 Která je vaše země a co je vám posvátné? Říká se přece, že slova něco znamenají Uwe  Ladwig
31. 3. 2008 Írán vyměnil petrodolary za eura a přesvědčuje k tomu i OPEC
31. 3. 2008 Monitor Jana Paula: Jediná cesta je referendum Jan  Paul
31. 3. 2008 Chováme se pokojně a protestujeme proti nesnášenlivosti
31. 3. 2008 Demonstrace proti uznání samostatnosti Kosova a Metohie
30. 3. 2008 Nacistické knihovny Richard  Seemann
28. 3. 2008 Svoboda není konzum
29. 3. 2008 Oidipovské Velikonoce na toryovský způsob Karel  Dolejší
29. 3. 2008 Neférové zhodnocení Jan  Čulík
30. 3. 2008 Rozdělování na "muzeum" a "současnost" Boris  Cvek
31. 3. 2008 Britští konzervativci jsou stejní jako čeští pravičáci Karel  Dolejší
31. 3. 2008 Politujme Tibeťany, kteří si naivně mysleli, že jim někdo pomůže
30. 3. 2008 Nepál: Tibetskí demonštranti sa pokúsili vniknúť do čínskeho veľvyslanectva
30. 3. 2008 Wildersův film je také zrcadlem pokrytectví Ondřej  Šlechta
31. 3. 2008 Gita je mrtva, ať žije gitA
30. 3. 2008 Průzkum: Většina občanů Evropy proti americkému radaru
31. 3. 2008 Ať si to v parlamentě přečte aspoň uklízečka
31. 3. 2008 Znásilněná čeština Věra  Říhová
30. 3. 2008 Není cep jako CEP Beno  Trávníček
31. 3. 2008 "Olympiáda v Pekingu - Vypni televizi!"
30. 3. 2008 Dezinformační válka: Podle obskurních zdrojů prý britská špionáž tvrdí, že nepokoje v Lhase vyvolali čínští policisté
31. 3. 2008 Geopolitické zájmy Jiří  Jírovec
28. 3. 2008 Knížecí rady Jan  Mertl
31. 3. 2008 Město Otokar  Fischer
30. 3. 2008 Mobilní telefony "jsou nebezpečnější než kouření"
28. 3. 2008 Martin Luther King a prosazování spravedlnosti
30. 3. 2008 Paroubek nepřeceňuje příklon orientace Ruska na Asii Štěpán  Kotrba
29. 3. 2008 Únosy a týrání dětí ve jménu Boha, policie a soudu Anna  Čurdová
28. 3. 2008 Rozloží se Severoatlantické společenství?
28. 3. 2008 Sarko v Londýně příliš nenadchl, Carla vyvolala vzdechy Josef  Brož
30. 3. 2008 "Kosovo patří stále Srbům"
21. 3. 2008 Hospodaření OSBL za únor 2008