Už v říjnu a listopad 1918 vyhlásili Sudetští Němci na českém území jako politický program "Selbstbestimmungsrecht" - právo na sebeurčení . Tehdy jim zabránila úmluva ze St. Germain ve splnění této velkoněmecké iluze. Už v březnu 1919 ale volali všechny sudetoněmecké strany včetně sociálních demokratů a odborových organizací ke stávce popřípadě k demonstracím proti republice. Chtěli území, kde žili, připojit k Německu.

Od roku 1937 se požadavek na "Autonomie" volně změnil do požadavku po spojení s Německou říší. V květnu 1938 dosáhla Henleinova nacistická strana více 91 % německých hlasů v Československu. Heslo "Wir wollen heim ins Reich!", které politická strana Gauleitera Konrada Henleina, Führera "Sudetendeutschen Partei" (SdP) použila jako první v československém parlamentu po Hitlerově řeči na sjezdu strany v říjnu 1938, v odkazu na právo sebeurčení národů, vyjadřovalo bytostnou touhu po národním uvědomění a obrození - . "Reichsprotektorats Böhmen und Mähren" byl jen částečným splněním snu. Ale cítili ho jako Befreiung. Osvobození.

"Die tschechische Kultur insgesamt, die ganze tschechische Ideologie ebenso wie die tschechische Sprache müssen langsam, aber systematisch zurückgedrängt und zum Verschwinden gebracht werden." To byl cíl. Autor? Říšský protektor Karl Hermann Frank.

Chtěli Heim in Reich, tak je tam po válce vítězné mocnosti v souladu s představiteli české vlády poslali. Aussiedlung, v bavorské němčině Heimatvertriebung, se stal naplněním sudetoněmecké touhy, která stála za německé okupace a během války statisíce Čechů život. Theresienstadt bylo to pravé místo pro Čechy. Že ten jejich Reich už vypadal během Aussiedlung po jimi vyvolané a prohrané válce poněkud jinak, než v roce 1938 nebo 1939, byl jejich problém. Padesát let nicméně nezapomněli na alte Heimat. Padesát let nezapomněli na Gauleitera Konrada Henleina a svého Führera.

Befreiung totiž vypadalo naštěstí v květnu 1945 úplně jinak, než si přála naprostá většina sudetských Němců.