Podle tohoto kvalifikovaného odhadu lze tvrdit, že okolo roku 1.000 n. l. žilo na území současné České republiky (a to v poměrně malých oblastech úrodného Polabí, vrchního Povltaví (jižní osídlení bylo víceméně jen mozaikovité) a Poohří u soutoku s Labem cca 1.000.000 lidí, přičemž toto číslo se dokonce o několik desítek let později i snížilo na cca 800.000. Mimochodem, již z této doby jsou dokumentovatelné místní disturbance způsobené člověkem, například vysoká místní eroze půdy a podobně).

Populace se poté pomalu zvyšovala až do třicetileté války, kdy poklesla z necelých cca 4.000.000 na 2.000.000. Nutno říci, že do této doby také spadá první novodobá renesance ekosystému české krajiny. Prostě příroda si oddechla a nabrala dech. Avšak jen proto, aby přišly horší časy (to je například krásně vidět na množství dřevní zásoby v lesních porostech, která je v současné době cca dvakrát tak velké, než před 100 lety).

Od té doby velikost populace strmě roste (tak je jisté, že v přirozených podmínkách za nepřirozeně příznivých podmínek roste kvadrátem), tedy od roku 1650 do roku 2000 se populace na našem území zvýšila pětkrát s výkyvem první poloviny 20. století a oběmi světovými válkami. Jen pro poznámku od druhé světové války se množství obyvatel ČR zvýšilo o 1.000.000 osob. A to je slušný zástup.

Více v odkazu

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_hu

R-strategie kontra K-strategie

Tyto dvě strategie jsou standardními popisy dvou elementárních vzorců chování organismů, jejich strategii přežití. Je zajímavé, že člověk do jisté míry laboruje mezi oběmi typy. Zajímavé, ale snadno vysvětlitelné a příklady vidíme dnes a denně.

V případě třetího světa můžeme sledovat vysokou natalitu, ale zároveň vysokou úmrtnost a autoregulaci jak patologickými jevy (predace, respektive poddruhy vztahů parazitismus a parazitoidismus), tak tlakem nedostatku zdrojů (jakýchkoliv). Organismy pak situaci za zachování vlastních genů řeší relativně vysokou natalitou a "vírou", že přežije z toho množství alespoň někdo (uvedená strategie progresivně využívá jakéhokoliv i dočasného zvýšení zdrojů). Katastrofou je, pokud do tohoto procesu vstupuje nečekaný element v podobě různých systémů ochrany nově narozených jedinců, těch pak přežívá vyšší množství než je spektrum zdrojů dané oblasti (pamatujme na to, že už ona vyšší úmrtnost nově narozených je způsobena nedostatkem zdrojů). V takovém systému je péče o každého narozeného jedince vlastními rodiči malá, rodiče do něj "málo investují" už proto, že není jisté zda přežije a pak by se jednalo o vyhozené zdroje.

Uvedený stav vede takřka ke klasickému kolonizačnímu procesu migrace -- jsme u první ze strategií. Vysoká natalita vede k nedostatku zdrojů, to je řešeno vysokou migrací a následným rozšířením druhu/populace. Znakem také je, jak málo tito jedinci umírají na nemoci "stáří", prostě to nestihnou. Jedná se o kolonizátory...

Opravdovou krizí (z pohledu okolí) je pak situace, kdy organismy s popsanou strategií jsou nějak zvýhodněny. Je nárazově vylepšena jejich zdrojová základna, je zvýšena možnost přežití každého jednoho narozeného jedince. Jistě, sami rodiče by se pak mohli změnit ale vždy zde fungují jistá poměrně markantní prodlení která bychom mohli popsat hysterezní křivkou. Musíme si uvědomit, že veškeré kroky v oblasti dynamiky populace, včetně mezidruhové a zejména vnitrodruhové konkurence se projeví až po nějaké době a tak je každá zásadní změna vyvolána dlouhodobou zkušeností (doufejme lidský případ), případně přírodní selekcí (jakýkoliv organismus, vliv genetické mutace).

Druhá ze strategií je zcela odlišná. Základem je péče o potomky a také delší životní cyklus (a i to se projevuje i u lidí). Potomků je méně a více se do nich investuje. Ti mají statisticky vyšší možnost přežití a mají také vždy lepší start díky do sebe vloženým investicím rodičů (mimochodem, zde leží důvod, proč "chudí budou stále, za každého krále", či Nietzeho "člověk je tím, čím jsou jeho rodiče" a řeči o rovných šancích každého z pohledu ekologie jsou zcela jistě hloupým blábolením). Jenže, i tato strategie má svá rizika. Populace složená z takový jedinců je velmi, velmi citlivá na změny. Pokud zemře jedno, dvě mláďata může to znamenat, že se daný jedinec už nerozmnoží. Zvláště, zemře-li v době předpubertální, což je z hlediska jeho dalšího rozmnožování pro rodiče fatální. Do této doby se o něj stále museli starat s výhledem na jeho vlastní genetický potenciál a nemohli investovat do dalšího potomka. Ale, a to je tristní, pokud takový jedinec zemře mají rodiče už relativně málo času pro nový pokus.

Populace jedinců s popisovaným vzorcem chování jsou tedy v natalitě podstatně pomalejší, věnují se péči o potomka a jsou zranitelní ke změnám. Jenže v rámci relativně "stabilně dynamické situace" se jedná o výhodnou strategii, která je na rozdíl od první trvale udržitelná a není tak závislá na vnějších zdrojích.

Kde jsme my

Všimněme si, že relativní nedostatek, vysoká úmrtnost v dětském věku a další atributy vedou lidské společnosti k vysoké natalitě. Můžeme to vidět v Africe, v Latinské Americe, ale i u Romů (pro mne osobně byl průchod slovenskými Letanovcemi na Spiši byl strašlivým zážitkem). Populace rychle rostou a selekční tlaky mají co dělat. Hladomor, nedostatek vody a nemoci je kosí po statisících. Lidské utrpení se každým nově narozeným jen zvyšuje. Ale co hůř, také situace tamních ekosystémů a to je podstatně významnější fakt, než lidské utrpení. Protože stabilní (už to je špatně, stabilně dynamický) ekosystém je základna pro veškerý život, ne jenom lidský. Bez toho nelze přežít nikdy.

Různé křesťanské misie a jim podobní jezdci apokalypsy masakry jen dokončují. Práce kolonialistů, která zdevastovala tamní způsob života a která totálně rozvrátila relativně (opakuji relativně, nikoliv absolutně, nikde není řečeno, že by situace nebyla podobná, kdybychom jako mor -- tedy indoevropské národy -- neznásilnili každou píď země, ostatně pády předkolumbovských indiánských kultur ve Střední Americe jsou toho důkazem) stabilní sociálně ekonomické struktury domorodců.

V takových oblastech existuje jen jedna možnost pro zvýšení kvality života -- snížení natality a zvýšení relativní dostupnosti zdrojů. To ale v případě křesťanské fanatické ochrany nenarozeného života není zjevně možné. Ale to i z pohledu islámu a dalších náboženství. Jenže musíme si uvědomit jednu věc. Tyto náboženské pohledy jsou historické dané historickou zkušeností (opět hysterezní smyčka?). Hodně lidí bylo potřeba. Byla potřeba mít množství vojáků, a množství žen, aby měl kdo nahradit jejich případnou smrt (nějaký ten samec se vždy najde). Prostě v rámci kolonizace a také ochrany před sousedy to byla politická nezbytnost.

Dnes jsme však v poněkud jiné situaci. Jistě. Války jsou pořád, ale také tu už hrozí takřka globální hladomor. Následky změny klimatu se projevují ve změnách místních ekosystémů. Probíhají globální disturbance planetárního ekosystému, pokud se změní tok golfského proudu změní se celá Evropa a nejen ona. Sníží se produkční schopnost krajiny, protože systémy nejsou sto reagovat na rychlé změny okamžitě. Naopak, proces bude připomínat genocidu. Rychle se místně sníží biodiverzita (nižší biodiverzita vede k vyšší labilitě ekosystému) a následná migrace druhů (z jihu) či postupný konvergentní vývoj původně jiných druhů do uvolněných nik zabere nějaký ten čas. Čas, který my už nemusíme mít.

Situace se časem ustálí. Ustálí se však v jiné podobě, než ji dnes známe.

Zpátky na začátek

V této situaci se mi zdá, že jásání nad tím, že nás je jako much je naprosto "mimo mísu", jak se mírně vulgárně říká. Měli bychom se snažit činit naprostý opak. Měli bychom se snažit snižovat naši závislost na ekosystému, ve kterém žijeme. Nechávat vyšší podíl biomasy přirozeným procesům, abychom měli pro případ krize dostatečnou zásob, aby se zvýšila místní stabilita ekosystému (a ten byl sto alespoň v jisté míře korigovat -- i když je otázka zda by byl sto to zvládnout -- globální vlivy) a tím také naše šance na slušný život, protože život je závislý na zdrojích.

To platí pro nás, ale také obecně pro celou planetu. Nemám rád teze o tom, že "uživit všechny by stejně nešlo, ani kdyby byly globálně přerozdělované zdroje". To jsou čistě a omlouvám se za to, ostatně i podle Orwella, sprosté slovo (citace - "demokracie je jen slušné slovo pro kapitalismus"), kapitalistické fráze. I nyní je stále možné všechny uživit, ale otázkou je, kam by to vedlo. Bylo by to správné, ruku v ruce s masivním omezením natality. Chcete-li, politika jednoho dítěte pro celý svět. A tím bychom jen tak mimochodem vyřešili i války, potíže s ochranou životního prostředí (vhodného pro člověka) a další.

Není potřeba zvyšovat množstvím populace zátěž krajiny, ve které žijeme. Máme omezené spektrum zdrojů (nyní mluvím jen o České republice) a tudíž musíme mít i omezený počet obyvatelstva. Ani ekonomika nemůže růst donekonečna, jakkoliv mám pocit, že ekonomové si tuto skutečnost raději nepřipomínají. V omezeném prostoru není možný neomezený růst! Je zde prostě omezené množství biologicky využitelného materiálu.

Přijde mi naprosto tristní, že jediný důvod pro jásání ze zvyšující se (případně) natality je ten, aby "nám měl kdo platit důchod". To skutečně nikdo kdo pracuje ve sdělovacích prostředcích nikdy neviděl svou výplatní pásku? Každý si odvodem svého sociálního zabezpečení (a také nemalou měrou jeho zaměstnavatel) odvádí slušné prostředky jako zálohu na stáří a nemohoucnost. Své prostředky. To že je náš stát dlouhodobě defrauduje, protože promrhal prostředky současných důchodců je jiný problém! Řešením není "reforma", řešením je "vlastní sociální účet u státu", do kterého půjde z každého odvodu řekněme 60-70 % a zbytek půjde na účet solidární (a sanace současného rozdílu třebas z prostředků našich válečných výletů). Pak se nemusíme obávat toho, že nás nebude mít kdo živit ve stáří, což je mimochodem argumentace nemála mladých lidí, kteří se podivují nad tím, že lidé by ve stáří, po 35 letech budování kapitalismu či socialismu rádi trochu klidu a odpočinku, když už je ostatně stejně nikdo nezaměstná.

Kruh

Jen abychom nevymřeli! Hlásala mezi větami včerejší televizní zpravodajství. Z toho vyplývá, že jakýkoliv pokles pod cca 10.000.000 obyvatel by byl něco fatálního, co populaci v oblasti České republiky a samotný stát zahubí. Není tomu tak. Uvědomme si, že "normální množství" obyvatel bylo před 100 lety 9.000.000 osob, před 200 lety 5.000.000 osob.

Dnešní panika skutečně leží jen na tom, že vlády na počátku 90. let defraudovaly veškeré zdroje České republiky a sociální systém nyní jede "na dluh" (tedy to co má "šetřit" rozpustí nyní a doufá v budoucí příjmy, kterými sanuje to, co nyní rozpustil). Domnívám se, že by za tuto krádež za bílého dne měl někdo nést odpovědnost. A reforma? Udělat to obráceně, tedy narovnat skutečnost tak, že každý si svůj důchod opracuje za sebe s tím, že musí být zajištěna potřebná míra solidarity.

A co ta krásná země? A vlastně, krásná Země? Čas nám zřejmě vypršel, ale i tak je nutné to zkusit. Čím nižší natalita, tím vyšší kvalita života. Nejen toho lidského. A vlastní tlaky našich genů "se množit"... Jsme doufám natolik inteligentní, abychom své žlázy dokázali alespoň částečně ovládat... Chlubíme se přeci, že jsme Homo Sapiens, zkusme se tak tedy i chovat.