Podle argumentů opozice v předvolebním klání byl Zapatero nejhorším premiérem éry demokracie. Byl tím kdo měl ohrozit jednotu Španělska, vyjednávat s teroristy, otevřít bolestné rány španělské historie, zpochybnit úlohu církve, snížit životní úroveň Španělů a ochromit hospodářství země.

Víme však také, že za 4 roky co byl Zapatero v čele vlády odešli španělští vojáci z Iráku, v referendu Španělé schválili Evropskou ústavní smlouvu, bylo legitimně odsouzeno několik desítek pachatelů teroristického útoku z 11. března 2004 v Madridu, začaly uzavírat svazky homosexuální páry, byly ochromeny struktury ETA, novou podobu nabývají vztahy mezi centrální vládou v Madridu a provinciemi.

Výčet argumentů v předchozích odstavcích by mohl pokračovat a je věcí subjektivního hodnocení, zda sloupec kladů by byl delší než sloupec záporů či naopak.

Skutečností je, že 9. března 2008 v parlamentních volbách ve Španělsku zvítězila Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) a její předseda José Luis Rodríguez Zapatero obhájil své právo být jmenován premiérem vlády.

Poznámka první

Vítězství Zapatera a PSOE potvrzuje, že Španělsko nultých let jedenadvacátého století nadále vykazuje vysokou dynamiku přeměn ve směru společenského pokroku, občanské rovnosti, národního sebeurčení, práv menšin, rovnosti pohlaví a práv žen. Španělé nejsou katolické stádo a dávají to najevo. Svou řeč při oslavě vítězství Zapatero zakončil slovy: „budu na straně všech těch, co nemají všechno.“

Poznámka druhá

Španělsko spěje k „bipartidismu“. Od voleb 2004 jen dvě strany posílily ve všech ohledech.

(Katalánská CiU má sice o jednoho poslance více ale na základě výsledku jenž vykazuje o 60 tisíc hlasů méně.) Vítězná PSOE má výsledek 2008/2004, procenta 43,64/42,59, počet hlasů 11.064.524/11.026.163, počet křesel 169/164 a druhá v pořadí opoziční Lidová strana (PP) vykazuje ještě výraznější nárůst – procenta 40,11/37,71, počet hlasů 10.169.973/9.736.144 a počet křesel 153/148.

Parlamentní většinu představuje 176 křesel. V roce 2000 kdy José María Aznar (PP) obhajoval mandát stačilo k získání jednoznačné majority v podobě 183 křesel jen 10.321.178 hlasů. PSOE nyní získala o 700.000 hlasů více a do majority jí 7 křesel chybí.

Jde o jev jež je začátkem 21. století spíše pravidlem než překvapením. I španělská média a předvolební propaganda naváděly voliče k osvojení názoru, že jen hlas pro levý střed (PSOE) či pravý střed (PP) má váhu a význam.

Poznámka třetí

Kromě PSOE a PP je jen jedno další politické seskupení s parlamentním zastoupením, které má celo španělskou působnost – Sjednocená levice (IU). Toto seskupení jednoznačně doplatilo na přesun voličů v prospěch PSOE, kteří svým hlasem dali přednost udržení Zapatera v křesle premiéra.

Fantastický je nepoměr váhy hlasů vyplývající ze současné volební praxe. Pro IU hlasovalo 963.040 voličů a pro svoji stranu získali 2 (!) křesla. Na jednoho poslance IU bylo zapotřebí 481.520 hlasů. Jeden poslanec PSOE byl zvolen 65.470 hlasy a jeden poslanec PP získal mandát 66.470 hlasy. Kalkulace je výzvou pro PSOE, neboť s 12 miliony hlasů by socialisté měli jasnou, přesvědčivou parlamentní většinu. Naopak mizivá váha hlasu voliče IU mu nedopřeje klidného spánku. Změnu volebního IU neprosadí a „bipartidismo“ má šanci v příštích volbách dále posílit. I v ČR v posledních volbách potřebovali zelení na jednoho poslance dvojnásobek hlasů než ODS či ČSSD.

Poznámka čtvrtá

Vstřícnost PSOE vůči ambicím Katalánců a Basků vedla k tomu, že oproti volbám v roce 2004 v žádném volebním okrsku Katalánska a Baskicka nezvítězila nacionalisticky orientovaná strana. I tyto strany zaznamenaly volební pokles. Z nich největší pak Republikánská levice Katalánska, která oproti předchozí legislatuře bude mít ve španělském parlamentu místo 8 poslanců jen 3. Je otázkou, kdo koho na čas uchlácholil. Vzala PSOE vítr z plachet katalánskému a baskickému independentismu nebo independentismus chlácholí PSOE a vůbec espaňolisty před rozhodujícím náporem. V Baskicku to ukáže referendum v říjnu t.r. (dojde-li skutečně na něj), v Katalánsku má pak přijít na lámání chleba v roce 2014.

Poznámka pátá, zcela subjektivní

Zaplať pánbůh, že to dopadlo takhle.