Poválečné Německo bylo zdevastováno nejen lidsky a materiálně, ale i kulturně. Z Říše dobrovolně emigrovalo na dva tisíce spisovatelů, jiní byli likvidováni nacistickým režimem v koncentračních táborech. Okupační mocnosti stály před požadavkem obnovit alespoň nahrubo strukturu médií a nahradit noviny a rozhlas nacistické éry. Z větší části tuto reformu prováděli Britové, kteří zcela po churchillovsku rozdělili okupované území na zeměpisná teritoria a v každém zavedli jedny noviny a jednu rozhlasovou stanici podle vzoru BBC.

Kupodivu se to osvědčilo, a proto máme vedle tradičních novinových titulů dodnes např. Sueddeutsche Zeitung (Jihoněmecké noviny), Norddeutscher Runfunk (Severoněmecký rozhlas) a tak podobně. Některá média si během let vytvořila mezinárodní renomé a bývají citována, např. právě levicově liberální Suedeutsche, vedle Mondu či Timesů. Rozhlasové stanice byly sdruženy do Všeobecné rady německých rozhlasových zařízení (Allgemeinrat der deutschen Rundfunanstalten) známé i nám zkratkou ARD, která je vzorem veřejnoprávního statutu rozhlasových a později i televizních institucí.

Politické strany v pozdějším Západním Německu vytvořily během poválečných let rovněž veřejnoprávní vzdělávací a kulturní nadace, pojmenované po významných osobnostech té které strany. První byli sociální demokraté s nadací někdejšího říškého prezidenta Eberta -- Friedrich- Ebert- Stiftung. CDU vytvořila KAS, pojmenovanou po prvním kancléři Spolkové republiky K. Adenauerovi a CSU v Bavorsku má adekvátní Hans-Seidel-Stiftung.

Vedle jiného působí tyto nadace v zahraničí, a jak uvidíme dále, i při kultivaci politické a mediální scény. Novinářská cena KAS pro lokální novináře se uděluje v Německu již 27 let a je tam jedinou svého druhu. V České republice je po několik let udělována za články s česko-německou a tomu blízkou tématikou. Za rok 2007 byla udělena vedoucímu karlovarské místní redakce MfD Radku Duchoňovi za článek o osudu židovského chlapce z Karlových Varů, který vyšel pod titulem "Poslala syna k cizím lidem. Zachránila mu život" v Mladé Frontě Dnes 23. dubna 2007. Cenu, doprovozenou moderním notebookem, mu předal zástupce nadace KAS, který pak uvedl seminář na téma "Současnost lokální žurnalistiky -- teorie a praxe v Česku a v Německu".

Situace českého tisku právě ve vztahu k Německu je referentovi známa a byla i v Britských listech podrobně rozebírána. Známe i knihu B. Čelovského Konec českého tisku. Průběh workshopu, probíhajícího v bývalém Rudém koutku (nyní Červeném salonku) plzeňského pivovaru nicméně přitakával stanovisku, že si naše celostátní i lokální média ve vlastnictví německých vydavatelů mohou za svou úroveň sama a že vliv vydavatelů je skutečně jen ekonomický, nikoli obsahový.

Seminář zahájil mladý redaktor Hessenského rozhlasu Jan Garvert. Ten se věnoval především práci lokálního redaktora s rešeršemi, tj. s důkladným věcným podložením každé, i sebemenší zprávy věrohodnými svědectvími archivů i přímých účastníků. Ukázal přítomným fascikl svých osobních sbírek podkladů k nejrůznějším lokálním tématům a uzavřel tím, že kvalita musí mít přednost před rychlostí.

Vrcholem semináře se stal referát vedoucího pasovské městské redakce listu Passauer Neue Presse, který má stejného vlastníka jako zdejší vydavatelství regionálních novin Vltava-Labe-Press. Pan Helmuth Ruecker na konkrétních příkladech dokazoval, jak lze zvyšovat atraktivitu místního tisku bez poklesu na bulvární podúroveň. Zvýšení podílu obrazové stránky je funkční tehdy, odráží-li život místních lidí. Zvlášť působivé jsou předvolební fotoseriály s místními kandidáty komunálních voleb, které, jak pan Ruecker uvedl, potěšily více voliče než samotné kandidáty...

Následující diskuse nesla všechny příznaky oné podivné přiškrcenosti, která mne překvapuje tím více, čím jsme dále od sametové revoluce. Tak už se, hergot, na něco zeptejte, mřu vždycky a stydím se...

Akce byla určena mladým lidem, včetně studentů a stipendistů novinářství, tak proč bych se já, novinářský dědek, měl do toho míchat? Zvláště, když už v úvodním slově k semináři bylo řečeno, že je třeba se bavit o vzdorování tlakům a závislostem? Jakás takás diskuse se pak přece jen konala, ale pořád to na můj vkus není ono, tak si počkáme na příště...

Nadace KAS hodlá podle zájmu účastníků, zjištěného během semináře, v podobných akcích pokračovat. Mohlo by to být i několikrát ročně v periodicitě asi dvou měsíců. Pak bude možné odpovědět i na některé otázky, které z oné skromné diskuse vyplynuly. Jednou z nich byla i skutečnost, že lokální noviny po obou stranách šumavské hranice píší pořád tak, jako by ta přísná hranice i přes platnost schengenských dohod pořád existovala -- soused je v podstatě nezajímá.