Dále se v článku píše, že Kosovo, začínající a současně už zkrachovalý stát, je požehnáním pro globální džihád. Je pravda, že kosovští muslimové se v naprosté většině nehlásí k radikálnímu islámu. Je ale také pravda, že dovolili, aby území Kosova používala ke svým operacím al-Kajdá a aby členové vládnoucí KOA měli přímé vazby na al-Kajdá. Je také pravda, že islámský svět jako celek vnímá boj Kosova za nezávislost na Srbsku jako džihád za ovládnutí sporné provincie islámem.

Podle článku The Jeruzalem post   začala al-Kajdá aktivně operovat v Kosovu a na Balkánu v roce 1992. Usáma bin Ládin navštívil Kosovo v letech 1996 a 1997.  Tálibové a al-Kajdá zorganizovali v Kosovu pašování drog k financování jejich operací v Afghánistánu a jinde.  V článku se také připomínáá, že Organizace islámské konference (OIC) prohlásila na svém jednání roku 1998 v Pákistánu, že albánští separatisté v Kosovu bojují džihád. OIC vyzvala muslimský svět, aby pomáhal "tomuto boji za svobodu na okupovaných muslimských územích".

Autorka textu Caroline Glick  také píše: "Příznivci Kosova prohlašují, že si kosovští muslimové zasluhují nezávislost jako oběti "genocidy". Pokud ale Srbové usilovali o vyhubení kosovských muslimů, jak to, že se podíl muslimů na obyvatelstvu zvýšil ze 48% roku 1848 na dnešních 92%? Je skutečností, že roku 1991, rok před rozpadem Jugoslávie, tvořili muslimové pouze 78% obyvatelstva.  Zejména v posledních letech to v Kosovu byli srbští křesťané, nikoli albánští muslimové, kdo se stal terčem etnické čistky. Od roku 1999 uprchly z Kosova dvě třetiny tamních Srbů - přibližně 250 000 lidí."

Vznik potenciálně destabilizujícího státu v Kosovu je podle článku The Jeruzalem Post  jasným případem přetrumfování zákona politickými zájmy. Podle mezinárodního práva nemá Kosovo žádný nárok na to, aby bylo považováno za suverénní stát. Dokonce i rezoluce Bezpečnostní rady OSN č. 1244 z roku 1999, která je podle tvrzení KOA právním základem kosovské suverenity, výslovně uznává srbskou suverenitu nad Kosovem.

V další části potom autorka vyjadřuje názor, že pro Izrael by vyhlášení nezávislosti Kosova podporované USA mělo být natolik velkým zdrojem znepokojení, aby se znovu promyslela zahraniční politika. Olmertova, Livniho a Barakova vláda však bohužel namísto poučení z Kosova a vyvození příslušných důsledků aktivně pracuje na tom, aby se totéž zopakovalo v jednání mezinárodního společenství s Izraelem a Palestinci. Izrael dnes umožňuje Palestincům, aby vytvářeli politické a právní podmínky pro vznik Palestiny jako mezinárodně uznávaného státu, který povede válku s Izraelem.

"Jakmile se USA roku 1999 rozhodly nasadit své vlastní síly při bombardování Srbska a následné okupaci Kosova vojsky NATO, srbská suverenita nad touto oblastí byla otřesena. Faktem je, že síly NATO byly rozmístěny v Kosovu výslovně za tím účelem, aby znemožnily Srbsku vykonávat jeho suverenitu nad Kosovem, nikoli aby zabránily násilí mezi Kosovany a Srby nebo mezi kosovskými muslimy a křesťany. NATO tedy vstoupilo do Kosova, aby mu umožnilo získat nezávislost. A pokud budou síly USA nebo NATO rozmístěny v Gaze nebo Judeji a Samaří, nebudou tam kvůli tomu, aby chránily Izraelce před palestinským terorem nebo znemožnily proměnu těchto oblastí v základny globálního teroru. Budou tam, aby vytvořily palestinský stát," vyvozuje na stránkách The Jeruzalem Post Caroline Glick. Dodává potom, že co si NATO muselo na Srbech vybojovat, mu Izrael nabízí na stříbrném podnosu.

V závěru článku v The Jeruzalem Post se píše, že poučení z Kosova je pro Izrael jasné. "Izrael by se nejenže měl připojit k Rusku, Kanadě, Číně, Španělsku, Rumunsku a řadě dalších zemí svým odmítnutím uznání Kosova. Měl by také prohlásit, že v důsledku nezávislosti Kosova odmítá rozmístění jakýchkoli mezinárodních sil v Gaze, Judeji nebo Samaří."

český překlad a shrnutí serveru Publica