Pro veřejnost všechno nezačalo vlastně vládním rozhodnutím koupit ty informace, ale prohlídkou bytu i kanceláře Klause Zumwinkela, jednoho z nejvýznamnějších manažerů v Německu. Od té doby se už nemluvilo tolik o Zumwinkelovi jako o předsedovi správní rady německé pošty Deutsche Post AG a předsedovi dozorčí rady nejen Deutsche Postbank AG, ale i Deutsche Telekom AG, ani jako o sponzorovi 'Festspielhaus Beethoven' v Bonnu, ani jako o budoucím šéfu německé organizace Unicef, ale jako o člověku, který prý zkrátil protizákonně své daně ve výši € 1 milion.

A nebylo to asi ani množství těch Zumwinkelem zkrácených daní, které přimělo politiky a novináře už nemyslet na to, že jde vlastně zatím jen o neoficiálně známý společenský zvyk, svého druhu sport, jímž si bohatí dráždí nervy, při němž Zumwinkel nechal chytit. Před krátkou dobu ještě Bild-Zeitung otiskl na titulní straně těchto v Německu nejčtenějších novin informaci o lidech, kteří raději přijímají státní podporu, než by šli pracovat. Teď ale i redakce Bild-Zeitungu už přišla na to, že německý stát přichází o více peněz z důvodů neplacení daní milionáři, než v důsledku neoprávněného přijímání sociálních dávek chudými. Předseda Německých daňových odborů (Deutsche Steuergewerkschaft) Dieter Ondráček odhaduje, že ročně stát přichází skrze zkrácení daní až o € 30 miliard.

Mezitím Zumwinkel nabídl, že ze všech svých výše jmenovaných funkcí odstoupí, a jistě nemůže počítat, že ho někdo bude přesvědčovat, aby to nedělal. A německý ministr financí Peer Steinbrück zastává názor, že investice těch asi € 5 milionů bude pro státní rozpočet výhodnou transakcí.

Já tomu věřím, divím se ale, že první zátah policie byl zaměřen asi jen na jednu osobu a ostatním zatím oficiálně neznámým provinilcům bylo jen doporučeno, že by bylo pro ně rozumné, kdyby se šli na policii sami přiznat, protože by tak mohli počítat se zmírněným trestem. Nevím, nevím, to se mi zdá být podezřelé. Ptám se, kdo asi chce tím uchránit koho -- nezdá se vám to taky divné?