Hlavně si myslím, že máme tendenci záležitost rovnosti zlehčovat, dělat z ní švejkovinu. Rovnost je přitom pilířem této společnosti. Ale musím říct, že některá média se snaží být objektivní. Přiznejme jim alespoň dobrou vůli, i když k ideálu mají daleko. Pochopila, že téma rovných příležitostí není boj sufražetek proti mužství, ale je to harmonie vztahu obou pohlaví.
A jak se média věnují problematice výchovy a vzdělávání?
Na výchovu většina médií rezignovala. Pro malé děti jsou osvěžením české animované pohádky, dělané s obrovskou mírou pedagogické nápaditosti. Pořady České televize pro děti a mládež musejí být stejně poutavé jako zahraniční. Měly by se ale lišit - právě v těch hodnotách, které bychom u dětí rádi rozvíjeli. Takové pořady jako Člověk a technika, Kostičky, Toulavá kamera a Věda je zábava by těžko mohly být součástí komerčního vysílání. To je veřejná služba, která je nezastupitelná. A v rozhlase je to stanice Leonardo, projekty Odhalení, Toulky českou minulostí, Meteor a další... Já se nedivím, že za ně rozhlas sklízí úspěch a uznání nejen doma, ale i ve světě.
Existuje nějaký rozdíl mezí tím, jak problematiku prezentují soukromá média a jak média veřejné služby?
Média soukromá mají sklon ke komercionalizaci. Prodají kdeco kdekomu. Všudypřítomná reklama je obtěžující. Zvláště v dětských pořadech. Komerční televize se tématu navíc mnoho nevěnují, protože nepochopily sílu ženského publika. Pokud ano, snaží se převést problém spíše do sociální roviny či do problematiky péče o děti, jsou to samé těhulky a mamulky. Ale gender prolíná obrovským množstvím témat. Pokud jde o média veřejné služby, říkám to nerada, ale chtělo by to, pokud jde o téma rovných příležitostí, opravdu kvalitní pořady, nikoliv ten bulvární střih, který se bohužel v poslední době objevuje. Vzdělání novinářů v této oblasti bohužel nelze dohnat ze dne na den, zdejší genderová studia se mnohdy stylizují do zbytečně agresivní, protestní polohy. Gender není jenom povídání frustrovaných feministek s frustrovanými feministkami o frustrovaných feministkách, které sledují jen feministky o půlnoci.
Myslíte si tedy, že média veřejné služby by se tímto problémem měla zabývat hlouběji? A jinými sociálními tématy také?
Určitě, a nejen jimi. Obrovským tématem jsou bariéry všeho druhu: sociální, kulturní, vzdělanostní, ale i digitální. Překonávání bariér je program pro veřejnou službu.
Měla by tedy média veřejné služby přibližovat svým divákům a posluchačům i vědu? Jak?
Určitě. Mimo jiné od toho média veřejné služby jsou. Musí přibližovat témata hlouběji a nebát se i takových, která nejsou zdánlivě atraktivní. Není malých témat, jsou jen malí novináři. Doktor Budil byl velkým propagátorem vědy, Ludvík Souček také, dr. Grygar či ředitel Leonarda Mgr. Bobek si za popularizaci vědy svá ocenění zaslouží. Propagovat vědu se dá velmi atraktivním způsobem, velkorysým zpracováním témat. A umět je pak nabídnout. Jsem přesvědčena, že média veřejné služby by měla využívat veškerého intelektuálního potenciálu, který je k dispozici. Víte například, že v největším evropském středisku vědy CERN je na čtyři sta českých vědců? Ideální by bylo, kdyby média veřejné služby právě v této oblasti spolupracovala se školou, aby doplňovala učebnice multimedialitou. Já věřím, že tomu může napomoci i digitalizace, a to nejen tím, že rozšíří počet programů.
Věříte tedy, že si v éře digitalizace najdou své diváky a posluchače i velmi specializované stanice?
Určitě. Jenom ony. Plnoformátové programy jsou mrtvé. Svět se specializuje, divácká obec se segmentuje podle věku, zájmů, hudebního vkusu, regionů. Sama jsem v zahraničí viděla stanici, která se například 24 hodin denně zabývá mateřstvím a přípravou na něj. A bere to velmi vážně, do všech podrobností. Oba rodiče se zde dozvědí o přípravě na porod, jak vybírat pokojíček, prostě všechno. Viděla jsem i stanici, zabývající se výhradně feminismem. Škála je nekonečná. Internet ukazuje mnohost námětů a jejich zpracování. Dosavadním závažným handicapem Česka je jazyková uzavřenost. Potřebujeme umět nejen anglicky, ale i další jazyky. Ke slovu přijde i ruština, uvidíte.
S oblibou říkám, že Česká republika má obyvatel jako jedno větší město ve světě. Český televizní i rozhlasový trh tím bude asi determinován.
Já bych se nebránila ani tomu, kdyby rozhlas veřejné služby nejen využíval všech možností moderních technologií tak, jak tomu musí být, ale v budoucnu by mohl třeba vytvořit prostor, technologické zázemí i pedagogické kapacity pro jistý typ neziskových, komunitních rádií. Naučit dělat pořady pro Romy Romy samotné. Zajistit, by to bylo "jejich" rádio. Naučit rozhlasové práci zahrádkáře. Chovatele králíků a jiného zvířectva. Rybáře. Myslivce. Technaře. Folkaře či fanoušky cimbálovky a folklóru... Já si myslím, že v tom může být obrovský potenciál rozvoje veřejné služby. Spojovat společnost jemnými vazbami vysílání. Překonat ticho ve vztazích mezi lidmi, spojovat je, nikoliv rozdělovat. To by mělo být erbovním heslem veřejné služby.
Senátní mediální komise by byla ráda, kdyby horní komora parlamentu mohla volit část rad. Co na to říkáte?
Naprosto ne. V té chvíli by rady nebyly vyvážené. Je to způsob, jak vytvořit z veřejné služby válečnou zónu, protože senát je z principu přímé volby složený jinak. A je jedno, jestli tam bude převládat zelená, fialová, proužkovaná nebo modrá, nebude to odrážet rozložení politických sil i názorových proudů ve společnosti. Bude vždy "nějak" jednobarevný. Navíc já jsem zastánkyní názoru, že čím méně bude senát mít pravomocí, tím méně škod napáchá.
Měla by se volba do rad nějak změnit, třeba seznam organizací, které do nich navrhují kandidáty?
Víme ale jak? Vzhledem k tomu, že do rad kandidují zástupci koncesionářů, občané, ukázalo se, že jsou občanská sdružení nejlogičtější. Omezovat je nelze. Vytvářet privilegované spolky a jejich seznamy je elitářství, které odmítám. Odmítnout volbu členů rad parlamentem znamená odmítat mandát daný poslancům voliči. Možností je jedině institut přímé demokracie - přímé volby členů rad občany - se všemi ekonomickými náklady voleb a volebních kampaní. Myslíte si snad, že dostaneme jiný výsledek, než jaký poskytují parlamentní volby? Ne, členové rad jsou svým způsobem také poslanci, specializovanými poslanci. I když jejich platy této odpovědnosti bohužel neodpovídají. Plat uklízečky v rozhlase či televizi je větší než odměna radního, který ve finále rozhoduje o investicích za miliardy. To musíme změnit. Jen kvůli tomu je totiž možné, že kandidují - a mnohdy jsou zvoleni - i "velvyslanci" komerčních médií, 'zlobovaní' některými poslanci, pro které je veřejná služba nepřítelem jejich ideologie. Mohou být na pravici i na levici. Leckterý poslanec může mít pocit, že když jeho kroky či slova média kritizovala, on se jim pomstí. To považuji za kardinální chybu. Myslet si, že vymyslíme absolutně nestrannou radu plnou odpovědných vzdělaných profesionálů pracujících za patnáct tisíc hrubého je ideál, nicméně nerealistický. Důležité je, aby nebyli voleni ti, kteří v tom či onom dresu či zájmu veřejné službě škodí. Což se právě stalo před osmi lety v České televizi a nyní v Českém rozhlase. Je třeba, aby příští kandidáti do rad povinně přestoupili před poslance a přednesli jim svůj "volební" program, jehož plnění bude kontrolovanou součástí zprávy rady. Parlament bere na lehkou váhu odpovědnost za jmenování radních. Aby prokázali nejen zájem, ale také kvalifikaci a vůli hájit veřejnou službu. Aby neporušovali zákon. Aby to byly osobnosti a ne kdysi vyhození redaktoři, kteří se nyní mstí.
Myslíte si, že by ČTK měla být zprivatizována, jak to navrhují někteří členové sněmovního kulturního výboru?
Odkud tento nápad pochází? Já si pamatuji, že v minulém volebním období, kdy jsem byla členkou výboru, i v předminulém, kdy jsem ve výboru ještě neseděla, s tímto nápadem - vskutku "geniálním" - přicházel nepřetržitě poslanec ODS pan Pleva, který jako jediný touží v kulturním výboru privatizovat. Uváděl to slovy o Kartágu, které musí být zničeno. ODS trpí privatizační mánií, ti by nám zprivatizovali kde co - i parlament, kdyby to šlo. A překvapuje mne že to zvedají opět v tomto období, protože rozumný stát si ponechává taková média ve svých rukou. ČTK plní veřejnou službu tím, že zprostředkovává nezkreslené zpravodajské informace médiím. Bez ní bychom měli daleko horší zpravodajství zejména ze zahraničí, neboť jednotlivá média většinou nemají tak hustou síť zahraničních zpravodajů. Stačí se podívat na český Google, kolik zpráv v denících se v kolika detailech shoduje.
zveřejněno na stránkách Českého rozhlasu Digital
|
"Média veřejné služby musejí přibližovat témata hlouběji a nebát se i takových, která zdánlivě nejsou atraktivní," říká poslankyně sociální demokracie Anna Čurdová. Hovořili jsme s ní také o vysílání pro děti, digitalizaci a o tom, jak jsou ženy slyšet v médiích. 
